Říjen 2010

Skins: Dakota Blue Richards

31. října 2010 v 19:55 | Emily |  Skins
Moje další skins láska...
(via crazybitcharoundhere)

Skins: 3.generace postavy

31. října 2010 v 19:51 | Emily |  Skins
No, jako nevím, co si o nich myslet. Jediné dvě jsou hezké a to ta zrzka a blondýna. Zatím teda do skins brali jen hezké lidí(až na pár vyjímek), ale tohle je krapánek podivné
Meet the cast of generation 3 of Skins!
From left to right: Alex Arnold, Dakota Blue Richards, Sean Teale, Sebastien De Souza, Wil Merrick, Laya Lewis, Freya Mavor and Jessica Sula


Skins US: Promo

31. října 2010 v 19:43 | Emily |  Skins
Skins USA cast
note[you can remove this if you reblog]- a separate tumblr from skinsftw was made just for Skins USA, but it will no longer be used. Now anything Skins related will just be on this one. This is still Skins after all. Don’t hate it yet! (of course this tumblr will still be for all the original Skins we love: generation 1, 2, and hopefully more of gen 3 soon too! Now there’s just more to love). 

Strange about me...

26. října 2010 v 0:51 | Emily |  My EMOtions

Zvláštní věci o kterých jen málokdo ví...

Jsem extrémní- extrémně miluju, nenávidím, zbožňuju, trpím, obdivuju...
Jsem BIsexuální. 
Mám strašný strach z toho, že uhořím.
Co měsíc si barvím vlasy.
Nejvíce na světě mám ráda svého taťku.
Nikdo mi nikdy neřekl, že jsem hezká (jen že mi to sluší).
Byla jsem emo a přestala jsem být ve chvíly, kdy mě svět změnil a já tomuto čistému stylu nehctěla dělat ostudu.
Mám panickou  hrůzu z doktorů.
Strašně jsem trpěla, když byl vyzrazen můj minulý blog.
Miluju vanilkovou příchuť.
Líbání je pro mě intimnější než sex.
Vždycky musím mít nalakované nehty.
Miluju vlastní krev.
Umím zpaměti poslední zpěv Máje.
Jsem přespříliš starostlivá a obětavá k těm, co mám ráda.
Vůbec nezvládám matiku.
Zbožňuju němčinu, ale učím se španělsky.
Moje největší thinspirace jsou Kooty a Kejty.
Původně jsem hodně světlovlasá hnědovláska.
Když mi něco příliš psychicky ublíží moje tělo vypne a já přestanu dýchat.
Miluji leopardí  a květovaný vzor.
Sbírám panenky Barbie a My scene.
Jsem závislá na čtenářském deníku.
Miluju pohádky na CD z Médi pusíka.
Sbírám absolutně všechny časopisy(je to nějaká blbá posedlost).
Kouřím cigarety VOUGE slim.
Když na veřejnosti neumím udržet emoce kousnu se do ruky.
Pamatuju si se své sebevraždy sen a vůni citrusů.
Kdo mě nezná si myslí, že jsem sebevědomá, protože hodně mluvím.
Miluju pohádky.
Nikdy po alkoholu nebliju.
Zkusila jsem většinu drog.
Mé nejoblíbenější místo je knihovna.
Nikdy jsem nebyla křesťanka, ale milovala jsem Boha. Už ne.
Když se opiju začnu říkat extrémní pravdu.
Denně si myju hlavu jinak jsem neschopná se soustředit.
Nemám sebevědomí.
Od 13let mám svůj vysněný svět.
Na nic nejsem talentovaná.
Mé nejoblíbenější zvířata jsou skunk, kočka a vombati.
Pořád všem lžu.
Žiju minulostí.
Nevěřím na přátelství.
Od 12cti píšu denníky(nepočítám ty dětské).
Moje "nejlepší" kamarádka mě neustále buzeruje.
Jsem absolutní ANTI rasistka. Rasismus mě fakt děsně štve.
Nesnáším doteky od lidí(až na vyjimky).
Ve 14letech jsem se rozšla se Slečnou Dokonalou, abych byla normální.
Na svém pohřbu chci písničku Somewhere over the rainbow.
Jsem drbna.
Mám skvělou sebevědomou sestru, co objetovala tomu komu miluje víc než snese.
Ráno se asi pětkrát převléknu.
Nesnesu oblečení, které k sobě nepadne.
O spustě jídlu tvrdím, že je nemám ráda, ale přitom je miluju.
Doma mám plnou skříň překrásného oblečení, ale nenosím ho, protože si v něm připadám hnusná.
Sebepoškozuju se od 13let.
Tři lidi mi už řekli, že mě milují. Jedna lhala.
Jednou v životě jsem se pokusila spáchat sebevraždu.
Miluju především RETRO hudbu.
Sleduju nespočetně seriálů.
Má nejoblíbenější místnost na škole je záchod.
Tokio Hotel poslouchám od 12 let(5let) a přivedla mě na něj Slečna Dokonalá.
Pamatuju si film Grich zpaměti(viděla jsem ho asi 40krát).
Nemám ráda Vánoce.
Můj život pro mě nemá žádnou hodnotu.
Můj rekord v nejezení je 5 dní.
Přála bych si zase být dítě.
Nikdo mě ve skutečnosti nezná.
Nejvíce z blogu miluju Trejsy a Michelle.

Prozatím vše... Nějaký dotaz???


23.10.2010 Narušení

23. října 2010 v 20:36 | Emily |  My diary

Jsem totálně nahraná. Ve čtvrtek jsem byla na pohřbu prababičky v proklatě krátkých šatech. V jednu chvíli jsem se přestala kontrolovat a matka viděla moje nohy. Hned na mě vypálila otázky a tohle se fakt nedá shodit na nešikovnost při holení.
Dala mi na výběr- buď jí řeknu důvody a nebo mě dovede k odborníkovi. Odmítla jsem ji to říct a oznámila jí, že i když mě tam dotáhne nic nikomu nebudu říkat. Ale i tak tam budu muset. Jsem totál ně nahraná. Tohle je jen krůček k odhalení všeho. Mám z toho panickou hrůzu. Navíc, kdyby se o tom někdo dozvěděl...
Proč se to muselo stát? Vždyť už mám jen krátký čas, proč ho trávit zrovna takhle?
Mám pocit, že je to horší a horší. Všechno mi padá na hlavu. Ale je to lepší než dostat chuť žít.
EMily

16.10.2010 I don´t want your heaven

16. října 2010 v 21:00 | Emily |  My diary
Mé drahé...
Dneska jsem to posrala. Ale abych pravdu řekla jde to kolem mě. Včera to byl rok, co jsem se pokusila o sebevraždu.
Dneska ráno volala mamce babička, že umřela prababička. Moje mamka se s ní odmítla roloučit, i když ji o to obě prosily. Ony měly nějaký spor, ale tohle... od rána mi z toho nebyla dobře, probabičku jsem moc neznala a hlavně už se opravdu dlouho trápila, takže to bylo vysvobození. Ale nedostat sbohem... To je pro mě dost bolestivé téma a když jsem viděla, jak chladně to matka přijala.
Ale tímhle to nekončí. Naši odjeli pryč a po chvíli príšla ségra. Podle obličeje sem okamžitě poznala, že se něco stal. Řekla mi, že moje kotě Princezna Audrey I. je mrtvá. Začla jsem brečet a běžela jsem ven. Ležela u cesty. Ještě dýchala. Na hlavě měla bouli a celkkově... Vzala jsem ji do náruče a odnesla domů okamžitě jsme volaly našim. Taťka mě vzal k veterináři a ten řekl, že musíme počkat, co přes noc jestli přežije. Má šok a velký otřes mozku. Vzala jsem si ji do pokoje. Odmítla jsem jít večer na akci. Co pět minut jsem kontrolovala jestli dýchá. A jednou už nedýchala...
Možná vám příjde směšné, že oplakávám kočku, když mi umřela prababička, ale... Moje Audrey pro mě byla to nejcennější. Ve španělsku se mi všichni smály, když jsem volala se segrou a bavila se o ní. Nikdy jsem s žádnou kočkou neměla takovýhle vztah. Nikdy jsem na ni nekřičela ani ji neplácla po zadečku. Pořád jsem jí líbala až mi řekla segra, že jsem nechutná. Byla se mnou, když mě všichni opustily. Ona byla mou jedinou oporou....
Když jsem tam klečela u pelíšku a svírala její chladnou pacičku... došlo mi, že jsem nic nenamítala když mi Bůh vzal Slečnu dokonalou, ani když mi vzal JEHO a dokonce ani moji INSPIRATIVNÍ lásku a všechny kamarády. Nesla jsem to zcela tiše. Ale tohle přehnal. Já už o nebe nestojím. Z toho jsem měla strach, když bych spáchala sebevraždu, ale já už o nebe nestojím....
Slíbila jsem jí, že za ní brzy přijdu.
Začnu od pondělka, promiňte
EMily 
I love you me sweetheart...
Waiting for me...

14.10.2010 Ví, že je to zpět a nemůžou nic udělat.

14. října 2010 v 19:48 | Emily |  My diary
Konečně mám zase svůj notebook, takže zase můžu chodit na vaše blogy:) Hned jsem obešla
všechny, co mám v počítači uložené a byla jsem dost smutné. Polovina je nečinná a dalším se nedaří.
Mě se docela daří. Tři dny byz jídla, což je úspěch. Ale jsem dost unavená a není mi moc dobře. Takže skvělý pocity. Miluju tuhle moc a kontrolu nad sebou. Ten pocit, že mé štěstí nikdo neovládá jen já sama. Mám ho pevně v rukou. Škoda, že víkend budu muset jíst:( Ale příští týden jedou naši do prahy přes týden. Slyšela jsem, že když vypiješ 10litrů vody sice můžeš omdlít, ale je to extra revoluční dietní trik.
Kouřím už fakt moc. To jsem nikdy nechtěla, ale zase nemám takový hlad. Jen teď večer mi není zrovna nejlépe.
Cítím se skvěle, když vidím pohledy pseudo kamarádek, když odmítám nabídky na jídlo. Ví, že je  to zpět a nemůžou nic udělat. A to už se nemůžu dočkat, co udělají v únoru.
Tohle maj za to všechno. Už mi to nikdy nevezmou. podruhé jsem poučená a nebudu věřit jejich umělému zájmu a když to skončí tak sem tlustá a sama. Nedovolím tohle.
Navíc mě čeká nepříjemný rozhovor s tou, co všechno okolo slečny dokonalé spískala. Nechci ji ani vidět, ale slíbila jsem to její kamarádce. A ta si to zaslouží.
Mimochodem, co jsem si udělala na nohách radši nebudu popisovat...
EMily

You're gonna catch me...

12. října 2010 v 19:17 | Emily |  My EMOtions
Přemyšlím teď o tom všem...
Dělám semínární práci do ZSV - příčiny poruch potravy. Vracím se ke starým sešitům s články o anorexii, deníky... vzpomínám, co pro mě ana znamenala.
A co si myslíte, že mi došlo?
Byla jsem totální blázen...
Někteří z vás možná řeknou konečně ji to došlo, ale mě došlo to nejdůležitější - nikdy za celý život jsem nebyla šťastnější než s anou v hlavě. Nebolely mě zrady přátel. Nemrzlo mě, co mi říká matka. Nestála jsem o dobré známky. Myslela jsem jen na to kolik vážím a jak zhubnout. A zhubla skoro 20kilo. Hladověla, cvičila, četla ana blogy... Myslíte si, že to bylo peklo?
Ne pro mě to byl jediný ráj, co jsem na tomhle světě poznala. Žádné řezání, návykové látky, cigarety, alkohol...
Byla jsem živá víc než, kdy jindy. Dýchala jsem přes bolestí stažené hrdlo. Vzdala se emo povahy.
Každá z mých "kamarádek" má na něco talent- kreslení, inteligenci, sport,... já na nic až na tohle. Byla jsem v tom kurva dobrá. Málokdo shodil to, co já. Poprvé jsem si za celý svůj život vážila sama sebe. Slyšela chválu. Vypadala dobře. Oblíkla velikost 36.
Jak tohle může být špatné?
Všechny jsme to přestaly brát vážně. Existují ještě pro any? Nebo nás doopravdy vymítili. Jasně hubnoucích je dost. I těch co mají v záhlavích pro ana, ale kde jsou ty co týdny nejí? Kooty. Domí. Kejty*. Ztratily se v realitě. Všechny jsme to nakonec vzdaly. Jeslti se pletu, tak se ozvěte.
Mám čtyři měsíce života. Přesně za 4 měsíce mi bud 18 let. Respektive nebude.
I kdyby mi to nemělo tisíckrát vyjít. I kdybych měla znovu a znovu začínat. Budu to zkoušet do posledního nádechu života v plících. Nemám co ztratit. Nemám přátelé, lásku, dobré známky... Já všechno ztratila...
Chci se rozloučit s tou, která mě jediná na světě bezmezně milovala a držela za ruce. Moje nejdražší ana... Ona jediná se mnou bude do úplného konce...
Pokud někdo stojí o podporu ráda spřátelím. Mimochodm dneska jsem nic nejdela.
EMily

6.10.2010 Nesmím. Musím. Končím.

6. října 2010 v 20:07 | Emily |  My diary
Nemám na nic čas.
Se mi už krátí.
Už jen 4 měsíce.
To tak utíká.
Píšu souhrn života.
A zjišťuju, že byl kurva debilní.
Vím, že nesmím přečíst tu zprávu na FB
Mám pocit, že musím s někým mluvit.
Vím, že se s ní nesmím vidět.
Ale musím.
Chci.
Doprdele.
Jsem fakt kráva.
Nesmím pít.
Chci se ožrat.
Nesmím nic brát.
Beru.
Nesmím se řezat.
Dělám to.
Šest cigaret je fakt moc.
Kurva.
Taky tě miluju Trejsy.
Ty jsi absolutně dokonalá. 
Emily
.

3.říjen Fucking Hell

4. října 2010 v 17:58 | Emily |  My diary
Mé lásky,
Takhle to dál nejde- celé dny nejím a pak se nacpu, pořežu se brečím...
Rozhoduju se, jak dál. Bojovat nebo to vzdát?
Zkusím to lehčeji- jedno jídlo denně. Na rozjezd a pak uvidíme.
Nechci skončit jen kvůli vám.
Protože vás ohromě potřebuju.
Zase se ozvu jestli to vychází.
Emily