Červenec 2015

Nadia Esra 0.1

25. července 2015 v 2:38 | Emily |  Real
., | via Tumblr


Pro ana 3.4

25. července 2015 v 2:24 | Emily |  Pics


It´s metaphor.

18. července 2015 v 23:26 | Emily |  My EMOtions
Untitled


Možná zrovna teď stojíte na začátku cesty. Na pomyslném nádraží jízdy do pekla nebo možná ráje. To nevíme, dokud se tam nedostaneme. Hledíte na pomalý vlak na obzoru a hledáte odvahu do něj vskočit. Zatím jsi všechny nechala projet, protože si stále nejsi jistá, jestli máš doopravdy sílu to zvládnout. Stojíš a váháš...
Chcete vědět zda do toho jít? Zda podepsat smlouvu s ďáblem, na jejímž konci vás možná opravdu čeká jen to peklo, o kterém každý, mluví? Žádná extáze sebelásky a úcta okolí...možná jen to peklo. Nabízím vám takový malý test. Rozhodující pokus. Všechny víme, že vy s normální postavou, to neděláte kvůli vychrtlosti. Ale no, tak - proč by si přirozeně hubené holky komplikovaly zbytečně život? Jasně, my tlusté, to máme jinak - buď a nebo. Ale vy ostatní? Pravda je, že každá máte svůj tajný důvod, proč po tom toužít. Vychrtlost je jen a jen metafora. Osamělost, odmítnutí, upozornění na vlastní bolest, maskování jiných bolestí... Je to pouze metoda a ne ten základní důvod. Tvrďte si všem, že chcete být kostnaté, ale přiznejte alespoň sobě ten pravý důvod.
A teď k tomu pokusu. Je to jednoduché - jsou prázdniny, takže ideální chvíle. Jeden týden. Beze slova. Vypněte chat na FB, nepište nikomu, prostě zmizte z povrchu zemského. Na jeden týden. Třeba si vypněte mobil a přestaňte se dívat na FB. Na týden se uzavřete do svého světa - čtěte, cvičte, odpočívejte, přemýšlejte o svém životě... Uvidíte, že vám to hrozně prospěje. Pokud se někdo objeví před vašimi dveřmi. Pokud budete mít mobil plný zpráv a telefonátů "kde jste, co děláte, jste v pořádku"... nedělejte to. Máte proč žít a zahodit život, kde vás lidé milují, je obrovský hřích. Vyhoďte váhu z okna. Roztříhejte metr na malé kousíčky. Výjděte ven a obejměte každého svého přítele. A prostě jen tak žíjte... Věřte mi, že vám to už nic krásného nepřinese. Jenom bídu a bolest. Kdo hledá více než je nebe, nalezne vždy už jen peklo.
Ale pokud se tak nestane. Pokud se ozve jen prázdné ticho. Brečte a křičte. Vřvěte všechnu tu bolest a samotu. Ale jen na malou chvíli. Uchopte to všechno do roztřesených rukou a proměňte to v obrovskou sílu. Bolest a samota je ta největší hybná síla, která dokáže zázraky. Bojujte. Bojujte o lepší život. Aby jste už nikdy neslyšela to ticho. Protože v největší samotě uslyšíte ty hlasy, které vám zpívají o dokonalosti... A pokud náhodou prohrajete a šťastného konce se nikdy nedočkáte?
Smrt už je jen formalita.

Emily

15.7.2015 And when she was good... she was very, very goog.

16. července 2015 v 0:27 | Emily |  My diary


Mé zlaté dámy a Vy všichni ostatní:)
Tak nějak jste asi zaregistrovali, že jsem v poslední době byla zase tak trochu aktivní na blogu. Ano, po nějaké době jsem se zase vrátila k hubnoucímu programu. Ano, pěkně dlouho jsem na to kašlala. Poslední měsíce byly jako horská dráha. A proto jsem se velmi vyděšeně stavěla po více jak 2 měsících na váhu. Čekala jsem totální bídu, protože jsem si najednou připadala zase jako velryba, ale nebyl to až takový děs. Rozhodně ne tolik, kolik bych si za svou nenažranost zasloužila! Ale protože se v září chystá velká novinka v mém životě, kdy si rozhodně nemohu dovolit být oplácaná, tak jsem si dala realistický cíl - 11 kg dolů do září. Konkrétně jedny miniaturní kalhoty, co jsem nosila minulé léto. Tento cíl jsem si zadala 28.6. - no a dámy a pánové, prvních 6.2 kg je dole. Tohle je hodná Emily:)
Je to zvláštní, jak se člověk může marně snažit a nejde to. A pak najednou lusk - souhra několika faktorů a najednou to prostě jde. No, prosté to není, ale to jistě samy tušíte. Tentokrát mi hodně pomohl seriál My mad fat diary. Napíšu o něm určitě článek, ale to je teda velká bomba. Jak pro holky, co jsou obézní, tak i pro Vás vychrtlinky, aby jste si uvědomily jaké je to být skutečně tlustý.
Mám takovou stupnici "šílenosti" - jako že kdy je moje extrémní dieta pod kontrolou, a kdy se to stává šíleností. Hranice je 50 procent, kdy stovka je totální pohoda (tak už se asi nikdy nedostanu). Od padesátky dolů je to běsnění! A věřte mi, že jsem se dostala pěkných pár čísel pod padesátku. Byla jsem nemocná, takže jsem byla pořád doma a to se šílí jednoduše! Tak třeba jsem si vytáhla všechny fotografie od roku 2012 (jednu dobu jsem si pořád fotila tělo) - seřadila si je podle data, vzala váhový deník a STUDOVALA SE! Celé hodiny! Přibližovala si detaily, studovala záhyby těla... no šílenost. A najednou byly čtyři hodiny ráno.
Víte, co je smutné? Jsem ve stavu, kdy si nikdo nevšimne, že jsem přibrala ani zhubla. Když jsem si v červnu stěžovala, že jsem přibrala, tak se na mě všichni dívali jako na blázna. Mamka mi dovezla krajkové šortky velikosti 36! To si jako nevšimla, že moje stehna jaksi nejsou ve formě???? Váha a centimetry to potvrzují, ale nikdo si toho nevšimne!!! Chápete to? Pravděpodobně pěkně dlouho neuslyším "páni, ty jsi tolik zhubla, vypadáš teď výborně." Možná tak za dalších 10 kilo od plánované váhy v září!
Musím říct, že jsem objevila spousty inspirativních slečen na blozích, kterým věřím, že dokážou fantastické věci. A to já ráda sleduju. Šokujte mě, dámy.
Takže zatnou zuby, tohle léto bude zase pořádná dietní jízda. Slibuju:) Do podzimu musím být zase fatální, za každou cenu...

Vaše Emily


http://ask.fm/wonderlandforemily


Muži, ženy a děti (2014)

14. července 2015 v 21:51 | Emily |  Movies
Tak co, princezny, byla jste dneska úspěšné? Já se dneska za hladovku odměnila filmem s anorektickou postavou, který je nový a ne tak docela známý. A protože Vás mám ráda, tak se s vámi o něj podělím :)

Men Women Children


Pro ana 3.3

13. července 2015 v 4:12 | Emily |  Pics


Wonderland

3. července 2015 v 12:19 | Emily |  My EMOtions
Untitled


Bohužel jsem donucená zase jednou něco napsat, ale tentokrát to není nic z mého osobního života. Opravdu jsem vytočená faktem, že blog.cz opět použil můj článek jako titulní článek dne. Jak víte, nestalo se mi to poprvé a už minule jsem nebyla spokojená. Nemyslím si, že by můj blog, respektive jeho obsah, by měl být plošně šířen. Blog zachovám jako komunikační prostor pro sebe a další slečny, které v tom umí chodit. Rozhodně nechci, aby blog sloužil jako nějaké doporučení a rady - z tohoto důvodu jsem přestala otevřeně popisovat formu své diety. Můj blog není pro-ana ani mia. Je to blog pro volbu. Je mi jedno jestli hubnete sportem, dietou nebo anou. Je to o té změně a cestě, kterou jsem ušla.
Ale toto - "Přestaňte s výmluvami a začněte se hýbat, radí všem obézním lidem blogerka Emily." Každý kdo můj blog čte by si musel prásknout do čela. Zaprvé - kdy jsem já zmínila něco o obezitě? Jsem člověk, který neuráží nikoho tlustého/obézního/oplácaného! Všem holkám píšu, ať s dieatama neblbnou, když jsou krásné a hubené. Kolikrát závidím krásným holkám s kily navíc! A nebojím se jim to říct do očí. Pokud by jste četli více, než jeden článek, tak si všimnete, jak obdivuju každého, kdo dokáže žít kvalitní život a je spokojený sám se sebou. Já nejsem a proto s tím něco dělám. Minulý článek neodsuzoval vysokou váhu, ale kňučení a kňourání, to mi vadí. Mějte si sto kilo, buďte spokojená. veďte kvalitní život - a já vám zatleskám. A vždy mi připadá strašně smutné, když si 55 kilové holky zbytečně komplikují život, ale je je mi jasné, že je to pro ně taky jistý boj, kterému já třeba nerozumím, ale neodsuzuji to. Poukazuju tady na všechno - to, co jsem získala i ztratila. Neprezentuju svou změnu pouze jako radost a kopec třpytek. Myslím, že když bude někdo na začátku té cesty a přečte si celý můj blog, tak uvidí celou situaci v barvách a ne jen černobíle.
A nejúsměvnější na tom je - já a radit pohyb? JÁ? To je naprosto k smíchu.
Myslím, že soudit můj blog podle toho jednoho článku by bylo hloupé a dosti primitivní. No, ale na světě jsou zjevně i jednodušší lidé, kterým nedochází souvislosti a myslí si, že mohou soudit dle jednoho krátkého textu. Opravdu jsem někdy zaražená "maloměšťáckým" přístupem některých lidí.
Blog je spíše jakousi knihou, která se musí přečíst celá, aby neunikla křehká vazba souvislostí. Tohle není návod,morální kompas ani obraz ideálního světa. To, co jsem tu psala nemělo být o tom "jak to správně má být" ani "jak by to na světě mělo chodit" a dokonce ani "chci vás poučit o..." Bylo to o mně - taková jaká jsem v danou chvíli byla, to co jsem cítila a prožívala. Ať už vztek, pokoru, pýchu, radost, nadšení, strach, euforii... Napsala jsem spousty věci, za kterými si už nestojím nebo jich dokonce i lituji, ale o tom to přece má být. Svět není správný a ani lidé v něm správní nejsou. Chcete číst idealizovaný obraz? Tak si kupte jakoukoliv knihu o PPP, ta má klasickou výstavbu, o kterou stojíte. Tam venku se všichni musíme tak nějak stylizovat, ale tohle je Wonderland. Místo, kde si všichni vytáhneme hlavy ze svých důležitých zadků, a můžeme být docela prostě živočišně my. Nepřistoupím na hru, že se musím stylizovat a psát jenom to, co je správné. Právě proto tento blog kdysi vznikl - abych tady nemusela nic. Tady je to místo, kde do své náruče přivinu všechny podivíny, osamělé, nepochopené, psychicky nemocné, závislé... v mé Říši Divů jste vítáni :)
Tohle není škola, není to povinná četba a já nikoho nenutím to číst. Do budoucna se pokusím kontaktovat někoho z blog.cz, aby raději mé články z "článků dne" vynechali. Ale jinak nic měnit nebudu.

Emily


http://ask.fm/wonderlandforemily