Červen 2010

Thinspo 0.21

30. června 2010 v 15:09 | Emily |  Real

Filmy o PPP

29. června 2010 v 22:12 | Emily |  PPP
Tyhle filmy u nás podle mě nejdou sehnat...až na ten jeden dokument, ale to je vše... kdyby někdo měl tak prosím řekněte...

Nebezpečně štíhlá (film)
Pod tlakem okolností se její touha zhubnout stává chorobnou posedlostí. A to ještě netuší, že může ztratit mnohem víc než jen přebytečná kila.
štíhlou linií životu nebezpečnou posedlostí. A přitom má snad všechno, co by si jen mohla přát: hodného muže, přátele, úspěchy v zaměstnání, které ji baví, a navíc skvěle vychází se šéfem. Stačí ale jediná profesionální chyba, když Tereza pro svou aukční síň zakoupí drahý šperk z pozůstalosti ruské carské rodiny, který se posléze ukáže jako falzifikát, k tomu se přidá bezdůvodná žárlivost na manžela - a Tereza sahá po "zaručeně účinných" prášcích na hubnutí, drastické dietě a mučení těla v posilovně. Velmi brzy se ovšem ukáže, že to bylo rozhodnutí více než nešťastné, k řešení jejích problémů rozhodně nepovede. Životem neuspokojená žena nastoupila cestu, z níž bude velmi těžký návrat...
(Německo, 1997, 94 min)


For the love of Nancy (film)
Psychologický příběh natočený podle skutečné události je sondou do duše mladého děvčete - anorektičky.
Nancy odmaturovala a rozhodla se pokračovat ve studiích. Právě v tomto období se u ní začíná projevovat její posedlost vlastní váhou. Cvičí do úmoru a zkouší různé diety. Její rodiče tento problém ignorují, až k přelomovému okamžiku v době vánočních svátků, kdy vyjde najevo krutá pravda, že Nancy je anorektička. Rodiče se ji snaží donutit k léčbě, ale Nancy odmítá. Z tohoto bludného kruhu psychických problémů jí vysvobozuje až její vlastní otec...
(USA, 1994, 101 min)


Štíhlá až k smrti (dokument)

Chtěly mít postavu topmodelky a málem na to doplatily životem. Závažné problémy anorexie a bulimie v americkém dokumentu.
Když se podívám do zrcadla, vidím tlustou a zbytečnou holku, která je k ničemu," svěřuje se jedna z protagonistek alarmujícího dokumentárního snímku, čtrnáctiletá na kost vyhublá dívenka.
Bývalá modelka Kate zase vzpomíná, jak se jí ve škole posmívali pro její nadváhu. Když poté nastoupila cestu tvrdého odříkání jídla a stala se hvězdou přehlídek i módních časopisů, zjistila, že ji sice lidé obdivují, ale že život se jí zúžil do magického okénka osobní váhy. Po vyléčení se Kate k modelingu vrátila - nyní však předvádí tzv. nadměrné velikosti. Na půvabu jí to v žádném případě neubralo a je spokojená.
Problémů spojených s poruchami příjmu potravy je celá řada a mohou potkat prakticky každou dívku či mladou ženu. Ke zvláště ohroženým však patří baletky, modelky, herečky a samozřejmě dívenky v pubertě.
Velmi negativní roli hraje všude ve světě reklama, která předkládá jako ideál krásy právě extrémně štíhlé dívky, často anorektičky.
Dostat se ze začarovaného kruhu je velmi nesnadné.
(USA, ?, 52 min)


Perfektní tělo (film)
Andie Burtonová je nadanou mladou gymnastkou, která chce konečně prorazit a dostat se na olympiádu. Sama proto osloví známého profesionálního trenéra Davida Blaira, který ji pozve trénovat do Seattlu. I přesto, že je to finančně velmi náročné, rodiče se rozhodnou svou dceru podpořit. Trénink v Seattlu je velmi náročný a tvrdý, trenér dokonce požaduje, aby shodila. Andie tak poznává i odvrácenou tvář vrcholového sportu. Podaří se jí naplnit svůj životní sen?
(USA, 1997, 84 min)


Když přátelství zabíjí (film)
Alexis přijíždí se svojí sestrou a maminkou po rozvodu rodičů do Seatlu z Chicaga. Nastupuje s obavami do nové školy a do nového volejbalového týmu. Její počáteční strach z toho, že v novém městě nenajde kamarády, velmi brzy rozptýlí milá Jennifer. Vzniká přátelství dvou dívek, na život a na smrt. Jennifer je výbornou hráčkou volejbalového týmu, Alexis také. Počátky problematických vztahů k jídlu se u Lexi projevují několika větami hned zpočátku filmového snímku - například otázka mamince "jsem tlustá, že?" nebo "mami, uhodneš kolik je v tom tuku? Představ si, že 7 gramů!", sestřina poznámka "to je tvůj již třetí kousek pizzy, jsi jak čuně", poznámka trenérky "vyskočila bys víc, kdybys trochu zhubla", vlastní zkoumání těla "mám tlusté boky i stehna" apod. Jednou se společně Lexi s Jennifer přejedí při odpolední svačině a Jennifer ukáže Lexi cestu, jak se nepohodlného jídla zbavit. Předvede jí svůj způsob - jídlo jednoduše vyzvrací! Tím je nastoupena cesta ke zkáze obou děvčat. Začíná dennodenní vážení, zkoumavé pohledy v zrcadle, běhání o sto šest. U Lexi se objevují první problémy - padají jí vlasy, ztrácí menstruaci, je popudlivá …. Při jednom ze zápasů kolabuje a odváží ji do nemocnice, kde podstupuje léčbu anorexie. Tím ale ještě nemá vyhráno, čeká ji další zápas, zápas v ní samotné, kdy musí zvítězit nad anorexii nadobro. Bohužel, v průběhu její léčby přítelkyně Jennifer umírá - v důsledku bulimie při automobilové nehodě nevydrží její srdce náhlý traumatický šok
(USA, 1997, 87 min)


Dokonalost za každou cenu (film)
Nadějná běžkyně Ellen Hartová chce zvládnout vrcholový trénink, studium i zaměstnání. Jejím snem je dostat se na olympiádu a je ochotna udělat pro to cokoli. Trenér jí radí, aby trochu zhubla, aniž tuší, že se dotýká jejího problému - Ellen je totiž bulimička, ale zatím to úspěšně tají. Na jednom ze závodů se seznámí se starostou Denveru Federikem Peniou, který má o ni zájem. Ellen si dosud mužů nevšímala, sport jí byl nade vše, ale Federico ji přitahuje. Konečně se zúčastní olympiády, je dokonce favoritkou, ale skončí jedenáctá. Vyčítá si, že je to její vina a selhání, a to vše prohlubuje její bulimii. Pak si vezme Federika, který je jí velkou oporou, především se snaží podepřít její sebevědomí. Ellen se bojí ve svém zdravotním stavu otěhotnět, když pak konečně čeká dítě, bojí se zase, že ho může poškodit svým neustálým přejídáním a zvracením...
(USA, 1997, 87 min)


Ani gram tuku (dokument)
Velmi zajímavý snímek, mapující roční život 20leté Mony, která jako jedna ze 600 000 mladých Němek trpí mentální bulimií. Tato nemoc ji sužuje již pátým rokem.
Mona se rozhoduje za asistence televizního štábu podstoupit léčebný proces a s nemocí konečně skoncovat. Nastupuje na 6měsíční léčebný program v mnichovském centru ANAD Pathways, které poskytuje několik léčebných terapií právě nemocným poruchami příjmu potravy (psychoterapie, správné stravování, společné nakupování a vaření, zásady zdravé výživy pod vedením dietní sestry apod.). Z tohoto zařízení Mona ještě pokračuje v léčbě v léčebném středisku v Wollmarshöhe, nakonec si s pomocí Centra pro mládež nachází vlastní bydlení a zdá se, že je vše na dobré cestě
(Německo, 2003)


Anorexie (film) - Hunger poin
Slovo tloušťka se v rodině Hunterových kvůli matce Marshe bralo jako něco strašného - jako rakovina. Ztloustnout bylo mnohem horší než přijít o zaměstnání nebo o ženicha, který by Vám utekl od oltáře. Marshina posedlost po dokonalosti má ale pro její dvě dcery zničující následky. Starší Frannii nutila matka držet dietu už od malička, ale po letech vyšlo najevo, že daleko větší problémy s jídlem má mladší Shelly. Touha nezklamat a být perfektní ji přivádí s depresemi až do nemocnice mezi anorektičky a bulimičky. Ačkoli lékaři tvrdí, že nemocniční léčba je úspěšná, její sestra Frannie vidí, že Shelly je čím dál víc vychrtlejší...
(USA, 2003, 100 min)


Chci být štíhlá (dokument)
Dokument se zabývá mentální anorexií a mentální bulimií. Výpovědi postižených dívek a žen provází komentář lékařů. Natočeno ve spolupráci s psychiatrickou klinikou l. LF UK v Praze.
(ČR, 1995, 27 min)


Nějak se mi to vymklo z ruky (dokument) - z pořadu Diagnóza
Mentální anorexie (vyhladovění sebe sama způsobené úmyslným snižováním váhy) a mentální bulimie (záchvatovité přejídání spojené s vyprovokovaným zvracením) patří mezi poruchy příjmu potravy. Dramatický příběh Anity i vyprávění dalších mladých žen trpících tímto onemocněním bylo natáčeno ve spolupráci s MUDr. Hanou Papežovou, vedoucí Centra pro poruchy příjmu potravy na Psychiatrické klinice Všeobecné fakultní nemocnice, II. lékařské fakulty UK Praha.
(ČR, 2002, 18 min)


Hubená - dokument/film -Thin
Zákusek jako noční můra
Polly sedí ve světlé místnosti u stolu. Detailní záběry ukazují její chvějící se ruce, strhaný obličej, neklidně těkající pohled. "Nedokážu to. Tohle je nad mé síly." Hlas má strachem tak stažený, že téměř šeptá. "Jsme s tebou! Podporujeme tě! Zvládneš to!" Ozývají se další ženské hlasy. Kamera sjede o něco níž. Před Polly leží na talířku miniaturní dortík. Polly je jednou z dívek léčících se na luxusní floridské klinice. Deset let trpí bulimií. Sníst zákusek je pro ni (stejně jako pro většinu jejích spolupacientek) naplněním nejhorší noční můry.
Tak vypadají první záběry dokumentárního debutu americké fotografky Lauren Greenfieldové natočeného během šesti měsíců na klinice pro léčbu poruch příjmu potravy (PPP). Film zařadilo kino Světozor do programu letošního festivalu Jeden svět. Mozaika sestavená ze záběrů z života kliniky, výpovědí nemocných, jejich psychologů, doktorů i nejbližších příbuzných přibližuje svět anorexie a bulimie se všemi jeho děsivými dopady. Režisérka se vyhýbá prvoplánovým závěrům, nezjednodušuje ani nenabízí vysvětlení této "nemoci z nadbytku".
Anorexie jako únik
Film se pohybuje na pomezí hraného příběhu a dokumentárního snímku. Poněkud suchopárné scény zobrazující pevně stanovený denní chod kliniky vyvažují záběry spontánně se bavících dívek v době volna. S úsměvem popisované záchvaty bulimie, pokusy o sebevraždu či týdny hladovění vyvolávají mrazení v zádech, ale i soucit. Díky otevřenosti a spontaneitě s jakou vystupují, si pacientky už po několika minutách získávají naše sympatie.
Dojem, že klientky už odněkud známe, v průběhu filmu sílí. Jejich snaha po dokonalosti, touha potěšit okolí, nevyrovnaný vztah k sobě samé i často skrývané komplexy nám nejednou připomínají nás samotné a hranice mezi "těmi nemocnými" a "námi zdravými" se náhle jeví jako překvapivě tenká. Z této perspektivy je i snazší porozumět problémům spojeným s příjmem potravy jako jedné z forem úniku z příliš náročného světa, kterým se cítíme ohrožováni.
Spolu se čtyřmi hrdinkami prožíváme jejich částečná vítězství i selhání, která se opakují v téměř pravidelných intervalech. Kilo nahoru, kilo dolů. Scény ranního vážení nejlépe dokumentují rozporuplné pocity dívek. Při pohledu na každodenní mučivou úzkost a strach z každého sousta navíc, na křečovitou snahu dosáhnout vysněného ideálu štíhlosti, lépe chápeme slova pětadvacetileté bývalé zdravotní sestry, nyní klientky centra, Sally: "42 kilo, sakra! O půl kila víc než včera. Chci být zdravá, ale nechci přibrat."

29.6.2010 To these tiresome paper dreams

29. června 2010 v 21:37 | Emily |  My diary
Tak se vám hlásím, že jsem v pořádku. Teda spíš jenom teoreticky v pořádku, ale prakticky...
Akce v neděli byla... divoká. Chlastali jsme jeden panák za druhým a kouřili a jedli... A ze začátku to byla mega sranda- tanec, smích, sranda... Ale jako na každé akci se to dost zvrtlo. Kecala jsem maximální kraviny. Profesorce jsem řekla, že si to chci rozdat s jedním profesorem. To by jako ješt celkem šlo myslím, ale pak jsme se se kamarádem dostali na téma sebevražda. No a už jsem měla zase ty svoje magorské kecy. Navíc se na mě nalepila jedna Slečna Pruderní. Neustále m chtěla hlídat. Zlo. Já si nic nechtěla udělat jen jsem se chtěla vybrečet a vyčistit tu bolest. Myslela jsem, že jsem Ok, že od světa teď nic nechci, ale kurva chci. Ale ona za mnou slídila, že už jsem skoro chtěla skočit z rozhledny jen, abych se od ní vypařila. A pak jsem byla za sebevraha, ale ráno jsem to vysvětlila. Navíc jsem několika lidem vykecala dost osobní věci. Jsem kráva no.
A Bůh mě potrestal- ode dneška mám antibiotika a nesmím na slunko a navíc se mlži rozloučit s chlastem.
Od zítřka nežeru abyste vědli. Jsem malá slibovačná děvka, co? Ale co už seru na dobrý životní styl. Já kurva nejsem Slečna Poslušná, ale my to máme z Bohem domluvené, nebojte! Slunko? Chlast? Penicilin? Co už...

26.6.2010 We'd like to help you learn to help yourself

26. června 2010 v 19:58 | Emily |  My diary
Mé dámy...
Tak no... co říct? Existují slova, které tohle umí vyjádřit?
Dnes ráno, když jsem se pěšky vracela domů z párty u slečny Bí... Čekala jsem pláč, ale bylo to jiné. Nenamalovala jsem se, kašlala jsem na to co mám na sobě(obvykle se převléknu 5krát) a vydala se na cestu. Je to cesta po silnici(místy docela je docela šance, že vás auto schodí do polní jámy, ale co už) a vlasy mi vlály kolem hlavy. Měla jsem takový zvláštní pocit smíření se vším. Po týdnech bolesti, scén, pláče, strachu... Smířila jsem se s koncem. Když mi zastavil jakýsi chlap neměla jsem strach.  
Doma jsem si zkontrovolala svoje prášky na únor, ale už jsem neměla svíravý pocit. Umřelo jedno ze čtyř právě narozených koťat- to, ktrému jsem řekla, že je vhodný pro jméno Katie. Bylo vyhublé a křehoučké. Jako jediné mělo černé puntíky na rezavobílem podkladu. Bylo dokonale jiné. Samo se rozhodlo nepapat. A najednou tam leželo mimo ostatní nehybné, chaldné. Vždy jsem normálně brečela, ale dnes ne. Tenhle svět nebyl pro tak vyjimečného tvorečka dost dobrý. Snad pro něj existuje "ráj", kde nebude umírat hladem odstrčené od ostatních.  
Na světě prostě neexistují úžasní vyjimeční lidé.  Protože ti doopravdu zemřou. Každý v sobě má naivitu, skaženost, povrchnost...  Všichni jsou stejní idioti včetně mě. Měla jsem ráda, starala se o někoho, kdo o to ani trochu nestál. Ale naopak existuje dost prolhaných lidí, kteří umí dobrým lidem parádně zkurvit život.
Zítra mě čeká výlet, tak zas popiju a vykouřím nespočetn cigaret. No a co, že ztratím svůj hlas? Zas tak skvělý není, abych bez něj nemohla žít. A víte proč? Protože  už jenom zkurvených 8 měsíců a sbohem... a já to fakt dokážu nejsem packal. A víte, co je na tom nej? Že všem řeknu pravdu než se to stane- a pak si tu kurva žijte!!!
Nikdy jsem doopravdu nevřila v Boha- až do 18.května, kdy jsem řekla ať si za to vezme cokoliv a mám pocit, že je tohle ono....
EMily

23.6.2010 I´m not believer

23. června 2010 v 21:25 | Emily |  My diary
Milé zlaté...
Já se prostě musím někde vypsat. Tak prosím nějak komentem povzbuďte...
Říkala jsem vám něco moji kamarádce M.? Krásná, sobecká, povrchní mrcha, co se dělá hodnou? Je jaká je a já s ní už léta sedím a trpím její chování. Její pomlouvání toho, co mám ráda, pomluvy, sebestředsnot... všechno prostě přežiju. Mám s ní docela strach(to, ale celá třída skoro :) a tak nic nenadělám...
No a tahle drahá M. se na mě a moji druhou kámošku H. vysrala a jela za Slečnou Dokonalou/Princeznou už dneska místo domluveného pátku spolu s Princezninou blízkou přítelkyní slečnou B. . To by mě tak moc neštvalo i když teda prostě no myslím, že po tom všem jsme ji já a H. bližší, ale budiž. Ta holka B., co s ní jela je jedna z nej kámošek slečny dokonalé a taky dobrá kamarádka Kejty. No a taky mi nabídla, že bych tam mohla jet... Ale bylo plno a nechtěla sem se vykašlat na H. 
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------CENZURA---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Ona nesnese, když mám někoho jiného než ji... Vím, že moje rozhořčení je dtinské, ale já prostě mě to dost mrzí...
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Posrala jsem dietu, ale zítra zase přitvrdím...
EMily

Gemma Ward 0.1

23. června 2010 v 15:37 | Emily |  Models

Thinspo 0.22

23. června 2010 v 15:25 | Emily |  Real

22.6.2010 Food

22. června 2010 v 19:46 | Emily |  My food
Snídaně: -----

Svačina: ------

Oběd: ------

Svačina:kuřecí šunkadocela dost a tmavá houska

Večeře:--------

Pití: 500ml cola light, 1,5l vody, 1,5l Magnesia jemn perlivá, 1l džus mrkev, pomeranč  light, 1,5l Hanácka kyselka malina

Pohyb: 100sedlehu, 100posilko rukou, 100dřepů

22.6.2010 The only exception

22. června 2010 v 19:07 | Emily |  My diary
Princezny...
Jak jste si všimly přidávám tu články o aně a thinspo po delší době. Hodně mi to pomáhá, když si to prohlížím a čtu. Takže se můžete těšit na pravidelné přidávání článků. Dneska jsem přece jen snědla jedno jídlo, ale zase to není tak hrozné myslím. Je mi díky tomu trochu lépe- jakoby m hubnutí chránilo před vším ostatním. Dělá mě to silnější a odolnější.
Zítra a pozítří jdu nakupovat, takže tu brzy dám nějaké ty fotky, ju...
To bylo k  tomu veselejšímu, ale teď máme tu jednu další tragedii v mém životě. Včera moje třída odjela na cyklisťák. Já nejela neboť nejsem fanda míčových her a kolektivního duchu. No a cestou tam Princeznu/Slečnu Dokonalou srazilo auto. Měla něco z okem což ji bolelo, neměla v něm čočku a když na ní její ex křičel neslyšela a srazilo ji auto. Má zlomenou nohu a otřes mozku. Prý to bylo jako z filmu... Ještě, že jsem u toho nebyla musela bych se zbláznit. A  opět mám pocit, že je to všem jedno  Je mi z toho úplně zle... Dozvědla jsem se to až dneska ráno, protože včera se doma řešily gesta moji sestry.
Já prostě nemůžu mít alespoň chvíli klid. Zase další tragedie na mou hlavu.
Už aby byly prázdniny a svatý pokoj...
EMily

Thinspo 0.21

22. června 2010 v 14:01 | Emily |  Real

[b194068153.jpg]

Královnou pro-ana webu. Vážila 38 kg!

22. června 2010 v 7:53 | Emily |  PPP

Královnou pro-ana webu. Vážila 38 kg!

Královnou pro-ana webu. Vážila 38 kg!


Co všechno neuděláte pro zhubnutí.
26. března 2010
Vyhladovělá, třesoucí se, na sklonku kolapsu došla Stephanie Mooreová k počítači a e-mailem žádala o pomoc.

Pro-ana weby: sebevražda v přímém přenosu

22. června 2010 v 7:50 | Emily |  PPP
Pro-ana weby: sebevražda v přímém přenosu
Pro-anorektické stránky jsou místem, kde si náctileté dívky vyměňují návody, jak se vyhladovět k smrti, jakoby to byly recepty na bramborový salát. Začínající i pokročilé anorektičky, které tráví své dny postáváním na váze a počítáním kalorií, zde každému nadšeně svůj životní styl doporučují, vzájemně si radí a podporují se. Připomíná to pomalou, ale jistou hromadnou sebevraždu.

21.6.2010 Food

21. června 2010 v 18:17 | Emily |  My food
Snídaně: -----

Svačina: ------

Oběd: l------

Svačina: -----

Večeře:--------

Pití: 500ml cola light, 1,5l vody, 1,5l Mattoni Granátová jablko

Pohyb: 100sedlehu, 100posilko rukou, 100švihadlo, 100dřepů

21.6.2010 Casting for be our ana star

21. června 2010 v 18:11 | Emily |  My diary
Všechno je v háji- mám pocit, jakobych ztratila všechno. Kamarádi si užívají beze mě. Rodina se
mi hroutí před očima. Hubnutí je v háji. Tak, co mi tady ještě zbývá? Pro co ráno vstát? Živí mě jen vzpomínky na to kým jsem byla. Co všechno jsem dokázala. Ale je to pryč a já už jsem příliš slabá. Měla jsem kolem sebe tolik lidí, kteří mě podporovali a věřili mi. A já vás všechny zklamala. Stalo se ze mě to čemu jsem se vysmívala- obsesivní dietářka. Holka, co se pořád snaží zhubnout, ale akorát se cpe. Možná bych už na to konečně měla zapomenout a dožít to málo, co ještě mám.
Ale pro co pak ráno vstát? Pro co dýchat? Nic jiného nemám a k ničemu se nemůžu upnout. Všechny moje ana hvězdy se vrátili k životu- rodině, lásce, kamarádům... Mě už nezbývá nic k čemu se vrátit. Ony se proto dokázaly vrátit. Závidím jim to? Ale co mi nezbývá než se o to pokusit znovu a znovu? Sen o tom být křehkou legendou mě neopustil.
Všimla jsem si, že už nejsou "mezi námi" žádné ANA hvězdy. Možná Domí, ale jinak chce to novou legendu, ne? Kde jsou holky jako Kooty nebo Mudr.PetraK? Jistě mezi námi nějaká taková je jen ji v sobě najít!
Zase tu budu denně chodit a obcházet vás. Tohle je teď můj jediný úkol a cíl dní! Uvitám nové tváře!
EMily

14.června 2010 A každá rána ta se zahojí a každé ráno ti to sluší...

14. června 2010 v 20:56 | Emily |  My diary
sds
Mockrát děkuji za veškerou vyjádřenou podporu....
Nějak svůj život přestávám zvládat. Všechno béží kolem mě a já nejsem schopna zase splynout se směrem, který mé okolí určuje. Nemůžu na to zapomenout, nemyslet. Snažím se, alespoň lehce splývat, ale spíše propadám hysterii. V jednu chvílí se poklidně koukám do blba  a naráz kvůli hrozné kravině propuknu v smích, který končí slzama. Všichni říkají, že nemám propadat depresi. ale to nejde... Vy si ani neumíte představit, jaké je cítit opravdovou vinu...
Dívám se na staré díly Skins. A myslím, že vím proč mi nedje hubnout. Nejde o to málo jíst- to já nechci. Nechci být hubená. Chci být vychrtlá, chci umírat, chci... všechno se to nějak zvrtlo. Už nemohu chtít jíst málo- musím jíst minimálně. Musím mít tu jedinou co, mi byla před necelým rokem na blízku. Ta co mi zničila vztahy, posrala školu, zatemnila mozek a poroučela soustředit se jen na prázdno a dokonalost. Já byla anou. Teď už vím, že byla. A to je na tom to nejhorší- to že vím, že jsem to jednou dokázala, ale teď už nemám sílu. Já byla silná bojovnice, ale teď jsem tloustnoucí troska.
A jak se jí stát znovu? Jak zase zapomenout na tu obrovskou bolest? Jak přestat být člověkem? Odprostit se od lidských přání?
Cítím, že to příjde znovu s prázdninami- samota mě obmotá a pak už nebude cesty ven... Mé okolí o mě bude možná chvíli bojovat, ale pak mobil utichne a já... budu zase jen její...
Emily

13.června 2010 Without hope...

13. června 2010 v 20:19 | Emily |  My diary
Omlouvám se, že jsem zase nepsala, ale neměla jse sílu na nic. Celý víkend jsem kašlala na jídlo
 a jedla úplně všechno. Jakoby to mohlo ucpat tu díru ve mě, co ji od pátku cítím. Jsem hloupá a naivní kráva, opravdu.
V pátek jsem zas po dlouhé době byla venku mezi lidma a dopadlo to, tak nějak katastrofálně. Mohla za to jistě ta polská vodka. Střískala jsem se zase pořádně a dělala kraviny- to by tak nevadilo. Kdybych se něco nedozvěděla. Holka, ktrou jsem bránila před Princeznou mi řekla, že jeden kluk jí řekl, že mu "někdo" řekl, že můžu za to, co si kejty udělala. Najednou jakoby se pode mnou otevírala zem a já do ni padala. Všechna moje síla, energie... najednou to bylo pryč...
Sedla jsem si na zem se slečnou H. a všechno ji vyklopila- to, co mě trápí, to koho miluju, to co jsem ji provedla, a o tom, že jsem zase o měsíc blíž smrti. Ano v ten pátek to bylo 8 měsíců do mých 18tých narozenin. A najednou jsem cítila klid. Smíšila jsem se s tím, že za tu dobu umřu. Tak, jak jsem se toho doccela bála, tak najednou jsem se s tím smířila. Já už nemám sílu znovu bojovat o něčí jen hloupý pohed. Bojovala jsem čtyři roky o princeznu a znovu?
Mělo mi to dojít já nejsem Katie Fitch- krásná, sebevědomá, luxusní, oblíbená... já jsem Emily Fitch- exotka, neoblíbená a navíc nejspíš lesba.
Nejsem teď scjopná se bavit, učit, soustředit se... Jakobych se uvnitř smířila se s mrtí a tiše ji očekávala...
EMily

Nicole Richie 0.5

10. června 2010 v 21:08 | Emily |  Stars
Nicole Richie


Food 10. -11.6

10. června 2010 v 21:05 | Emily |  My food
9.června
Váha: -1.2kg jako od nového začátku

Snídaně: lehký tvaroh jahoda malina

Svačina: dvě zrněnky slunečnice

Oběd: loupákčistý

Svačina: mražený jogurt

Večeře:krutí šunka, apetito light, dva tměvé chleby

Pití: nefím

Pohyb: bazén

Váha: -1.1 kg ale fuj

Snídaně: mražený jogurt

Svačina: rohlík pro fit

Oběd:noTHIN

Svačina:mražený jogurt, krajíc chleba, apetito ligt a mléko activia lehká&fit

Večeře:těstovíny s kečupem, 2 kousky pizzyzabiju se za to fakt

Pití: ani nevím

Pohyb: bazén


No je to děs já vím, ale chci to tu i tak psát, aby to nebylo jen, když se daří no...

Food: 7-8.6

8. června 2010 v 20:25 | Emily |  My food
7.června
Váha: Start-xnepovím
Snídaně: activia lehká&fit jahoda 257kj/61kcal
Svačina: noTHIN

Oběd:noTHIN

Svačina:půlka grepu172kj/42kcal

Večeře:krutí šunkatrochu

Pití: 2l zelený čaj, 500ml coly light

Pohyb: 100 sedl leh, 100 dřepů, 100 cviků s činkama

8.června
Váha: -1,1kg
Snídaně: krutí šunka

Svačina: noTHIN

Oběd: 0,8l piva

Svačina:activia lehká&fit jahoda 62kcal
Večeře:krutí šunkatrochu

Pití: 1,5l aquila aquabeuty, 500ml coly light

Pohyb: běh v těláku na víc fakt nemám sílu

8.června 2010 In my mind

8. června 2010 v 19:59 | Emily |  My diary
Tak jo...
Daří se mi poměrně dobře. Hubnutí je opět v plném proudu. Jsem tak ráda, že jsem znova začala a pořádně. Tohle je to, co chci ze všeho nejvíc. Nesmím polevit anito vzdát. Už zase kašku na školu.Neučím se a no asi to nedopadne dobře.  Ještě musím rozvázat všechny citové vztahy. Nesmí mě nic zdržovat, rozptylovat a na ničem jiném mi nesmí záležet. Jen cvičení, nejezení a krása. Jakmile budu vyhublá budu si to zase moct dovolit, ale teď prostě fakt ne.
Dneska jsem strašně unavená- cvičení a nejezení docela zmáhá. Ale jakobych vůbec neměla hlad. Což se mi nestávalo. Prostě nemám na jídlo ani trochu chuť.
Navíc jsme dneska strašně běhali a v tom horku no... prostě hnus. Moje fyzička je v prdeli. To se musí změnit. Už, aby skončilo učení(už jen 7dní) a já se mohla plně a nerušeně věnovat hubnutí. Docela se bojím toho španělska- já se před spolužáky nemůžu producírovat v plavkách pokud na sobě nemáknu. Jen mě mrzí, že tolik ana blogů se ruší...
Mám pocit, že je to zpět. Pomalu se to zase zažírá pod mojí kůži. Tak jako před rokem jsem toužila jen zemřít pro dokonalost. Už na to pořád zase myslím. Stále si v hlavě jen pormýšlím hubnutí.
EMily