Září 2011

Thinspo 0.29

20. září 2011 v 20:15 | Emily |  Real


16.9.2011 Poslední zločin, kterého se na mě dopustili

16. září 2011 v 22:41 | Emily |  My diary


Tak jo mé nejdražší,
Soudě dle mého stravování v Praze (veškeré žádné kromě jednoho obědu) mohu prohlásit, že se sem vracím. Ale hlavní důvod, proč tu píšu je, že je mi neskutečně zle. Má rodina se dopustila dalšího zločinu, který já už nemohu rozdýchat.
V červenci se nám narodila čtyři koťata. Každý, kdo mě zná ví, co pro mě mé kočky znamenají a jak těžce nesu každou ztrátu. Naši mi dovolili se je nechat kromě holčičky, tak jsem ji nabídla Kejt. Tak jsem si zamilovala ty tři a slečnu Bambi jsem si nepustila k srdci a navíc Kejt ji bude milovat, takže jsem šťastná za ni. No, ale moje drahá máti mi dnes ráno volala, že její kolegyně( dle matčiných slov feťačka, bláznivka, nezodpovědná...) jedno chce a prý, které ji má dát. Řekla jsem, že ani jedno a ona, že si o tom promluvíme. Bylo mi z toho zle tak jsem nechtěla zůstat o no déle v praze a jít na party.Raději jsem chtěla doma bojovat. Když jsem byla ve Sturbucksu, tak mi volala matka, že si ho dneska odveze a které ji má dát. Řekla jsem, že se s ní o tom nehodlám bavit, tak jsem jí típla mobil a okamžiitě zavolala otci, který mi slíbil předtím, že si o tom promluvíme. A do toho telefonu jsem začala řvát, že je všechny nenávidím a že nemají právo mě ničit. Klečela jsem na ulici uprostřed Václaváku a brečela. Trhala mě bolest jaká už dlouho ne. Křičela jsem na něj. Pak jsem volala sestře a čekala se za mě postaví, ale ona řekla, že s tím souhlasí. Klečela jsem ve starbucksu na zemi a brečela. Ztratila jsem dvě osoby, které jsem na světě nejvíc milovala. Cítila jsem, jak část mě umírá. Ta obětavá. Dojela jsem domů a beze slova se schovala do pokoje. A po 4 měsíce jsem vzala jehlu a pořezala jsem se. Rány byly až moc hluboké. Jako ty, co jsem cítila uvnitř. Bezmoc. Čtyři měsíce jsem tolikrát bojovala s touhou, ale držela jsem se. A oni to rozbili. Koneckonců jako vždy. Po dvou cigaretách jsem se vydala podívat do sklepa. Viděla jsem Lupina, Bambi a Siriuse. Severus tam nejspíš nebyl. Nevím to jistě, protože je krapet záhadný...
Tohle je poslední zločin, který na mě spáchali. V pondělí segra utíká/odchází z domova. A já? Řeknu jim, že odmítám jíst. Každý v téhle zkurvené rodině dělá, co on potřebuje a co chce. Já budu poprvé taky. A pak už není nikdo, dko by mě zastavil - škola, rodina, kamarádi. pokud nezradím sama sebe, tak budu vítěz... Je mi osmnáct, takže vždy mohu odejít. Já už nemám, co by bylo důležitější než být dokonalá. Spolu s Panem Š. a to dělám hlavně pro něj...
Držte mě prosím, když teď padám ... Vaše Emily

Someone like you...

10. září 2011 v 23:41 | Emily |  My EMOtions
Zase se jen, tak průběžně ozývám, abyste vy, co vás to zajímá tušili, že ještě dýchám. Co je nového? Pro ty, co zajímá, jak je to se Slečnou Dokonlou... Je zpět. V celé své kráse. A opět to podělala. Stručně řečeno vyspala se s bývalým klukem své/mé kamarádky. Stala se zakázanou osobou. Chtěla jsem se s ní sejt a konečně to dovyříkat, ale jedna dobrá duše( panobože, ona si snad nikdy nedá pokoj, že?) to řekla te kamarádce a ta mi velmi pěkně řomu ekla , ať táhnu za ní do třídy. Hezké, že? Ale protože nechci být šikanována raději jsem se omluvila své kamarádce a dál se těším její přízni. No, jak říkám jsem holt ubohá, co?
Tohle je teď můj život - všichni, kterým jsem důvěřovala mě zneužívají. Opravdu miluju život.
Nebýt mého dejme tomu Pana Dokonalého, tak se zblázním. Pokud to s ním nevýjde, tak si asi vystřelím mozek z hlavy nebo vstoupím do kláštera.
No a tak Vám dávám slib, že se pokusím o několik věcí a pokud výjdou, tak se v říjnu vrátím. Září bude rozjíždějící. Nechci to zas zakřiknout, ale mám Pana Dokonalého jako inspiraci. A on je daleko lepší než Slečna Dokonalá. A pro ni jsem to dokázala...
Tak v říjnu Emily:)