Listopad 2014

Lucky Cigarette

24. listopadu 2014 v 18:31 | Emily |  My EMOtions
Your "lucky" is a cigarette that you turn upside-down first before smoking any others in the pack, and is intended to be the last cigarette of the pack that you smoke.

Untitled

Znáte ten malý podivný zvyk ve Vašem životě? Někdo si přeje přání v 11:11, někdo když vejde poprvé do kostela a jiný při házení mince do kašny. Jsem tak trochu královna těchto podivností - svůj deník adresuji kamarádce (kterou už pravděpodobně nikdy neuvidím - s nadějí, že se jednoho dne vrátí a já jí je předám), vlastním 3 roky krém na ruce (čichám k němu a vzpomínám na šťastné období života - když si ho dám na ruce, dějou se zázraky. Dala bych tisíce za jeho další balení, ale bohužel to je nemožné.), nedočetla jsem 7. díl Harryho Pottera (dočtu ho, až mi v životě bude nejhůře), vysedávám na lavičce poblíž staré školy (s nadějí, že když otevřu oči bude vše zpátky)... žiju drobnými rituály. Jeden je však obsesivnější než všechny ostatní - "šťastná". Je to jednoduché - když otevřete krabičku cigaret, vezmete tu první a otočíte jí vzhůru nohama. Poté vykouříte všechny ostatní až dojde na tu poslední. U jejího vykouření si něco intenzivně přejete. Dělám to pokaždé - už asi 5 let. Páni, to je ale doba - kolik to je krabiček? Kolik přání šeptaných do cigaretového kouře?
Za ta léta jsem spousty šťastných věnovala. Podle mě je krásné mít v ruce přání, ale věnovat ho někomu jinému. Je to projev určitého citu a intimity. Ze zvyku si s nejbližšími kamarády automaticky podáme "šťastnou" a o štěstí se tak podělíme se všemi přítomnými. Občas, když vidím cizí krabičku na stole, prostě udělám "šťastnou". Svět je drsné místo, tak snad každému jedno přání bodne.
Víte, někdy si myslím, že to je ten důvod, proč kouřím. Nejsem závisílá, nepokuřuju si jako ostatní. Jsem spíše takový "sociální kuřák" - kouření je pro mě rituál spojený s určitými situacemi a lidmi. Ale možná je to jinak. Je to jako by každá cigareta byla jenom cesta za přáním. To je metafora a ne ta kravina z "Hvězdy nám nepřály" - zabíjím se každou jednotlivou cigaretou, abych byla možná šťastná. Jedno mizerné přání za 19 cigaret do mých astmatických plic. Každá krabička je tedy vlastně nový příběh o jednom přáním na konci. Bohužel, jsou to většinou tragické příběhy.
Jednu dobu jsem to chtěla vzdát - přání se neplnila a já tomu tedy chtěla přestat věřit. Přání se neplnila, tak proč být pošetilý? A v tu chvíli mi řekl jeden moudrý člověk, že si někdy přejeme věci, o kterých si myslíme, že nás udělají šťastné, ale ve skutečnosti tomu tak není. Možná nás naše přání zavedou do velké bolesti - proto se raději nesplní. Jsme tak ušetřeni daleko většího utrpení. "Šťastná" vyplní pouze to, co nás šťastné skutečně udělá.
Však kolikrát jsem do tmy šeptala v letech 2011-2012, abych měla zase anorexii? Abych byla hubená? Abych zase dokázala ty neuvěřitelné kousky? Se "štastnou" jsme se o to celé měsíce přely - je mi jasné, že takový život pro mě rozhodně nechtěla. Až pak jednoho obyčejného dne, pochopila, že už jsme zkusily všechno. Lusk. A já to znovu dokázala.
Dětinské? Ano, ale co nám zbývá než věřit? Je to asi smutné, ale daleko smutnější bude až to jednoho dne neudělám. Prostě si dokouřím poslední cigaretu a zahodím ji. Když zmizí naděje, začíná velmi prázdný život...


Inspiration 0.4

2. listopadu 2014 v 17:22 | Emily |  4 you
<3 ! | via Tumblr