Září 2010

22.9.2010 Food

22. září 2010 v 19:47 | Emily |  My food
Snídaně: noTHIN
Svačina: noTHIN
Oběd: noTHIN
Svačina: noTHIN
Večeře: noTHIN
Pití: 1l coly light 1,5l perlivé vody a ještě si dám colu light asik

Musím dát rekord! Zatím max. 4 dny bez jídla. Teď dám pět s tím, že víkend projímadlo nebo zvracení...

Taylor (12) porazil anorexii!

22. září 2010 v 18:26 | Emily |  PPP
Děti na hřišti se mu posmívaly, že je tlustý. Skot Taylor Kerkham (11) neunesl tlak spolužáků a rozhodl se zhubnout. Touha shodit pár kilo se však brzy proměnila v posedlost, která ho málem stála život. Anorexie není problém pouze dívek.
Na začátku všeho stály škodolibé poznámky spolužáků. Ty malému chlapci stačily k tomu, aby začal nenávidět svoje tělo. Po televizním pořadu, který se zabýval zdravým životním stylem si Taylor začal počítat obsah kalorií v jídle. Těsně předtím než skončil v nemocnici jedl polovinu rajčete a kousek kuřete - 50 kalorií namísto doporučených 2 200.

Rodiče si nevěděli rady

Rodiče tušili, že vyhazuje jídlo, ale bohužel si s Taylorem nevěděli rady. "Vážil se několikrát denně a stále se díval do zrcadla," popisuje matka jak se situace horšila. "Pak už mu lezly i žebra, ale on pořád říkal, že je tlustý," dodala.

Byl tak podvyživený, že začal mít halucinace a obrovské výkyvy nálad. Uvěřil tomu že kalorie jsou i ve vůních. "Když jsme byli kempovat, děsně ho znervózňoval kouř ohně. Bál se, že i po jeho vdechování ztloustne," vypověděla Cheryl.
Jeho posedlost dosáhla takového extrému, že přestal používat dokonce i mýdlo, protože byl přesvědčený, že v něm jsou kalorie, které se mu přes kůži vstřebají do organismu.

Zemřel mu děda, to ho zachránilo...

Loni v červnu zkolaboval. "Doktoři říkali, že pokud mu nezavedou vyživovací trubici do žaludku, zemře," svěřila se jeho matka Cheryl. Zlomový bod nastal, když jeho dědeček onemocněl a zemřel. "Když dědeček tak zeslábl, přísahám, že já budu silnější," slíbil a skutečně to dodržel.

Nyní je Taylor dvanáctiletý zdravý kluk, je zpět ve škole a cítí se konečně dobře. "Je mi fajn. Díky spoustě lidí jsem se zase uzdravil," říká dnes už veselý školák

21.9.2010 Just one piece

21. září 2010 v 21:03 | Emily |  My diary
Chtěla jsem inspiraci? Mám ji. Nenávidím se. Nedokážu sama se sebou být. Klamu samu sebe. Já toužím po jídle. Zažene všechen strach a bolest. Neuvědomuju si, že právě hlad je to, co mi pak způsobuje bolest.
Dneska jsem byla s hoilkama v albertě a ony si vybíraly dezert po obědě. Stála jsem tam vedle toho všeho. stačilo jen natáhnout ruku. Ta neskutečná vůně. Ale odolala jsem. V halvě mi proletěly všechny urážky a prohry. Otočila jsem se a šla pryč.
Jsem dost slabá a unavená, ale je to tím, že v noci nedokážu spát.
Dokud nesním absolutně nic nebudu mít opravdový hlad. První dva dny jsou nejhorší a pak to je krásně. Nemáte potřebu jíst. Snad to vydržím do pátku.
Moc mi pomáhá vaše podpora. Potřebuju ji. Potřebuju být silná. Přelstít rodinu, kamarády... dokážu to. Ona je pro mě všechno. Ana je moje jediná láska. Ona mě viděla, i když jsem  byla neviditelná. Musí se ke mě vrátit.
EMily

21.9.2010 Food

21. září 2010 v 20:46 | Emily |  My food
Snídaně: noTHIN
Svačina: noTHIN
Oběd: noTHIN
Svačina: noTHIN
Večeře: noTHIN
Pití: 3l jemně perlivé vody, 1,5l magnesie grep

20.9.2010 Food

20. září 2010 v 20:35 | Emily |  My food
Snídaně: noTHIN
Svačina: noTHIN
Oběd: noTHIN
Svačina: noTHIN
Večeře:noTHIN
Pití: 2,5l coly light

Takhle jsem to myslela drahá Michelle:)

19.9.2010 Donuť mě křičet...

19. září 2010 v 23:52 | Emily |  My diary
Pořád nad vším musím přemýšlet. Co jsem přečetla komentář od Popcorn Lady. Kdy to ze mě
 zmizelo? Kdy to skončilo? Kdy jsem se toho vzdala?
Nikdy jsem nebyla šťastnější než, když jsem měla anu v hlavě. Nikdy jsem sebe nerespektovala víc než, když jsem několik dnů byla hladová. Nikdy jsem nepozanala úžasnější lidi než pro ana. Nikdy jsem nic nechtěla víc. Tak proč už to nejde?
Ale půjde to. Musí. Zatnu zuby a přestanu myslet na všechno ostatní. Kamarádi, rodina, škola... nic jen ana blogy. Já byla anou. Vím, že byla. Vím, že na to mám. Vím, že jsem v tom byla dost dobrá. A budu.
Protože chci zase patřit mezi vás. Protože zase chci psát na tenhle blog. Protože jinou naději na přežití už nemám. Porotže zase chci křičet bolestí
Takže budu plakat hladem. Omdlívat hladem. Jen proto abych mohla žít. Nedává to smysl?
Donuť mě křičet...
Emily

For that feeling...

19. září 2010 v 23:23 | Emily |  Thinspo say
~Tlustý člověk sice může v módním značkovém oblečení vypadat skvěle, ale stále bude vypadat tlustě.

~Nikdy jsem si neuvědomovala, že s každým odmítnutým soustem získávám malý střípek
dokonalosti. Až doteď.

~Hubení lidé = méně jídla, méně zabraného místa, menší spotřeba látek na oblečení X Tlustí lidé = více jídla, více zabraného místa, větší spotřeba látek na oblečení → hubenost je úsporná.

Where have all the flowers gone?

17. září 2010 v 0:26 | Emily |  My EMOtions
Kde jste Trejsy a Silver Tulips??? Kam jste se mi kurva ztratily?
Jedinečných lidí jako trejsy je kurva málo, tak kam mi ksakru zmizela?
A co neuvěřitelně dokonalá silver???
To mi fak nedělejte...
Neboť jsem totálně ve sračkách...
Navíc bez vás...
Chci začít znovu, ale jak?
Opovažte se skončit Michelle, Aron, Dareku, Susie, Domí,...
Nemám moc lidí, kterým se svěřuju, ale vám ano...
Miluji vás i když už k vám nepatřím...
EMily 

13.9.2010 Tak prázdná jsou rána, že vítám i pláč....

13. září 2010 v 23:46 | Emily |  My diary
Ozývám se, abyste si nemysleli, že jsem umřela ve španělsku. Ale, že jsem měla kurva na mále:(
O dietě teď nemůže být vůbec řeč, ale fakt chci zase začít, ale nemám žádnou motivaci.
Španělsko. Každou noc jsem byla pekleně ožralá. A jednou to nedopadlo moc dobře. Na zemi byli střepy a já jeden prostě chytla a narvala si ho do nohy. Pak už jsem jen řezala. Necítila jsem nic než úlevu nad tím, že dýchám. Největší rána má asi 5 cm a j kruva hluboká. A vůbec se nehojí:( Nohy vypadají, jak po texaském masakru a to si fakt nedělám vtipy.
A jinak? Jsem totalně v hajzlu- dluhy, pláč, strach, nenávist., přemýšlení o smrti... Vůbec nevím, co teď dělat. Na FB mám zprávu od slečny dokonalé, když jsem ji napsala opilá. Ale nehodlám to číst. Když to bude špatné umřu. Když to bude dobré složím se. Navíc se z Ameriky vrátila ta děvka, co ji všechno dávám za vinu. Když ji vidím mám střídavě chuť brečet a řvát. Malá prolhaná děvka. Nebýt jí možná bych se slečnou dokonalou vůbec nemusela (ne)loučit.
A pořád myslím na svou lásku:( proč je to tu zas? Proč už tu osobu nesmím vidět? Proč musím zase nekomu uvolňovat cestu? nejdřív Slečna dokonalá a teď tohle....
Tolik věcí mi teď dochází, když o svém životě přemýšlím. Už jen pět měsíců...
Tak blbě na tom jsem, že jsem šprt- mám dopsané všechny sešity a řešila jsem úkol z matiky. To jsem dělala asi naposledy v sekundě. Jsem na tom kurva zle:(
EMily

3.9.2010 My own killers

3. září 2010 v 20:36 | Emily |  My diary
Omlouvam se, ale na spanelske klavesnici neni interpunkce, takze proto pisu jak magor. Vite, jak jste psali, jak to tu bude urcite dobre a uziju si. Uz jsem nekolikrat brecela a moje nohy vzpadaji jako s nejakeho hororu. Nemohu si vzit nic nad kolena, abz si toho nikdo nevsiml. Je to fakt odporne. 
Znovu a znovu se oteviraji rany a ja nedokazu delat, ze me neboli, to co se stalo. Jsou to mi pratele, ale ja mam pocti, ze spise mi vlastni vrahove. Ale vim, co musim- skoncit to co me nici nejvic. Toho koho miluju nemohu mit.
Myslela jsem, ze je ana za mnou, ale... je zase v me hlave. Ony ji probudily. Vcera hladovka dneska takz az na jednu vyjimku. Drzim vam palce a jdu vas obehnout...
Miluju jenom vas Emily

2.9.2010 To Spain

2. září 2010 v 6:36 | Emily |  My diary
Mí nejdražší...
Bohužel na týden odjíždím se školou do Španělska zhruba za tři hodinky. Celou noc jsem nespala ani minutu, pokazil se mi ipod a mobil, mám moc těžký kufr... Nechci jet pryč. Ne s němi. Když jsem je dneska všechny viděla lámalo mi to srdce. Jak moc to pořád bolí.
Snad tady za týden bude vaše hladová Fairy a ne ubohá kráva, co jí koláče a miluje bolest. Pokusíém se celou dobu nejíst:) Držte mi palce. Ještě, že mám své tlumící "léky".
Emily