Listopad 2010

And if you die, we die together...

30. listopadu 2010 v 20:13 | Emily |  My EMOtions
Po dlouhé době nějaké schrnutí, co se děje...
Čím dál víc přemyšlím o tom, co se má stát. Dva měsíce. Tak málo časů a tolik věcí. A chci to pořád ještě? Je smrt to, co mi spasí duši? Opravdu otevře těm ignorantům oči?
Nedávno, když jsem byla nemocná, jsem seděla v noci ve vrchním patře našeho domu a přemýšlela o životě. Jaká by mohla být budoucnost a co všechno nestihnu, když odejdu. Po dlouhé době mi tekly slzy po tváři. Jenže pak ke mě promluvila. Ona. Já. Co mě tady čeká? Co se změní? Pořád budu škaredá. Pořád nebudu talentovaná. Pořád mi budou kamarádky ubližovat. Pořád budu milovat vílu. Pořád mě bude ničit Slečna dokonalá. Pořád budu hloupá. Pořád se budu řezat. Nic se nezmění. Pořád budu osamělá. Jen jedna věc, kdyby se změnila, tak by za to stálo žít.
Ale tento pátek byla párty. A já se dost nevhodně opila. Mimchodem spustila jsem se s patnáctiletým klukem. Jen jsem tam tak seděla a přemýšlela jestli je to tím, že je to malý kluk nebo tím, že jsem fakt už jen na holky. Ale to je fuk.
Pak se tu noc stalo něco, co naprosto otočilo všechno. Byl tam i EXkluk Slečny Dokonalé, který odchytl mě a začal mi vykládat jaká je to piča, že se s ním taky nerozloučila. Že si s náma hrála a ničila nás oba, že až se vrátí bude tlustá( protože už teď na fotkách začíná být) a že my až se vrátí ji skopnem a vysmějeme se jí. Bylo to uvolňující vyřvat všechno, co jsem k ní měla, aniž by se na mě mé "kamarádky" nedívaly jako na vyvrhela. A přidala se i slečna J.( ve zkratce pan ex se s ní spustil minulé léto a slečna dokonalá ji rok dělala absolutní peklo- a mě taky protože jsem se odmítla postavit výhradně na stranu Slečny.) a spolu jsme pokříkovali a jak ji to natřem a bude pikat za to, jak nám zkurvila život. J. se mnou pak mluvila, jak pro ni moc znamenám a jak ji na mě záleží a že jsem skvělá. Mlela jsem a mlela, ani nevím co jsem ji všchno řekla. Ale když mě objala věděla jsem, že tohle je správné. Že tak, jak jsem se před rokem rozhodla bylo správné.
A čím to všchno bylo vyjimečné? Poprvé od té doby, co mě slečna dokonalá vrhla do pekla sebepoškozování, závislostí, slz, depresí, nespavosti... poprvé se za mě někdo postavil. POPRVÉ ze všech mých "přátel" a "lidí, co mě chtějí zachrnánit" někdo řekl, že ona je na vině. Poprvé mě někdo objal a řekl, že ona za to nestojí. Poprvé někdo řekl, že to ona mě zničila. Poprvé mi nikdo neřekl vyříkejte si to jí to taky trápí.
Ale ráno už jsem to zase byla já. Nedokázala jsem ji nenívidět. A mé nohy jsou totálně rozsápané. Kdyby mě teď někdo viděl, tak jsem totálně nahraná. Už to není jenom  sem tam. Sedím ve vánočním světýlku a sleduju ty proudy krve, které tečou po nohách.
A mí rodiče? Nechali to být. Mysleli se, že po čtyřech letech mi mamka řekne nedělej to a já jako mávnutím přestanu a budu veselá? Ne oni to nechtějí řešit. Jako všichni.
Ale jestli mi zbývají opravdu jen dva měsíce, co je správné? Zabojovat a vsadit všechno s tím, že když prohraju vzdám se života? Říct víle, že ji zase potřebuji? Že bych pro ni zemřela? Poslat falešné přátele do prdele?  Napsat Slečně Dokonalé? A nebo jen čekat až to pro mě příjde???
EMily

PROSBA!!!!

13. listopadu 2010 v 13:55 | Emily
Chtěla bych poprosit všechny holky, které si prošli/mají nějakou poruchu příjmu potravy- píšu seminárku na téma příčiny PPP a potřebovala bych pár krátkých příběhů na tohle téma. Nedala bych tam vaše skutečné jméno ani nic jiného: jen přezdívku a věk. Hodně z vás už svůj příběh psalo na web, tak se jen ozvěte a já to přepracuju:) a nebo pokud by se vám chtělo napište. Moc By mi to pomohlo.... Sama svůj příběh, z doby kdy jsem byla pro ana, zařadím pod přezdívkou.
Prosím, ale jen dívky  se skutečnou poruchou žádné pseudo dietářky. Ozvěte se a domluvíme se...
EMily

2.listopad 2010 Wild world

2. listopadu 2010 v 22:21 | Emily
Oh tak, co napsat...
Prožívám docela divoké období- matka mě chce vzít k šamanovi. Bez vtipů. Je to nějaký bylinkář, co studuje oči. Prý z nich vyčte, co je na mě špatného. Tak to jsem zvědavá, jestli už mám v očích smrt.
Taky mi naordinovala nějaké kapky na spaní- stejnak jdu spát ohromě pozdě, zadjí se mi sny a z těch se nedokážu vzbudit i když chci, ale ráno si je málokdy pamatuju. Jen ten pocit, že chci pryč. Myslela jsem, že je nebudu brát, ale je to jednodušší- nač si pamatovat sny? Nemá to cenu, když se zase ráno vzbudím vyděšený, zničená a nebo naopak s pocitem, že tam chci zůstat navždy. Raději ať sny zmizí s nocí.
Měla jsem rozpravu s "kamarádkou", která mi kladla na srdce ať slečně dokonalé zavolám ať ty sny skončí a dá mi to zkurvené sbohem. A nebo ještě lépe na ni počkám. Jak směšné- ona mě beze slova hodí přes palub, znovu mě navrtá do sebepoškozování, nespavosti a návykových látek a já se jí mám doprošovat nebo dokonce na ni postavit svůj život, jenom protože slečínka nemá klidné srdíčko. 
Mimochodem musím se pořád dívat na skins. Je to taková moje životní pohádka- milá, hezká, alternativní Emily potká úchvatnou, krásnou, originální Naomi a zamiluje se do ni. Po těžkých uskalí spolu zůstanou a milují se. Ale tohle se milé děti neděje. Normálně se zamilujete do obyčejné, ne příliš krásné, sobecké Slečny Dokonalé. Uf ať už jde do prdele. A pak pro změnu do skvělé, krásné...nedosažitelné. A někdy mezitím jsou divní kluci.
Začnu chodit do výtvarky- já naprostý antitalent(a to se ještě přeceňuju) se začnu učit něco o čem jsem snila
Jídlo? Moc. Řešení? Projímadlo. Jak prosté.
Emily

Thinspo 0.27

1. listopadu 2010 v 19:23 | Emily |  Real

Food: 1.listopadu 2010

1. listopadu 2010 v 19:15 | Emily |  My food
Snídaně: noTHIN
Svačina: noTHIN
Oběd: noTHIN
Svačina: troškuckuřecího masa
Večeře: noTHIN
Některé věci jsou u mě prostě nevyhnutelné...