Únor 2015

Somewhere over the rainbow

5. února 2015 v 9:42 | Emily |  My EMOtions
Metaphysical | via Tumblr


Somewhere over the rainbow
Way up high
And the dreams that you dreamed of
Once in a lullaby

Mám pro Vás další příběh o písni, která zasáhla můj život. Je to vlastně moje nejsrdcovější písnička, což je docela zvláští, protože jen těžko lze poznat, zda je veselá nebo tragická. Dlouhou dobu provázela můj život a byla mi oporou. Vlastně jsem si přála, aby to byla píseň na mém pohřbu (teď už ne - nepřeji si mít pohřeb). Když jsem jí slyšela úplně poprvé v životě, tak jsem jí nezaregistrovala - byla v titulcích filmu Seznamte se, Joe Black. Ale poprvé, kdy jsem jí doopravdy slyšela bylo jindy...

Oh, somewhere over the rainbow
Blue birds fly
And the dreams that you dreamed of
Dreams really do come true


Už je to hrozně dávno. Vlastně skoro šest let. Byla u mě obrovská party - pili jsme absinth a divočili. Na té party se stalo něco, co mě udělalo šťastnou, něco na co jsem čekala tak dloouho - nemá cenu říkat o co šlo, protože dnes to už nemá žádný význam. Ale představte si, že tu větu, na kterou tak dlouhou dobu čekáte, konečně někdo vysloví. Ano, mluvím o lásce. Tu noc tam byl kluk, co na kytaru brnkal a zpíval Somewhere over the rainbow. Tu noc mou opilou hlavu pohltilo štěstí, tak hluboké, že mi ukradlo dech z plic. V oné opilosti jsem šla ven a bez myšlenky skočila do bazénu. Vzpomínám si, že bylo navečer - slunce zacházelo, ale nebyla tma. Ve vzduchu bylo léto. A já prostě oblečená skočila do bazénu. Voda se nade mnou zavřela. Do plic jsem vdechla vodu. Všechno kolem mě bylo tak nádherně modré. Celou dobu jsem cítila vůni citrónu. Ten okamžik... já nedokážu Vám asi popsat, jak uklidňující byl. Jako by někdo sundal veškeré závaží a vaše ruce svěsil, aby jste si odpočinuli. Pak jsem slyšela své jméno - má kamarádka dřepěla na okraji a volala mě. Já věděla, že se topím, ale nebránila jsem se. To volání mě probralo - řekla jsem si, že přece svět má naději, když vím, co se mi dneska přihodilo - miluje mě, mám tedy naději. Já chtěla najednou, tak moc žít a užít si to. Vynořila jsem se.

Someday I'll wish upon a star
Wake up where the clouds are far behind me
Where trouble melts like lemon drops
High above the chimney tops
That's where you'll find me

Často na tuhle událost myslím. Vždy, když je mi nejhůře nebo se mi stane něco děsivého, tak si vzpomenu na tu noc. Je to jeden z nejzvláštnějších okamžiků v mém životě. Ty silné pocity, co jsem prožívala, jsou nezapomenutelné. Myslím, že tu noc jsem podepsala smlouvu o životě - já se rozhodla, že chci žít. Nikdo mě nezachránil, to jen já sama si to vybrala.

Oh, somewhere over the rainbow
Blue birds fly
And the dream that you dare to
Oh why, oh why can't I

Vraťme se zpátky na začátek příběhu. Už druhý den jsem ležela na zemi a plakala bolestí. Jeden jediný den stačil a já byla zase zpátky. Za pár dní jsem potkala Sofii a začala s opravdickou Anou. Za několik měsíců jsem propadla do takové depresi, že jsem nemohla vstát z postele. Vrátila jsem se k sebepoškozování, ale daleko brutálnějšímu. Tohle všechno se stalo - to pro co jsem se rozhodla žít. Myslím, že mi osud schválně vymáchal pusu v těžkých chvílích, aby mi to připomněl.

Oh, someday I'll wish upon a star
Wake up where the clouds are far behind me
Where trouble melts like lemon drops
High above the chimney tops
That's where you'll find me

Lituju, že jsem se tu noc neutopila. Zní to smutně, ale poslechněte si mé vysvětlení. Já byla šťastná - tak moc šťastná. Moje poslední chvíle na světě by byly naplněné radostí a vírou. Jaký luxus umírat šťasný, nemyslíte? Marně vzpomínám, ale myslím, že takový pocit jako tu noc, už jsem nikdy necítila. Jasně, že se mi stalo spoustu skvělého, ale asi tam kousek mě zůstal pod tou hladinou. V této písni je hluboký smutek. Ano, je sice o nádherném bezstarostném světě za duhou, kde je vše možné. Ale my jsme na opačné straně duhy. Asi měsíc po této události mi napsala ona osoba, že se mám podívat na oblohu. Byly tam dvě duhy pod sebou - obloha byla tak zvláštnš žlutá. Seděla jsem na okně a sledovala tu nádheru. A opět jsem měla naději - v podobě anorexie. Plouživě vstupovala do mého života a já v ní našla víru.

Oh, somewhere over the rainbow
Way up high
And the dream that you dare to
Oh why, oh why can't I...

Na závěr taková drobnost. Svět je poetické místo, protože má nejoblíbenější oblast, kde se velmi často pohybuju se jmenuje... Duha:) Mým snem je bydlet právě tam. Co by jste dělali, kdyby jste měli poslední den života? Už jsem vyrostla z velkých gest - já bych si vzala krabičku Camelek a poslední díll Harryho Pottera a šla si sednou na svou lavičku na Duze. Jednu dobu jsem tam pořád vysedávala. Prostě jen tak na lavičce, poslouchala, hudbu a pokuřovala. Už nemám tolik příležitostí, ale pokaždé, když mám i deset minut, tak si tam skočím a zase na chvíli vypnu... tam někde "na Duze"...

Herion Chic 0.1

3. února 2015 v 17:15 | Emily |  Pics
Po videu o proměnách podoby krásky se zase dostaly do řečí různé typy postav. Mimo jiné "heroin chic", kdy hlavní představitelkou je Kate Moss. Vyhublé tělo, bledá pokožka, kruhy pod očima, strhaná a nenamalovaná tvář, rozcuchané vlasy, rozevláté oblečení, podivné modřiny... Je to spíše životní styl. Líbí se mi to pouze na holkách, které jsou divoké, nevázané, bohémské. Nositelka musí mít vyjimečný obličej, aby si mohla dovolit nezkrášlovat se a přesto mít ono podivné kouzlo. Jinak to spíše vypadá jako nemoc.