Prosinec 2012

Pro ana 1.3

31. prosince 2012 v 16:19 | Emily |  Pics
Tumblr_meohnqpulc1racsn2o1_500_large


29.12.2012 Strange what desire will make foolish lovers do

29. prosince 2012 v 4:24 | Emily |  My diary
Tumblr_lk8dev95291qeoc8do1_500_large

Mé drahé dámy,
Nějak moc nestíhám - mám toho teď docela dost. Škola a teda hlavně přemýšlení. Spoustu věcí se mi utříďuje v hlavě a začínám mít pomalu jasno o své budoucnosti.
Měla jsem spousty podmětů, které mě donutily si utřídit myšlenky. Víte, poslední školní rok - 2011/2012 byl úžasný. Ne, nebyl dokonalý, ale měl takové kouzlo a šarm, že jsem z něj nechtěla nikdy odejít. Chvíli jsem chtěla stranšně moc zapomenout - odříznout všechny nitky k minulosti. Ale to mě donutilo ještě víc tuhle minulost milovat. Pak jsem se vrátila a snažila se hrát si na to, že se nic nezměnilo - že je to v pořádku a navážu, tam kde jsem v srpnu skončila. Jenže to byla falešná hra - všechno, co bylo předtím zářivé ztratilo lesk a vybledlo. Možná je na čase jít dál a začít znovu. Ne se snažit minulost spálit, ale prostě jen jít dál. Přestat žebrat o drobečky pozornosti.
Když jsem se na sebe o Vánocích podívala do zrcadla... na chvíli jsem viděla JI. Tou, kterou jsem se stala, když jsem měla v 16-17 letech, když jsem měla anorexii - stejná rudá rtěnka, vlasy stažené do pevného drdolu a... posedlá jen odrazen v zrcadle. A protože se nenašel někdo v mém životě, kdo by to ocenil, teda spíše naopak, tak jsem se pustila do největšího dobrodružství mého života. Ano, nastalo největší tajemství mého života. Dlouho jsem to považovala za největší omyl mého života, ale možná... to byly jediné chvíle mého života, kdy jsem měla větší cenu než malá ubožačka, která se obětuje pro ty, které má ráda. Láska ať už je jakkákoliv z nás udělá pošetilé blázny.
Možná je čas, abych zase vyždímala celý život do poslední kapky, protože tohle může zase hodně rychle vyprchat. Jsem sice s váhou teprve uprostřed cesty, ale... Dokážu to, jsem si tím jistá. 20 kilo změnilo pohled spousty lidí na mou osobu - tolik zavřených dveřích se najednou otevřelo nebo alespoň odemklo... A co teprve dalších 20?
Takže je na čase v roce 2013 zvednout svůj zadek z minulosti a vyrazit si pro všechno, co mi patří. Minulost je pryč a i já už to konečně musím akceptovat. Já už NIKDY nebudu prosit a ... přestanu se obětovávat a dělat pořád jenom ostatní šťastné... Budu zase žít a ne přežívat...
Vaše Emily :*

High heels 0.1

26. prosince 2012 v 18:18 | Emily |  Fashion
Moje největší vášeň jsou už dva roky boty na podpatku - čím větší tím lepší. Teda většinou mám po plesech nohy sedřené do krve, ale zase se mi dlouho nestalo, že by mě někdo v délce podpatku překonal. I na Vánoce jsem dostala jedny od své nejoblíbenější značky Kitten:*

Tumblr_meelnyk68y1rnz04ko1_500_large


Pole Dance 0.2

26. prosince 2012 v 18:03 | Emily |  4 you
Tumblr_mc5n87hqi31r61qsao1_500_large


Ballet 0.2

25. prosince 2012 v 18:52 | Emily |  4 you

Tumblr_m6dctlq7bx1qlq9poo1_500_large


23.12.2012 My world is changing... I'm rearranging... Does that mean Christmas changes too

23. prosince 2012 v 23:47 | Emily |  My diary

Tumblr_mek0iyzifp1rs36xio1_500_large

Mé nejdražší víly,
Jako každý rok píšu večer před Vánocema na blog. Ale letos je situace jiná. Vlastně všechno je tak moc jiné... Každý rok byl pro mě 23.prosince snad stejně důležitý den jako samotné Vánoce. Sešla jsem se v hospodě s kamarádkama, kde jsme si předaly dárky. Potom jsem se každý rok scházela s panem D. (už panem D.). Ale letos jsem porpvé byla sama, protože ve skutečnosti nemám s kým být. Všechny jsem nějakým způsobm ztratila. I když to všechno poslední dobou působilo, že se vrací do starých kolejí, tak jsem v posledních pár týdnech pochopila, že už se to nikdy nevrátí. Byly pro mě jako druhá rodina... a najednou jsou vztahy vychladlé a prázdné.
Taky jsou to první Vánoce, kdy nebudu smutná a zklamaná - nic nechci, nic neočekávám. Zázraky se nedějí, teda vlastně se nedějí holkám jako jsem já. Byla by chyba mít každý rok polámané srdce. Ale možná se vánoční zázrak člověku stane jenom jednou za život a já své kouzlo už vyčerpala. Na druhou stranu bych asi měla být ráda, že se vůbec stalo, protože někteří na něj čekají celý život... marně.
Ale Vám samozřejmě přeju ať se Vám sny splní. Dneska je ta kouzelná noc, kdy můžete snít, že o Vánocích se něco změní - že se stane zázrak. Přeji Vám, aby se odraz ze zrcadla z Erisedu stal skutečností a vy do něj končně mohly přestat zasněně koukat. Možná bych Vám měla přát, aby tahle Vaše (naše) posedlost skončila, ale ve skutečnosti Vám přeji raději ať nikdy neskončí. Ať najdete všechnu sílu světa a dokážete pouhý odraz v zrcadle změnit ve skutečnost. A ať zároveň s tím získáte i to, proč jste začaly (protože vždycky tu je někdo nebo něco, co nás donutí začít).
Snad se to, co si nejvíce přejete dá najít zabalené pod stromečkem... Jinak riskujete, že Vánoce skončí v slzách, ukrytých ve světle vánočních světýlek.
Mám Vás víly všechny ráda, protože bojujete... Bojujete, aby se Váš život změnil. A i když Vám to často nejde a selháváte, tak máte vždy odvahu znovu vstát a svoje splněné sny si vybojovat. Jen prosím buďte opatrné, co si přejete...protože sny se jednou mohou splnit a najednou už nikdy nic nebude stejně...
Krásné Vánoce,
Navěky Vaše Emily

NEW MAIL :)

20. prosince 2012 v 0:34 | Emily |  My EMOtions
Xq9so_large

Drahé dámy,
Upozorňuji Vás na nový blogový mail, kde můžete psát Vaše intimní dotazy a prosby:) Už několik lidé mě požádalo o vyplnění dotazníku nebo rozhovoru pro seminární práce, tak tohle je to pravé místo. Taky zde můžete psát vy, co nemáte blogy:)

Emily.Wonderland@seznam.cz

Vaše Emily :*

18.12.2012 20kg lost:)

18. prosince 2012 v 18:27 | Emily |  My diary
Tumblr_ly3yjapo9u1qmt5mvo1_500_large

Konečně mohu oficiálně prohlásit - 20 kilo je pryč. Váhala jsem s tím, kdy to uznám za platné, protože vždycky váha klesla a pak zase druhý den byla a půl kila víc. Ale teď se drží již několik dní takto. Navíc mi mamka chce koupit k vánocům nějaké kalhoty a ptala se mě na velikost a jestli je má brát jako na sebe. Řekla jsem, že to je blbost (Moje mamka má na svůj věk 43 let poměrně hezkou postavu - trochu větší stehna a zadek, ale celkově mi příjde v pohodě) a ona ať si teda zkusím její skinny kalhoty. Padly jako ulité:)
Dneska ráno jsem zoufale hledala vhodné oblečení na návštěvu střední. A s velkým potěšením jsem zjístila, že všechno, co jsem si obecně zkoušela na mě vypadalo solidně. ----------------------------------------------------------------------- T-----------------------------------------------------------------Nejsem ještě nějak připravena znovu mu vstanou v tvář. Ale za 4 měsíce budu - budu mít minimálně dalších 15 kilo dole! I kdybych něměla měsíc předtím nejíst vůbec.
Je to jako zázrak tohle všechno. Vzpomínám si jak mi bylo před 3 lety, kdy jsem teda měla jeětě o 11 kilo méně než teď... Měla bych se začít více fotit, protože jsem hodně litovala že z toho období nemám více fotek. Zvláštní je, že jsem v té době už byla plně ana, ale teď rozhodně netrpím žádnou poruchou. Jenom zhubnu to, co chci a budu šťastně žít. Je až kouzelné jak se můj život změnil. Jak se změnilo chování okolí ke mě. Někdy je to až trochu děsivé, jak moc se změnilo chování některých.
Dneska jsem šla po chodbě školy a viděla jsem jednu bývalou profesorku, která mě urazila na konci roku už po maturitě (Ty jsi pitka. Přeju ti v životě jen to nejhorší a doufám, že budeš mít tak odporný život jako jsi odporná ty) jenom protože jsem řekla jedná kamarádce, že si o ní nemyslím, že je dobrá profesorka (chtěla před maturitou nechat rupnout mě a dalších 7 lidí, pokud nenapíšeme test na INTEGRÁLY na 100 procent - celkem blbost, když jsme byli samí 4kaři, že... no ale můj třídní s ní promluvil a ona nám velkodušně poslala zadání 4 dny před testem. Nejdříve jsem jí byla strašně vděčná, ale pak mi došlo, že je to naprostá sporsťárná). Abyste pochopily, to co mi řekla je taky jedním z faktorů, proč jsem začla hubnout - nechci být jednou tlustá, zakomplexovaná baba, s odporným tyranským manželem a závidět svým studentkám mládí (když jsem měla anorexii, tak se mě ptala na tipy, jak toho dosáhnout!!!). Jenže nebyla dost chytrá, aby mi to řekla osamotě, ale před mou nejblížší kamarádkou. ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------No a před ní jsem se dneska cítila jako naprostý vítěz. Jistě byla jsem ubohá, ale já zvedla svůj tlustý zadek a zamakala na rozdíl od ní, která bude do smrti jenom závidět. Za tohle to fakt stojí.
Tak nezdávejte se svých snů jen proto, že to zrovna teď nejde. Není totiž krásnějšího pocitu než cítit vítězství. Připravte se, ale na obrovské oběti, protože nic není zadarmo. Každý pád je šance vstát...
Nejsem na konci a nejsem snad ani v polovině (finální váhu si rozhodnu podle psychického stavu), ale i kdyby to byly pomaloučké krůčky, tak jsou...
Emily:*

Alice Vespalcová: Raději mrtvá, než-li tlustá

16. prosince 2012 v 19:35 | Emily |  Books
Dámy, skvělá zpráva. Během několika týdnů by měla vyjít nová kniha o anorexii od české autorky.
Vespalcová Alice - Raději mrtvá, než-li tlustá

Úkolem této knihy je seznámit veřejnost s nemocí, která se pohybuje okolo nás a málokdo si je toho vědom.
Příběh je inspirován vlastními prožitými zážitky, v nichž se popisuje průběh nemoci a komplikace s jejím léčením. Alice bojuje sama se sebou, ztrácí nadvládu nad nemocí, která se jí snaží pohltit. I přes usilovnou pomoc rodiny a okolí se jí nedaří zvítězit. Seznámíme se s prožitky, emocemi i hádkami s rodinou, které končí léčbou v nemocnicích. Přes veškeré překážky se Alice vrací do normálního života, i když ví, že už to nebude jako dříve.




14.12.2012 What started as a whisper, slowly turned into a scream

14. prosince 2012 v 2:46 | Emily |  My diary
Tumblr_lvo3zirxaf1qbpwzeo1_500_large

Mé dámy,
Moc se omlouvám za nečinnost, ale... Nejsem na tom zrovna nejlépe. Tak nějak po pořádku.
Nedaří se mi v hubutí. Teda ne, že bych přibírala, ale váha se poořád drží mezi -18-19,5 kg. A to se fakt divím, protože mě popadájí neuvěřitelné záchvaty přejídání. A hladovky se taky nějak extra nedaří.
Minulý týden v pátek. Poznala jsem ten moment, kdy jsem se upsala peklu.... Byly to okamžiky, kdy jsem neovládla svoje jednání. Něco uvnotř mě, mě naprosto ovládlo a já nedokázala uděla nic. Jen jsem sama sebe viděla, jak jdu do lékárny a žádám o projímadlo. Na začátku jsem řekla, že to nedovolím zajít až do krajnosti. Ale kde je vlastně kraj? Opravdu všichni věří, že jsem v pořádku? Ne, opravdu by mě zajímalo jestli jsem tak dobrá lhářka a nebo prostě lidé raději přijmou milosrdnou lež. Když jsem do sebe hodila polovinu lahvičky tak mi druhý hlas v hlavě řekl: "Když do pekla, tak alespoň krásném koni."
Ale je tu takový malý problém. Už nějakou dobu mě úporně svědí lýtka a kotníky. Nic jiného. No a hledala jsem si to na netu a padaly tam diagnózy jako drogová abstinence, neurologické onemocnění, psychosomatický původ, alergie... no a nejvíc asi diabetes (na tohle mi sedí nejvíce příznaků). Nějaké ženy, tam psaly, že to zašlo tak daleko, že se škrábaly kovovým kartáčem do krve. A problém nastává zde - nemohu k doktorce. Proč? No, když jsem byla na povinné výstupní prohlídce u dětské doktorky minulý rok, tak jsem ji požádala jestli bych se nemusela svlékat, protože z toho mám trauma, protože jsem měla anorexii ( byla to výmluva - v té době jsem měla hluboké jizy po sebepoškozování, modřiny a další věci, co by byly daleko závažnější než anorexie). Respektovala to a sama uznala, že mě vlastně 2 roky neviděla a když naposledy (2010), tak jsem měla o 20 kilo méně než na poslední preventivce. No, ale určitě to napsala do karty, co jsem řekla. Tak si představte, že si nakráčím do ordinace k nové doktorce o 15 kilo lehčí než v březnu (měla jsem nižší váhu než o prázdninách). Vezme mi krev a co zjistí? Vlasy mi padají po hrstech a nehty už mi taky nerostou. V noci nedokážu usnout a přes den spím i 10 hodin, protože nemohu ustát únavu. A zrovna teď nemohu dovolit nikomu zastavit mě.
Protože mám druhou šanci. Pokud do dubna shodím alespoň dalších 20 kilo. Musím ať to stojí, co to stojí. Člověk zřídka kdy dostává druhou šanci. A třetí už nikdy nemusí příjít. Už jsem prohrála příliš mnohokrát hru o lásku, na to aby to moje zborcené srdce ustálo. Ze všech následků hubnutí se já vždycky nějak vylížu, ale obávám se, že z tohohle už bych se nemusela dostat.
Musím začít zase tvrdě dřít. Prosím pomozte mi... abych zase dokázala nemožné.
Emily

Thinspo 0.43

12. prosince 2012 v 11:12 | Emily |  Real

Tumblr_mev5t1dzjt1s05etao1_500_large



Bodysuit 0.1

7. prosince 2012 v 18:24 | Emily |  Fashion
Další kousek, který si rozhodně pořídím až na něj budu mít tělo. Příjde mi to neuvěřitelně sexy - ať už průhledné krajkové, corsetové a nebo jenom takové to plavkové:)

Tumblr_lhbcicpkgh1qd9n9wo1_500_large


Would you lie with me and just forget the world?

2. prosince 2012 v 21:36 | Emily |  My EMOtions
1350152442960495_animate_large
 
Mé drahé princezny,
Omlouvám se za malou aktivitu, ale mám toho fakt hodně do školy a zase mi přibily sociální kontakty:) Chtěla jsem reagovat na jeden komentář, který už je teda trochu straší, ale přece...
Ahoj Emily. Mám na
tebe prosbu. Snažím se vrátit k Aně, ale prostě nejde mi to, pořád podléhám jídlu, jsem už zase nechutná...Ty jsi zase vstala a jsi opět úžasná Ana! Proto jsem tě chtěla poprosit, jestli by jsi pro mě nechtěla být něco jako byla pro tebe Sofie. Myslím, že by mi to moc pomohlo, tvoje články mě vždycky nakopnou, jenže jde to dva dny a pak zase pád...byla bych moc ráda! Samozřejmě pochopím pokud nebudeš chtít, ale prosím, napiš mi na mail :)
Takových komentářů už jsem měla za svou hubnoucí kariéru několik. Spousta lidí se mě ptá jak jsem dokázala zhubnout 19,5 kg a jestli bych nemohla pomoct s Anou. Tak tu chci vyjasnit pojmy. To,že jsem shodila tolik neznamená, že jsem Ana. Ana je pro mě něco dokonalého, úspěšného,disciplovaného na což mají jenom ty nejlepší z nás. Byla jsem Ana - minule už po tak 12 kilech. To, že shodíma polovinu více neznamená, že jsem Ana. Vlastně si teď nevybavuji jedinou současnou bloggerku, kterou bych považovala za Anu (myslím, že za svoji kariéru jsem poznala snad každý český hubnoucí blog). Asi si neumíte, co to vlastně je. Ani nedokážu popsat, co se se mnou v té době dělo. Neměla jsem v hlavě nic než hubnutí - každou vteřinu jsem myslela jen na to, jaké to bude až budu hubená, kolik a co budu MUSET sníst. Když jsem cítila normální jídlo chtělo se mi zvracet. Omdlévala jsem a byla mi pořád zima. V hlavě jsem slyšela hlas mojí Any, kterou jsem dokonce i vídávala, když jsem už několik dní nejedla. Vážila jsem se několikrát denně. Kolik projímadel jsem vypila na ex... Za každé "špatné" jídlo jsem se pořezala. Ale to nebylo nic proti tomu, co jsem cítila uvnitř. Nic. To fakt není žádná nadsázka - netoužila jsem po kamarádech, přestala jsem milovat, rodiče mi byli naprosto jedno. Neměla jsem strach se známek ani budoucnosti. Jediné, co mě děsilo byly noční můry - o tom, že to všechno byl jenom sen a já budu zase tlustá. To jsem se v noci budila a osahávala si kosti, koukala se do zrcadla a vážila se. Tohle je být skutečně Ana - dokázat zbavit se všeho, co vám brání dál hubnout. Ana vlastně ve skutečnosti není o tom kolik zhubneš, ale o co kvůli ní příjdeš. Teď chci zhubnout, ale nejsem si jistá, co pro to dokážu obětovat. Zatím nemusím nic, protože všem se líbí, jak teď vypadám a navíc dokonale lžu… ale za pár měsíců… se znovu budu muset rozodnout. K Sofii... Je pro mě těžké o tom mluvit, proto jsem tady nenapsala no... Už několik měsíců se se Sofií nevídám. Ne, že bych nechtěla. Ne, že by snad nechtěla ona. Nesmíme. Nevím, jak to tu napsat, abych neřekla víc než chci. Já a Sofie jsme měli dost… specifický vztah. Byla jsem tu pro ní vždy, když o potřebovala. Když ji všichni opustili, zatratili, nechápali... Udělala bych pro ni cokoliv, jen jedno jsem nedokázala... Přilnula ke mě jinak než je pro ni únosné.Vždycky jsem věděla, že to tak je. Sofie je na pokraji svých sil a v podstatě hrozí, že ji zbaví svéprávnosti. Její lékaři zkouší poslední možnost jak vyléčit její hlavu, protože těla ty dají vždycky více méně dohromady... Vzít ji to poslední cenné, co zbylo kromě Any... Snad to nějak chápete.
Dále chci všem jasně říct, že můžete dopadnou hodně špatně. Nejste snad tak tupé, že nevíte, kde končí ty nejlepší z nás. Nebudu vás nikdy litovat, když skončíte v nemcnici na pokraji života. Předpokládám, že většina z vás je dost inteligentních na to, aby věděly jak dopadnou, když to dokážou. Je to naše volba, tak za ni přeberte laskavě zodpovědnost a nefňukejte pak, že máte anorexii. Já podporuji všechny, kteří si to rozmyslí a chtějí to vrátit zpět - přeju každému normální šťastný život, protože kdybych vážila 60 kilo, tak se na to taky vybodnu. Ale já opravdu nebudu psát k jídelníčkům "to je skvělý jídelníček", když všichni vydíme, že tam jsou knedlíky a kdoví co ještě. Taky ujedu a hodněkrát, ale tahle faleš mě na blozích nervuje.. Kde je Kooty, aby mi napsala, že jsem tlustá a ať zvednu prdel a makám? O tom to přece je, ne? To všechny hledáme na netu - podporu, ale ne vlezdoprdelkování a věčné chvály. Proto jsem přestala psát jídelníčky - není tu nikdo, kdo by mi řekl - ty tlusté prase koukni na váhu než si vezmeš chleba.
No a k odpovědi ohledně pomoci. Nemohu pro vás být to, co jsme my dvě se Sofií. Takový vztah je jenom jeden za život. Ale mohu být vaše kamarádka, pokud máte zájem. Zvažovala jsem, že bych založila nový FB, kde bych si s váma mohla psát. Pokud o to máte nějak zájem napište ať vím. Chci vám pomoct, protože vy nové si zasloužíte to, co jsem měla zkraje já - inspiraci. Měla jsem tu čest zažít dobu mé bohyně Kooty, dále vrcholné období mynewbestfriendana, dokonalou Stacy, Trejsy (strašně mi chybíš), kejty, Silver Tulip (bože, jak ta byla krásná:), Susie Chloe Lotchen, Aaaron, Fat Katty, Mimi... Tyhle jsou pro mě daleko cennější než Mudr.PetraK a dala bych cokoliv za to, kdyby se vrátily. Ještě, že se mi vrátila alespoň Baaarča:* Ony byly... moje modly a inspirace.Ony byly nedílnou součástí mojí Any. Ale samozřejmě tu byla má Sofii, která mě všechno naučila a umožnila mi přístup do skupin o kterých se českým holkám ani nesnilo. Nelituju ničeho, jenom toho jak to skončilo.
A mým velký snem
bylo, že jednou budu jako ony... To vám asi ještě dalších 20 kilo nedám, ale dnad jednou... jednou se bude psát o Emily, která to dokázala:
Tak pište, zda mátezájem psát si přes FB nebo email:)
Vaše Emily:*