Květen 2012

Why can't we give ourselves that one more chance?

9. května 2012 v 0:03 | Emily

Drahouškové,
Změnila jsem názor. Vracím se na blog. On a hubnutí je pro mě jedno a to samé. A potřebuji Vás a podporu, kterou mi
dáváte. A co, že uvidíte, když znovu selžu? A co? Tohle je můj boj a pokud prohraju možná Vás zklamu, ale ten kdo ponese následky jsem jenom já.
Dneska jsem hodně přemýšlela na houpačce. A došlo mi něco neuvěřitelného. Za 5 měsíců začnu na nové škole. Nová šance. Nová příležitost začít znovu. Vytvořit úplně nový obraz a smazat všechny odpornosti minulosti. A pokud tohle chci musím být hubená. To je daleko největší inspirace, kterou jsem kdy měla. Možnost začít znovu a dobře je moje největší naděje, daleko silnější než láska k panu Š. Pan Š. totiž patří do minulosti, kterou uzavřu den před nástupem do nové školy. I když je to pro mě zrovna teď nepředstavitelné, tak to tak musí prostě být. Chci začít nový a spokojený život. A do něj nenaplněná láska rozhodně nepatří.
Daří se mi poměrně slušně. Zatím bez hladovek. Nemá cenu teď týden nejíst, abych pak sežrala celou lednici. Na hladovky musí mít člověk anu v hlavě. Až to příjde, tak to poznám. Bude to chvíle, kdy přestanu milovat pana Š., nebudu stát o přátele, přestane mi záležet na budoucnosti...
Víte někde uvnitř je ve mě otázka, co chci víc - být krásná a hubená nebo vlastně jde jen o tu anorexii. Anorexii, ve které se necítím osamělá a tolik vyjimečná. Já vím, že je to úchylné, ale ten pocit je neskutečný. Jako ta nejpřitažlivější droga.
Emily je zpět princezny...
S láskou.

Ana Books: Normální Porucha

8. května 2012 v 0:30 | Emily |  Books

Vanda je normální holka s normální postavou.Začne se ale omezovat v jídle protože chce schodit pár kil.Místní kluci vymyslí kapelu a hrají docela dobře a lidem se začnou líbit.Vanda je s kamarádkama chodí poslouchat.S Michalem,basákem, začne chodit.O vánocích se její matka zbalí a jentak odejde a nikdo o ní nic neví celé měsíce.Tím její problémi s váhou naberou větší spád.Rafička váhy stále klesá.Začínají si toho všímat i ostatní.S Michalem se rozchází.Blíží se další vánoce a od matky za celý rok jedna sms že je v pořádku a doufá že oni taky.Její váha klesne tak že musí být hospitalizována v Praze na klinice.Když přibere a po mnoha terapiích se ji rozhodnou pustit.Její váha ale zas klesá.Její maličko spomalený bratr začne hrát automaty a otce vyhodí z práce a Vanda má před maturitou.Uvědomí si co je pro její tělo zdravé a potřebné a na nějakou dovu má vyhráno ale nikdo nikdy neví....

Můj názor: Z každou knížku, film, článek týkající se PPP můžeme být rádi, protože se jich moc nevyskytuje. Pořád dokola se všude píše jen o těch "klasikách" jako je "Vím, jak chutná vzduch" nebo "Na dně". S tím si člověk moc dlouho nevystačí:)
Tohle sice nepatří k nějákému vrcholku, ale je to celkem slušně zpracované dílko. No, i když moc nechápu, jak se ta holka mohla dostat do nemocnice, když nebyla až tak drastická, ale budiž.


Marissa Von Bleicken

8. května 2012 v 0:25 | Emily |  Stars
Marissa byla účastnicí soutěže The Glee Project, ve které soutěžící plnili hudební, herecké a taneční úkoly. Vítěz získal roli v 7 epizodách 3. řady seriálu Glee.
Ve třetí epizodě měli soutěžící za úkol vybrat jedno slovo, které charakterizje jejich slabost. To pak dostali velkým napsané na bílé tabuli a vystupovali v ní při písničce Mad worlds.
Marissa si původně zvolila slovo "chybná", ale po emotivním vystoupení jednoho z účastníků se rozhodla změnit své slovo na "anorexic".
Marissa je dvacetiletá (30.října 1991) slečna pocházející z New Yorku, která se už třináct let věnuje hraní a vystupování.
Její hlas je opravdu neuvěřtelný! Opravdu škoda, že vypadla a nedostala roli v Glee - anorektička jim tam opravdu chybí!

The-glee-project-1x03_large



But that was love and it's an ache I still remember

5. května 2012 v 22:27 | Emily |  My EMOtions
Mé dámy,
rozhodla jsem se zase se jednou ozvat. Ne snad proto, že by se mi povedlo schodit 10 kilo a tak to ani neberte jako návrat. Pouze malé připomenutí.
Začal mi oficiální svaťák- skoro 4 týdny. A ve vzduchu je cítít něco. Takové něco, co jsem cítila ve vzduchu to první hubnoucí léto. Vůně starých blogů, Skins, léta a ... ano any. A já o ni přemýšlím. No, za necelý měsíc mi začne nový život a já ztratím všechny jistoty, které jsem měla po celou dobu. A zrovna dnes jsem byla na přijmačkách v Brně, kde jsem byla pře dvěmi roky se ségrou taky na přijmačkách. Byla jsem hubená a šťastná - běhala jsem po obchudkách a ani nevěděla, co si koupit dříve. Tohle jsou přesně ty chvíle, kdy si uvědomuji, jak moc to byla pravda a jak moc jsem byla šťastná. Ono je jednoduché si nalhávat, že to bylo jinak - že jsem trpěla a bylo to nebezpečné, ale právě v těchto momentech, kdy stojím před zrcadlem a na vteřinu se objeví ten starý obraz. Proto se od té doby nedívám příliš často do zrcadla. Proto se jich tolik bojím. Protože zpívají o minulosti.
Asi před týdnem jsem našla dvě fotky z toho období a málem mi vyhrkly do očí slzy hrdosti. Když jsem se na ně dívala v tu cvhíli, kdy byly pořízená, tak jsem to neviděla. Ale teď... Dokonce i mamka s taťkou si je překvapeně prohlíželi.
Moje mamka je sice trochu blázen (shopaholik, obléká se nevkusně ke svému věku - př. nosí tričko gossip girl v 43letech), ale jedno moudro řekla, když jsem jí to vyčítala - ve chvíli, kdy si to oblečení přestanu kupovat a přestanu o sebe dbát budu stará. A tak je to i se mnou - ve chvíli, kdy to vzdám, kdy se přestanu znovu a znovu pokoušet se vrátit, už to nikdy nebude pravda. I když je to trapné znova a znova, tak ve chvíly, kdy si řeknu, že mi na tom nezáleží a že mi to tak vlastně vyhovuje, stane se ze mě obyčejná tlustá holka do konce života. A to bych nejspíš nepřežila.
Tak se to přece stalo minule - jednoho dne, zcela nečekaně. A tak budu na ten den znovu čekat, ale ne s rukama v klíně.
Pokus začíná....
EMily