Srpen 2012

30.8.2012 Can you imagine when this race is won?

30. srpna 2012 v 2:12 | Emily |  My diary
409224_310236309013350_1091836524_n_large

Mé drahé princezny,
Zase se Vám po nějaké době hlásím s novinkama. Je jich spoustu a jsou... velké. Ani nevím,kde začít, co říct a o čem mlčet.
V úterý jsem byla na zápise na výšku. Oficiálně jsem studentka vysoké školy, kterou jsem si tolik přála a kvůli, které jsem málem vypustila duši. Jistě pro Vás by to nebyl kdoví jaký obor, ale pro mě má osobní hodnotu, kterou Vám nikdy nebudu schopná dostatečně vysvětlit. Měla bych být šťastná, že? Ale já celou tu dobu, co jsem tam seděla nemyslela na nic jiného, než že už nejsem na gymplu. Je to tak abusrdní - 7 let jsem ho naprosto nenáviděla a tolikrát chtěla odejít. Už nikdy, je strašně dlouhá doba. Nikdy nebudu stávat o hodinu dřív, abych se dostatečně zkrášlila na dějěpisný seminář. Nikdy si nebudu dělat zápis do literárního sešitu (je pověstný - detailní, včetně poznámek mého guru). Nikdy si nedám cigárko přímo před školními dveřmi...
Další obrovskou změnou je, že jsem se rozhodla pro kolej. Bez přídavných jmen - bývalá anorektička, šlapka, ta co spí se strašími a feťáky... Prostě jen já.
Poslední a asi pro Vás nejatraktivnější zpráva - ranní váha - 8,7kg (o den dřív jsem měla o 2,7kg více můžete mi to vysvětlit, když jsem neměla hladovku?). Je jasné, že do konce Vašich prázdnin budu na -10kg a do konce svých (17.září) i o 15kg. Víte, že si toho minule všimli lidi až po 12 kilech? A to mi mamka i taťka říkají, že se úplně ztrácím před očima... Kéžby.
Dnes mi poprvé došlo, že je to zase pravda. Už to není jen další marný pokus. Hra je rozehraná a já ji musím hrát. Poprvé po hrozně dlouhé době si zase umím představit, že tenhle zápas mohu vyhrát.
Je to smutné říct, ale nic jiného mi už nezbylo. Všechny jistoty se rozpustily v letním slunci. To je ten klíč, který jsem nedokázala najít během posledního roku a půl - zase jako tenkrát, kdy jsem všechno ztratila a poprvé začala. Musím být dokonalá, abych vyhrála svou první cenu - pana š. O něj jde jako šlo tenkrát o Slečnu Dokonalou.
Kéž by tenhle školní rok trval věčně...
Vaše EMily

EDIT: Ráno -9kg

Lehká jako dech

28. srpna 2012 v 23:08 | Emily |  Movies
Být štíhlá, krásná a úspěšná, prostě dostát současnému ideálu - občas, bohužel, i za cenu nejvyšší možnou. Takový cíl, bez předchozího uvědomění si rizik, mají hrdinky snímku Lehká jako dech, který právě vzniká pod režijním vedením Víta Olmera v ateliérech České televize na Kavčích horách. Líčí příběh bulimičky Marie (v podání Noemi Purnochové) a anorektičky Simony (Marie-Luisa Purkrábková) - jak jej sepsala absolventka scenáristiky na FAMU Anna Mikulková (před třemi roky získala právě za text Lehká jako dech cenu RWE za nerealizovaný scénář).
"Celou tu dobu scénář ležel bez většího povšimnutí, nikdo se k němu neměl z obavy, že půjde o divácky nezajímavé téma. Mezitím se ale ukázalo, že se obě tyto nemoci rozrostly do obrovských rozměrů. V televizních dokumentech o nich teď slýcháváme pomalu obden. Takže jsem rád, že jsem k jeho natočení dostal zelenou," říká Vít Olmer, který má k tématu blízko i z důvodu, že jeho manželka, herečka a kostýmní výtvarnice Simona Chytrová svedla na vlastní kůži boj s mentální anorexií (vyprávěla o tom před časem ve Třinácté komnatě).

Jde o psychickou záležitost

"Jak v případě anorexie, tak bulimie jde o psychickou záležitost. Objevuje se především u dívek a žen - i když se nevyhýbá ani mužům - z rozvrácených rodinných poměrů. Je vlastně jakousi formou protestu vůči nepochopení," vypráví režisér, jenž se s problematikou seznamoval do hloubky prostřednictvím odborných knih a také navštěvoval centrum pro poruchy příjmu potravy na Psychiatrické klinice 1. lékařské fakulty, kde všechno podstatné konzultoval s profesorkou Hanou Papežovou.

Dvě nepochopené hrdinky

S oním nepochopením bojují už zmíněné dvě hrdinky - zatímco Mariina matka v podání Martiny Adamcové našla zalíbení v alkoholu a své trable i nespokojenost se životem řeší víc než podivné chování dcery (aby nakonec na to, že Marie trpí bulimií, přišel její otec ztvárněný Milanem Šimáčkem), Simonina máma (Simona Chytrová) je právnička. Očekává, že se jí stane i dcera. O jejích problémech přitom nemá ani ponětí.

Syrový scénář

"Scénář je napsaný velice syrově, tudíž se diváci dočkají i velkých expresivních scén. Zrovna například natáčíme situaci, kdy se Marie dozví, že její rodiče nejsou doma, a cpe se vším - sladkým, slaným, co si tajně schovává ve sklepě. Pak má samozřejmě tendence zvracet," komentuje režisér natáčení obrazu, díky němuž se ateliéry line vůně smažených vajíček a slaniny. Nejen představitelku Marie, ale i její kamarádky Simony přitom chválí. "Obě vzešly vítězně z konkurzu, jehož se zúčastnily asi čtyři stovky holek. Měl jsem trošku strach, jak budou své náročné role zvládat, ale ukázalo se, že zbytečně. Obě jsou fantastické," říká.

Nové herecké talenty

Stejného názoru je i Martina Adamcová, Mariina filmová matka. "Myslím, že pan režisér objevil výrazný herecký talent. Velice často zapomínám, že je Noemi teprve třináct let, na svůj věk je neobyčejně vyzrálá, co se hereckého podání týče. Její mamince jsem se musela omluvit, že na ni budu zlá, jak scénář předepisuje," uvedla herečka, která už osmnáct let žije v Kanadě. "Téma, které natáčíme, není sice úplně objevné, ale dodneška, bohužel, přetrvává názor, že žena je to, jak vypadá. A ne to, co za ní zůstalo, co vykonala. Pokud by se nám filmem podařilo 'dát na frak' společenskému tlaku, který opěvuje kult krásných, štíhlých a úspěšných, považovala bych to za velmi záslužné."

SNÍM, CO VIDÍM. Režisér Vít Olmer s Marií v podání Noemi Purnochové.


Dokument: Osmiletá anorektička

28. srpna 2012 v 22:58 | Emily |  Videos

Dokument o příčinách a průběhu anorexie u čím dál mladších dívek. Příběh osmileté Dany, která absolvuje dvanáctitýdenní pobyt na klinice Rhode Farm pro nemocné se stravovací poruchou. Rozhovor s doktorkou, pečovatelkami a spolupacientkami. Dana s úspěchem absolvuje léčbu, ale možná ještě není vyhráno.

No nevím, abych řekla pravdu, tak jsem měla z tohoto dokumentu husí kůži, ale asi z jinéo důvodu než by jste očekávali. Na začátku se mi ta instituce moc líbila - alespoň jsou všechny anorektičky a bulimičky na jednom místě, kde je jim fajn a postarají se o ně. Pak tam byly ty záběry z jídelny a to mi ztuhl úsměv - jak mohou nutit člověka jíst něco, co nesnášel ještě před anorexií? Jak jim mohou zakazovat klepat nohou (dělám to taky, ale ne z hubnoucího důvodu)? A pak, jak se tam ta holčička klepala strachy, když nedokázala dojíst ten obrovský dort... vždyť to tam bylo úchylné! Kdybych já šla na léčení klidně bych jedla maso, čokoládu, dezerty, ale ve chvíli kdy by mě nutili jíst vajíčka, rajčata, hovězí atd., tak bych se asi raději zabila. A ty jejich rádoby psychologické kecy? Bože, vždyť i já naprostý lajk jsem poznala, že ta holčička schválně odpovídá jen to, co jí dostane zpátky domů! Fakt mi to tam připadalo jako nějaká sekta!


Osmiletá anorektička



Food (20.8-26.8.2012)

26. srpna 2012 v 18:58 | Emily |  My food
Pondělí 20.8.2012
Jídlo: 15dkg krutí šunky
Pití: 2l CC light, 1,5l vody

Úterý 21.8.2012
Jídlo:
Oběd: pečené kuře s rýží
Svačina: pečené kuře s rýží
Pití: 2l CC light + 1,5l vody + 1,5l čaje Andalusie (domácí ledový čaj bez cukru)

Středa 22.8.2012
Jídlo: asi 2 lžíce zelné polévky
Pití: 1,5l vody + 1,5 ledového čaje (3 pytlíky zelený čaj + 1 mátový)

Čtvrtek 23.8.2012
Jídlo: ------------
Pití: 1l vody + 2l CC light

Pátek 24.8.2012
Jídlo: 2 rýžové chlebíčky+šunka
Pití: 1,5l ledového čaje (meduňka s pomerančem)

Sobota 25.8.2012
Jídlo:
Oběd: kuřecí roláda (kuřecí maso, vaječina, šunka a sýr) + rýže
Svačina: kuřecí roláda (kuřecí maso, vaječina, šunka a sýr) + rýže
Pití: 2l CC ligt + 1,5l vody + 1l sodaSTREAM

Neděle 26.8.2012
Jídlo:
Oběd: Grilované kuřecí maso a pečený brambor
Svačina: Grilované kuřecí maso
Pití: 1,5l vody

Jasně o víkendu jím víc, protože na sebe nechci příliš upozorňovat rodiče. Vědí, že držím dietu a plně to respektují za což jsem jim vděčná, ale nejezení by mi netolerovali. Taky jím proto, abych byla scopná fungovat, protože přes týden nic nedělám a jenom ležím, protože nemám sílu. Tento víkend mi to nějak nevyšlo a bylo mi celou dobu špatně (bolela mě hlava, oči, pohyb), takže jsem hodně spala...

Fat Kids Problems 0.1

25. srpna 2012 v 23:16 | Emily |  4 you
Nevím jestli znáte stránku http://fatkidprobs.tumblr.com/ . Je to webová stránka, kde jsou přidávány problémy obézních lidí. Většina problému pasuje jen na extrémě obézní lidi, takže já jsem vybrala jen ty, co se týkají konkrétně mé osoby...


Requested by anon


Supersize vs Superskinny/ Zhubni nebo přiber!

25. srpna 2012 v 18:50 | Emily |  Movies


Sandra a Tatiana Dokáže změnit váš život, když si vyměníte jídelníček s někým, kdo je váš přesný opak? Přežije obézní člověk hladovění, jaké podstupuje vychrtlík? A může extrémní hubeňour vůbec fyzicky spořádat obří porce a půlnoční svačinky? Uvidíte v americké reality show (2007)
Od pondělí do čtvrtka od 21.40 - PRIMA LOVE

Jedni se nemůžou jídla nabažit, druzí se ho straní jako čert kříže.
Co se stane, když si vypasený tlouštík prohodí na týden jídelníček s hubeňourem?
Přestanou mu chrastit kosti?

Rychlé info:
Originální název: Supersize vs Superskinny
Země a rok vzniku: Velká Británie 2008, Endemol
Žánr: životní styl
Série: 1
Premiéra
Počet epizod: 8
Délka epizody: 60 minut
Účinkují: Dr. Christian Jenssen, Dr. Anna Richardsonová, Gillian McKeithová

O pořadu:
Zábavný pořad Zhubni, nebo přiber! se věnuje lidem s extrémně nezdravými stravovacími návyky. Po celé Británii se totiž denně odehrávají těžké prohřešky proti správné výživě, které vedou k povážlivým výkyvům na obou koncích váhového spektra. Na jedné straně máme monstrózně obézní tlouštíky, kteří by se celý den jenom cpali, a na druhé podvyživené sušinky, pro které je jen pohled na jídlo utrpením. Co se však týče ohrožení zdraví, nemůžou si oba případy nic vyčítat. Jak jim pomoci najít rovnováhu ve světě, který nám věčně vnucuje obecně uznávané ideály krásy, jimž se většina populace nemůže ani přiblížit?
První série Zhubni, nebo přiber! vybrala šestnáct největších hříšníků z obou táborů. Ve spodním prádle se musejí společně ukázat před kamerou. Diváci málem neuvěří, že mohou takové rozdíly mezi lidmi vůbec existovat. V každé epizodě pak tvůrci spárují jednoho hubeňoura na hranici anorexie s pořádně vypaseným cvalíkem a pošlou je na vyživovací kliniku. Tam si pod dohledem doktora Christiana Jessena prohodí jídelníčky a životní styl, aby si uvědomili, jaké dělají chyby a jak riskují zdraví. Ani pro jednoho není taková výměna snadná. Dokáže jim však, že přejídání je stejně špatné jako nejíst skoro vůbec. Cílem akce je účastníkům nastartovat nový zdravější životní styl a pokusit se je přiblížit normálnějším váhovým hodnotám.
Necháváte se inspirovat populárními dietami, které se dají najít na internetu? Doktorka Anna Richardsonová si je v další části pořadu bere na paškál a podrobně zkoumá, jak který "zaručený" způsob hubnutí funguje. Na konkrétních případech pak ukáže, jak šokující vedlejší účinky může dodržování takových diet zapříčinit. Odbornice na zdravou výživu Gillian McKeithová, moderátorka britské verze pořadu Jste to, co jíte, si zase dala velké životní předsevzetí. Chce konečně najít způsob, jak ze Spojeného království vymýtit všudypřítomné tlusté zadky. Také nám poradí, jaký kalorický přísun mají běžná jídla a která z nich hubnutí zrovna nenapomáhají.

Aby Brity varoval, jak můžou skončit, pokud s nárůstem obezity něco neudělají, navštíví doktor Christian Jessen nejtlustší město ve Spojených státech. Pořad Zhubni, nebo přiber! nám rovněž poradí, jak rozpoznat varovné příznaky, když někoho v našem okolí v ohrožuje porucha příjmu potravy.

Tumblr_m4ja47vaer1r5rfyoo1_1280_large

Tumblr_m4jagaymml1r5rfyoo1_1280_large

Tumblr_m520d6jfh51r5rfyoo1_1280_large


23.8.2012 Stand by me

24. srpna 2012 v 1:57 | Emily |  My diary
Tumblr_lx5ny7iom41r473uyo1_r1_500_large
Mé předrahé,
dnes ráno jsem zjistila, že jsem sama doma a konečně se odhodlala po tom 14 denním (týden Maďarsko + týden potom denně kuřecí maso) fiasku stoupnout na váhu. Modlila jsem se, aby tam nebyla ta váha, co jsem na ní začínala (respektive vážila jsem se poprvé až po 13 dnech diety, takže nevím počáteční váhu). A najednou číslo - menší! Od toho 16.7.2012 (začala jsem 3.7.2012) tam byl celkový úbytek 6 kg (určitě víc, protože nevím váhu před 13 dny diety)! Byla jsem naprosto šokovaná - panebože, vždyť jsem byla v Maďarsku jednou ve fastfoodu a jedla i vepřové maso a chleba a to absolutně nemluvím o litrech piva (možná celkem 25-30 piv - jo mám krapet problém s alkoholem) a tequily! Dovedete si představit, jaký by byl úbytek bez toho selhání? Najednou vím, že to znova dokážu, protože i když na chvíli zaváhám, tak mě to prostě neodrovná. Najednou mám zase podělanou víru v lepší život!
Bylo mi z toho všeho, tak krásně, že jsem vyhodila svoje dnešní jediné plánované jídlo do záchodu. A opravdu jsem za celý den necítila hlad - to muselo být tou euforií. No a uvidím, co po dnešní hladovce ukáže váha:) Jasně, není to kdoví jaký výkon a dala jsem daleko vyšší čísla (i 12kg měsíčně:), ale pro mě je to v tuto chvíli neskutečný úspěch. Jo a baych byla přesná to jsem za celou tu dobu cvičila jenom jedinkrát a to chviličku!!! Já to prostě nenávidím a navíc ani nesním po svalech. Příjde mi to absolutně neženské a odpudivé.
Nakonec budu ráda, když mi nevýjde byt a budu moct na koleje. Anonymní. Hubnutí bez dozoru, i když mám pocit, že našim je celkem fuk, co jím nebo ne. Ale možná se za nějakou dobu donutím alespoň trochu cvičit.
Zase jsem dneska projížděla mnoho a mnoho hubnoucíhc blogů (spřátelené, spřátelených a jejich spřátelené:). A fakt už jsem se i pobavila. Nechci být drsná a hrubá jako Kooty, ale promiňte, když někdo za víc jak rok shodí 6 kilo a napíše, že proto má anorecii, tak to fakt jinak nejde než se pousmát. Jinak žádný světoborný objev skvělých blogů. Pár jsem přidala do oblíbených, ale moc toho teda fakt není.
Prosím stůjte při mne, protože vás potřebuju:)
Emily

Cat eyes 0.1

23. srpna 2012 v 22:07 | Emily |  Beauty tips
Já osobně si je dělám pokaždé, když se maluji (což je pokaždé když někam jdu ven...). Nevím příjde mi to hodně ženské a na tom já si osobně zakládám. Nenám ráda svalnaté, nenamalované holky v teplácích, co se navích chovají feministicky a mužně... Jo jsem holt antifeministka:)
Tumblr_m33av7hrfm1r2nqjxo1_500_large


Pro ANA: Sofiin příběh

22. srpna 2012 v 5:53 | Emily |  Ana&Mia
Tady je vyprávění mojí blízké kamarádky. Myslím, že pro Vás bude celkem zajímavý, protože je opravdu ojedinělý. Nic jsem v textu nedopisovala, ani neopravoval, i když se vším nesouhlasím. Pokud by Vás ohledně Sofi něco zajímalo dejte vědět zeptám se ji.

Všichni tvrdí, že průkopníci pro-ana v České republice je Mudr.PetraK. Dokonce jsem slyšela názory, že nebýt jí, tak by se to k nám ani nedostalo. To je velký omyl. Já byla pro-ana, ještě když se ona v klidu nacpávala. Jenomže já figurovala na cizojazyčných stránkách (mnoho mých fotek jelo jako thinspo jen nevíte, že jde o holku z Česka), na které se nikdo od nás nedíval. A nebyla jsem jediná - do dnes znám spoustu holek, co v tom jely od roku 2004…
Další velký rozdíl mezi mnou a Petrou je, že jsem na to hrdá. A hlavně - já jsem nikdy nepřestala pro-anou být…
Můj život byl od začátku předurčen k luxusu- pocházím z bohaté a společensky významné rodiny. Měla jsem všechno, na co jsem si jen vzpomněla, ale i tak jsem už jako dítě nebyla šťastná. Nikdy jsem nebyla zrovna hubené děvčátko a to se jednoduše mojí rodině nelíbilo. Matka mě kvůli tomu neustále kárala, nutila chodit cvičit, zakazovala jíst… Mně to bylo jedno a dál jsem si dělala, co chtěla.
Bylo mi zhruba třináct let- byla jsem tlustá, ošklivá, neoblíbená holka. Neměla jsem nikoho a dost jsem se tím trápila. Jenže pak jsem potkala kluka, který otočil celý můj pohled na svět- byl dokonale vyhublý, černovlasý samotář a mě si samozřejmě nevšímal.
Byl dokonalý a já chtěla být taky.
Začala jsem pomalu- denně jsem trávila zhruba dvě hodiny v naší posilovně a jedla jen zeleninu. Matka ze mě byla absolutně šťastná a za mou píli mě odměňovala drahými dary v podobě kabelek a oblečení od luxusních návrhářů. Můj první cíl 65 kilo (z asi 75kg) jsem zvládla do 4 měsíců zdravým životním stylem. Když jsem přišla za tím klukem, pořád si mě nevšímal, což mě absolutně zničilo. Ptala jsem se sama sebe - bylo tohle málo?
A tak začala moje láska k anorexii. Založila jsem si hubnoucí blog kde jsem psala každé sousto, co jsem snědla. A bylo toho méně a méně. Přestala jsem úplně jíst a při pocitu na omdlení jsem se napila nějakého džusu, abych si doplnila cukr. Po zhruba třech měsících jsem měla 55kilo. Obarvila jsem si vlasy na černo a začala se stylizovat do emo stylu.
Zabralo to - daný kluk mě sám oslovil, a do pár týdnu jsme spolu začali chodit. Ale mně to nestačilo. Můj svět se rázem změnil, když jsem byla hubenější. A když budu víc hubená, budu víc šťastná.
Takže jsem nepřestala, ale byla jsem omezená mým přítelem. Nešlo před ním nejíst a tak jsem si musela snížit k něčemu tak ubohému jako je zvracení. Tím jsem nehubla, ale ani nepřibírala. Ale hnusila jsem se sama sobě- jak můžu být tak slabá a "podvádět" něco tak dokonalého jako je anorexie?
Po více jak roce se se mnou můj přítel rozešel. Bylo to pro mě peklo- začala jsem se přejídat. A tak jsem se z váhy kolem 44kilo dostala zpět na 55kg během dvou měsíců. Bylo jsem absolutně zničená, než jsem potkala na internetu jednu holku. Fairy/Emily prožívala taky velké trápení a snažila se hubnout a tak jsme začaly znovu spolu. Moc mi pomohla otevřít oči.
Vlasy jsem si natruc obarvila na platinovou blond. Stala jsem se modelkou pro luxusní a alternativní módu. Pochopila jsem, že na své tělo dokážu přilákat spousty kluků a dokonce i holek. Můj život se omezil na cvičení, hladovění a nezávazné vztahy po celém světě.
Všechno se mi ale v jednu chvíli zhroutilo. Myslela jsem, že mám všechno, ale to co jsem vždycky chtěla, bylo, aby o mě stála má rodina, a abych měla jediné dvě osoby, na kterých mi kdy záleželo. Ty jsem si ale za vyhublou postavu nekoupila. Po zhruba dvou letech anorexie jsem se zhroutila s 37 kily.
Tři měsíce jsem strávila v psychiatrické léčebně, ale protože jsem odmítala léčbu, měla jsem být převezena na specializovanou kliniku. Ale to už moje matka nesnesla a raději mě vzala domů. Bála se asi té ostudy.
Od tohoto pobytu se můj život dostal do stereotypu - vrátím se z léčení, kde přiberu tak na 42 - 45 kg a pak to doma zase shazuju, dokud se nezhroutím. Studuji vysokou školu, kvůli které jsem se přestěhovala do Prahy, takže mě to nějak neomezuje…
Můj příběh je skoro jako váš ne? Ale v něčem je unikátní. Zatímco vy jste si s Anou prožily krátkodobý románek, který skončil nedostatkem kontroly nebo v nemocnici, pro mě je to celoživotní láska.
Jednou jsem se rozhodla, že miluju Anu a to je pro mě závazné. Je dost pravděpodobné, že jednoho dne prostě umřu, ale já se nebojím. Emily mi jednou řekla: "Nic není krásnějšího, než umřít pro toho koho milujeme…" A já Anu celým srdcem miluji.
Nemám kamarády. Teda ty opravdové - na internetu mám pro- ana kamarádky z celého světa. Tady mám jenom Emily. To já ji vdechla anorexii do umírajícího těla. To já ji naučila zvracet. To já ji naučila celé dny nejíst. To já ji ukázala, jak to skrývat. Tak trochu jsem si ji stvořila, ale…
Dala mi víc. Seděla u mé postele, když už jsem nemohla. Chodila za školu, aby za mnou přijela do nemocnice a držela mě za ruku. Znám její obě osobnosti - Emily, mou sladkou Emily, která umí s Anou, tak skvěle spolupracovat. A pak je tu ta reálná, co u mé postele pláče a už nechce s Anou mít nic společného.
Ničeho v minulosti nelituji a jsem šťastná ve svém malém anorektické světě. Jenom mě mrzí, že ta vlna skončila. Asi není dostatek holek, co to umí dotáhnout do konce. A kde je vlastně můj konec?

Thinspo 0.35

22. srpna 2012 v 4:47 | Emily |  Real
Tumblr_m0oib6gnt41qasfvao1_400_large


21.8.2012 Back

21. srpna 2012 v 3:32 | Emily |  My diary
768304-9-1345404312788_large
Tak jsem zpět a konečně na svém notebooku. Hned se cítím lépe.
Ale abych byla upřímná těch 14 dní nebylo zrovna podařených - Maďarsko jsem úplně vypustila a tento týden taky padaly ne zrovna vhodná jídla. Dnes to už zase šlo dobře. Ani mě ty dva mizerné týdny nějak extra netrápí. Není kam spěchat - mám celý rok bez dozoru kohokoliv:)
Ale zase jsem byla zklamaná, když jsem si procházela vaše blogy. Tak zaprvé kde je slečna Fairy? A za druhé, kde jsou vůbec nějaké pro ana blogy? \
Takže zase klasický systém na blogu - týdně jídelníčky atd.
Emily

Peaches Geldof 0.1

20. srpna 2012 v 21:21 | Emily |  Stars
Peaches_large


Pole Dance 0.1

2. srpna 2012 v 23:07 | Emily |  4 you
Tohle je pro mě stejně obdivuhodná činnost jako balet. Obdivuju nejen ty sportovní/umělecké tanečnice, ale i ty holky, co se tím živý. Upřímně to, co jsem viděla u některých styriptérek v "zaplivaných" lokálech, by nezvládla ani leckterá baletka. Podle mě je to povolání, na které musíš hodně makat, tak proč se na ně dívvat skrz prsty

Tumblr_m7s1tus4vw1qkv4ajo1_500_large


Summer week 0.4 (25.7. - 31.7.2012)

1. srpna 2012 v 1:12 | Emily |  My food
Pití celý týden: neperlivá Dobrá voda ( asi 10l), Coca Cola Light (ještě víc), měduňkový čaj

Středa 25.7.2012
5x křehké plátky + šunka

Čtvrtek 26.7.2012
Oběd: Zelná polévka

Pátek 27.7.2012
Oběd: Zelná polévka
Svačina: Zelná polévka

Sobota 28.7.2012
Oběd: Kuřecí roláda s kaší
Svačina: Kuřecí roláda s kaší
Neděle 29.7.2012
Oběd: vepřové plátky s rýží
Svačina: citrónová ACTIVIA s kukuřičnými lupínky
Večeře: 3 rýžové plátky s jogurtem

Pondělí 30.7.2012
konzerva RIO mare ve vlastní šťávě
citrónová ACTIVIA s kukuřičnými lupínky
šunka

Úterý 31.7.2012
Snídaně: citrónová ACTIVIA s kukuřičnými lupínky
Svačina: 3 rýžové plátky s jogurtem

Oběd: Kuřecí kousky s bramborem
Svačina: Kuřecí kousky s bramborem
Večeře: konzerva RIO mare ve vlastní šťávě


31.7.2012 How to save a life

1. srpna 2012 v 1:03 | Emily |  My diary
How_163007318_large
Omlouvám se, že se odmlčuji, aĺe dala jsem konečně svůj notebook do opravny, takže jsem teď na rodinném a nemám z toho dobrý pocit (budu muset smazat historii procházení).
Nedařilo se mi tento týden, jak uvidíte na jídleníčcích, nekonala se klasická hladovka. Ale zase jsem nesnědla nic, co bych nesměla, takže alespoň tak. Nevážila jsem se dneska ráno, protože vlastně žádné ráno jsem neměla. Celou noc jsem nespala a moje nervy byly naprosto v kýblu.
V noci začala jedna z mých koček rodit. Ale neporodila normální koťátka - byla holá a malinkatá, ale přesto se hýbala a plakala. Bylo to strašně těžké dívat se, jak leží sama a jejich matka o ně nemá zájem. Naprostá bezmoc. Nejsem ten typ, co si řekne, že je to příroda a jde si vklidu spát.
Sledovala jsem východ slunce a modlila se. Aby netrpěla, aby dostala šanci. Ráno přišel veterinář a řekl, že kočka raději potratila, protože věděla, že by 5 koťat neunesla. Tři už byla mrtvá. Dvě bojovalaa - bez jídla, bez tepla maminky. Ale veterinář řekl, že mají jen 2 procenta na přežití - navíc by jsme museli sehant inkubátor a odkrmit je. Tak je všechny odnesl k sobě, kde ty dvě utratil.
A pak jsem nad tím přemýšlela - jasně udělali jsme to nejrozumější, protože jsme je nenechali trápit se, ale na druhou stranu... ona přežila několik hodin bez jídla a matky. Bojovala, když další tři umřela. Neměli jsme jim dát šanci?
Nějakou dobu nebudou přibývat články a možná ani komentáře. V neděli jedu do Maďarska na historickou konferenci, kde budu týden. Tam bude dost dobrá příležitost jíst naprosto minimálně:)
Mějte se princezny,
Emily