Září 2012

23.9.2012 Sooner or later they all will be gone

23. září 2012 v 22:28 | Emily |  My diary
216936_466121330085796_2038145608_n_large
Princezny,
Omlouvám se, že jsem se neozvala, ale nějak jsem neměla náladu.
Ve čtvrtek mě navšítila moje ségra, tak jsem si chtěla udělat hezký den a pozvala ji na oběd. Leč váha druhý den mě málem zabila - od neděle beze změny! Navíc jsem si nekoupila projímadlo a FRUKTOLAX nechala na koleji. Naštěstí však dnešní ranní váha mě uklidnila:) Sice je to o 0,3 méně než můj týdenní cíl, ale zase po tom čtvrtečním šoku jsem ráda za cokoliv.
Návrat domů byl zvláštní. Když jsem otevřela dveře do pokoje málem mi vyhrkly slzy do očí. Asi už jsem se zbláznila, ale viděla jsem tam všechy, co jsem tady nechala zavřené. Všechny, před kterýma jsem utekla. Uprostřed jsem seděla já... teda ta já, která byla na začátku prázdnin. Všichni mi tu píšete, jak se těšíte až začnete někde znovu, ale... není to tak jednoduché. Dřív, když mi nebylo dobře napsala jsem svému ex příteli/milenci/nejlepšímu kamarádovi a on dorazil s pytlíkem něčeho na dobrou náladu. Mohla jsem napsat jedné z mnoha kamarádek. Když jsem byla v maléru stačilo jen zavolat svému Ochránci. A když jsem jen potřebovala obejmout zavolala jsem Malému Princi. Minulý rok o tomto čase jsem se viděla s jedním velmi blízkým kamarádem (léčí se z drogové závislosti, a no... máme spolu dost silný zážitek:), kterého pustili na víkend. Mluvili jsme spolu, že všichni z naší party zmizeli - oženili se, vdali se, našli si slušnou práci, ...umřeli. Jenom my dva jsme pořád stejní. jenom já jsem ho pravidelně navštěvovala s taškou plných jídla, na které měl při odvykání chuť:) A dnes? Jsem taky daleko od nich. Ale nikdy nebudu litovat.
Tohle všechno tady neexistuje. Naopak tady jsem ta suprová pohodářka, která je vtipná a zajímavá... a rozhodně nemá temnou minulost. Ono tady na koleji je jednoduché tomu uvěřit, ale doma... cítím je naprosto všude. Ale já už je musela opustit, musela dospět.... I když jsem si tak strašně moc přála být napořád ta bezstarostná holka, co nikdy nelituje prožitých okamžiků. Všichni na kolej odešli žít, ale já odpočívat. Po jednom velkém 5 letém flámu...
Tento týden uvidím jak s jídlem. Určitě proběhne jedna hladovka, ale dvě... no zjevně to nepomáhá.
Byla jsem v sobotu nakupovat. Mám spousty nových dokonalých věcí. Dokonce se mi po asidvou letech zase povedl najít vhodný kabát:)
Vaše Emily

Food (17.9.-23-9.2012)

23. září 2012 v 22:09 | Emily |  My food
Pondělí 23..2012
Jídlo: Bramborová polévka, kuřecí maso

Úterý 24.9.2012
Jídlo: ------------

Středa 25.9.2012
Jídlo: ----------------------

Čtvrtek 26.9.2012
Jídlo: kuřecí plátek v těstíčku
ÚBYTEK VÁHY - -0kg!!!!!!!! Naprostý vztek!

Pátek 27.9.2012
Jídlo: Trošku rýže, kuřecí nudličky

Sobota 28.9.2012
Jídlo: Kuřecí řízek v cornflakes, brambor, šunka

Neděle 2.9.2012
Jídlo: bramborová kaše, kuřecí roláda

ÚBYTEK VÁHY: -1,2kg. Bože, chápete to někdo?

19.9.2012 If you aren´t working for it, then maybe you don´t deserve it.

19. září 2012 v 19:56 | Emily |  My diary
Tumblr_maekyrpdlw1rv8ssz_large

Drahouškové,
Kašlu na to - dneska spolubydlící nikam neodejde, tak tady sedím skrytá ve své posteli a píšu.
Dnešek byl fakt stresující a náročný. Nejen, že jsem naprosto zmokla, ale i škola byla nějk více divoká. Navíc jsem naprostý idiot a dovezla jsem si jen nepraktické boty (sandálky, podpatky, pláťené tenisky, balerínky) a žádný teplý kabát, takže jsem celý den mrzla. Ale i tak jsem byla velmi mile překvapená. Dovezla jsem si sem jeden, dva roky starý, kabát. Minulý rok mi již byl trochu těsnější a nosila jsem ho převážně rozepnutý. Dnes mi, ale padl jako ulitý.
A další den hladovky úspěšně za mnou. Vlastně ani nemám hlad:) Navíc se fakt cítím dobře a hned si připadám méně odporná - dokonce si začínám všímat změn. Už nemám špek na bocích, žebra už taky začínám cítit, do starých svetrů se vlezu dvakrát:) Vzdám se všeho na světě, abych byla krásná. Protože já si to chci zasloužit! Už nechci být ufňukaný ubožák... Kašlu na alkoholové party, dortíky, obědy... Nestojí mi to za to, ani trochu!
Rozhodla jsem se pro menší projekt. Jako pokus zkusím nejíst ani zítra, abych zjístila jaký úbytek na váze bude v pátek ráno a jaká bude váha po 3 dnech jídla. Pak uvidím, jak se vše vyplatí podnikat. Ale možná mi mamka něco uvaří a já už zítra odpoledne něco sním. No prostě uvidím, ale přes den nic jíst nebudu. Super tady totiž je, že pokud si něco nekoupím, tak to nemám:) A znáte moji lenost někam jít (kromě Rossmana:). Ale zítra budu muset najít lékarný, abych si sehnala projímadlo na pátek:)
Do menzy ještě, tak měsíc nebudu mít přístup a pak na ni budu taky kašlat. Super je ale jídlo, co si vozím z domu (polévka, kuřecí maso:)
Emily

18.9.2012 Only water, please...

18. září 2012 v 17:13 | Emily |  My diary

Mé zlaté dámy,
Tak se zase ozývám. Využívám nepřítomnosti své spolubydlící. Nechodím na blog před ní, abych zamezila problémům z minulosti.
Mám se dobře. Tedy v ramci možností. Škola je opravdu skvělá, i když velmi časově náročná. Bydlení na koleji mi vyhovuje, protože jsem tu zatím jenom dvě a obě máme jeden společné obor a jsme prvačky. Jenom je to jako bych se při našich rozhovorech vrátila o 4, 5 let zpátky. Na to, že jsme stejně staré, tak mi připadá ještě taková holčička, co je pro ní alkohol a kluci dobrodružství:) Ale není zlá a hlavně se mi neplete do života:)
Jsem pořád unavená a zmožená. Chodím všude pěšky, přebíhám mezi katedrami, nepoužívám výtah... Taky mi vadí 3 hodinové přednášky/semináře. Neumím moc dlouho udržet soustředění. Ale na druhou stranu je to jako ráj - mé dva milované předměty:) Ve sprše trávím hodinu, protože jsem si uvědomila, že váha není jediné - chce to pomalu likvidovat všechny nedostatky - použím desítky kosmetických produktů na péči o pleť, šampóny/masky/kondicionéry na vlasy, bělící pastu, krémy na ruce... prostě je toho moře:)
Dieta? Dnes probíhá hladovka a je jasné, že už ji nepokazím neboť už s koleje neodejdu a nic k jídlu tu nemám (teda mám, ale nic na co bych měla chuť) a plynule bych navázala i zítra:) Nevím, jestli mi mamka doma něco neuvaří, takže nevím jak to bude s jídlem čtvrtek pátek, takže raději si své dva dny odbyju tady:)
Strašně mi tady, ale chybí váha - když nemám přehled, tak nevím, co si mohu dovolit a co ne:(
Jinak bych vám všem ještě jednou poděkovala za reakce na minulý článek. Moc to pro mě znamená. Potvrdily jste mi, že stojíte za daleko víc než ti, co mi ublížily. Děkuji a snad až ještě pořádně zhubnu začneme se scházet:)
Emily

Pro Ana 1.1

18. září 2012 v 15:43 | Emily |  Pics
Tumblr_mafpoqmcze1rxxi2wo1_500_large


Pravidla

18. září 2012 v 9:07 | Emily |  My food
Rozhodla jsem se, že si dám nějaké pravidla, co se týče hubnutí během pobytu na koleji. A tady jsou:

1. Zhubnout týdně 1,5 - 2 kila
2. Tak dvě hladovky týdně
3. Žádný výtah, MHD (kromě cesty domů, to bych si pěšky nedala:)
4. 2l neperlivé vody denně
5. Alespoň 3 cigarety denně
6. Vytrvat jako doposud bez - sladkého, pečiva (kromě chleba vyjimečně), jiného masa než kuřecího, těstovin, ovoce, slaného, mléka (kromě výjimečně jogurtů)...
7. Alespoň 6 hodin spánku

Myslím, že celkem slušne, co?

88242473919309251_xowaifij_f_large

Myslím, že celkem slušne, co?

15.9.2012 Here is where the story ends, this is goodbye

15. září 2012 v 20:04 | Emily |  My diary
601450_411767508872487_1913854566_n_large
Mé drahé dámy,
Dnešním dnem pro mě končí prázdniny. Zítra se stěhuju na kolej. Ještě včera ráno jsem se bála, že jsem udělala chybu, ale hned večer se ke mě dostaly informace, které mě utvrdily v tom, že je na čase nechat tady všechno a spálit za všechny mosty.
Dozvěděla jsem se, že jsem mrcha, protože jsem se rozhodla začít konečně žít po svém. Poprvé v životě jsem se rozhodla podle toho, co chci já a ne někdo jiný. Ne já už se za to nebudu se za to omlouvat. Nikdo nezná míru cizího utrpení a nikdo neviděl do mého vztahu s tou, kterou jsem údajně zradila.
Ale taky jsem se dozvěděla, jak moc už jsem otupělá k tomu všemu, co se kolem mě děje. Moje domněnka, že blog někdo čte je totiž podložená. A hádejte co? Je mi to totálně jedno. Nehodlám smazat tenhle blog, protože je pro mě příliš cenný. Když jsem smazala tan minulý už se mi nedařilo, tak hubnout. Ale tady jsem to já, tady mě nikdo nesoudí, nesměje se mi a neubližuje mi... Proto raději smažu ty lidi ze života. Nejsem ani naštvaná, spíš... už si asi nemáme, co říct. Žádná zášť, nenávist... jen prostě - chápu nerespektují mě, nemají mě rádi. Mrzí mě to, ale sbohem.
Tohle je konec jednoho hořko-sladkého příběhu. Trval osm let a byl... prožila jsem ty nejkrásnější i nejbolestivější okamžiky, jaké si jen umíte představit. Ale přesto všechno jsem to milovala. A je to nejtěžší sbohem mého života.
Založím si ještě jeden blog, který bude uzamčený jen zvaným. Až ho založím dám vědět a těm, které znám umožním vstup (pouze majitelkám blogů). Tam budou nejspíš i mé míry a intimnější informace. Ale to až do budoucnosti.
Jak bych uzavřela tyto prázdniny... Celý můj život se přehodnotil a změnil. Ztratila jsem hodně, ale nadruhou stranu jsem získala něco cenného - novou sílu do hubnutí. 12 kilo dole. To jsem ani nedoufala.
Od zítra začíná nový život. Nemusí být dobrý, ale bohatě stačí, že bude lepší. A snad tohle je poslední léto, kdy budu muset hubnout. Vlastně věřím, že ano...
EMily

11.9.2012 Vy máte v ruce všechny zbraně, nikdo jiný.

11. září 2012 v 21:10 | Emily |  My diary
Tumblr_lhlmxoeshk1qb34xco1_500_large
Princezny,
Dnešek byl podivný den. Byla jsem taková nějaká nervózní a celá rozladěná. Jít/nejít do školy...
No, ale ranní váha mi ukázala zase posun - celkový úbytek 11 kg, což mě dovědlo do další desítky:) Měla jsem z toho opravdu velkou radost. Ráno jsem se důkladně nachystala, podívala se do zrcadla a... myslím, že jsem se fakt změnila, že je to fakt vidět. A nebo možná ten příjemný úsměv a pohoda z hubnutí ze mě vyzařuje:) Ale pak jsem se podívala na net školy a zjístila jsem, že ten koho jsem chtěla hlavně vidět, tak není. To mě tak zklamalo, že jsem se rozhodla nejít.
Ale osud tomu chtěl a v knihovně jsem se nezdržela dlouho a vyšlo mi to akorát na přestávku. Tak jsem šla... a bylo to v pohodě. Můj bývalý třídní byl upřímně rád, že mě vidí a ... možná se mi to jen zdálo, ale myslím, že si mě fakt prohlížel. Že by to bylo fakt vidět?
Jídlo? Jím, ale málo:) Je to poslední týden doma, tak si ještě trochu povoluji než nastanou tvrdé časy. Dám si jasně danná pravidla:)
Ani nevím proč, ale zdá se mi to teď o dost lehčí než minule. Skoro vůbec nechybuji - teda jako sním třeba víc než, co chci, ale nejím nic, co bych vyloženě nesměla (kromě týdnu v Maďarsku) a upřímně mě to ani neláká. Když mám na něco ohromnou chuť, tak si vezmu šunku nebo jogurt. Vyřadila jsem o proti minule i veškeré sladké pití a naučila se pít neperlivou vodu:) Taky jsem se naučila odmítat - ne nepůjdu s tebou na oběd nebo ne prostě to jíst nebudu. Možná je to tím, že už vím, co čekat a co jak funguje - když si dám nějaká velké jídlo (u mě je to hrozně moc kuřecího masa), tak si prostě druhý den dám hladovku. Hodně velký vliv má i to, že jsem to řekla rodičům a oni to respektují. Takže mi netlačí nic, co nemohu a hodně se přizpůsobují. Navíc by mi bylo před něma trapně selhat...
Co vy dámy? Pokud se vám, nedaří, tak si prostě jen sedněte a zamyslete se. Tohle je náš život, naše volba. Chcete to? Ano, tak bojujte. Kdyby to bylo jednoduché, tak to dokáže každý a ze světa by zmizela dokonalost! Vy máte v ruce všechny zbraně, nikdo jiný. Když uděláte prohřešek, tak za něj následky neponese nikdo jiný než vy. Takhle jsem minule prohrála já - uvěřila jsem slibům na lepší život bez hubnutí. A dlouho jsem jim to vyčítal, ale víte, co? Byla to jen a jen moje chyba za kterou, ale teď konečně přebírám odpovědnost!
Pořád běhám po všech hubnoucích blozích a snažím se komentovat ať máte radost a podporu:)
EMily


ANA episodes: CSI Las Vegas s02e23 Otrok Hladu

9. září 2012 v 23:40 | Emily |  Tv Shows
PLOT
Pod dálničním nadjezdem se najde tělo složené do nákupního vozíku. Dívka je zabalená jen do staré deky a obličej má posetý četnými ranami. Jako by ji někdo nechtěl jen zabít, ale i zohavit. Vozík obsahuje i směs jiných věcí. Mezi obvyklou bezdomoveckou míchanicí starých novin a časopisů se nápadně vyjímá drahá kabelka a v ní kožený diář s nesrozumitelným obsahem. Že dívka není obyčejný bezdomovec, se zdá jasné.

ANA
Celý díl a vlastně i rozuzlení případu se týká anorexie/bulimie. Nebudu vám říkat v čem spočívá, abych vás nepřipravila o poentu kriminálky:) Ale je to opravdu hezky a zajímavě udělané. Plno informací a postupů, které vás budou hodně šokovat! Opravdu se na to podívejte!

KE STAŽENÍ


Food (3.9.2012 - 9.9.2012)

9. září 2012 v 22:07 | Emily
Pondělí 3.9.2012
Jídlo: chleba se šunkou - byla jsem na návštěvě u babičky, takže jsem musela něco jíst a ze všech tučných možností jsem si vybrala suchý chleba se šunkou:)

Úterý 4.9.2012
Jídlo: trošinku chrachové kaše + 1 okurka - je to moje milované jídlo, ale bohužel ho doma nějak nevaříme, tak mi ho mamka donesla z restaurace, ale když jsem dala pryč ty ohavné buřry, tak tam bylo 5 lžic kaše:(

Středa 5.9.2012
Jídlo: hooodně kuřecího masa + brambor

Čtvrtek 6.9.2012
Jídlo:---------------------------

Pátek 7.9.2012
Jídlo: trošku šunky
Pití: 2l zeleného čaje, 2l vody

Sobota 8.9.2012
Jídlo: špenát + brambor+ kuřecí maso, vývar (trošičku nudlí - nechtěla jsem mamku provokovat)
Pití: 2l vody + 2l čaje (3pytlíky zelený čaj + 1 mátový)

Neděle 9.9.2012
Jídlo: kuřecí vývar (více nudlí + kuřecí maso), trochu šunky
Pití: 2l vody, 1l Pepsi light

Tak tento týden se mi docela líbí. Nebýt té středy neměla bych výhrady, ale zase jednou týdně se normálně najíst není až takový horor. Hlavně se mi líbí ten víkend - na to jaká je to vždycky přežíračka to tantokrát bylo naprosto fajn si myslím:) Jinak týdení úbytek (od úterka ráno do dnešního rána) jsou 2 kg! Snad bude tento týden taky tak dobrý:)

8.9.2012 10kg lost:)

8. září 2012 v 22:04 | Emily |  My diary
Tumblr_lpq3kzmxbp1qkrj08o1_500_large
Mé drahé,
Můj plán pokračuje vcelku dobře:) I když to není uplně jednoduché. Včera jsem nesplnila tekutiny, tak jak jsem si přecevzala a když jsem se to dozvěla, tak jsem to chtěla dohnat. Nalila jsem do sebe během pár minut 1,5l zeleného čaje, který upřímně moc nemusích. A aby toho nebylo málo na to tak 0,75l vody. Chtělo se mi naprosto zvracet a vůbec mi nebylo dobře. Když jsem to do sebe lila vzpomněla jsem si na jednu blogerku, která vypila takhle myslím 7l naráz a omdlela, protože ze sebe vyplavila naprosto všechny živiny, ale nejsem si jistá, kdo to byl, ale myslím, že Domí nebo Trejsy...
Ale výsledek mě mile překvapil - ráno o kilo méně:) Takže celkový úbytek za 57 dní je 10 kg... Nic moc, když se na to tak dívám. I když minule mi trvalo 10 kilo dolů daleko lépe a nto jsem navíc sportovala, jak šílená.
Ale všechno se změní už za týden. Na kolejí už nebude žádné lákadlo v podobě naplněné ledničky. A hlavně nikdo, kdo by mě hlídal:)
Jinak ta kamarádka se neozvala, takže už zjevně nejsme kamarádky. Zvažuju zda jít do školy sama nebo ne. Uvidím, rozmyslím se.
Víte, co jsem si všimla? Že během pátku a soboty nepřibyly na vaších blozích žádné články! Čiňte se, protože jinak nemám, co číst:) Jinak zase jsem včera našla pár super blogů:)
Vaše EMily

6.9.2012 I crossed all the lines and I broke all the rules

6. září 2012 v 23:51 | Emily |  My diary

Mé milé dámy,
Zase se ozývám s menším schrnutí mého snažení. Váhu mám myslím včerejší a bohužel bez jakéhokoliv pohybu dolů:( Ale asi je to způsobeno mým problémkem s vyprazdňováním. Upřímně se mi moc nechtělo zase jít do projímadel - nikdo si s nimi neužil, takových starostí jako já (třeba, když jsem si špatně vypočítala čas jejich účinků!) No, ale budu s tím muset něco udělat.
Jinak dneska proběhla po delší době zase hladovka:) Zítra se tedy ráno zvážím a plus ještě se začnu měřit, protože váha je sice celkem fajn úbytek, ale je to na mě vůbec vidět? Nevím, chvíli mám pocit, že jo, ale pak se na sebe podívaám a nevidím nic.
Jinak přicházím s novinkou. S největší pravděpodobností půjdu v pondělí/úterý zase na gympl. Hned jak jsem se to dozvěděla, děkovala jsem, že mě dneska napadla hladovka:)
Protože jsem měla pocit, že moje hubnutí není, tak akutní, nějak jsem to nehrotila a úbytek bezmála 10 kilo mi přišel v pořádku, ale teď mi to nějak není dost dobré. Takže za ty čtyři dny bych to ještě chtěla někam posunout a zpřísnit režim. Což v praci znamená jen to nejnutněší jídlo, 2l vody denně, 2l zeleného čaje denně (+může být dietní cola), sibutramin(extrémní lék na hubnutí se, kterým není radno si zahrávat - jednou jsem na něj pila alkohol a ráno jsem měla nefunkční nohy a to bez vtipů!), projímalda (snad něco doma najdu) a více spánku... Blbé je, že mi v cestě stojí víkend, ale přechytračila jsem mamku a dokonce se divím, že mi na to kývla. V sobotu bude kuřecí vývar(pro mě bez nudlí)+špenát pro mě s bramborem (je to s bramborem fakt odporné, takže si jen zobnu) a druhý den já můžu jen vývar, ale s nudlemi:)
Jsem najednou plná energie a strašně se těším:) A je to tím lepší, že mi sama od sebe napsala jedna profesorka ať dojdu:) Uvidím pana Š. po dvou měsících... Bože, já husa bych pro něj nejeddla klidně celý týden:)
A s tím vším se ve mě dneska pohlo něco, co moc dobře neznám - já ty dva měsíce fakt nepromrhala - 9 kilo sice není světové, spíš průměr, ale je to krok:)
Budu se teď víc ozývat...
Emily

Pro Ana 1.0

6. září 2012 v 4:06 | Emily |  Pics
6874931806_ff2cf2b787_z_large



Hospital 0.1

6. září 2012 v 3:37 | Emily |  Pics
Prip.69180136.2263.1_large


Reason 0.1

4. září 2012 v 4:32 | Emily |  4 you
Vybrala jsem zase obrázky, které se mě týkají nebo jsou mi prostě něčím blízké. Tentokrát ze stránky: http://dontletfatwin.tumblr.com/


Jídlo (27.8.2012 - 2.9.2012)

2. září 2012 v 23:30 | Emily |  My food
Pondělí 27.8.2012
Jídlo: kuřecí roláda s rýží, grilované kuřecí maso, šunka

Úterý 28.8.2012
Jídlo: Smažená kuřecí kapsa (plněná sýrem a šunkou), brambor

Středa 29.8.2012
Jídlo: ----------------------

Čtvrtek 30.8.2012
Jídlo: 3x fazolová polévka

Pátek 31.8.2012
Jídlo: 2 rýžové chlebíčky+šunka, 2 hrnky fazolové polévky

Sobota 1.9.2012
Jídlo:
Oběd: hodně kuřecího masa s šunkou a sýrem+ kaše bramborová
Neděle 2.9.2012
Jídlo: 1 plátek vepřového masa (na kmíně a cibulce)+ rýže (trochu)

Tento týden opravdu nic moc! Nějak mi to moc nevycházelo, ale tak snad na váze nebudou nějaké velké změny k horšímu... Pití jsem si nepsala, ale nebylo moc Coca Coly light, spíše voda a čaj. Snad bude tento týden daleko lepší:)

All of my scars across my body, tell you a story who I am (PLEASE, READ THIS)

2. září 2012 v 3:50 | Emily |  My EMOtions
Tumblr_m8vhkrmd5i1r7p1xeo1_400_large

Tento článek musím napsat, abych vůbec mohla usnout... A proto prosím všechny, kdo pravidelně chodí na můj blog, ať si ho přečtou, i když to možná pro Vás bude jen dlouhý, nudný cajdák.
Donutil mě k tomu článek na jednom blogu. Napsal ho někdo, koho jsem vždycky měla ráda a považovala ho za blízkého člověka, i když jsem ji vlastně neznala.
Dalším důvodem jsou Vaše otázky na mou váhu, výšku a fotky...
Ani nevím, kde doopravdy začít. Asi tam, kde paměť většiny z Vás nesahá. Do roku 2009, kdy jsem založila svůj první hubnoucí blog. Blog, který byl u mého prvního zvracení, mé první hladovky, prvních 10kil dole, prvního komentáře, kde psala jedna dívka, že jsem pro ní inspirací. Tam začal tento můj velký příběh. Byla tam má váha, výška a postupné úbytky. Fotky jsem chtěla dát až při cílové váze.
Tohle moje nebe trvalo bezmála rok. Ale vlastně vůbec neexistovalo, protože tam vnikli nezvaní hosté. Jedna dobrá duše řekla o něm Slečně Dokonalé. Ale to je vlastně fuk, protože už ho měly dvě holky ze třídy. Ne, ony mi nechtěly pomoct - jen špehovat a vtírat se tam, kam neměly. Vlastně jsem stoprocentně přesvědčená, že ty dvě čmuchají i na tomhle blogu. A kupodivu i Slečnu Dokonalou také jen uspokojovalo vlézt do toho křehkého zámku, aniž by cokoliv řekla... A víte jaký argument ty hvězdy měly? Že, kdybych nechtěla, aby to někdo četl nedala bych to na net.
Ale já nehledala jejich zájem, ale někoho, kdo konečně bude odpovídat. Někoho, kdo occení, co jsem dokázala a porozumí mi. Našla, z mnoha musím jmenovat třeba Trejsy, Gabriellu, Annabeth, Cruelu a nebo FindPerfect...
Nakonec jsem blog musela zrušit. Byla to jedna z nejtěžších věcí mého života. Plakala jsem několik hodin než jsem ho uzavřela. Smazat jsem ho nedokázala, tak moc pro mě byl. Takže na netu pořád ještě je, ale nejde se dostat do rubrik.
Tenhle blog byl jen náhrada. přestala jsem věřit a proto prosím pochopte, že tady už nedávám nic extra osobního. Ony mi ukradly v životě už hodně, ale tohle privilegium důvěry bylo to nejodpornější...
Ale za pár měsíců mi už snad konečně budou úplně jedno a i kdyby to četly, tak je mi to fuk. A jestli tu jste - Jano, Wendy, Míšo, Hanko... Víte v čem spočívá Vaše trapnost? Ne v tom, že tu lezete (i když jsem měla pocit, že jsme z vzájemného čtení deníku vyrostly). Že si hrajete na hrdinky, ale nemáte ani tu posranou odvahu postavit se a říct mi to do očí. Že bych kříčela? A vy máte ze mě strach? Jistě, to jsou ty trapné hrdinky všedního dne, co by bojovaly v teoretických revolucích, ale odvahu přiznat se ne...
Jednou z mého života vyprcháte a budete už jen černou vzpomínkou. Budete pro mě tak bezcenné, že mi bude fuk, co víte a co ne. Ale pro tuto chvíli jste stále trny v srdci.
Abych se dostala k nařčením, že tohle je jen trapné upozorňování na sebe.... Řeknu to už je jednou a tady. Možná si o mě myslíte, že jsem sebevědomá mrcha, co se tu povyšuje a předvádí se. Můžete o mě říct cokoliv - děvka, ubožák, kurva, feťačka... ale tohle ne. Já totiž dřela pro každé zasrané kilo. Já nejsem ždáná padesáti, šedesáti atd. krasotinka... Nenarodila jsem se tak. Od mala jsem se klepala před preventivkou kvůli vážení. Přitom jsem nikdy nejedla víc než ostatní, přísahám! Dispozice.
A pak jsem to jednou dokázala - dřinou a pílí. Hladovkama do omdlení. Cvičením do svalové horečky. Zvracela jsem jen parkrát, protože jsem měla pocit, že bych si to ulechčila! Měsíce a měsíce, kdy si ostatní v mém věku užívaly party, jídla a zábavy... Já dřela. Ztratila jsem přátelé, známky šly dolů, doma hádky... Ale já byla odhodlaná obětovat cokoliv. V noci jsem se budila strachem - osahávala vystouplé kosti, zda to nebyl jen sen a já zas nejsem tlustá.
Bezmála o 30kilo méně. A pak to tu bylo - o necelý rok později na plese - má vysněná velikost 36. Nejdokonalejší zážitek mého života.
Byla jsem blázen. Ale ne proto, že jsem začala, ale skončila. Začala jsem zase věřit v lásku, přátelství... Jedla normálně, vlastně asi trochu víc než to. Užívala jsem si po tom všem...
A moje dílo pomalu zmizelo. Snažila jsem se znovu a znovu začít. Kila se vracela a samozřejmě jich dost přibylo jako bonus. Zase se zrodilo naprosté sebepohrdání a sebenenávist podtržená hrubým sebepoškozováním (těch pár lidí, co viděli mé nohy jsou vždy šokováni - tyhle jizvy asi nikdy nic nesmaže).
Toto léto se to vrátilo... Zase jsem dokázala pomalu rozběhnout to, co jsem uměla v životě nejlépe. Jistě nejsem, tak dobrá, jako předtím, ale to je dlouhý proces... Takže ne, nemyslím si, že jsem nějaká superhvězda. A ne, nemyslím si, že jsem něco tak dokonalého jako je pro mě anorektička. A nikdy jsem nebyla. Toho jsem nedosáhla...
Věřte mi, že kdybych věděla, že "žít" normálně a klidně s kily navíc, není tak hrozné, tak se na to vykašlu. Tvrdí Vám to v poradně, rodiče, kamarádí, profesoři? Ale upřímně? Je to peklo na zemi. Protože víte, jaké je to žít v nebi. Já znám obě misky vah - dieta x normální život. Chápu, že pro krásnou Petru (Mudr.PetraK) a jiné, už na začátku hubené holky, je skončit dobře a správné, ale pro mě ne! Dokud hubnu žiju. Ve chvíli, kdy přestanu a smířím se... budu žít nešťastný život. Takže pokud budu celý život střídat jedno s druhým bude to pro mě daleko lepší. Jasně, že pro Vás krásné a hubené ( ano, vy takové jste - chápu, že chcete daleko víc, ale pro mě a zbytek světa budete vždy krásně:) to asi bude těžké, ale zkuste si to na okamžik představit... Věřte mi, prosím...
Ano, napsala jsem na blog něco velmi hrubého a zpětně si to uvědomuji. Tohle já totiž často dělám. Víte jak mi říká nejbližší muž mého života? Poslušná. Ano a taková jsem - sloužím svým autoritám. Nechám si beze slova vrazit facku. Bože, nikdo na světě neumí skrývat modřiny a šrámy jako já. Splním požadavky. Dělám to, co na očích vidím. Někteří si to uvědomí a začnou toho využívat. A někdy, i když si to neuvědomuji, svou bolest vybíjím na někom jiném hrubostí, která mi skutenčně není vlastní.
Děkuji všem, co dočetli až sem a alespoň se pokusíli pochopit mě...
EMily

Diet Coke 0.1

1. září 2012 v 18:27 | Emily |  Pics

Tumblr_lj1j92wod91qaw0sro1_500_large_large