Princezny,
Jak vidíte, tak se zase ozývám, což znamená jediné - vede se mi v dietě dobře. Začala jsem v pondělí, dneska máme pátek a já mohu říct, že jsem spokojená. Není to teda zatím stoprocentně takové, jak bych si to představovala, ale za celých 5 dnů jsem ani jednou neškobrtla o nic zakázaného. Měla jsem jeden den hladovku (moje norma by měla být 2, nejlépe 3 dny v týdnu), kromě jednoho dne to bylo vždy jen jedno jídlo denně. Jsem fakt spokojená, že jsem se zase rozjela. Škoda jen že je přede mnou víkend a já budu muset obědvat, ale co nějak to nehrotím. Pokud nepokazím týden, tak si mohu víkendové jídlo dovolit.
Jinak jsem ve středu stoupla na váhu... čekala jsem alespoň 5 kilo nohoře za ty dva normálnější měsíce. A hádejte co? V podstatě se moje váha nepohla:D Strašně se mi oddechlo, protože jsem čekala cokoliv, ale tohle ne. Váhové úbytky vám budu hlásit, co týden, takže teď ve středu. Jinak zvažuji možnost opět týdnně přidávat jídelníčky, abych to tu oživila. Tak snad to dám dohromady:)
Pocitově se teď vracím do minulosti o rok zpátky. Nejde to jinak... Bude to skoro rok od mé maturity, maturiťáku, posledního říznutí, začátku diety, doby kdy mě taťka přestal mít rád... Tak nějak se neubráním bilancování a vzpomínání. Dnes jsem seděla na místě, které je pro mě spojené se střední a minulostí. Miluju to tam, i když je to v podstatě nebezpečné místo, protože mě tam neustále oslovují pochybné existence (dnes tomu nebylo jinak, ale já jsem na ně vždy milá a dám peníze i cigárko). Kouřila jsem jednu cigaretu za druhou a byla... co já vím... Nebolí to, spíš... prohlubuje obrovskou prázdnotu v mém hrudníku. Vlastně si myslím, že uvnitř mě to strašně bolí a spaluje, ale nedokáže to proniknout na povrch. Pláč a litování mi nic z toho nevrátí. Musím se držet poslední naděje - hubeností se všechno změní. Tak mi to vyčítejte, že jsem blázen a idiot, který dělá velkou chybu, ale... Kdybych ztratila i tuto poslední naději... asi bych brzo schořela na prach. Moc prosím, napište mi někdo tady, že je to pravda. Že jste byly tlusté a ošklivé (neberu 50 ani 60 kilo na začátku!!!) a že jste teď šťastné a máte báječný život! Musí to být pravda, protože pokud ne, tak co nám zbyde? Mě už nic jiného, pevného a stabilního nezbylo, tak čeho se chytnout? Víte, někdy mě tak napadá, co když prostě jenom chci umřít? Co, když je tohle můj hluboce podvědomý způsob, jak elegantně zemřít? Proč je moje tělo, tak klidné? Proč nepláče, proč se nehroutí, proč nebojuje, proč se nesnaží? Minulý rok jsem ještě měla snahu postavit se na hlavu, abych byla šťastná. A teď? Nic, jen promarněné příležitosti.
Jak se daří Vám, princezny? Na mě tedy plně působí léto a já jsem plná hubnoucí energie. I když ta fyzická pomalu mizí s úbytkem příjmu potravy - za chvíli zase budu spát 12 a víc hodin. Snad si to udržím zase alespoň na 10 - 15 kg.
S láskou a podporou,
Emily
Jak vidíte, tak se zase ozývám, což znamená jediné - vede se mi v dietě dobře. Začala jsem v pondělí, dneska máme pátek a já mohu říct, že jsem spokojená. Není to teda zatím stoprocentně takové, jak bych si to představovala, ale za celých 5 dnů jsem ani jednou neškobrtla o nic zakázaného. Měla jsem jeden den hladovku (moje norma by měla být 2, nejlépe 3 dny v týdnu), kromě jednoho dne to bylo vždy jen jedno jídlo denně. Jsem fakt spokojená, že jsem se zase rozjela. Škoda jen že je přede mnou víkend a já budu muset obědvat, ale co nějak to nehrotím. Pokud nepokazím týden, tak si mohu víkendové jídlo dovolit.
Jinak jsem ve středu stoupla na váhu... čekala jsem alespoň 5 kilo nohoře za ty dva normálnější měsíce. A hádejte co? V podstatě se moje váha nepohla:D Strašně se mi oddechlo, protože jsem čekala cokoliv, ale tohle ne. Váhové úbytky vám budu hlásit, co týden, takže teď ve středu. Jinak zvažuji možnost opět týdnně přidávat jídelníčky, abych to tu oživila. Tak snad to dám dohromady:)
Pocitově se teď vracím do minulosti o rok zpátky. Nejde to jinak... Bude to skoro rok od mé maturity, maturiťáku, posledního říznutí, začátku diety, doby kdy mě taťka přestal mít rád... Tak nějak se neubráním bilancování a vzpomínání. Dnes jsem seděla na místě, které je pro mě spojené se střední a minulostí. Miluju to tam, i když je to v podstatě nebezpečné místo, protože mě tam neustále oslovují pochybné existence (dnes tomu nebylo jinak, ale já jsem na ně vždy milá a dám peníze i cigárko). Kouřila jsem jednu cigaretu za druhou a byla... co já vím... Nebolí to, spíš... prohlubuje obrovskou prázdnotu v mém hrudníku. Vlastně si myslím, že uvnitř mě to strašně bolí a spaluje, ale nedokáže to proniknout na povrch. Pláč a litování mi nic z toho nevrátí. Musím se držet poslední naděje - hubeností se všechno změní. Tak mi to vyčítejte, že jsem blázen a idiot, který dělá velkou chybu, ale... Kdybych ztratila i tuto poslední naději... asi bych brzo schořela na prach. Moc prosím, napište mi někdo tady, že je to pravda. Že jste byly tlusté a ošklivé (neberu 50 ani 60 kilo na začátku!!!) a že jste teď šťastné a máte báječný život! Musí to být pravda, protože pokud ne, tak co nám zbyde? Mě už nic jiného, pevného a stabilního nezbylo, tak čeho se chytnout? Víte, někdy mě tak napadá, co když prostě jenom chci umřít? Co, když je tohle můj hluboce podvědomý způsob, jak elegantně zemřít? Proč je moje tělo, tak klidné? Proč nepláče, proč se nehroutí, proč nebojuje, proč se nesnaží? Minulý rok jsem ještě měla snahu postavit se na hlavu, abych byla šťastná. A teď? Nic, jen promarněné příležitosti.
Jak se daří Vám, princezny? Na mě tedy plně působí léto a já jsem plná hubnoucí energie. I když ta fyzická pomalu mizí s úbytkem příjmu potravy - za chvíli zase budu spát 12 a víc hodin. Snad si to udržím zase alespoň na 10 - 15 kg.
S láskou a podporou,
Emily
