Srpen 2014

23.8.2014 Co za to stojí to neví nikdo, někdo možná snad ale nikdo neví kdo

23. srpna 2014 v 17:02 | Emily |  My diary
summer paradise | Tumblr

Mé milé dámy,
Dlouho jsem se neozvala. Hanba. Tak nějak jsem vypnula. Obávám se stoupnout na váhu, opravdu. Čekám tak minimálně 3 kila nahoře, protože... Jsem byla 5 dní na festivalu v Trutnově a po tu dobu jsem oficiálně vypnula po 2 letech dietu - pizza, hranolky, mini řízečky, čínské nudle, klobásky. Holky, já Vám to tak závidím, co to jíte běžně:) Nelituju toho, prostě jsem si s kamarády užila skvělých a pohodových pár dní. A víte, že jsem chvíli litovala, že nemám více tuku? Ležet na tvrdé zemi na boku, bez svých tukových polštářů... nic moc, jsem samá modřina. Teď jsem ale pekelně nemocná:/ Hlavně jsem se naučila být nenamalovaná a kupodivu mi holky řekly, že mi to sluší více:) A kluci si ani nevšimli změny:D
Ale chci se zase vrátit do starých kolejích, což teď bude těžší - rozmlsala jsem se:/ Zvracení jsem omezila, už to není denně. Ale teda zrovna před chvílí, ano. Tak snad se zase vrátím a konečně to dokončím.
Co se týče vztahů... je to peklo. Mám v okruhu dva kluky. Jedenu svobodu, jeden mír. Každý je "uspokojením" jedné části mé osobnosti a já prostě nevím, co si myslet. Nejsem zvyklá, že bych se líbila vůbec někomu. A pojďme se vykoupat ve štěstí a co mi oni dva mladíci řeklí: "vážíš snad 50 kilo i s postelí/ježiš, ty jsi tak křehká/jsi krásná/jsi nádherná/máš krásné nehty/nejhezčí jsi nenamalovaná/jsi hrozně kostnatá...". (nejsem hubenější, prostě jen ta změna v nich vyvolává, že jsem hubená!) A to nemluvím o tom, jak mě jeden před hospodou najednou, jako by nic zvedl do náruče. Zatím to je v obou případech více méně platonické a něžné (podotýkám, aby se zase nespekulovalo o mé promiskuitě). Ale to bych nebyla já, kdyby oba nebyli tak trochu zadaní, že:) Jeden více, jeden méně. Zabte mě, prosím.
Celkove musím říct, že tohle je nejlěpší, nejživější léto v mém životě. Prostě konečně jsem... živá a nepřežívám. Užívám si a dovoluji si být konečně spokojená. Je mi fakt příjemně:) Kromě té nemoci teda:D
Ozvu se, jakmile najdu odvahu stoupnout na váhu a čelit zlu. Jak se daří Vám, princezny? Doufám, že divočíte?

http://ask.fm/wonderlandforemily


Long hair 0.1

20. srpna 2014 v 2:34 | Emily |  Hair

In your bed 0.1

13. srpna 2014 v 11:59 | Emily |  4 you
Nezbláznila jsem se - nemám nějaké sluníčkovo-romantické období:) Pamatujete si moje přání na začátku léta? Spát vedle někoho. Splněno. Bylo to... dechberoucí. Nenamalovaná, jen v kalhotkách a tričku... a přesto spokojená. Byla jsem naprosto klidná - žádná nervozita nebo vyšilování. Bez sexu.Ten pocit, když Vám někdo přejíždí po žebrech a říká, že jste příliš vyhublá, tak že jdou počítat žebra (nejsem vyhublá, pouze mám vystouplé kosti:)... Ten smích a šepot, že není možné jak jsem křehká (nejsem, ale on je prostě hodný).
Stalo se to na zvláštním místě - přesně tam se mi před zdálo, že mám znovu zhubnout. Tam se tenkrát začal psát tento příběh o hubnutí. A o dva roky a tolika kilech později... tohle:) Ráno jsem se vzbudila a... nenamalovala jsem se (teda kromě řasenky). A měla hlad:)
Tuhle noc si budu pamatovat už napořád. Tohle nebude veselý příběh o lásce. Tohle nebude mít happy ending, ale i přesto to má... tohle zvláštní kouzlo. Někdy není třeba mít jistotu a budoucnost. Stačí jen dva lidé, kteří k sobě chovají něhu a na jednu noc potřebují zapomenout na svět venku.

We're going nowhere



Pro Ana 3.0

6. srpna 2014 v 0:19 | Emily |  Pics


1.8.2014 It would be a privilege to have my heart broken by you.

1. srpna 2014 v 11:45 | Emily |  My diary

Mé drahé dámy a Vy ostatní,
Nejsem si úplně jistá, co psát. Kde začít. Není mi zrovna nejlépe - fyzicky ani psychicky. Ráno jsem se probudila v 6 hodin s ukrutnou bolestí hlavy, tak jsem si dala 3 panadoly a jeden lék, co mamka dostala po operaci na bolest. Zabraly, ale ne na bolest z hladu. Je to jako se znovu potkat se svou dávnou láskou. Od úterka jsem každé jídlo, co jsem snědla (a že i tak ho bylo minimum), hned vyzvracela "do prázdnoty". Teď už ani nemám chuť jíst. Nebo spíše sílu. Nejraději bych si jen zalezla s lahví CC light a paklem cigaret do postele a nehýbala se. Jsem unavená. Mrznu.
Jak jste asi pochopili z minulého článku, zase jsem do toho po hlavě vlétla. Bez rozumu. Bez rozmyslu. Já si to ale už dávno zakázala - zamilovat se. A ono co? Úplně stejný scénář jako pokaždé. Ale co jsem čekala, když náš první tanec byl na Hallelujah? Ne, co jsem vlastně čekala - že někdo jako já má šanci u někoho jako je on? Tlustá, průměrná kráva? Jsem fakt naivní, až to bolí. Na mou obranu - on zase kolem mě rozhodil konfety pozornosti, milého chování a romantiky. Jako pan Š. Krucinál, zase jako přes kopírák. Já - tlustá, naivní kráva a pan dechberoucí, který se ke mě chová okouzlujícím způsobem. Musím se přece jednoho dne poučit, ne? Před dvěmi lety si jedna tlustá, malá holka přísahala, že už se nikdy nenechá odmítnout. A za dva roky to tu máme znova.
A vím, co musím ještě více. Za každou cenu. Mám pocit, že dost není u mě nikdy dostatečné. Váha zase klesla - do prvního cíle už jen 3 kila. Do druhého 7 kilo. Slyšíte druhého? Já totiž začínám chápat, že to nebude dost. Myslela jsem, že krásné je normální. Možná. Dokonalé je křehké. Pořád jsem si říkala - neriskuj, neblbni... ale proč? Co konkrétně riskuju? Nebo co na mě v budoucnosti čeká? Další odmítnutí, další lži a "buď moje milenka"? Nechci. Vlastně bych ze všeho nejraději zrovna teď pozvala Anu do svého života - abych zapomněla. Abych nic necítila. Abych zase nebrečela. Chtěla bych si zvolit jednou v životě mír a ne svobodu. Pořád jsem si opakovala, že nechci nikomu ublížit a přidělat starosti - ale kdo myslí na mě?
Jen nepište, že to bude dobré/lepší. Za ty roky, co mám blog jsem to slyšela milionkrát. Ne, v mém životě to nikdy nebude jinak a tím, že mi budete nalhávat opak, mi moc nepomůžete. Snad to jednoho dne pochopí i ta část mého chorého mozku, která mě nutí znovu a znovu uvěřit.

Emily


http://ask.fm/wonderlandforemily