Leden 2015

Depression 0.1

19. ledna 2015 v 23:45 | Emily |  Pics

Člověk se vydává v nebezpečí, že bude trochu plakat, když se nechal ochočit...

6. ledna 2015 v 0:15 | Emily |  My EMOtions
Little prince | via Tumblr


"Lidé zapomněli na tuto pravdu," řekla liška. "Ale ty na ni nesmíš zapomenout. Stáváš se zodpovědným za to, cos k sobě připoutal."


Celý život jsem byla ochočená liška. Ta, co se dobrovolně nechala ochočit a každý den seděla ve čtyři hodiny a čekala na své Malé prince. Poslouchala šustění obilí... Ano, ta liška, co snila o tom, že jednoho dne princ neodejde za růží. A sama snad jednou bude pro někoho jedinečnou růží. Jsem dobrá v tom být ochočená - dávám, aniž bych cokoliv požadovala na oplátku... prostě ideální liška. Jasně, občas praštím pěstí a řeknu, že to byl poslední případ. Jasně, poslední... ale jen do toho následujícího.
Stalo se však něco zvláštního. Jeden spolužák... vůbec jsem ho neznala. První rok jsem si ho ani nevšimla, stejně tak on mě. Nevím, kdy to začalo, ale prostě tu byly pohledy. Takové zvláštní. Nepřikládala jsem tomu význam. Občas jsme prohodili pár slov. A zase ty pohledy. Jednoho dne jsem neodmítla jít na školní pivo. A k pohledu přibyly dva letmé doteky rukou a jedno objetí (on mě). Bylo to zvláštní, nějak jsem tomu neporozumněla. Ale to proto, že na to já nejsem zvyklá, což je smutné. Občas jsme si psali a lehce flirtovali. Ale nebylo to snadné - on je tak chytrý, že mi to vyráží dech. Všechny svůdnosti byli postavené na filosofii a tom, že chci být Bůh. Jednou se mě ptal, proč nejím a já ve vtipu řekla, že chci být jako Klíma - nejíst a jen pít alkohol, abych se naučila ovládat svůj svět jako Bůh (egodeismus). Řekl mi, že já nemusím být Bůh, když jsem božská. Zní to ideálně? Tak si uvědomte, kdo jsem. Ano, očekáváte správně...
Dva dny před Vánoci jsem šla na další školní pivo. Byla jsem v zoufalém psychickém stavu. Čtyři piva a dvě vodky. Klasika. Na společné fotce jsem stála za ním, od vzal mou ruku a položil si jí na své rameno a stiskl. Byla jsem unešená. Jako dáma pomlčím a romantickém setkání na záchodě. Domluvili jsme se, že odejdeme od ostatních a půjdeme někam sami dva. A teď to příjde. Zničeho nic - moje tělo vyplo a já omdlela. Před pár lidmi ze školy! Na okamžik jsem se probrala, ale nemohla jsem ničím pohnout. Řekle jsem, že jsem dlouho nejedla. Sanitka. Otrava alkoholem a selhání organismu. Dva předchozí večery jsem pila daleko více, ale prostě se to muselo stát v tu nejméně vhodnou chvíli. Tleskám si.
Ano, takže jediného dechberoucího kluka, který se na mě díval jako na růži jsem zahnala. Na výšce jsem za opilou anorektičku. Dluhy se musí platit.
Abych tak zrekapitulovala chlapce minulého roku. Do jednoho jsem byla zamilovaná, ale ten miluje mou kamarádku. Jeden mě silně přitahoval a opět miluje mou jinou kamarádku. Jednoho jsem prostě chtěla a ten se vrátil ke své bývalce. Svůdný učitel, který se mnou jen spal, neřekl, že má holku. Bezpochyby svůdná parta, bez vtipů. Ani jeden by o mě kolo neopřel před dvěmi lety. Připadá mi komické, jak někdo chce být jako Cassie nebo Effy. To jako fakt chcete být ty tragické krásky s pověstí opilých anorektiček? Já si to s vámi klidně vyměním, pokud je to váš sen. Uvidíte, jak je to bezvadné.
Tenhle rok byl legendární. Kdybych měla počítat kolik mužů o mě projevilo zájem, tak bych si asi vyrazila dech. O mě. Malou, tlustou chudinu. Anorexie je mocná zbraň. Dává a bere. Letos mi toho nadělila požehnaně. Ale vzala... příliš? Ne, to asi nikdy nebudu příliš.
Ozval se mi po půl roce onem "učitel" (už jím není), že na mě pořád nemůže po půl roce zapomenout. Fajn, jsem nezapomenutelná. Milenka. Kamarádka. Liška. Nikdy růže. Zamyslela jsem se a řekla si - opravdu mě čeká něco jiného? Opravdu budeš někdy něco víc než malá, ochočená liška? Proč se pořád nadějně ženeš a dáváš ze sebe tolik? Nebylo by jednodušší prostě brát co je a jak je? Já myslím, že už mě nic lepšího nečeká. A i kdyby ano, tak co jsem si myslela? Jak bych mohla s někým být? Jako si občas odskočit z objetí k záchodové míse? Nebo prostě říct "promiň miláčku, ale já prostě nejím, protože jsem tlusté prase"? Všechno se děje z nějakého důvodu. A já si tento život prostě zvolila...

S láskou,
Emily


http://ask.fm/wonderlandforemily