Květen 2014

Nic není jako dřív... Ačkoli máš všechno co jsi vždycky chtěla

29. května 2014 v 21:56 | Emily |  My EMOtions
"Naši jsou na mě hrdí, poprvé hrdí. A já? Je to stejný pocit jako když jsem oblékla šaty velikosti 36."
(Deník 29.5.2012)

Nevím, ale měla jsem pocit, že dnes musím napsat. Jsem úplně sama doma. Jsou to přesně dva roky, co jsem maturovala. Ten den byl pro mě velmi zvláštní. Ta vzpomínka pro mě má zvláštní hodnotu. Jak moc jsem se proměnila za ty dva roky?
Myslím, že jsem byla plná naděje. Vlastně je to docela zvláštní, nemyslíte? Věřila jsem, že mě čekají obrovské a kouzelné věci. Byla jsem obézní, ale přesto... pamatuju si ten pocit jako by to bylo včera a ne už dva dlouhé roky. Pamatuju, jak jsem byla celý měsíc strašně šťastná. Pořád cítím ty dvě piva v hlavě. Ten teplý letní podvečer mě zase hřeje na kůži. V hlavě mi zní náš smích v hospodě. Myslím, že jsem si ani neuvědomovala, jak hrozně tlustá jsem. Prostě to zmizelo z mé mysli. Vlastně to byl jediný normální měsíc... než to znovu začalo.
Dneska jsem měla test z literatury. Ráno jsem skočila na váhu - velmi uspokojivá. Hned jsem měla skvělou náladu. Oblékla jsem si ty nové šorkty vel.38 a tričko M, které je mi velké. Nálada úchvatná. Holky ve škole nemohly pochopit, jak jsem mohla dostat ze zkoušky 1 a nepřečíst ani jednu knihu z 30, ony je četly všechny a mají 2 a 3. Radily se se mnou při testu. Oficiálně nejsem úplně blbá. Naši jsou na mě pyšní - jak mi to jde ve škole, jak vypadám... Tohle je teď můj život. Mám všechno, co jsem chtěla. Ale všechno má svou cenu nemyslíte? Každý by mi diagnostikoval anorexii a bulimii. A já už asi nemám dost argumentů, abych to vyvrátila. Víte, jak jsem psala, že pro mě někteří lidé ztrácí kouzlo a minulost nemá sílu? Není tohle největší argument pro cestu do pekla? Ve chvíli, kdy cenu ztrácí všechno, co pro mě bylo tolik cenné... A jednoho dne se třeba probudím a... nebudu cítit vůbec nic. Protože, o čem teď vlastně sním? Po čem toužím?
Ano, před dvěmi roky bych nevěřila, že můj život bude takový. Zvykla jsem si nedoufat v nejlepší. Kdybych se podívala do svého života tenkrát řekla bych si - proboha, čeká mě úžasný život! Budu mít všechno, co jsem kdy chtěla! A moje cena za tohle? Však sami víte. Cena se pomalu navyšuje a žádný úsměv, pocit štěsí... není zadarmo. Vybrala jsem si to sama. A vlastně jsem většinou hrozně šťastná, ale v takové dny jako je ten dnešní... se staví proti sobě dvě ostré reality. Ty dvě mé osobnosti stojí naproti sobě a hledí si zpříma do očí. Některé fakta se stanou hmatatelnější.
Když se pak podívám na fotky před a po, tak mi dojde, že cena za tohle pořád není dost vysoká, abych jí litovala. Víte, že pořád, když tu dávám fotky, tak čekám, že mi napíšete, jak hrozně tlustá jsem? Tohle musím dotáhnout do konce, dlužím to té zamilová holce, která snila o velkých věcech. Musím vědět jestli je na konci "a žila šťastně až do smrti".

"Jako by neuběhl žádný čas. A já zase byla na okamžik ta tlustá zamilovaná holka. Já myslím... teda byla jsem tenkrát šťastnější a nebo zlomenější? Kdo jsme byli?"
(Deník 8.4.2014)




http://ask.fm/wonderlandforemily

25.5.2014 Can you imagine...?

26. května 2014 v 0:22 | Emily |  My diary
Be skinny

Mé drahé dámy,
Musím říct, že to, jak se teď cítím mi zrovna moc nepomáhá. Spokojenost. Pohoda. Jsem ukolébaná pocitem, že není kam spěchat, protože má situace není "do nebe volající". To přesně se mi minule stalo - byla jsem hubená a najednou to začalo - mohu si přece dát tohle a nebo tamhle to. Ne, to není v pořádku. Vím, co chci a vím, že to chci dosáhnout do 3.7.2014. Tedy abych se do prvního cíle dostala přesně na den 2 roky od začátku. Váha se pořád pohybuje mezi 8 a 7 kg do prvního cíle. Mám na to zvládnout to.
Musím Vám něco oznámit - v pátek jsem si koupila dvoje šortky. Velikosti 38!!! Jak jsem tam stála v té kabince... Nechápu to. Zrovna mám pocit, že se mi zvětšil špek na žebrech. Celkově jsem teď nespokojená s jídlem a tak mám pocit, že jsem tluštší. Krk mám tak dodřený, že škoda mluvit. Ale fakt nechápu, když se dívám na fotky z mého hubnoucího období číslo jedna, tak jsem vypadala teda při této váze daleko lépe. Jak to?
Jinak se mi výborně daří ve škole - všechny dosavadní zkoušky jsem dala na první pokus s vynikajícími výsledky. Jsem ze sebe naprosto šokovaná:) A nikdo mě už neobviňuje, že to je o "prsa". O vztazích se vyjadřovat raději nebudu - mám v tom sama takový zmatek, že fakt nevím, co chci. A tak vařím a peču. Bez vtipů. To mě zrovna teď uklidňuje a naplňuje.
Už to strašně moc potřebuju. Dosahnout svých cílu, abych si srovnala hodnoty. Chci být se sebou spokojená a nejen s tím, co jsem dokázala. Nechci už si říkat - bylo by to jiné, kdybych byla hezká? Je to proto, že jsem moc oplácaná? Nechci se zaseknut na "je to fajn". V ničem. Mám spousty plánů do budoucna a k tomu potřebuju být hezká, hubená a v pohodě. Chci krajkové šortky. A plavky.
Tento týden se na to důsledně zaměřím a budu se snažit, aby váha zase pořádně klesala.
S láskou
EMily

http://ask.fm/wonderlandforemily


Tyra Banks 0.1

25. května 2014 v 18:08 | Emily |  Models
Untitled


Twerk

21. května 2014 v 15:49 | Emily |  Videos
Nelze se s Vámi nepodělit. Dneska jsem narazila na lekci twerku na youtube. Všimněte si prosím slečny úplně na levo - vyhublý ideál, ne? To čeho se většina snaží dosáhnout - ta určitě nemá víc jak 50 kilo. Teoreticky teda ideální, prakticky vypadá komicky, když chce být sexy. Promiňte, ale chvála za moje masivní stehna a zadek, než tohle to! Naopak luxusně vypadá Nella Slováková ( ta v bikinách), která má prostě dokonalý zadek.
Takže zase - není všechno zlato, co se třpytí. A ona vyhublost k tomu vypadat dobře a sexy zjevně nestačí.



17.5.2014 It has no power over you

17. května 2014 v 22:59 | Emily |  My diary


Untitled

Asi už budu trapná, ale já mám poslední dobou prostě skvělou náladu. Tolik let jsem žila v podivné křeči a ta najednou jako by... se uvolnila. Možná si tvrďte, že jsem anorektička nebo blázen, ale jak by tohle mohlo být špatné? Jak by ten klid mohl být psychická nemoc? Jsem plná energie a chutě do života. Když jsem měla anorexii, tak jsem dělala jednu pitomost za druhou. Chtěla na sebe upozornit. Chtěla jsem být chtěná. A teď? Nemám potřebu.
Byla jsem na školním výletě se svou střední. Má milovaná minulost. A víte co? Když jsem seděla v noci sama na chodbě (nejsem zvyklá chodit v jednu spát, tak jsem četla něco do školy), tak mi došlo, že jsem tam po čtvrté v životě. První rok to byl začátek anorexie. Druhý konec anorexie a přibírání. Třetí jsem byla dost oplácaná, ale hubnoucí. A letos? Tak co - pořád mám nohy jako klády, pořád mám na žebrech špek a statné ručiska. Ale jsem... vyrovnaná. Došlo mi, že kdybych měla do konce života vypadat takhle, tak to přežiju. To, že pokračuju je volba, ne však nutnost. BMI mám zcela v normě. Jasně, pořád ho chci mít pod dvacet, to se nezměnilo. A celkově jsem si to užila, i když jsem jela s obavami - nejsem zvyklá, že někdo sleduje mé návyky. První den jsem si na oběd dala polévku a zcela beze strachu jí šla vyzvracet. Druhý den jsem si dala celý oběd a nezvracela (nebyla jsem na záchodě sama). Teda jo, ale až pak doma po několika hodinách. Neměla jsem špatný pocit. Bylo mi prostě dobře - nikdo mě nekomentoval, do ničeho nenutil.
V hlavě jsem si urovnala spousty věcí za ten večer. Jedna z nich je i otázka minulosti - ano, miluju jí. Ale je pryč a já konečně mám pocit, že jsem připravená se vzdálit. Ne utéct. Ne vymazat. Jen prostě... se posunout. Všechny, co jsem tolik adorovala najednou vidím reálněji. Krucinál, někdy mě mrzí, že tady věci nemohu napsat detailněji. No, nic. Ale ve chvíli, kdy mi jedna z těch studetek řekla : "Já si tě pamatuju. Proboha, ty jsi tolik zhubla!"... nezměním to, že jsem byla tlustá. Ale já už se za to vyplatila. Už to nesmí mít nad mým životem moc. Ta tlustá bude v mém životě už napořád, stejně jako v tlustém těle byla ta anorektická. Ještě mě donutí udělat spousty pitomostí. Ale já pevně věřím, že jednoho dne zmlkne.
Něco... musím říct. Nejsem zatím připravená, ale... Slovy mojí milované Fai: "a jednou,jednou možná příjde někdo normálně nenormální kdo ti nedovolí utéct a ty budeš chtít." Víte, co? Když jsem seděla na chodbě s mladičkým klukem, který si stěžoval na trapnost jeho vrstevnic... mi došlo, že chci, aby mi zase jednou někdo vyrazil dech. Vlastně, ani nevím proč mi to najednou přišlo na mysl. Myslím, že to bylo obyčejností okamžiku. Byla jsem nenamalovaná, s brýlema, morkou hlavou... a nebyla jsem z toho na nervy. Asi to nepochopíte, ale všichni, kdo mě dobře znají, tak ví, že vstávám ráno hodinu dříve, aby mě tak nikdo neviděl kromě rodiny. A najednou to bylo prosté. Možná by to tedy někdy v mém životě mohlo být prosté. Že bych jednou chtěla více než "na to, že se známe krátce, tak tě mám docela rád".
Váha se teď pořád drží. Ale - pohly se stehna, lýtka a ruce :D To je pro mě největší láska:) Jsou to teda jenom centimetry, ale... Je to skvělé:) Šortky, už se blížím.
Mám teď tolik plánů do života. Věci, co prostě chci jen tak prožít. Na některé pořád musím sebrat odvahu:D Chtěla bych být odvážnější.
Podívejte, za rok už můžu být třeba mrtvá a nebo hůř... tlustá.
Takže pojďme žít tady a teď.

S láskou,
Vaše Emily
http://ask.fm/wonderlandforemily

Pin up 0.1

15. května 2014 v 1:09 | Emily |  Models
Tento styl je mi velmi blízký a velmi ho obdivuju. Je to taková oslava ženskosti - dlouhé vlasy, velká prsa,rudé rtíky a svůdné chování. Jak se dívám na ty obrázky, tak se mi chce brečet pro mé prsa a zadek :( Tento styl se moc nehodí na 40 kilové subtilní víly - takže konečně něco, co patří kypřejším holkám jako jsem já:) Všímejte - žádné mezery mezi stehny:D


One of my favorite pin up model


Pro Ana 2.6

14. května 2014 v 20:38 | Emily |  Pics
ProAna


11.5.2014 Enjoy it before it´s over

11. května 2014 v 11:25 | Emily |  My diary
Tumblr

Mé milé dámy,
Ozývám se po nějaké době, ale moc pořád nevím o čem psát:) Váha se teď více jak týden nepohla. Dělala jsem pokusy - jedla jsem více a nic, jedla jsem méně a nic. Kupodivu mě to neštvalo - raději už těžce hubnout než lehce přibírat:) A dneska konečně - -0.8kg, takže už jen -7 kg do prvního cíle:)
Víte, na co jsem přišla? Co já vlastně pak budu dělat? Je přede mnou celkově už jenom maximálně -11 kg a co pak? Tohle to hubnutí... bez mála dva roky je to moje priorita. Moje myšlenky, jednání, nálady...všechno se podřizuje jenom tomu jednomu. Na začátku jsem si neuměla představit, že bych někdo dosáhla cíle, ale teď už tomu dýchám na paty. Jasně, potom mě čeká to těžší - udržování. Ale kdo budu až tohle skončí?
Musím se s Vámi podělit o něco, co ve mě vyvolává jistý pocit. Mám spolužačku, která uznávám je sexy - velká prsa, dlouhé vlasy, statnější postava (psala jsem o ní kdysi). Ale když jsme spolu mluvily v pátek o dietě. Sama zhubla 11 kg pouze cvičením, jí normálně. Ale ty její řečí - jak je teď sexy, jak jí každý chce a jak je dokonalá. Ona tyhle řeči vedla v šortkách pod zadek! Stehna tak o 5 cm větších a povislejších než mám já. Na břiše má pořád dost faldů. Naprostá absence pokory a sebekritičnosti. Každý ať je jaký chce, ale ať je prosím sebekritický a hlavně slušný k ostatním. Ona pořád, kdo je tlustý a kdo hnusný. Z jejích řečí jsem vedle ní měla pocit, že jsem tlustá ubožačka. A nejvíce mě dostala věta - "No, ty jsi byla na začátku roku pořádně tlustá". Řekli by jste to kamarádce? Já ani 150 kilové. Dobře, měla jsem o 14 kilo více, byla jsem... tlustá, ale tohle se mi fakt stalo poprvé. A co myslíte, že jsem na to udělala? Nechala jsem to na sebe házet. Měla jsem pocit, že mi narvala nůž mezi žebra. Takže holky, dejte si na tohle pozor, je to fakt odporné:/ Byla jsem taky taková, když mi bylo 16 - 17 let. Ale teď si uvědomuji, že nic není napořád. Jeden den můžeš být na vrcholu a druhý být zase "ta tlustá". Uvědomte si to.
Jinak si teď jedu na jarní, hipísácké vlně:) Cítím se prostě dobře. Bohužel (Bohudík), musím uznat, že můj život se změnil se změnou vzhledu. Je to jiné, má to vliv na spousty věcí. Je to prostě vidět, jak se lidé chovají jinak k upravené holce. Můžeme si lhát, že vzhled nehraje roli, ale myslím, že jako člověk, co za posledních 5 let vystřídal velikosti od 36 po 44+, o tom vím své. Je, ale také pravda, že jsem se změnila i povahou - když jsem byla tlustá, tak jsem se nenáviděla a byla vzteklá. Elipsou jsem se vrátila zase k tomu být hodná, milá a pomáhat. Nevím, jak to pospat, ale najednou mám pocit, že mě lidé berou vážně, že mě vidí. Je tu pořád svíravý pocit, který říká, že lehce můžu být zase "ta v koutě". Že už nikdy neuslyším "jsi krásná" - mimochodem, poprvé v životě mi to někdo řekl:)
Když jsem byla po 4 letech znovu na Majálesu... byl to zvláštní pocit. Když jsem tam byla naposledy, tak jsem měla anorexii. Znovu slyšet UDG. Znovu pana Uhlíře. Znovu mít ledové ruce. Znovu nebýt tlustá.
Koupila jsem si nadkolenka! Pořád se na to necítím, ale nevypadá to tak zle, jak bych čekala. A ta cena - z 300 kč sleva na 30kč v H&M :D Další cíl? Krajkové šortky! Jsou teď zase hit, ale já bych ráda ty pravé z Asie. Centimetrově by mi byli už ty Mka (to byl cíl), ale stehna pořád nejsou "šortkové":(

Vaše Emily

http://ask.fm/wonderlandforemily

Thinspo 0.51

8. května 2014 v 13:53 | Emily |  Real
Perfect!

Strašně se mi líbí, když mají hubené holky krásné větší zadky:)


3.5.2014 I don´t want him in my mind. I want him here with me.

3. května 2014 v 23:11 | Emily |  My diary
35-24-35 | via Tumblr

Mé drahé,
Nevím o čem pořád psát. Jsem nějaká vzdalená a nevím... mám divný pocit z celého blogu a celkově světa. Jako by se ze mě stal schizofrenik, kdy jedna část je ta holka ze 3.7.2012 a ta "nová". Jako by tu noc, kdy jsem se rozhodla jít do toho, vznikl viteál. Ne, ta tlustá holka nezmizela. Pořád tu je a odmítá se vzdát minulosti. Každá chce něco jiného. Cítí něco jiného. A je to strašidelné o něčem rozhodovat, protože to je jako by mě škubaly každá na jednu stranu. Jedna chce jít a druhá si strašně přeje zůstat.
Váha se drží pořád okolo mínus osmi do prvního cíle, za což jsem ráda, protože někdy jím jako prase. Ale tak já a zubní kartáček se milujeme. Nedá mi to moc práce, zase jsem se zlepšila. Ale ráda bych za 12 dní dala dolů 2 - 3 kila. Bude to teď trošku těžší. Dnes jsme měli jít na oběd s rodiči - oblékla jsem se normálně. Ale když jsem přišla nahoru, tak oba rodiče se na mě dívali divně a že to přece není možné. Myslela jsem si, že mám něco špatně s make upem. Ale pak začalo spínání, že to není možné jak vypadám. Příjde mi to stupidní - vidí mě přece denně! A pak mamka, že přece docela jím, tak jak je to možné. Ve snaze dokázat jim, že jsem pořád "kus" jsem si rozepla kalhoty a ukázala na břicho. Musela jsem vypadat jako blázen. Taťka se mi pak pořád smál, že mám ruce jako párátka (jo to určitě! spíše klády) a že nemám vůbec žádný zadek (to mě trochu trápí). Ale ať mi dají všichni svátek - každý si žije po svém a neohlíží se na mě. Tak jsem jim zase zvracela přímo pod nosem. To jak vypadám... teď mi dává něhu. I když teda...
Zase se nechávám "zneužívat". Jsem pitomá, vím to. Feministky škubejte si vlasy. Můžu za to, když je to učitel (ne můj, než zase začnou spekulace! A je mi věkově přiměřený!)? Chápateto? Pan středoškolský učitel. Zase. Podělaný komplex z minulosti. Co si tím chci dokázat? Možná zneužívám spíše já jeho. Není to vztah. On se na nic neptá - nezajímá ho, co jím. Odkud jsou jizvy a co znamenají modřiny. Nezná mou minulost a vlastně ani mé přijmení. Ale moje hlava mě motá. Místo toho, abych usilovala tady o pana úžasného, tak mi v hlavě leží dvě až tři jména z minulosti (není to pan š. ať opět předejdeme spekulacím!). Jeden z nich si o mě myslí, že jsem blbka, chová se hrubě, bojím se ho a totálně mě přechytračil mýma vlastníma zbraněma. Druhý o tom snad škoda mluvit, protože tomu nerozumím ani já sama - není to můj typ ani trochu, ale náhodou byl dvakrát u toho, když jsem byla spokojená a dělal mi nešluné návrhy a to prosím i v době, kdy jsem měla o asi 15 kg více! Ten třetí to už je čiřé bláznovství jara a nostalgie. Můžete mi prosím říct, proč chci vždycky ty, co mě chtějí jenom na sex? A nemohu chtít ty roztomilé miláčky, co mě zvou na kafíčko nebo běh, brusle a chtějí lásku a připadám jim hezká? Možná... jsem prostě zapomněla, jak jednoduše milovat. Jaké je to, když se ke mě někdo chová s něhou a úctou. Prostě jsem to zapomněla. Můj život teda není o moc jednodušší, když už nejsem tlustá. Podělané jaro.
Musím překonat fobii a jít si koupit kalhoty. Všechny mamčiny už jsou mi volné a padají:/ Nenávidím to. Panika mi říká, že se zase obléknu jenom do 44řek. Bože, prosím ať jsou to třicetosmičky! Jsem na svůj vzhled šíleně háklivá - každá sebemenší poznámka mě úplně odrovnává.
Jak se daří Vám princezny? Snad myslíte na to, že čas běží...
Vaše Emily :*

http://ask.fm/wonderlandforemily

Byoncé - Pretty Hurts

1. května 2014 v 14:53 | Emily |  Music

Miss Third Ward, your first question:
What is your aspiration in life?
"Oh, my aspiration in life...
Would be... To be happy".

Mama said, you're a pretty girl
What's in your head, it doesn't matter
Brush your hair, fix your teeth
What you wear is all that matters
Just another stage, pageant the pain away
This time I'm gonna take the crown
Without falling down, down

Pretty hurts, shine the light on whatever's worse
Perfection is a disease of a nation, pretty hurts, pretty hurts
Pretty hurts, shine the light on whatever's worse
Trying to fix something but you can't fix what you can't see
It's the soul that needs the surgery

Blonder hair, flat chest
TV says bigger is better
South beach, sugar free
Vogue says thinner is better
Just another stage
Pageant the pain away
This time I'm gonna take the crown
Without falling down, down, down

Pretty hurts, shine the light on whatever's worse
Perfection is a disease of a nation, pretty hurts, pretty hurts (Pretty hurts)
Pretty hurts (pretty hurts), shine the light on whatever's worse
Trying to fix something but you can't fix what you can't see
It's the soul that needs the surgery

Ain't got no doctor, no computer can take the pain away
The pain's inside and nobody frees you from your body
It's the soul, it's the soul that needs surgery
It's my soul that needs surgery

Plastic smiles and denial can only take you so far
And you break when the paper sign leaves you in the dark
You left a shattered mirror and the shards of a beautiful girl

Pretty hurts, shine the light on whatever's worse (pretty hurts)
Perfection is a disease of a nation, pretty hurts, pretty hurts
Pretty hurts, shine the light on whatever's worse
Trying to fix something but you can't fix what you can't see
It's the soul that needs the surgery

When you're alone all by yourself
And you're lying in your bed
Reflection stares right into you
Are you happy with yourself
It's just a way to masquerade
The illusion that's been shed
Are you happy with yourself?
Are you happy with yourself?
Yes


Krása Bolí
Miss "Třetího oddělení", první otázka pro Vás:
"Jaká je vaše touha v životě?"
"Oh, moje touha v životě...
By byla... Být šťastná".

Máma říkala "Jsi krásná holka,
nezáleží na tom, co máš v hlavě
učeš si vlasy, vyčisti si zuby,
vše, na čem záleží je to, co máš na sobě".
Jen další fáze, odhoď tu bolest pryč
Teď si vezmu korunu já
A už nespadnu dolů.

Krása bolí, zasvítí všechno, co se nám nezdá být dost dobré
dokonalost je zhouba národa, krása bolí, krása bolí
Krása bolí, zasvítí všechno, co se nám nezdá být dost dobré
snažíme se něco spravit - ale nemůžeš spravit to, co nevidíš
Je to duše - to co potřebuje operaci...

Blonďatější vlasy, pložší hrudník,
v TV říkají, že větší je lepší
Jižní pláže*, vše bez cukru
Vogue říká, že štíhlejší je lepší
ale je to jen další fáze
odhoď tu bolest pryč,
teď budu já nosit korunu,
A už nespadnu dolů.

Krása bolí, zasvítí všechno, co se nám nezdá být dost dobré
dokonalost je zhouba národa, krása bolí, krása bolí
Krása bolí, zasvítí všechno, co se nám nezdá být dost dobré
snažíme se něco spravit - ale nemůžeš spravit to, co nevidíš
Je to duše - to co potřebuje operaci...

Není tu žádný lékař, žádný počítač nemůže ulehčit tu bolest,
ta bolest je uvnitř nás - nikdo tě neosvobodí z tvého těla
Je to duše, je to duše - co potřebuje operaci,
To má duše - ta potřebuje operaci.

Plastické úsměvy a popírání tě mohou dovést tak daleko,
a když se zlomíš, když tě papír co něco znamená nechá ve tmě,
A ty opustíš rozbité zrcadlo plné střepů překrásné dívky

Krása bolí, zasvítí všechno, co se nám nezdá být dost dobré
dokonalost je zhouba národa, krása bolí, krása bolí
Krása bolí, zasvítí všechno, co se nám nezdá být dost dobré
snažíme se něco spravit - ale nemůžeš spravit to, co nevidíš
Je to duše - to co potřebuje operaci...

Když jsi sama, jenom se sebou
a když ležíš ve své posteli
a necháš reflektory zářit přímo na sebe,
Jsi šťastná sama se sebou?
Je to všechno jenom maškaráda,
iluze, kterou jsme oklamáni,
jsi šťastná sama se sebou?
Jsi šťastná sama se sebou?
Ano

* Jižní pláže: přirovnání: ideální místo, kde je dobré být viděn - krásní lidé, divoký život, vše dokonalé.