Leden 2014

20.1.2014 Under pressure

20. ledna 2014 v 13:22 | Emily |  My diary
Noir :: Leather panels & Maxi tulle skirt : Wendy's Lookbook

Milý Vy,
Minulý týden jsem nebyla úplně dobrá. Ne, tak jak bych chtěla. Tento týden bych to ráda napravila. Musím. To jsem Vám neřekla. Za něcelý měsíc mám ples (7.2.) a já mám takovou úchylku, že nikdy na stejný ples nejdu ve stejných šatech. Letos jsem se rozhodla si splnit svůj velký sen - krásnou, hutnou tylovou sukni po kolena. Problém č.1 schválně jsem si ji objednala o 3 cm menší. Problém č.2 jako vršek budu mít velmi úplé tričko s polovičním rukávem - na bez rukávů si prostě netroufnu. Takže si žádné přibrání rozhodně nemohu dovolit:) Minulý týden jsem zvracela jednou. Tento už dneska taky. Dobře jsem se najedla (normální porce, ale ne to, co bych měla jíst). Tak jsem to prostě vyzvracela. A je mi dobře. Pocit najezenosti mi nedělá dobře. Opravdu, tento týden musím zabrat, aby to bylo těch mínus pět do konce ledna! A do plesu? Alespo 6-7 kg. Já na to mám.
Mám toho teď hodně do školy. Teda hlavně moje "sebepodceňování" a očekávání jen toho nejhoršího mě dost ničí. Nevím, jestli to zvládnu. Ale snad ano.
Jinak bych se chtěla k něčemu vyjádřit. Když otevřete tento blog, co očekáváte? Duhu a poníky? Zdravý životní styl? Ženskou hrdost? Asi ne. Nehodlám se pro někoho měnit a nenechám se něka tlačit. Jsem jaká jsem a můj blog je o tom o čem je - nelíbí se Vám to? Tak proč sem chodíte, že... Nebudu se měnit, jenom proto, že někdo chce, abych byla uvědomělá. To mě docela naštvalo. Mám ve svém životě dost těch, co mě hlídají a řeší mě... a nestojím o nějaké výčitky tady. Vadí Vám to? Jděte jinam.
Pomalu se mi daří sebe samotnou restartovat. Abych zapoměla na to, co se minulý měsíc všechno stalo. Je to jako by to neexistovalo. Pomalu se dosávám i do změny svého žebříčku hodnot. Chci se úplně odtrhnout od své citovosti - nechci už být hrubá, citlivá, brát všechno tak emotivně. Protože jsem zjístila, že je pro lidi snesitelnější, když bych někomu před očima pravidelně sváděla jejího přítele, než to, že jsem byla hrubá v situaci, kdy mi někdo ublížil. Svět je velmi zvláštní a já asi nepochopila dobře princip. Hlavně předstírat a tvářit se jako by nic. Tak jo, já jsem teda pro.

Vaše Emily

http://ask.fm/wonderlandforemily

Inspiration 0.2

20. ledna 2014 v 13:00 | Emily |  4 you
Thinspiration


Food (12.1.2014 - 18.1.2014)

18. ledna 2014 v 19:50 | Emily |  My food
Work for it

12.1.2014
Jídlo: Brambory a vepřové kousky

13.1.2014
Jídlo: Kuřecí rizoto

14.1.2014
Jídlo: Brambory a vepřové kousky

15.1.2014
Jídlo: 2 tmavé housky s šunkou

16.1.2014
Jídlo: čísnké nudle s kuřecím masem (ne všechno, až o hodinu později)

Váha: - 3,7 kg celkově

17.1.2014
Jídlo: 2 tmavé housky se šunkou

18.1.2014
Jídlo: Kuřecí vývar, špenát s kuřecím masem

Pro ana 2.3

16. ledna 2014 v 14:39 | Emily |  Pics


13.1.2014 Just a second we're not broken

13. ledna 2014 v 23:33 | Emily |  My diary
Thin

Mé drahé,
Jsem opravdu nadšená z diety. Víte, první týden je vždy rozhodující pro to, jakým směrem se to bude ubírat. A já jsem překonala své očekávání. Váha klesá tak, jak jsem si to ani nesnila. Víte, jak každý den máte představu, co by tam mělo být - já jsem pokaždé překvapená:) Dnes to bylo - 2,7 kg za jeden týden! Dno a absence naděje je skvělý odrazový blok, opravdu. Teď už by mi bylo samotné blbé pokazit si to.
Možná mi to konečně došlo. Ono není můj nepřítel jídlo. To já. Proti sobě bojuju a to bývá zpravidla nejtěžší. Tělo bojuje svým pudem sebezáchovy. A je jen na mě, abych se přemohla. Minulý týden jsem zvracela 3krát. Přestala jsem to považovat za něco, co bych měla brát jako selhání. Naopak. Psychický blok odpadl a najednou to šlo. Taky jsem se dlouho vymlouvala, že mi to moc nejde a je to příliš bolestivé. Proč? Protože jsem bojovala sama se sebou. Ve chvíli, kdy si řeknete, že to chcete a musíte, tak to jde bez problémů. Dost bylo selháním a výmluvým. On si to člověk hodně rozmyslí, když ví, že bude pak muset zvracet!
Ale tak k negativním stránkám. Už jsem zase šíleně mrzutá. Ano, může za to, že nejsem najezená - takže jsem háklivá a protivná, taky ospalá. Dlouho jsem neměla, tak nízký příjem jako minulý týden. Ono totiž, když jsem měla hladovka i 2 - 3 dny, tak jsem se obvykle trochu víc najedla o víkendech. Teď mi, ale to jedno jídlo denně vyhovuje. Dnes jsem si dala malou porci rizota a byla jsem přejedená.
Všechno ostatní jde trochu do pozadí. Ano, celý minulý týden jsem myslela jen na hubnutí a zapomněla být zlomená. Četla jsem staré články na blogu, prohlížela si své fotky... Přemýšlela jsem o tom. Chci alespoň jeden dobrý rok - kdy budu hubená a užiju si to. A jsem za to ochotná zaplatit cokoliv. Za měsíc mi bude 21 let. Kdy jindy se zase vrátit k tomu úžasnému pocitu jaký jsem měla v letech 2009-2010? Stárnu a dost těžko to nesu... A než můj život skončí... tak to musím ještě jednou pocítit. Předem říkám, že jsem si plně vědoma následků a příjmám je. Protože já raději budu mít jeden skvělý rok, než dalších padesát mizerných. Chce to do toho jít zase jednou bezhlavě... prostě jen zase milovat anu. Prví cena je daleko sladší než všechno jídlo světa.
Za některé věci se vyplatí bojovat. Ale někdy je na čase... některé věci ukončit dřív než se pokazí. Než dokonalé vzpomínky vyblednou a nahradí je ty špatné. I když to staršně milujete a má to pro vás cenu. A za některé... jsem ochotná porušit i své nejhlubší zásady.
Vaše Emily

http://ask.fm/wonderlandforemily

Food (6.1.2014 - 11.1.2014)

12. ledna 2014 v 10:19 | Emily |  My food
Are they ?

6.1.2014
Jídlo: Kuřecí maso+ brambory

7.1.2014
Jídlo: Zelná polévka (2x)

8.1.2014
Jídlo: Čínské nudle s kuřecím masem

9.1.2014
Jídlo: čínská polévka s chlebem (mia), tmavá houska se šunkou

10.1.2014
Jídlo: Hodně kuřecího masa s bramborem (mia všechno)

11.1.2014
Jídlo: Rizoto kuřecí (menší část mia), Actimel

Váha: -2,2 kg

Spokojenost? Nic moc, snad leda tak s tím úbytkem. Chybí mi tu hladovky (nepočítám zvracení) a celkově, když jím tak nic moc dietníhou. Ale to je můj velký problém - raději nic než něco hnusného nebo na co nemám chuť. Své řeči o zvracení si nechte od cesty, je to moje volba. V současné chvíli jsem docela nedisciplinovaná, takže je vám jasné, jak zlé by to bez toho bylo, že? Do konce ledna chci celkově 5 kilo mínus, což je decentní a reálný sen. Jinak příští týden už si nudle s taťkou nedám, protože je mi po nich hrozně zle.

9.1.2014 Just give me a reason

9. ledna 2014 v 22:45 | Emily |  My diary
depressed bulimia

Milý Vy,
Poslední dobou moc nevím o čem psát. Nechci už moc mluvit o svých osobních věcech a ráda bych zase blog stočila zpět k původnímu tématu. Ale o tom se nedá psát věčně, aby to neznělo otřepaně a nudně.
Jde to. Není to stoprocentní, váha neklesá, tak jak bych si představovala (ale alespoň pomalu klesá) a pořád to jako by ještě nebylo úplně vě mě. Jako bych o tom ještě nebyla přesvědčená já sama. Nezlomila jsem se. Ale to je ta věčná životní otázka, co ve skutečnosti chceme - svobodu a nebo mír. Mír by pro mě znamenalo smíření a poddání se tomu, co mám. Uvědomila jsem si, že jsem zrovna teď v podstatě na své přirozené váze, protože když jím víc, tak nepřibírám (max. 1 - 2 navíc), což by mě mělo upokojit. Ale ne já nechci mír - chci svobodu. Svobodu, abych už nikdy nemusela v hlavě přemítat - nestalo se mi to, protože jsem tlustá? Ano, zase mám pocit, že jsem hrozně tlustá. Ono, když je člověk hodně tlustý a zhubne, tak má pocit jakéhosi placeba, že najednou tlustý není. A to samozřejmě není pravda. Zase mám své panické ataky, že v něčem vypadám tlustě a těsně před odchodem z domu se převléknu.
Dneska jsem zvracela. Zcela pokojně jsem snědla chleba a nudlovou polívku (byla mi zase šílená zima a myslela jsem, že to třeba přejde). Pak jsem šla na záchod a mě docvaklo - Cos to udělala ty ubohý slabochu? Rozumíte lidem? Víme, že nás to jídlo dělí od štěstí a stejně ho sežereme jako nějaký dobytek! Popadla jsem svůj milovaný kartáček a prostě to vyzvracela - zhruba za 15 minut, bez slz a emocí. Výhodou bylo, že jsem nejdříve snědla ten chleba, takže jsem poznala, kdy je ta polévka pryč. Nemám z toho špatný pocit. Netrápí mě to. Možná jsem zase v situaci, kdy je čas na starou dobrou anorexii. Proč ne? Co mohu ztratit? Doma je to otázka času když se to rozpadne - každý jde dál a jenom já zůstala stát. Škola - nemám šanci to zvládnout, nemám na to (i když jsem teď dala na první pokus jednu těžkou zkoušku). Kamarádi? O kom to mluvíme? Aha, o těch, co už nejsou. Zdraví? Ale prosím vás, o čem to mluvíme. Potřebuji zase nějaký důvod - proč vstát, studovat, dýchat... Není tohle čas, kdy zase podlehnout té nejsladší jistotě. Ráda bych.
S poklesem jídla se vrátily mé obtíže. Teda asi tu byly pořád, ale jenom se prohloubily. Nespím v noci (před dvěma zkouškama jsem 48 hodin nespala a rozhodně to nebylo proto, že jsem pillně studovala). Třepe mě zima. Bolesti hlavy a očí.Pomalu se vrací obsesivní škrábaní. Nehroutím se, i když mám podivné záchvěvy panické bolesti, kdy se snažím popřít celý minulý měsíc. To si pak sadisticky čtu staré deníky. Nejsem ale v takovém tom depresivním stavu, už ne.
Potřebovala bych zpřelámat kosti, abych se zase mohla narovnat. Ochutnat svou krev, abych poznala, že ještě žiju. Pocítit bolest, aby přehlušila... to ticho.
S láskou,
Emily

http://ask.fm/wonderlandforemily

2014 It's my life... Don't you forget

1. ledna 2014 v 16:50 | Emily |  My EMOtions
Untitled

Nový rok. To se asi sluší nějak zhodnotit ten minulý. Nebo si říct, co chceme v tom budoucím.
Minulý rok byl... já nevím, jak ho shrnout to jediného slova. Podle posledního měsíce bych asi měla napsat tragický, ale zase takový nebyl celý, že. Myslím, že to, co jsem prožila poslední měsíc jsem prostě prožít musela, aby mi došlo spousty věcí. Někdy nám toitž život věci naznačujeme, ale my jsme příliš zaslepení vlastní pravdou. Byla jsem až příliš fixovaná na své sny a hodnoty až mě málem zabily. A tak mi Bůh ukázal realitu. Ano, zní to divně, ale ze jediný měsíc se mi zbortily téměř všechny hodnoty... Takže se musí můj život musí nutně změnit.

1. Za poslední měsíc mi došlo, že mám kamarády jenom když oni něco potřebují nebo na párty. Byla jsem na tom hodně zle a opravdu hodně jsem potřebovala podporu. A kde byli všěchny ty "dobré duše" a "věrní přátelé"? Takže moje vize do příštího roku - taky se o štěstí ostatních nebudu až tak starat. Prosím, každý je svého štěstí strůjce. Žádné "příjdeš mi prosím pomoct/potřebuju vybrat šaty/půjdeš se mnou tam a tam/půjčíš mi peníze/cítím se sám". Příliš jsem se zabývala životem ostatních a kde byli oni, když jsem se klepala zimou a zvracela každé jídlo?
2. Musím se smířit s faktem, že nejsem typ holky, co bude mít někdy hezký, romanitcký vztah. I když to prohlašuju, tak dlouho...doufala jsem. Můžu se trápit a brečet do nekonečna... ale nic to nezmění na faktu, že prostě nejsem ten typ holky. Když to skutečně vnitřně příjmu, tak můžu získat svobodu... Mě prostě nečeká a "žili šťastně až navěky"... ale tak byli šťastní pro jednou.
3. Přestanu ze sebe dělat hlupáka. Končím s vařením a pečením. Celou dobu jsem to dělala s pocitem, že jednou budu matkou a manželkou. A dost pravděpodobně nebudu nikdy ani jednou z nich.
4. Už nikdy nedovolím, aby mi názor ostatních zabránil udělat něco, co chci. Ale no tak, stejně si o mě nikdo nemyslí nic dobrého, tak proč prošvihnout příležitosti. Jsem jiná, prostě jsem a ať se s tím každý smíří...
5. Zhubnu 15 - 20 kilo. Je mi jedno, co si kdo o tom myslí. Je to moje tělo a můj život. Dosáhnu toho jakýmkoliv způsobem. Nemám, co ztratit.

Rok 2013 je nenávratně pryč a je to dobře. Každý pád je šance vstát a i já se musím smířit, že některé věci jsou tak jak jsou. I když to asi bude nějakou dobu ještě trvat. Kdybych měla šanci teď přijít za svým já v den 1.1.2013 řekla bych jí... Ať udělá všechno, co jí udělá šťastnou. Ať nepřemýšlí o ostatních, ať se nebojí, že je ztratí, protože je stejně ve skutečnosti nemá. Že ona už nemá tolik času, jak si myslí...
Vlastně také uvidím, jestli neodejdu z blogu. Nejsem si jistá, že mi pořád dává to, co potřebuji. Měla jsem ráda tu pevnou anorektickou komunitu a ne jen "dej na sebe pozor/neblbni..." Uvidíme...
Vaše Emily