Červenec 2010

29.7.2010 I got through this day

29. července 2010 v 23:12 | Emily |  My diary
Tak jo včera jsem usla kolem desáté, ale ve 12 už jsem zas byla vzhůr. Dala jsem si na oči masku a pustila pohádky. Čekala jsem do tří než jsem zas usnula. Ale ráno dělníci neobtěžovali.
Dnešek byl extra mizerný - naši zjistili, že někdo vykradl naši kasičku, kde sbírali podesáti koruny. Chybí asi 3000kč. Musel to udělae někdo na party, ale to našim nemůžu říct, takže si myslí, že to je jedna z mých blízkých kamarádek. Je mi jedno o kom si, kdo co myslí. Jsem  ráda, že je to za mnou.
Dneska jsem měla hrstku malin (donesla mi je matka- nemohla jsem odmítnout vzhledem k situaci), ale mojí hladovce je zítra konec, protože nás taťka bere na oběd. Musím se nějak vypařit a koupit si staré dobré projímadlo. Zrovna jsem četla, jak nějaké holka na to umřela. Ale, co už - radějí mrtvá než tlustá. Bude se mi hodit, protože mě čeká víkend a navíc příští týden nebudu držet celotýdenní hladovku, ale dva dny si dám oběd. Nějak se toho musím zbavit, ne? Zvracení je příliš naméhavé  a dlouho trvá. Ale čtyři dny bez jídla je celkem pěkné, ne?
Doufám, že vám se daří pa Emily

Thinspo 0.22

29. července 2010 v 22:59 | Emily |  Real



Sophie Mazurek (19)

29. července 2010 v 22:49 | Emily |  PPP
Matka Sophie matka, poté co její dcera zemřela na anorexii obvinila stylové ikony, jako je Victoria Beckham ze smrti své dcery.
Sophie Mazurek, 19letá studentka, která zemřela po svém boji s anorexií při váze 25kg. 
Rosalind Ponomarenko Jones(46), řekla 5.1. : V Sophie byla velký fanoušek reality show Amerika hledá Top Modelku. kde jsou zářivá hubená těla. "Tyto dívky a celebrity, jako Victoria Beckham jsou velmi nebezpečné pro mladé dívky"
"Sophie to věděla, ale myslela si, že lidé jako Victoria Beckham jsou okouzlující -  a ona chtěla být jako oni . " 
"Sophie utratila  jmění za časopisy plné fotografií celebrit a dietních typů. Jsou jistě částečně vinné, protože jim ukazují, že musí být habené a okouzlující.
"Ale dívky s anorexií často trpí nízkou sebeúctou- nejsou šťastné ve své kůži a chtějí být jako celebrity, a to je hlavním faktorem vzniku anorexie. "
U Sophie , která vážila 53kg se vyvinula porucha ve věku 17, kdy žije na koleji na Wolford College v severní Shropshire, kde studovala péči o zvířata .
Strávil 15 měsíců na jednotce specializované nemocnice pro poruchy příjmu potravy a loni v květnu byla na tom natolik dobře, že mohla být odvezena a  žít s matkou a nevlastním otcem, Lloydem Jonesem , na jejich farmě. Ale Sophie se zhoršila a vytrvale znovu začala hubnout. Rodina se  snažila  jí vrátil do nemocnice proti její vůli, ale bylo jim  řečeno, že Sophie je dospělá, tudíž bude muset souhlasit.
V září  se Sophie zapsala na kadeřnický kurz, ale do začátku prosince byla příliš slabá stát a nakonec souhlasila s léčením.
Zemřela v Princess Royal Hospital v Telford, 21. prosince  2006, na selhání srdce způsobené podvýživou. Paní Ponomarenko -Jones řekla: " Sophie bylo průměrné hubená ne tlustá, takže jsem nemohla pochopit, proč to dělá."  
"Když jsem se jí zeptala, řekla mi, že chce mít ploché břicho, a že dívky na vysoké škole ji pochválili ji za její hubenost. Byla jen normální teenager , ale anorexie ji ovládla. "
Její matka řekla, že se snaží dostat na další léčení od září. Ale terapeut řekl, že Sophie byla  dospělá a bylo na ní, aby vyhledal pomoc pro sebe.
"Copak člověk s duševní poruchou bude hledat pomoc? " řekla paní Ponomarenko-Jones. " Snažila jsem se povzbudit ji k jídlu, ale není jednoduché přemluvit někoho k jídlu.
" Sophie nechtěla umřít, ona to prostě jen nechala zajít tak daleko až ji nebylo pomoci. "
Pan Jones (48)řekl: " Rozhodli jsme se mluvit o ztrátě Sophie , protože doufáme, že pomůže ostatním dívkám , či jiné rodině, kteřé se nacházejí ve stejné nešťastné pozici, "
"Sophie byla milující a otevřená dívka, která byla velmi veselá a plná života, před její nemocí. "
Eleanor McEvoy podle ní napsala píseň Sophie o anorexii.


28.7.2010 My happiness depends on you

28. července 2010 v 20:38 | Emily |  My diary
Včera jsem opět usla až v pět hodin ráno za světla. Dívala jsem se do okna a modlila se ať už se začne rozednívat. A v 8 mě vzbudili dělníci s vrtačkou u mého okna. Tak jsem šla nahoru a pustila si televizi, ale opět vrtali a po nějaké době přišli nahoru, tak jsem zas musela dolů. A teď odpoledne a navečer, že si jako zdřímnu a ne moje rodina prostě musí pouštět kávovar, musí jim tu vyhrávat mobil, musí mi co půl hodiny vlézt do pokoje... Jsou, tak laskaví...
Takže jak vypadá mů stav? Jsem protivná, sotva se udržím na nohách, točí se mi hlava, bublá mi v břiše, zavírají se mi oči... Prostě příjemńý den. A tohle mě čeká do 30. září. Tohle prostě nemůžu vydržet dlouho.
Opět jsem dneska nic nesnědla. Což je skvělé znamení, protože to znamená, že jsem za osudovou trojku. Ale neříkám, že to nebylo pokušení ty vůně- pizza, šunka, obyčejná tmavá houska. Tohle je opravdové peklo, ale nakonci mě čeká ráj, tak proč nezabojovat? Ale co by mi udělalo jedno mizerné kousnutí? Zavřu oči a vzpomenu si na svou inspiraci a pizza letí do koše. Už jen dva dny- jsem za polovinou. Ale zase jsem vypila litr a půl zeleného čaje Aquila(samej cukr, ale trochu mi pomohl), což mě na sebe mrzí. Pak odlehčený víkend a zase znovu...
Tak jo držte se...
EMily

27.7.2010 Sleep, pleas...

28. července 2010 v 0:08 | Emily |  My diary
Zase další tmavá děsivá noc. Opět jsem vypila příliš pepsi light. Včera jsem šla spát až v 5 hodin ráno,když vyšlo světlo. Do té doby jsem vystřihovala hubené dívky a nápisy z časopisů. Nedokázala jsem se odtrhnout od křehké krásy.
Myslím, že dnešek si zapamatuju. Zažila jsem  už dost- strašlivé křeče, slabost, únavu... Ale dnes přišel do mého pokoje taťka, tak já za ním vstala. Moje hlava se zatočila a já  ztrácela pevnost. Taťka mě zrovna pohladil po hlavě a řekl, že mě má rád. Tohle jsem slyšela, když mé tělo bylo příliš slabé, ale udržela jsem se.
Taky jsem na sebe za jednu věc velmi pyšná- mamka mi poručila nadělat nějaké slané věci z listového těsta. Miluju těsto obecně a tohle obzvlášť. A já si poprvé nedala do pusy ani milimetřík. Tolikrát jsem zvedla ruku k puse, ale vzpoměla jsem na minulost a ruku nechala klesnout. Když jsem musela testovat tyčinky jestli jsou hotové vyplivovala jsem je, vyhodila moji nejoblíbenější šunku a oběd dala kočce. Taková velikanská síla je ve mě. Ale docela mě štvalo, že jsem vypila litr pomernčového džusu- no fuj. Myslím, že kdybych teď něco snědla nedokázala bych se kontrolovat.
Zítřek bude zlomový den- třetí vždycky pokazím, takže uvidím. Držte mi palce
EMily

26.7.2010 Lost in you

27. července 2010 v 1:12 | Emily |  My diary
Když jsem byla s kamarádkou v čajce řekla mi, že je moc ráda, že už je to za mnou a jsem zase normální. Nechtě mi nasadila do hlavy brouka. Pokaždé, když jsem za ten víkend něco snědla vzpoměla jsem si na projímadlo, co mám v truhle. Slečna M. se mýlila- tohle už nezmizí nikdy. Už nikdy neprojdu kolem zrcadla aniž bych se nekritizovala. Už nikdy nedokážu vypít normální coca colu. Už nikdy nedokážu mít ráda sama sebe. Říkáte si tohle jí skazilo život. Mýlíte se...
Nikdy jsem nebyla šťastnější než, když jsem nejedla. Byly to nejkrásnější chvíle mého života. Na chvíli si samy sebe vážit. Chci to zpátky, tak moc. Jenže mi to příjde nějak vzdálené. Vzpomínky blednou a ptám se sama sebe, jak jsem se mohla vyhladovět o 17kilo a najednou to nejde?
Myslím, že to vždycky byl nějaký můj způsob kompenzace za to, že mě nikdo nemá opravdu rád, nezajímá se o mě.... Kamarádi mě vždy přehlížely a já... Snila o tom, že pak to bude lepší. Nikdy jsem to pak nedokázala.
Dneska jsem nebyla schopná nic sníst. Prohlížela jsem si svůj sešit o aně, vzpomínala, koukala na ana blogy. Ne mé nejkrásnější období... I když se všechno kazila nakonec jsem na sobě měla šaty velikosti 36 a nic nebylo silnějšího než tohle!
Tenkrát to odstartoval nezájem Slečny Dokonalé. Tohle by kluk nedokázal ve mě vzbudit. A teď mám před očima někoho jiného. Ztratila jsem se opět v kráse a nezvládám to, tak jaké je jiné řešení? Já to jinak neumím, omlouvám se. Tohle je můj boj s nejistotou, neopětovanou láskou, ztrátou.... Tolik chci, aby někdo přišel a chtěl mi pomoct, ale zároveň vím, že bych to jako tenkrát nedovolila... Ale ne, aby se mi zase někdo hrabal v blogu, pomlouval mě... To se totiž minule stalo.  
Vzpomínám na minulý tábor... Ne jednu stranu jsem tam moc trpěla, ale na druhou jsem se cítila konečně mezi lidma. Letos jsem nejela. Všem jsem řekla, že už jsme na to stará, ale pravdou je,  co by tam dělala tlustá holka jako já? Obdivovala emo princeznu a nebo moji první klučičí lásku?
Nevím, jak dál...
EMily

Ana Carolina Reston (21)

27. července 2010 v 0:46 | Emily |  PPP
Narodila se 4. června 1985 do rodiny střední třídy v Jundiaí, na okraji Sao Paulo v Brazílii. Její kariéra modelky začala výhrou místní soutěže krásy.
Reprezentovala slavné modelingové agentury jako Ford, Elite a L'Équipe v zemích jako například Čína, Turecko, Mexico a Japonsko, zahrnující prestižní propagační kampaně, například Giorgie Armaniho. Pracovala jako fotomodelka různých známých značek jako např.Elite, Ford, Sao Paulo
V lednu roku 2004 absolvovala svou první cestu do zámoří. Letěla do čínského města Guangzhou. Kritici říkají, že k anorexii ji dovedl, nebo alespoň velmi přiblížil telefonát z kastingové agentury, kterým jí zdělili, že je "příliš tlustá".
25. října 2006 byla hospitalizována kvůli selhání ledvin, což měla za následek anorexie a mentální bulimie. Držela dietu, která obsahovala konzumaci pouze jablek a rajčat. Její BMI bylo pouhých 13,4. Její stav byl stále vážnější.
Ana Carolina Reston zemřela 15. listopadu 2006. Dostala zánět močového měchýře a kvůli celkové oslabenosti organizmu nebylo její tělo schopno s infekcí bojovat ani s pomocí léků. Když zemřela vážila 40kg při výšce 172cm.





Photos


Amy Leanne Gretner (15)

27. července 2010 v 0:33 | Emily |  PPP
Zemřela 12. září 2004 ve věku 15 let z důvodů komplikací způsobené anorexií a bulimií. Její nemoc trvala pouze tři měsíce a přesto zemřela ve spánku kvůli nerovnováze elektrolytů při normální váze 63,5kg.

Alice Rae (18)

27. července 2010 v 0:24 | Emily |  PPP
Alice Rae byla v osmnácti na cestě na prestižní univerzitu v Cambridgi. Ovšem osud rozodl jinak.
Alice zemřela v polovině ledna doma v posteli. Více než dva roky totiž bojovala s anorexií a bulimií a léčba jí podle rodičů nepomáhala, píše britský Daily Mail.
Proto se těsně před loňským Silvestrem Alice vypravila do nemocnice, kde doufala, že jí lékaři pomohou. Kvůli poruchám příjmu potravy totiž měla v těle tak málo draslíku, že to ohrožovalo dívčin život. Nedostatek tohoto prvku způsobuje, že srdce bije nepravidelně a v krajním případě se může i zastavit.
Lékaři ale nepochopitelně vážně nemocnou dívku nehospitalizovali a z nemocnice ji propustili už po dvaceti hodinách. A o dva týdny později , 14. ledna 2009, zemřela.
Rodiče dívky se teď snaží dokázat, že lékaři pochybili a nepřímo tak zavinili smrt talentované blondýnky. "Návštěva nemocnice byla jasným zlomem, který mohl Alici pomoci. Místo toho byla rychle propuštěna s radou, aby pokračovala v léčbě, která jí evidentně nepomáhala," zlobí se otec dívky Peter.
Sama Alice si stěžovala, že léčba na specializované klinice je k ničemu a že stále vyzvrací jídla hned poté, co je polkne. Když byla nejslabší, nedokázala bez pomoci ujít ani 50 metrů.
Anorektička zřejmě zemřela na nebezpečně nízkou hladinu draslíku v krvi. Ta ale lékaře v nemocnicii evidentně neznepokojila.

Opravdu byla překrásná

Heather Henderson (27)

27. července 2010 v 0:17 | Emily |  PPP
Tenhle článek jsem poskládala s různých anglicky psaných článků, takže si nejsem stoprocentně jistá, že je vše správně.

Heather byla bystrá, inteligentní, cílevědomá, tvrdohlavá dívka, která se stala obětí toho s čím nejvíce bojovala- anorexie a bulimie. Chtěla pomáhat ostatním, ale sobě pomoct  nedokázala.
Vše začalo, když ji před "prom" večírkem v druhém ročníku,  její tehdejší přítel řekl, že bys do šatů měla shubnout 10kilo. Heather to vzala vážně jako výzvu a tak začal její boj s jídlem. Když začala zvracet její rodina ji vzala do sanatoria, odkud ji ale vemi brzy prospustili, protože se jim její stav nezdál dost vážný. Trpěla mdloby a její srdeční rytmus byl nepravidelný. Po ukončení vysoké školy chodí na osobní poradenství a její stav se začínal zlepšovat. O poruše se bavila jen, když se jí  na ni někdo zeptal, aby neobtěžovala svou rodinu. Dále se věnovala sportu a stala se šéfredaktorkou New moon, kde prosazovala odproštění od stereotypu "barbie" - v New moon nebyli reklamy na make up, dietní přípravky, šaty... Ale časopis skončil, tak založila své webové stránky.
V roce 1999 potkala svou životní lásku Seana a v dubnu 2001 se měli brát. Ale jak léta postupovala začala Heather znovu hubnout. Tentokrát byl její stav vážnější- porucha ji zcela ovládla život a na konci ztratila Heather zcela kontorlu. Brala antidepresiva a chodila na poradenství. Heather si připadala neúspěšná a že zklamala své rodiče.
Její srdce přestalo tlouct ve 27 letech v kuchyni jejího bytu po 11letém boji s PPP 27. září 2001. 28.září měla nastoupit na léčbu v sanatoriu, kde ji přdtím nechtěli přijmout, protože její stav se nezdál dost vážný.  
Heather ztratila individuální bitvu s   poruchy příjmu potravy , ale její boj proti příčinám nemoci pokračuje, protože její rodina pokračuje s informování fařejnosti.






Luisel Ramos (22)

26. července 2010 v 23:38 | Emily |  PPP
Luisel Ramos (1984 - 2. srpna 2006) byla uruguayská modelka, která zemřela během přehlídky na následky anorexie.
Dne 2. srpna 2006 ve 21:15 zemřela na módní přehlídce během módního týdne v Montevideu, Uruguay.  Mladá Luisel vysněnou přehlídku nepřežila. Na molu, dostala závrať. Ještě byla schopná předvést na vyhublém těle módní výstřelek, dojít do zákulisí. V šatně omdlela. Přivolaný tým lékařů ji už nebyl schopný oživit. Luisel Ramos zemřela na infarkt způsobený kritickým podvyživením organismu. Při výšce sto osmdesát centimetrů vážila ambiciózní modelka pouhých čtyřicet čtyři kilogramů. Tělo nedostatek potravy a atak stresu nezvládlo. 
Zemřela ve věku pouhých 22 let na selhání srdce způsobené mentální anorexií.
Její otec řekl policii, že žila "několik dnů" bez jakéhokoliv jídla. Ona sama prohlásila, že celé tři měsíce (před svou smrtí) držela velmi tvrdou dietu složenou výhradně z hlávkového salátu a dietní Coca-Coly. V době své smrti měla index tělesné hmotnosti (BMI) asi jen 14,5. Světov zdravotnická organizace přitom považuje za hranici podvýživy (hladovění) hodnotu BMI 16.

Luisel Ramos. Její zdrcený otec přiznal, nejedla tři dny před přehlídkou vůbec nic.

Photos

Eliana Ramos (18)

26. července 2010 v 23:29 | Emily |  PPP
Eliana Ramos
(*1988 - 13. února 2007) byla známá uruguayská modelka.
Nejznámější byla hlavně v zemích Latinské Ameriky, kde byla zapsána pod jednou z největších argentinských agentur.
13. února 2007 byla nalezena mrtvá v domě svých prarodičů v Montevideu ve věku pouhých osmnácti let. Pitva prokázala, že porucha příjmu potravy ji způsobila infarkt.
Její přátelé poté řekli, že trpěla smrtí své sestry Luisel, která zemřela jen několik měsíců před ní na selhání srdce během módní přehlídky.
Její úmrtí rozvířilo hladinu veřejného mínění ohledně anorexie v Latinské Americe, jelikož se stala už třetí modelkou během několika měsíců, která zemřela kvůli podvýživě.
"Musíme jíst lehká jídla. Jediný způsob, jak si udržet postavu, je cvičení. A cvičit s plným žaludkem se nedá," tvrdila Elianina kamarádka a modelka Natalia Marquez. Nesouhlasí i modelka Erika Allen: "Kdykoli se něco stane, všichni to hned přikládají problémům s jídlem. Ale ona zemřela stejně jako její sestra. Na slabé srdce."


 Photos

Shleby Starner (19)

26. července 2010 v 21:49 | Emily |  PPP
Shleby byla popová zpěvačka, která zpívala v 90letech. Její debutové album From in the Shadows  bylo vydáno v roce 1999. V roce 2000 začala pracovat na svém druhém albu, ale tohle nebylo nikdy zveřejněno.
Shelby nastoupila do nemocnice na léčbu bulimie. Její léčení probíhalo během dalších dvou let, ale nakonec svůj boj prohrála a 22.června 2003 zemřela v 19 letech.




Snad tento věk bude alespoň trochu lepší. Nemusí být nutně dobrý, jen lepší...

22. července 2010 v 1:24 | Emily |  My EMOtions
xxxDo svého deníku jsem si zapsala důležité pasáže dočtené knihy. Zůstal ležet před notebookem a mě napadlo, kdo o mě víc ví než  můj deník? Jedná se o dopisy pro někoho, kdo pro mě moc znamená a.. o tomhle tu nechci mluvit... Jen tohle je náhled do mého deníku...

Tento v pořadí asi patnáctý deník, jsem si zakoupila ve Funky Fish(kurva, proč ho zavřeli?) Je to velký jasně růžový sešit s fialovým nápisem Princess. Tomuhle kontrastuje černovlasá slečínka a drobné lebky spolu s jednou velikánskou. Je to vcelku vkusný kontrast myslím...
Otáčím na úvodní dvojstránku, která je rozdělená na dvě části. Jedné vévodí velký nápis Harper´s Bazaar spolu s modními divami a druhé dívka s černou patkou a song od Paramore. Moje dvě alternace. Jakou si mě přejete? Slečínku se kterou se perfektné nakupuje nebo ubrečenou pisatelku srdcervoucích textů?
Další dvojstrana je věnována těm, které mám ráda- nebo spíš těm, co ovlivňují můj život. Mezi hvězdama jsou tři reálné fotografie. Na té velké lesklé je šest děvčat v krásných plesových šatech. Smějí se a vypadají jako veselá spokojená parta děvčat (kdo by řekl, že se za chvíli ta černovlasá pořeže sklenicí a na záchodě se sblíží s naprosto cizí holkou. Jakže se jmenovala?). Možná už tady je vidět, jak moc si jsme cizí. Harajeme si na to, co už dávno není, ale naše oči nás prozrazují. Další dvě jsou dívky, které velice ovlivnili můj život- nejspíš ty nejkrásnější, nejdokonalejší, nejtalentovanější osoby, co jsem kdy potkala(ani jedna z nich není slečna dokonalá:) Jsou to mé největší inspirace... Zvláštní je, že na téhle straně je také nápis && isn´t funny how thw people who said ill never hurt you are the ones who hurt you the worst. Že by další moje neblahá věštba, co se pokaždé vyplní?
První datum je 12.února, tedy mé  17cté narozeniny. Možná poslední a věřte mi nebyly zrovna nejšťastnější. Vlastně byly tragické.
Další dny jsou plné obrázků- překrásných dívek, dokonalých kluků, vyhublých těl, líbajících se párů, zpěváků, herečk, drog, žiletek, zvracení... prostě výstihující můj den.
A pak te den- 8.4. nikomu to nic neřekne. Dokonce ani slečně H., která si pročte svůj deník (nebudu se hádat, kdo si z deníkem začal v sekundě a kdo je jen levná kopie). Svět se otáčel, jako normálně jen...ten můj se  na okamžik zastavil a začal se točit opačnýcm směrem... Rozvázaly se všechny staré vazby a začala jedna nová, pevná vazba,  která obrátila můj svět naruby...  
Dále pak majáles, kdy jsem to oznámila slečně dokonalé, že už není můj svět... Nikdy nezapomenu, jak se na mě dívala...
Následují velmi těžké dny o kterých se tady nebudu zmiňovat... Skoro si z nich nepamatuju normální život. Byly to dny, kdy jsem začala věřit v Boha. Tedy vlastně jsem v něj věřila i předtím, ale v tyhle dny jsem k němu začala cítit sympatie.
Jenže pak přišla bolest, kterou jsem neočekávala... Zlomila mě způsobem, který jsem nikdy neznala. Nebrečela jsem, neubližovala si, ... seděla jsem zcela klidně a vyrovnaně. Uvnitř jsem však vzdala svůj život a byla odhodlána dožít ho v absolutní kázni a odevzdanosti.
Ale za pár dnů jsem  zjistila, že mě bůh miluje víc než tuším a já zase začla žít... No teda spíš kouřit a chlastat.
No a teď je tu veliká nápis prázdniny a seznam toho, co chi stihnout. Tak trochu jsem v silném skluzu. Já hold nejsem typ, co žije podle plánu...

Tohle je jen velmi málo z toho, co ve skutečnosti je můj život. Zajimavé a směšné je, jak si někteří myslí, jak je skvělý. Ale věřte mi, že za svůj život jsem se poučila z chyb a naučila se řídit hesle Show must go on. Nikoho nezajímá, že se ti bortí svět a máš slzy na kajíčku. Dokonce ani tvé rodiče ne. Tak si tohle nech až se zavšou dveře pokoje a nastane tma. To pak buď člověkem, kterým jsi. Vytvořila jsem si své druhé (vlastně spíš třetí) já pro okolní svět. Ale jen ti, co mě opradu mají rádi, když se mi podívají do očí poznají lež. A ať už je slečna dokonalá jakákoliv jedno ji neupřu- to, že ona vidí mou lež pokaždé (tedy pokud se o mě zrovna zajímá). Mí "kamarádi" už ne...

Models thinspo 0.2

20. července 2010 v 12:22 | Emily |  Models

http://28.media.tumblr.com/tumblr_l53fmxYVoQ1qass69o1_500.jpg

19.7.2010 I can see clearly now

19. července 2010 v 22:53 | Emily |  My diary
Omlouvám se, že jsem se tak dlouho neozvala. Ne, že bych neměla čas něbo chuť, ale pokaždé, když jsem se snažila napsat, co se stalo a jak se cítím, došly mi vhodné slova.
Od minulého čtvrtku byl můj život jako nějaký podivný sen. Do veké party nic moc- no food, ale pak tu se mnou zůstala slečna B. a některé dny i kejty. Nejdříve mě to dost děsilo, neboť nejsem zrovna moc dlouhodobý bavič. Ale nakonec to bylo, tak nějak neskutečné. Poprvé po fakt dlouhé době jsem se cítila, jako žijící člověk. Ze začátku jsem vůbec nic nejdela, ale pak... Chtěla jsem prostě jen na chvíli dýchat a smát se. Blbnout v bazénu, mluvit nevybíravě, nedělat si starost s následkama, cpát se... Ani jednou jsem se nepodívala na žádný pro ana blog(to se mi za tu dobu fakt nestalo) Jakoby to, co jsem už přes rok v sobě dusila najednou bylo venku-  neobyčejná chuť na chvíli žít. Nemusela jsem se přetvařovat, malovat se, patnáckrát se převlékat... Tohle jsem se svýma dosavadníma kamarádama zažila jen ojediněle...  
Ale každá pohádka má svůj konec. Naši se vrátili a já opět cítila strašnou tíseň. Jen, co odešly holky a segra a já zůstala doma sama uvědomila jsem si, co mě zase znovu čeká. Lehla jsem si na zem a brečela. Nevím, jak dlouho to trvalo... Zase jsem byla "doma". A mé obavy se potvrdily- ještě ten večer segra brečela neboť ji matka drsně urážela. Každou chvíli naši našli nějakou tu podivnost, ale já to nevnímala. Jen jsem přemýšlela, co se za tu krátkou chvíli ve mě změnilo...
A proto jsem nepsala a dnes už mohu. Proč? Došlo mi, že další štěstí skýtá jen krása a dokonalost. Štěstí se ošklivým jako já neděje a proto musím začít znovu bojovat...
Dneska jsem zas skoro nic nesnědla... A zítra vůbec nic. Jsem zpět a budu vás obcházet slibuju...
EMily


Melissa*

11. července 2010 v 18:03 | Emily |  Real
70 kg