Září 2014

Sometimes I wish that I could freeze the picture & save it from the funny tricks of time...

20. září 2014 v 0:52 | Emily |  My EMOtions

Fallen leaves|Hello september

Po téměř měsíční odmlce se ozývám. Pořád jsem to nějak oddalovala, ale už prostě není kam uhnout. Ano, za 2 dny mi oficiálně končí letní prázdniny. Začíná podzim. A to je čas na můj návrat k Vám a k pevnému hubnutí.
Minulé léto jsem přibrala 3 kila. Letos? Zhubla jsem asi 2 kila. Jasně, měla jsem zhubnout 10 kilo, ale já si hlavu nelámu. Prostě jsem na dva měsíce občas vypla a pak zase zapla. Omezila jsem zvracení a chvílemi naopak zvracela pořád. Jedla jsem jídla, na která jsem měla chuť. A přesto se mi podařilo nepřibrat:) Naopak, vzala jsem tohle tělo, na kterém jsem pracovala už tak dlouho a konečně... si dovolila zase žít. Protože jednoho krásné dne jsem se složila - byla jsem na veterině a prostě mi najednou došla energie. Cítila jsem jako bych se nedokázala pohnout, protože nemám vůbec žádnou sílu. Bojovala jsem, ale najednou svět kolem mě zmizel. Jak jsem se budila z mrákot, tak jsem se poprvé podívala na sebe... Kam až jsem zašla. Pořád jsem si říkala - dokud neomdlívám, tak jsem přece v pohodě. Ale co teď?
Tak jsem to na okamžik pustila ze své pomatené hlavy. A najednou nebyly mé ruce tak ledové. Ano, přestala jsem odmítat pozvání na akce. Staří známí mi říkají, jak jsem se strašně změnila - a to nemluví o těch zatracených kilech. Jsem milejší a živější. No, možná až moc:) Za tyto dva měsíce mě políbili 4 kluci. Úžasní, neskuteční... Dovolila jsem sama sobě to, co už celá léta ne. Dělala jsem to, co mi dělalo dobře a ne to, co bylo správné. Randila jsem. Poslouchala lichotky. Usínala v objetí. Přijmala něžné doteky, objetí a byla nošena na rukou. Obdržela jsem nemravně svůdné zprávy. Poslechla si nový singl od Tokio Hotel - a znovu si koupila Bravo:) Spala pod stanem. Producírovala se v krajkových šortkách. Chodila nenamalovaná, neupravená. Zamilovala se.
Na tohle léto nikdy nezapomenu. Opravdu. Jednou to bude TO léto.
Ale léto se blíží ke svému konci. A protože jsem to já a Vy přece víte, co teď příjde... Ne, není to "a žila šťastně až do smrti". Nepřišel žádný pohádkový konec, žádný princ na bílem koni, co by mě vysvobodil. Je na čase sama splatit za toto léto účet. Ale no tak, snad jste si nemysleli, že tohle je pro nás zdarma? Že prostě odedřeme tvrdou práci a pak už si jen užíváme? Je na čase vyklepat z vlasů vůni letních nocí. Zápěstí znovu převázat krejčovským metrem. Po linii kostí přejíždět už jen svými chladnými dlaněmi. Nečekat na SMS zprávu, ale na ranní číslo na váze.
Jsem zpátky, mé drahé. Snad budou mizet čísla na váze spolu s hřejivými pocity...

http://ask.fm/wonderlandforemily