Listopad 2012

25.11.2012 But baby I´ll broke them all for you

25. listopadu 2012 v 20:24 | Emily |  My diary
Tumblr_m8vag8kzgn1rv5jk3o1_500_large
Mé nejdražší dámy,
Dlouho jsem zase nenapsala nic o sobě, že? Stalo se toho za poslední týden tolik, že ani nevím, co říct a co ne.
V prvé řadě - váha k dnešnímu ránu - mínus 19,1kg jsem tak strašně ráda, že se váha zase řádně hýbe a nestojí na jednom místě:) A to ani nějak extrémě nehladovím - minulý týden jenom jeden den:( Ale spousta věcí se pro mě změnila Čím dál tím víc mám pocit, že už to není moje tělo. Sleduji ho v zrcadle, sahám si na břicho... Jakoby to byl jen sen a já zase budu na začátku... Pořád jsem měla pocit, že jsem jenom trošilinku zhubla, ale... pak když vidím fotky a hlavně reakce těch, co mě viděli po 5 měsících... To je fakt drsná realita - víte, jak se říká, že na vzhledu nezáleží? Najednou se ke mě všichni chovají jinak - jakoby mě zase začali brát vážně. Už nejsem ubožačka v koutě. Je to jako moc krásný sen ze kterého se už nechci probudit... Jsem zase své vlastní dílo, na kterém pomalu pracuji. Jednoho dne budu krásná - už mi to nebude jen slušet, ale prostě budu krásná. Víte, že mám po dlouhé době zase pocit, že mi to fakt sluší? Jasně, že je přede mnou ještě minimálně jednou tolik a rozhodně NEJSEM HUBENÁ! Ale nejsem nechutně tlustá:) A začnu zase bojovat - žádná rezignace se nekoná. Dostanu všechno, co chci... Protože dokud jsem měla velikost 36-38, tak jsem dokázala cokoliv... A dokážu znovu...
Jinak mám zase své kamarády... nebo mám spíše říkat svou druhou rodinu? Bože, jak jsem si jen mohla myslet, že bez nich můj život může být lepší? Prožila jsem tak skvělý týden jako za poslední dobu žádný. A víte, co je na tom všem nejkrásnější? Že jsem konečně za sebe vzala zodpovědnost a tu respektují i mí přátelé - jsem dospělá a vím, že to se mnou může dopadnout zle, ale je to jen mé rozhodnutí a nikdo jiný za mě už nenese odpovědnost. A dokonce mi i ty, co by mě normálně hnaly na léčení, řekly,, že mi to fakt sluší:) A poprvé po asi roce jsem se zase cítila, že k ním patřím - už nejsem jenom odporná kamarádka... Jakoby se ze mě zase stal člověk.
K smutnější záležitosti - po 5 měsících jsem zcela nečekaně viděla pana Š. A s jeho ženou (a víte co? není až tak krásná, jak jsem si ji pamatovala). Fakt bomba vzhledem k tomu, že mě ona zná a jako jedinou z mé třídy zdraví:( Nechci o tom psát no... Jen mě naštvalo, že jsem to neplánovala... Takhle to němělo být - měla jsem mít mínus alespoň 30 kilo ne jen 19... A měla jsem umět pohotově na něj zareagovat a ne se jen skrývat a čekat až mě on pozdraví...
A zase piju alkohol, ale co... Nahradím to nějak jinak.
Tak už se holky vzchopte a bojujte, protože to fakt stojí za to....
Vaše Emily:*

Thinspo 0.41

22. listopadu 2012 v 10:37 | Emily |  Real
Tumblr_mdv7ifm7cx1rl73vdo1_500_large


18.11.2012 And all of my friends who think that I'm blessed They don't know my head is a mess

18. listopadu 2012 v 20:51 | Emily |  My diary
Tumblr_lv7dhxizre1r77p9uo1_500_large
Mé princezny,
Dnešní váha mě velmi mile překvapila. Nejen, že se konečně pohla, ale dokonce se pohla docela slušně - - 18,5kg. Což je samozřejmě velký úspěch vzhledem k tomu, že jsem v sobotu normálně jedla! A když jsem si na váhu stoupla ještě dnes odpoledne (po jídle), tak pořád ukazovala - 18kg. Už jsem se lekla, že se z té sedmnáctky nikdy nevymaním.
Vzpomínkový víkend jsem ve zdaru přežila. Taťka je v pořádku, teda alespoň to tak vypadá. Hlavně je konečně doma. Víte, co bylo vtipné? Když jsem za ním v úterý přišla do nemocnice, v první chvíli mě nepoznal. Když jsem se ho ptala proč, tak mi řekl, že jsem zase musela hrozně zhubnout:)
Dneska se mi zase celou noc zdálo o gymplu... Vlastně se strašně těším až se uvidím s M. A víte, co? Nejspíš si dám pivo - po třech měsících:) Bože, tolik mi to všechno chybí. Chci konečně někomu říct pravdu. Pravdu o tom, co se skrývá za roztomilým úsměvem... Nemám odvahu nikomu přiznat, jak horzně trpím. A dokonce ani jí nemohu říct, proč jsem doopravdy odešla na výšku do jiného města. Jsem lepší člověk? Asi ano. Mají mě za roztomilou, inteligentní slečnu, která hází do placu vtipy? Ano. Jenže svou minulost nikdy nesmažu... modřiny a jizvy vyblednou... ale vzpomínky ne. A 50 nepřečtených SMS dokazuje, že zapomenout nedokážou i jiní.
Když ke mě přijela kaparádka P. pro boty na její stužkovák... tolik jsem si přála vrátit čas a moct to všechno znovu prožít. A potom, jak mi volala ve tři v noci, jak je naštvaná. ... Uvědomila jsem si, že to je konečně zase přítelkyně - nebavím se s ní, protože se to očekává nebo tak... Konečně zase jednou člověk, kterému opravdu věřím a který je z 50 procent jako já...
Tento týden musím zase dost přidat, teda pokud chci do konce listopadu - 21 kg. Dále do konce prosince plánuju -25kg - na prosinec nechci nějak tlačit, protože budu hodně s rodiči, takže budu jíst. Dietně, ale jíst.
Emily

17.11.2012 Hledíš na hvězdy, které se otřásají láskou a nadějí..

17. listopadu 2012 v 4:30 | Emily |  My diary
Tumblr_mdlc97rzar1rkunfyo1_500_large

Mé dámy,
Dlouho jsem nepsalam, ale nějak jsem neměla čas, chuť a vlastně jsem ani neměla o čem psát.
Taťku minulý týden odvezli do nemocnice, takže jsem celý týden jezdila za mamkou domů na noc, protože se sama doma bojí. Což bylo teda extrémě náročné a únavné - divím, že se mi povedlo napsat test!
No, ale tato krize mě závala do známých vod přejídání - v sobotu a v pondělí jsem snědla asi tolik jako za poslední měsíc. Abych byla přesná 2 bagety, 1 Fanta, 1 Margotka, 1 medovník, 1 vanilkový kroužek, 1 malinová taštička. Horor, ale já... nedokázala jsem brečet. Nešlo to, jakobych zapomněla, jak se to dělá...Tak jsem musela všechen ten strach a bolest zajíst. V úterý ráno jsem váhavě stoupla na váhu... stále - 17 kg. Naprosto nechápu. Jinak jsem posledních 14 dní neměla hladovku, což se podepsalo na aktuálním úbytku - 17,5 kg. Žádná sláva, ale dokud to nestoupá, ale klesá dá se to.
Jinak jsem byla minulý pátek ne gymplu. Samozřejmě jsem se nachystala, abych vypadala dobře:) Schválně jsem si stoupla na místo, kde jsme chodívali kouřit a dívala se na školu. Ale někdo tam chyběl. Mé další tři dívky dlouhého dýmu. Nakonec jsem na gymplu strávila celé dopoledne - bylo to fakt dobíjející. Zase jsem se načerpala do dalšího studia... 5 let a vrátím se. Mluvila jsem s různýma lidma o svém životě a jejich reakce byly zajímavé - hodně jsme mluvili o mé kamarádce M. Bylo zvláštní to slyšet od nich - " vždyť jste byly jako sestry" A mě došlo, jak strašně mi chybí. Jak kvůli jedné malichernosti můžeme zahodit to všechno? Nakonec jsem jí napsala a když i po nějaké době odepsala, tak ten moment rozhodl, že jsem udělala dobře. Jinak mi odně lidí řekli, že vypadám skvěle:)
Včera/dneska bylo výročí stužkováku... Cítila jsem to všude. A víte, co? Dneska jsem si byla poprvé téměř jistá, že bych vrátila čas i za cenu, že bych zase byla odporná. Máme tendenci minulost si idealizovat... ale jak neadorovat noc, kdy mě poprvé políbil? Bože. vždyť já ho už neviděla 5 měsíců...
Dneska jsem byla nakupovat. Zkoušela jsem si oblečení a padlo mi až o dvě čísla menší:) Ale nakonec jsem si koupila - nebezpečně vysoké, dokonalé botičky. Dlouho jem o nich zvažovala (moje současné město nemá příliš optimální podmínky pro podpatky), ale přišlo mi vhodné mít na dnešní výročí takovou upomínku - před rokem jsem měla ty nejextrémnější boty a navíc jsem byla cylý minulý rok na nakupování vysokých bot závislá(koupila jsem si jich asi 8:) Letos jsem nějak zlenivěla a zpraktičněla:(
Snad bude další týden lepší:)
EMily


6.11.2012 Things change. Feelings change. People change. It´s good that memories never do.

6. listopadu 2012 v 18:16 | Emily |  My diary

Tumblr_lykuhf2opv1r8tj50o1_500_large
Mé milé dámy,
omlouvám se za menší prodlevu s psaním, ale nějak jsem neměla čas, chuť a navíc se mi moc nedařilo. Minulý týden se nekonala hladovka a více méně jsem jedla poměrně normálně - když jsem si s obavou o následky stoupla na váhu a ukázalo se -17 kg byla jsem mile překvapena.
Jinak jsem byla minulý týden v Praze. Bylo to fakt těžkié, protože jsem bydlela hned vedle kolejí, kde jsme byli ubytování se školou minulý rok. Přemýšlela jsem, co mi vlastně zbylo. Jasně zhubla jsem, ale k čemu, když už nemám nikoho z těch, co pro mě byli důležití? Byla jsem na sebe fakt naštvaná a odhodlaná něco změnit. Navíc jsem se krátce před testem dívala na fotky v mobilu.... Našla jsem tam fotky z jednoho fakt skvělého zážitku spolu s M. a no ještě s ...to je celkem jedno. Tenkrát jsem byla hnusná, tlustá a stejně to byl úchvatný zážitek. Už se to nikdy nestane.
Ale pak přišel pátek večer a já se chystala do divadla na svého naprosto milovaného herce. Když jsem se na sebe sebe podívala do zrcadla nemohla jsem uvěřit. V zrcadle už nebyla ta dobrosrdečná chudinka, ale zase... Ana. Zase jsem ji viděla,jak stojí za mnou. Vrátila se. Nemohla jsem se na sebe přestat dívat. Pak mi došlo, že tohle je ten důvod, proč tu stojím sama na rozdíl od minulého roku. Mám na sobě šaty (poslední fotka prosinec 2009 v prvním článku na druhém blogu), které mi před rokem byly nechutně malé... a teď na mi dokonale padnou. Taťka mě neustále chválil. Tohle bych nikdy nedokázala s kamarády za zadkem. Možná proto jsem je podvědomě všechny vykopla - aby mě o to zase neokradly. Ale jedna... jedna by to ocenila, to vím jistě.
Když jsem prohlížela staré fotky pro nový blog.... došlo mi, že nemám navybranou. Byla jsem odporná. Bože, ani na stužkováku ani na plese mi to neslušelo. Až zase teď. A to jsem na úplném začátku - co až budu zase na své nejnižší váze (myslím, že se mi změnila konstrukce, protože nevypadám jako při této váze předtím)? A nebo až konečně překročím tu magickou hranici, tam kde jsem se nedokázala minule dostat? Minule jsem myslela, že jsem připravena zemřít - ty fotky jak jste mi na druhém blogu chválily... Vypadávaly mi vlasy po hrstech, omdlévala jsem, bylo mi na zvracení z pachu jídla, klepala jsem se... Ale to mě nezastavilo - až to jak se k tomu postavilo moje okolí. Jenže teď už nikdo takový není. Žádný muž. žádná kamarádka, žádná výchovná poradkyně... To, co mi minule trvalo 9 měsíců, jsem teď zvládla za necelé 4 měsíce.
Miluju je pořád stejně všechny - i ty kterým jsem tvrdila opak. Mohu v klidu lhát jim, ale sobě už ne,Proto se skrývám - ne, že se jich bojím, ale bojím se, že kdybych je viděla, tak bych už bez nich zase nemohla být. Ale o tom to celé bylo, tohle jsem věděla už v lednu minulého roku- věděla jsem, že je budu muset všechny opustit a proto jsem odešla z mého města (a nešla ani na příjmačky do něj, i když jsem to vlastně chtěla), abych začala znovu, i když jsem teď nešťastná a opuštěná... ale někdy člověk prostě musí říct sbohem tomu, co tolik miloval, aby se jeho život nerozpadl. Tady nejsem kurva, feťačka, lesba, posedlá profesorem... tohle tu neexistuje. Ty lidi, co s němi zde kamarádím (i když jsou někteří fakt skvělí) vůbec neví, kdo jsem ani, co se děje.
Dneska nastala hladovka. Moc mi to, ale nejde, tak snad si to neposeru. Do konce listopadu to musí být - 21 kg, což si myslím, že je dost pravděpodobné.
Pokud máte dotazy pište zase na ně ráda odpovím.
Emily

!!!!!V.I.P. BLOG!!!!!

1. listopadu 2012 v 10:49 | Emily |  My EMOtions
Tumblr_mcehnkq4b31rfheado4_500_large

Je to tady - pomalu rozjedu nový blog. Nečekejte, že tam jen tak bude moje váha, ale zase tam dám fotky z minulého hubnutí (nikdy jsem je ještě nezveřejňovala:) Taky tam budou zápisy, které tady nemohu psát atd.
Aby jste se tam dostali musíte mít založený účet na GOOGLE. Potom mi napište svůj mail tady pod článkem spolu s tím odkud jste (abych věděla jestli u fotek musím zakrývat tvář) a já vás přidám. Upozorňuji, že přidávám jen prověřené lidi - ty, co znám už léta, mají svůj blog delší dobu, komentují atd.
Zatím tam nic nebude, protože to testuju, jak to bude fungovat, aby tam zas nidko nevnikl, ale již běem příštího týdne budou fotky:)

emilys-brutal-romance.blogspot.com

EDIT:

Mé drahé,
provoznila jsem ho jen pro něktré, co mi napsaly. Bohužel nemohu blog zprovoznit pro ty, kdo nemají blog. Snad pochopíte, že jsem byla už tolikrát napadena vlezlými osobami a tanto nový blog jsem založila jen pro soukromé účely. Tak se zkuste přihlásit, vy co máte blog.