Září 2013

Jídlo (23.9.-29.9.2013)

29. září 2013 v 16:57 | Emily
Pondělí 23.9.2013
Jídlo: Gulášová polévka (2x)

Úterý 24.9.2013
Jídlo: ------------

Středa 25.9.2013
Jídlo: 2x celozrná houska, jogurt, 1 rohlík celozrný

Čtvrtek 26.9.2013
Jídlo: čínské nudle s masem (VYZVRACENO), celozrná houska+šunka (VYZVRACENO)

Pátek 27.9.2013
Jídlo: -----------------------

Sobota 28.9.2013
Váha: -2,1 kg
Jídlo: 1 bramborová placka, 1 celozrná houska

Neděle 29.9.201

Jídlo: opečené brambory s kuřecím masem, opečené brambory s kuřecím masem (VYZVRACENO)

Ano, zase jsem to udělala. Musela jsem. Čekala jsem až rodiče odejdou a prostě se do toho dala. A tentokrát to šlo daleko lépe, protože jsem zjístila, jak na to. Dělala jsem to celou dobu špatně, ale teď už vím, jak na to.
Spokojená s tímto týdnem rozhodně nejsem - pondělí a středa jsou nepřípustné. Tolik pečiva je nepřípustné. Ale já se polepším.

MOŽNOST SE MĚ NA COKOLIV ZEPTAT: ask.fm/wonderlandforemily

28.9.2013 And pray to God he hears you

28. září 2013 v 19:59 | Emily |  My diary
love girl depressed boy skins uk anorexia cassie sid

Mé drahé,
Připadám si jako na horské dráze. Po minulém depresivním článku tu mám jeden spokojený a usměvavý. Původně jsem nectěla psát, tak brzy, ale na druhou stranu si zasloužíte číst i něco méně ufňukaného:)
První bych začala tím nejpodstatnějším. Protože tohle považuji za třetí kolo mého hubnutí, tak hlásím, že úbytek váhy je aktuálně -2,1kg (od úterka). Ani dnešek jsem nějak nepoděla na to, že je víkend. Rozhodla jsem se, že zítra přidám týdení jídelníček, aby jste viděli jak na tom teď jsem. Jasně, není to tak jak bych si to úplně představovala, ale zase vám tady nebudu nalhávat, jak jedu na 100 procent. Když jsem si ráno stoupla na váhu úplně se mi rozzářil den.
Včera jsem čekala po 4 hodinách nepříjemého předmětu na ulici a čekala na kamarádku (chodí pozdě, ale tentokrát o neuvěřitelných 30 minut!). A prostě jsem se modlila, aby se stalo něco kouzelného, co mi dodá do té mojí depresivní nálady trochu energie. Znáte ten pocit, kdy vyhladovělé stojíte a opravdu potřebujete něco, co vás nakopne? Nic se nestalo (vy si myslíte, že asi není divu, ale já o tom zázraku měla jasnou představu a rozhodně to není nerálné). Nestalo se a já zklamaná šla na pivo. Ale nakonec jsme šly na akci školy a bylo to skvělé - i přesto, že jsem neměla dobarvené vlasy, na sobě nevhodné oblečení a make up po celém dni nic moc... přesto mi moje bývala profesorka řekla, že jsem zkrásněla. Pak přišla ta informace rovna kouzlu. Příležitost, kdy konečně budu k něčemu. A já od té doby mám takový zvláštní pocit, že možná alespoň v jedné věci nejsem totálně bez talentu.
Došlo mi, že mohu dál prosit šťastné cigarety, modlit se k Bohu... Ale nemohu čekat, že prostě najednou se všechno splní. Mé modlitby byly vyslyšeny a já dostala přesně to, co je pro mě teď dobré. Dostala jsem teď příležitost a je jen na mě jak s ní naložím. Já sama udělal krok vpřed povedeným dietním týdnem - tato snaha byla occeněna.
A na závěr pro mě skvělá informace - moje prokletí je zlomeno. Pět piv, hladovka - žádné zvracení, bolesti hlavy:) A taky mě jako zázrakem přešla moje měsíční rýma.
Všechno se točí k lepšímu a já jsem neskonale šťastná, že jsem se rozodla vrátit domů. Přede mnou je tolik akcí a příležitostí. Jsem plná energie hubnout. Už se těším na ráno a zase stoupnu na váhu. Jsem připravená udělat cokoliv, abych to dokázala:) Zvracení? OK. Hladovění? OK. Já svému štěstí jdu naproti.
Vaše Emily

P.S. Uvítaly by jste askme.fm ?

26.9.2013 Well, contempt loves the silence, it thrives in the dark

26. září 2013 v 22:14 | Emily |  My diary
gif gifs Black and White YouTube bw bulimia short film black and white gifs bulimia quote idk if she's actually bulimic I just assumed my friend ana
Mé drahé,
Dnešek přinesl šokující zvrat. Teda pro mě. Ani nevím, kdy mě to napadlo. Taťka mě pozval na oběd a já prostě nemohla odmítnout, protože upřímně, jsem ráda za každý projev vůči mě. Stojím na zastávce na cestě domů. Pak už si uvědomuju jen, jak beru svůj starý kartáček strkám si ho hluboko do krku. Bylo to dvě hodiny po jídle, takže to není stoprocentní a navíc už v tom nejsem tak zběhlá, ale... Vždycky jsem u zvracení brečela. Dnes poprvé mi netekly slzy. Skončila jsem a řekla si, že je to prostě jenom vyjímka - jedna temná epizoda. Před hodinou jsem snědla tmavou housku a šunku. Měla jsem z toho, tak hrozný pocit, že jsem zariskovala (přítomnost rodiču v domě) a šla to vyzvracet. Tentokrát to šlo lépe a rychleji. Nejsem z toho nadšená, ale je to prostě řešní. Jasně, zrovna já, co si uvědomuje následky zvracení... Jenže možná skutečně je na čase bojovat ostřeji. Možná vyhraje jen ten, kdo je schopný udělat cokoliv a překonat i to, co se mu příčí. Zázraky se totiž nedějí. Neprobudíme se s tím, že naše bitvy už jsou vyhrané. Já si opravdu přála zachovat zdravou mysl, držet se při zdi. Jenže to bych asi nikdy nedostala to, co tolik potřebuju. Vyhrají jen ti nejsilnější, ale přežijí jen ti nejslabší.
Udělám to. Já totiž musím. Budu muset kvůli tomu zvracet? Dobrá. Budu muset kvůli tomu hladovět? Dobrá. Protože první cena za to stojí. Dokázala jsem to jednou - byla jsem nezkušená, vyděšená a slabá. Zvládla jsem to podruhé - prvních 20 kilo. Zvládnu to potřetí. Tohle byla ta jediná věc, kterou jsem dokázala - jediná věc, na kterou mám talent. Jinak jsem na nic. Tohle mi znělo v hlavě celou dobu, co jsem zvracela. Budeš jen další hloupá, hnusná, tlustá husa, která je k ničemu. Dříve jsem nenávist k sobě samotné ventilovala řezáním. Odplulo spolu s proudem krve. Ale teď ve mne zůstává. Někdy mám chuť brečet - kvůli tomu, jaká jsem se narodila. Proč nejsem jako ony? Krásné, talentované kamarádky. Ale pak jsem uviděla jinou kamarádku - tu, která to dokázala. Ty její vystouplé kosti, ty hubeňoučké stehna... Měla jsem sto chutí ji jenom sledovat jako umělecké dílo. Tragická krása. A mě došlo, že možná tohle má větší hodnotu. A ona dívka dostala to, co předtím tolik chtěla.
Tak fajn, já jsem nedostala to všechno, tak si to prostě znovu budu muset vybojovat.
Vaše Emily

Pro ana 2.0

26. září 2013 v 21:35 | Emily |  Pics
gif eating disorder fat ugly anorexia bulimia ana eating ed anorexic not good enough bulimic disorder disgusting binge eating disorder gif anorexia nervousa preanorexia


Anna Selezneva 0.1

26. září 2013 v 21:21 | Emily |  Models
A | via Tumblr


24.9.2013 And all the roads we have to walk are winding and all the lights that lead us there are blinding

24. září 2013 v 18:13 | Emily |  My diary
.- | via Tumblr

Před nějakou dobou jsem byla u doktorky kvůli problémům, které mě ničí už nějakou dobu. A chcete slyšet zvrácenost, která mi dochází až teď zpětně? Poslala mě na rentgen hlavy a páteře, vyšetření očního pozadí, rozbory krve... Se mnou to ani nehnulo - ani na okamžik jsem se nevyděsila. Vyšla jsem ven celá mimo, až se mě ptala ségra, co mi tak hrozného řekla. A víte, co mě leželo v hlavě a svíralo orgány? Přibrala jsem 3 kila. Z celého toho rozhovoru jsem si nesla jen tu informaci - za dva měsíce jsem přibrala 3 kila. A vlastně mohu být ráda, že "jen" tři, protože jsem byla nevhodná.
Začala jsem na nové škole. Lepší? Horší? Těžko říct, ale jsem klidnější. Jsem doma. Musím to tentokrát zvládnout jinak. Celou dobu si opakuji v hlavě, že to musím dokázat, aby se mi splnily další sny. Dokážu to, musím. Dva dny školy a já po dvou měsících téměř nekouření, odpaluji jednu od druhé.
Nevím, co se to se mnou děje. Před pár dny kolem mě prošel kamarád a nepoznal mě. Jenom, kolem mě prošel a běžel dál. Pak jsem se na sebe podívala - úzké džíny, velká mikina a tenisky. Co to se mnou je? Kde jsou doby vysokých podpatků, punčoch a hlubokých dekoltů. Jsem nějaká vyhaslá, bez energie a vášně. Ale tak, co pro mě je teď prioritní - škola. A opravdu, dnes jsem oslnila vyučujícího znalostmi a ne pochybným oděvem:)
Dneska hladovka. Proč? Protože něco chci. Dostanu to jen hubená. A když něco chci, tak musím obětovat možné i nemožné. A já zatím nezkusila všechno! Myslím, že jsem sama sebe chtěla přesvědčit, že je to maximu, ale nebylo. Jedna povedená bitva není vyhraná válka.
Psala bych víc a častěji, ale nemám o čem. Moje mysl je příliš hrubá a temná. Jen jsem vám chtěla říct - pokud po mě něco chcete, napište na FB Emily Wonderland. Na mail moc nechodím. Pokud, ale potřebujete něco akutně (otázky pro seminárku apod.) napište raději komentář, že píšete. Jinak se omlouvám všem, kterým jsem neodepsala - nechdoila jsem na FB ani mail.

Vás, ale miluju
Emily

Pro ana 1.9 Black&White

24. září 2013 v 17:44 | Emily
empty.


Strange things about me 0.2

4. září 2013 v 23:02 | Emily |  My EMOtions
Rock n' Roll | via Tumblr

Vždycky se prezentuju, jako hodně mluvící, informující drbna... Ale ve skutečnosti jsem perfektní v udržení tajemství a odvádění pozornosti od pravdy.
Věřím v Boha, ale ne v církev.
Hnusí se mi přehnaná vulgarita a buranství.
Můj nejoblíbenější film je Sekretářka.
Snažím se zavděčit a přizpůsobovat se skupině, ve které jsem. Ve skutečnosti bych je nejspíš dost zklamala.
I když mi to málokdo asi uvěří, ale jsem velmi konzervativní, co se týče budoucnosti - přeju si být dobrou matkou a manželkou.
Nejvíce se mi líbí zrzky, ale slabost mám tak nějak pro blondýny.
Jsem pro zavedení sofokracie. Ano, jsem elitářská.
Nejmenší věkový rozdíl mezi mnou a mým partnerem byli 4 roky.
Chodila jsem ve skutečnosti jen se dvěma kluky. Od 16cti už pak nikdy s nikým.
Jsem posedlá botami na vysokých podpatcích. Mám už na ně i v pokoji skříň.
Pořád si píšu pravidelně deník, ale už se to více přichyluje k sketchbooku a esejím než denním zápisům.
Bojím se můr (toho hmyzu).
Nejvíce nesnáším rasismus, homofobii a celkově nenávisti vůči skupinám.
Byla jsem nádherné dítě, pak jsem z toho vyrostla.
Jsem velká ANTIfeministka - zastávám to, že žena se má o muže starat a ne jen budovat kariéru, hnusí se mi ženy, co buzerujou a ovládají své muže.
Nikoho jsem rok nepolíbila. To neplatí o sexu.
Nejvíce mám strach z křiku - když na mě někdo křičí, totálně propadám podivným stavům.
Přitahuju narušené lidi - feťáky, anorektičky a mnoho dalších psychicky narušených lidí.
Za poslední měsíce jsem se několikrát přiotrávila alkoholem.
Zastávám heslo, že správná žena, když její partner uklouzne s jinou, tak se má podívat stranou. Jinými slovy toleruji sexuální nevěru.
Když něco opravdu chci, tak pro to někdy dokážu udělat všechno možné i nemožné. Někdy to nestačí.
Narodila jsem se jako absolutně netalentovaný jedinec.
Jsem poměrně dominantní, ale velmi rychle podléhám skutečným autoritám.
Umím dokonale lhát, tajit, skrývat.
Můj milovaný táta, už mě nemá rád.
Nejsem už schopná milovat.
Vlastním více než 200 laků na nehty - mám zvyk, že když jsem ve stresu, tak si nějaký koupím.
Většina mých sexuálních partnerů bylo ženatých nebo zadaných.
Myslím, že jenom obětováním sebe samotné dostává můj život hodnotu. Jinak jsem bezcenná.
Kdybych zemřela, nepřeju si pohřeb - nestojím o falešnou lítost. Člověk má říkat, co pro něj druhý znamená za života. Po smrti je to k ničemu.
Nevzdávám se do poslední naděje.
Ve skutečnosti mám strach z lidských doteků.
Jsem celkem obstojná kuchařka.
Jsem závislá na CC light - vypiju jí doslova desítky litrů měsíčně.
Už nelituju své minulosti.
Nedovolím nikomu sahat na mé Ipody a počítač.
Mým snem je být učitelkou na střední škole - ale jsem hloupá, takže se to dost pravděpodobně nestane.
Většinou se mi nelíbí hezcí muži - preferuji charisma.
Vlastním tuny kosmetiky, kterou nejsem schopná v životě spotřebovat.
Stále jsem nebyla schopná ukončit můj "druhý svět" v hlavě.
Byla jsem citlivá, soucitná, nápomocná osoba. Teď jsem bezcitná zrůda.
Kdybych si měla vybrat herce, které chci potkat, tak by to byl Alan Rickman a Jaromír Nosek.
Nestříhala jsem si vlasy už skoro 4 roky, stále si je barvím na černo.
Ráda bych jednou porodila dítě homosexuálům.
Nejsem sadistka, jak si ostatní milně myslí.
Nikdy jsem nikoho nepodvedla.
Uráží mě nevkus a lidi bez soudnosti.
Mými nejoblíbenějšími postavami z HP jsou Severus Snape a Remus Lupin. Ano, mám slabost pro učitele.
Mám panickou hrůzu z doktorů.
Nikdy nechodím s odkrytími pažemi.
Na sexu mě uspokojuje v podstatě jenom fakt, že někomu dělám radost.
Můj jediný dlouhodobý přítel mě více jak po roce od rozchodu, pod vlivem drogy a žárlivosti žduchl ze schodů. Poškodila jsem si kotník, který už jsem měla stejný rok vymklý. Druhý den poté jsem šla na ples v 18cm podpatích a za celý večer jsem si je ani jednou nesundala. Nikdo nic nepoznal.
Dvakrát jsem stála smrti tváří v tvář.
Miluju seriály a reality show.
Přála bych si žít v 60s letech v Americe. Dnes, ale ne - nesnáším prudérnost.
Mám jednu zvláštní vlastnost, která je pro mě jako kryptonit. Objevil ji jenom jeden kluk, kterého skoro vůbec neznám a myslím, že mu to ani nedošlo, co objevil. Poté byl odhalení blízko jeden muž a myslím, že ten na to jednou přijde.
Moje mysl umí popřít špatné vzpomínky.
Jsem nejméně fotogenický člověk na světě.
Nemyslím, jsi, že jsem měla špatný život. Jen jsem dělala špatná rozhodnutí.
I přesto, že mi je už 20 let, tak jsem po renovaci domu trvala na své houpačce. Ano, takové té s dřevěným prkénkem na provazech. Je to pro mě důležité místo, kde pronikám do svého světa a v mé hlavě se ozývají myšlenky, ze kterých vznikají všechny tyhle články.

Jednou půjdu do pekla.