Remember the old days when toothbrush is just for brushing your teeth.

22. května 2016 v 4:55 | Emily |  My food

Slibovaný článek, o kterém jsem velmi dlouho přemýšlela. Zvracení. Jak o něm ale psát? Přála bych si být objektivní a prostě tu napsato to, co jsem prožila a zjistila svými zkušenostmi. Ale jde to ? Tohle je tak intimní... tak jak to nenapsat jako milostný dopis a zároveň ani jako nějaký žalozpěv. Udělám, co budu moct, takže... začínáme.

Tak zaprvé si vyjasněmě pojmy. Když zvracíte nejste bulimička, jak si všichni mylně myslí. Pokud to používáte jako metodu hubnutí, tak je to pořád klasifikováno jako anorexie. V bulimičku se proměníte ve chvíli, kdy to budete používat po záchvatovém přejedení. Tedy sníte neúměrné množství jídla (a to fakt nejsou tři rohlíky a jedna čokoláda). Zvracení je jako zneužívání projímadel... prostě jen další metoda. Ale všechny PPP se tak hrozně prolínají, že si každý snad projde všemi fázemi.

Zvracím od konce února roku 2014. Možná některé z vás ví, že jsem na začátku diety v roce 2012 řekla, že to neudělám. Že tohle je přesně ta hranice. Takže proč? Je to jednoduché a prosté... Začala jsem, když jsem měla za sebou 22 kg hladovění, únavy, odpírání... Byla jsem prostě unavená a už to nešlo tak, jak jsem si přála. Na každé utrpení si tělo zvykne. A znáte to pořekadlo - aby jste dostali to, co jste nikdy neměli, musíte vždy udělat něco, co by jste nikdy neudělali. A tak jsem to udělala... prostě jsem překonala svou hranici.

Pojďme si odtajnit největší lež celého zvracení - "závídím ti to, já to zkoušela, ale neumím zvracet". Tohle nás naučily filmy o PPP - holka vezme prsty, strčí si je do krku a BUM je vychrtlá. Takhle to fakt nefunguje. Zvracení je jako všechno v životě - musíte se to naučit. Ze začátku jsem v tom byla mizerná, trvalo to moc dlouho a bolelo to. Chtělo to čas a já...se stala mistrem. A tak všude, kde jsem šla a něco nevhodného snědla ...stačil můj kartáček a pár minut.

Slyšela jsem za tu dobu na blogu řadu názorů. že je to vlastně k ničemu, že takhle nezhubnete. Jasně, když se budete cpát a zvracet jako bulimička, tak rozhodně nezhubnete. Říkala jsem si - proč tolika "pro-ana" holkám vadí zvracení. Pořád mi to nějak nespínalo a tak jsem se dala do čtení literatury o následcích - nic výrazného jsem nespozorovala. Smrt? Následky? Já myslím, že to tak asi bude. Když člověk hladoví, tak... jednoho dne si řekne dost a může to být pryč (pokud neváží pod 40 kg, že) - prostě začne pomalu jíst, zabije hlasy v hlavě a pravděpodobně bude žít šťastný život. Tak to bylo u mě poprvé - změnila jsem to a bylo to v pohodě. Fyzické následky pomalu odvál čas a jídlo. Ale zvracení? To není jen tak. Následky budou, to víme všichni. Za tohle se jednou platí vysoké ceny. Tohle není - končím a sbohem. Když to začne být děsivé a věřte mi, že dříve nebo později začne, tak prostě neřekneme "jsem anorektička a léčím se, sbohem". Tohle zavání blázincem ať vážíš 60 nebo 40 kg.

Můžete si tvrdit, že je to zbabělé. Nebo méně náročné než hladovění. Je to nesrovnatelné. Zkuste si někdy plyvat krev. Zkuste si nejíst několik dní kvůli sedřeným místům a aftám v krku. Zkuste si to... a pak mi řekněte, že je to zbabělé.

Hranice... každý je má. Ale na téhle cestě, pokud chcete skutečně uspět... všechny polámete. Sáhněte si do svědomí - tvrdíte, že by jste pro hubenost udělaly cokoliv. Ale je to pravda? Ze začátku jsem zvracela jen když jsem byla sama doma. Potom když byli naši doma a já pustila sprchu. Pak v hospodě. A najednou se nachytám, jak sedím ve svém pokoji s igelitovou taškou a zvracím. Za celou dobu jsem byla jenom jednou nachytána taťkou, ale vymluvila jsem se, že zvracím po alkoholu. Svět nepatřil nikomu, kdo nebyl hráč.

Nevím, čím to u mě je - ale je to zcela vypočítavé rozhodování. Žádné tajemné hlasy, co by mě lákaly. Já a moje kalkulace. Klidně jsem měsíc nezvracela a pak zase třikrát denně. Mám kamarádku, která zvrací od roku 2011. Po ani ne roce mi popisovala, že už někdy zvrací i bez toho, aby to vyvolala. A nešťastně si zvrací dodnes. Je roztomilé, že když se jedno za čas na pivu potkáme na záchodě a jenom si řekneme "pořád".

A pak je tu ta myšlenka - co když jednoho dne padnu mrtvá vedle záchodové mísy? Můžete umřít po prvním zvracení nebo po stém. Můžete umřít při třiceti, ale i sto kilech. Jako by jste pokaždé, když uchopíte do ruky zubní kartáček, vlastně vzaly revolver se jedním nábojem a přiložily si ho ke spánku. Kolikrát jste to už udělaly? Kolikrát jste vypily příliš vody a poskakovaly, aby se voda rychleji dostala do žaludku? Představte si, že pokaždé jste vstřelily...ale pořád jsme tady.

A na závěr jedna z nejdůležitějších otázek. Lituju? Ne... to asi nikdy. Zima. Omdlévání. Silné píchání u srdce. Rozedřený krk do krve. Drhnutí záchoda. Ledové ruce. Krev z ústní dutiny. Vybírání vhodného kartáčku. A co za to? Nebudu Vám tady pokrytecky psát, aby jste do toho nešly, aby jste nedopadly jako já. To mi vždy přišlo docela trapné. Tady máte mou pravdu... a vyberte si z ní, co samy chcete.

Podívejte se na mou galerii fotek. Doopravdy pro mě není jednoduché je vybírat. Cítím k nim takovou něhu...že mi to bere dech. A taky jsem na sebe naštvaná, že jsem to tak podělala. Ale bez komentovaných fotek... by tohle vše bylo jen plané plácání. Možná mám vezu iluzi o mé hubenosti, ale já Vám pořád opakuju, že já nehraju za vychrtlou ligu (ne, že bych nechtěla), ale za normálnost (a kdoví co pak :) Tlustě jsou vyznačeny míry a váhy. Kurzívou pak úryvky z deníků. Omluvte kvalitu fotek, ale byly foceny pouze pro mé účely, nikdy jsem nečekala, že se někde objeví.


Tak začínáme pěkně zostra. Leden 2014: -19 kg
Míry
Břicho: 107 cm
Pas: 81 cm
Žebra: 84 cm
Zadek: 106 cm
Stehno: 64 cm, 46 cm
Lýtko: 40 cm
Paže: 35 cm, 26 cm


VÍCE V CELÉM ČLÁNKU






Únor 2014 ples. Držela jsem týden předem hladovku. Všimněte si zásadního problému - nohy. Tričko si zapamatujte, schválně jsem tu vybírala fotky v něm, aby jste viděly rozdíl. Tohle jsou poslední fotky před začátkem zvracení. -23 kg



Březen 2014. Za povšimnutí stojí stehna jako klády. -25 kg

"Doma jsem si dala kuře. Zavřela se v koupelně, pustila sprchu a vše vyzvracela. Bylo mi z toho skvěle. Pocit naprosté úlevy."



Stále březen -27 kg

"Zvracení je... problém no. Nebo ne až tak velký problém jako spíš denní realita. Je to tak opojně jednoduché. Pomalu ztrácím zábran a riskuju, i když jsou naši doma. Funguje to, tak co!"



Konec března 2014 -28 kg
Míry
Břicho: 96 cm
Pas: 73 cm
Žebra: 83 cm
Zadek: 99 cm
Stehno: 59 cm, 41 cm
Lýtko: 39 cm
Paže: 32 cm, 25 cm


Začátek duben 2014 - 31 kg


Konec dubna 2014 -32 kg. Tady se úbytek zpomaluje, protože jsem mimo oblast nadváhy.

"Šeptal mi, že nevěří, že je ze mě nejvíce sexy holka ze třídy."


Počátek května 2014 - 33 kg

"Přišla jsem nahoru a naši byli udivení - v první chvíli jsem se myslela, že jsem špatně namalovaná, ale oni začali vyšilovat, že jsem vyhublá! Ten pocit byl opojný a děsivý zároveň. Když jsem zašla za roh, tak řešily, jak je to možné, když teď zase jím normálněji. Oběd byl báječný, Taťka si utahoval z mé hubenosti. Luxusní pocit. Doma jsem zvracela. Ha ha ha naši."


Konec května -34 kg

"Koupila jsem si dvoje šortky vel.38! To je pocit, který asi nikdy nezapomenu. Zrovna mám obdoí, kdy si připadám jako špekoun - na žebrech mám obří tukový polštář."


A máme tady mou milovanou sérii ze začátku června 2014 - 36 kg
Míry
Břicho: 92 cm
Pas: 69 cm
Žebra: 79 cm
Zadek: 96 cm
Stehno: 55 cm, 41 cm
Lýtko: 38 cm
Paže: 31 cm, 24 cm

"Jsem hubenější než M.! Chápeš to? Ona byla mů ideál a najednou jsem hubenější než ona! Ale co... je pořád nehorázně sexy, tak co z toho."

"Ptal se mě jestli mám kluka a že mám krásnou prdelku. Řekl mi, že jsem sice krásné stvoření, ale taky hloupé, tak ať jdu a dává mi za 3!"


Srpen 2014 - pár dní po těchto fotkách jsem omdlela taťkovi do náruče. Všimněte si mikiny na fotce - bylo to to extrémně horké léto. Jedla jsem velmi málo, zvracení ubývalo. Dostala jsem se na svou nejnižšív váhu, kterou jsem dosud nepřekonala tedy - 38 kg
Míry
Břicho: 92 cm
Pas: 68 cm
Žebra: 73 cm
Zadek: 95 cm
Stehno: 55 cm, 39 cm
Lýtko: 38 cm
Paže: 30 cm, 23 cm

"Najednou to vidím - jsem tlustá, Co jsem si myslela? Bylo mi ze mě na zvracení a to doslova. Bože ta jeho bývalá má tak o 30 kilo více než já! Opalovala jsem se, ale bylo mi ze mě zle - špeky všude. Budu křehká - nejkřehčí.!"

"Šeptal mi, jak jsem hrozně křehká a hubená."

"Nenamalovamá, v gumácích, najezená... Trutnov byl ráj."

"Podle něj jsem krásná... pře hospodou mě vzal do náruče, aby mi dokázal, jak moc lehká jsem."

"Odešla jsem s taťkou ven.. cítila jsem, jak mi dochází energie. A najednou jsem se skácela. Slyšela jsem něco jako sanitka, hubená.. A pak jsem se pomalu probudila. Najednou jsem viděla své nohy... došlo mi, co jsem dokázala. Nebo provedla."


"Buzeroval mě s jídlem. Řekl, že jsem anorektička. Ale zítřek zrušil, což mi pokazilo plány."

Září 2014 - trochu - 38 kg. Sakra ty nohy jsou... vraždila bych za ně!


Tahle fotka Vám nic neřekne, ale musí tu být. Je to konec října 2014, kdy jsem přibrala na -36 kg. Tuhle noc mi Pan Fotograf řekl, že jsem modelka. A já se zakoukala - toto je tzv. GODOTOVSKÁ VÁHA



ZLOM: Od prosince jsem hodně ubrala, byla jsem uchlácholená a začala pomalu nabírat. V prosinci jsem totiž skončila s vyčerpáním organismu a otravou alkoholu v nemocnici. Kvůli škole jsem si prošla opravdovým peklem. Na několika akcích jsem čekala na Pana Fotografa a marně. Byla jsem nějak mimo.
No a došlo to až do června 2015. Vrátila jsem se na -25 kg. Bylo to velmi znenadálé, když jsem si řekla dost. Měla jsem obrovskou motivaci v podobě nové brigády na úžasném místě - kde potkávám jednou za čas i Pana Fotografa. Mým cílem byly kalhoty co vidíte na fotce z října 2014 (vel. 36)

"Postavila jsem se dvému strachu a stoupla si na váhu Už nebudu utíkat a omlouvat svou vlastní slabost. Váha není bezva, ani něco co bych nezvládla. Mám obrovskou inspiraci, která mi pořád běhá před očima!"

"Mám nové hobby - fotografie z minulosi. Seřdila jsem si je za sebou, abych měla důsledný přehled. Víš co? VŽDY jsem byla docela tlustá - teda oblast břicha v pohodě, ale nohy? Tlusté buřty prakticky pořád. Za co to? Celý den jsem téměř nejedla až pak přišla zrada v podobě úžasně voňavého smaženéo sýru. Musel ven."


Konec červenece 2015. Bylo to rychlé a jsem zpět na -30 kg.

"A víš co řekla? Že když teď vypadám takhle... Jak jako takhle? Připadám si pořád hrozně vypaseně. Ale jí připadám ´takhle´."

"Najednou jsem viděla, kam se to zase ženu. Budu to zase tlustá, bezcenná já..."
"Začínám se proměňovat v horu sádla a rosolu. Mé tělo je mi nechutné a odporné! Chce se mi kousky jednoduše odřezat."
´

Září 2015 -32 kg Ty černé kalhoty jsou ty cílové.

"Zvracela jsem... mám takový pocit, že je to hrozně dlouho od posledního zvracení."

"A zase cvičení. Myslela jsem, že umřu. Všechno mě bolí jako prase. Nemůžu pořádně pohnout nohama :( Ale musím dřít jako blázen. Mám nechutně povyslá stehna. Hubenost je má priorita!!!"

"Po celém tom roku...tu najednou byl. Vylekala jsem se a zohla se za pult, aby mě nemohl vidět. /.../ On tam seděl a..díval se na mě! Byla jse mimo a snažila se tvářit děsně pohodově. Usmíval se na mě!!! /.../ Mlela jsem cosi o tykání a vykání, ale on mi hned dal pusu na tvář. /.../ Chápeš to? On si mě po skoro roce, jednom setkání pamatuje!"

"Jsem nechutně tlustá! Nic mi nesedí! Nevím, co si počnu!"


Říjen 2015 - 33 kg

"Doma jsem nebyla ani okamžik sama doma - ségra odjela a mamka hned přijela. Takže jsem musela jíst špagety před ní. Bože, ty byly tak dobré !!! Žrala jsem a žrala... a pak jsem byla sama v pokoji - vzala jsem tašku zvracela. Bylo to až nechutně jednoduché. Směšné... je to jako nějaká podělaná zvrácenost. Jsem zase na cestě hluboko do pekla. Příběh je stejný.... jen ten muž je jiný."

"MILUJU SVĚT, VE KTERÉM MÁM VELIKOST S! Ano, zkoušela jsem si sukni vel. M a byla mi obrovská :D"

"Najednou se mi zvedl žaludek. Bylo to čím dál horší, před očima jsem měla mžitky... a najednou hledím na dveře autobudu ze země."


Říjen 2015 -34 kg


"Byla to jako rána do obličeje. Po 4 letech jsem tam zase seděla stejném představení. Pořád stejně doufající, ale naprosoto stejně. Jen ty ruce... sledovala jsem je. Dneska jsem nejedla. A víš ty co? Jedna věc by mě opravdu zajímala! Kdybych vypadala jako dnes, bylo by to tenkrát všechno jinak?"

Začátek prosince 2015 - 33 kg


Asi týden do Vánoc 2015 fotky z přípravy na vánoční večírek v práci. Předtím jsem si více než měsíc dávala do tašky to, co si o Vánocích sním - sladkosti a pochoutky, které jsem dosala apod. Nakonec den před večírekm. -35 kg

Míry
Břicho: 92 cm
Pas: 66 cm
Žebra: 80 cm
Zadek: 96 cm
Stehno: 58 cm, 40 cm
Lýtko: 38 cm
Paže: 30 cm, 23 cm


Po tomto večírku jsem se zhroutila a do konce roku téměř přestala jíst. Dostala jsem se na - 37 kg.


"Chceš slyšet ironii? Dnes mám -36 kg. Dnes, ne včera. Hlavou mi běžely všechny informace... Jasně, chtěla bych se přežrat tou taškou...ale neudělám to. Celou dobu jsem bojovala o zachování své lidskosti, ale k čemu. Nechci mít kvuli J. zlomené srdce... dechci být zamilovaná do Pana Fotografa. Chci své tetování za - 41 kg. Chci být tragicky štíhlá,"

"Celý můj život se smrskl do ranní váhy. A ta stála za to! Osahávám si kosti."

"Když zmizeli naši, tak zmizel i obsah mého žaludku."



Poté jsem upustila od zvracení. Ale to už je úplně jiný příběh...

Pokud máte nějaké dotazy, tak se je pokusím odpovědět: http://ask.fm/wonderlandforemily





 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Aimee Fope Aimee Fope | Web | 22. května 2016 v 23:15 | Reagovat

přemýšlím nad tím co jsi psala o zvracení, je pravda, že třeba já jsem ho vždy odsuzovala kvůli bulimičkám hrozně, nakonec jsem skončila se závislostí na laxativech, což je srabárna. I když svojé hrůzy to má taky a vytrpěla jsem si s tím dost. A ted si uvědomuji, že jsem vlastně nezvracela jen proto, že jsem to neuměla a neumím to do dnes a taky raději nežeru. A když to nezvládnu, tak trpím.  Jinak na velké spoustě těch fotek vypadáš výborně, takže držím palce) a jsem ráda, že jsme se tu zase vlastně takhle sešly, zase společně.

2 Iff. Iff. | Web | 23. května 2016 v 15:23 | Reagovat

Tenhle boj za hubeností není nic, co by se dalo vyřešit focením tlustých modelek. Je skvělý být hubená a křehká, dát se schovat do náruče. Konečně všichni vidí, jak zranitelný jste.
Vždycky, když jsem pár dnů nejedla, měla jsem ze sebe zvláštní zvrácenou radost, je to fajn pocit, ale už dělám tolik sraček, anorexii bych se ráda vyhnula. Jak se s tímhle vlastně dá skoncovat? Řekne si člověk vůbec někdy "dost, už nechci?"

3 RavenAgain RavenAgain | 23. května 2016 v 20:08 | Reagovat

úžasnej článek, popsala jsi to až neuvěřitelně... máš pravdu, není to zbabělost, ale to jak se z nás najednou stanou zvířata mě trochu děsí... a máš stejnou pravdu s "léčením" - zůstane to s náma pravděpodobně do smrti, která je doslova za rohem

4 kaulitz-mia kaulitz-mia | Web | 23. května 2016 v 21:01 | Reagovat

Musim souhlasit s RavenAgain, že je to skvělý článek. Sice na mě moc dlouhý ale dočetla jsem to dokonce :D .... Nikdy jsem nechápala proč to holky dělají (i proč holky nejí), jsou i jiné způsoby jak zhubnout (i když delší) a nikdy bych nevěřila že o tom začnu někdy přemýšlet. Ještě včera bych ti napsala , že bych nedokázala jen tak si vyvolávat zvraceni a dnes... V této chvíli tebe a ostatní chápu.... Ze začátku když jsem začla tedkom hubnout uz jsem tedy rozumela holkam proc neji a říkala jsem si že uberu jídlo, ale nenecham to zajít daleko. Dneska jsem psychicky na dne tudíž prezer. Je mi ze mě na nic a tak jsem si vzala gutalax.... Teď uvažují nad zvracením... Vim ale že když to udělám jednou budu pokračovat a nechci takhle skončit.. Sice jak vidím ty fotky proměny, láká mě to, ale možná mi tvůj článek pomohl uvědomit si že mam radsi uvažovat nad necim jiným, uz tak jsem v pr*** z jinych veci a radsi se jen snažit vyhýbat jídlu...

5 Foxie Foxie | 25. května 2016 v 21:00 | Reagovat

Wow... krutou realitu zvracení známe skoro každá, chvíli se rozhodujeme přemýšlíme co je méně nechutné jestli snědené kalorie nebo "hlava v záchodě" ale po prvním rozhodnutí to jde snadno, překračujeme hranice... nemůžu s tebou souhlasit více.

a také musím zmínit že klobouk dolů před tebou, dobrá práce... fakt že jo, ty nohy!!! <3

A strašně ráda čtu tvůj blog, máš spisovatelský talent a hlavně nikomu (ani sobě) nic nenalháváš...

6 aliawanttobeskinny aliawanttobeskinny | E-mail | Web | 26. května 2016 v 18:39 | Reagovat

Ahoj, právě jsem si založila blog.. Budu moc ráda, když mrkneš. :) Nechceš spřátelit? :)

7 Niko Tin Niko Tin | Web | 27. května 2016 v 22:29 | Reagovat

Bulimii jsem vždy odsuzovala, protože je přece strašná srabárna všechno sežrat a pak to jen vyblít. V anorexii je čistota a už mě zase honí. Když vidím svoje starý fotky, tak mi je až do breku, proč jsme si tak krásnýho těla nevážila, když mám teď zas ideální váhu. Haha ideální..

8 pro-ana-ron pro-ana-ron | E-mail | Web | 29. května 2016 v 12:37 | Reagovat

Úzasne napísané. Keď som mala 2 pokus o anu snažila som sa zvracať a nešlo mi to. Nemám tušenia ako na to. Ako?

9 doithealthy doithealthy | 29. května 2016 v 15:03 | Reagovat

http://doithealthy.blog.cz/1605/pro-ana-trend-bez-idealizovania

10 Vivian. Vivian. | 31. května 2016 v 18:53 | Reagovat

Slíbila jsem si, že to nikdy neudělám... a už mám za sebou pár pokusů, ale nikdy se mi to nepovedlo. Dřív mě to vytáčelo, ale čím víc o tom čtu, tím jsem radši. Vím, že kdyby se mi to povedlo, tak bych to dělala každou chvíli :-(

11 anabrilla anabrilla | Web | 3. června 2016 v 11:58 | Reagovat

Emily nikto by to nenapisal krajsie a zrozumitelnejsie a polopatistickejsie ako ty :) presne sa v tom vidim,akurat ja nemam take minusove hodnoty za sebou,ale ak raz do toho niekto vstupi,ci uz je to ana alebo mia tak uz z toho nikdy nevystupi,moze sa to na istu chvilku premlcat ale skor ci neskor sa k tomu vrati...ja uz som s tym okolo 5 rokov a stale sa k tomu vraciam... ale tymas moj obdiv,neskutocne fotky a motivacia pre mna v case ked som sa zase dala na anu :) pis dalej,lebo pises neskutocne krasne :)

12 Marla Marla | Web | 4. června 2016 v 21:55 | Reagovat

To je výborný článek! Čtu ho už poněkolikáté. Hodně vypovídá o nás všech.
Koukám nový vzhled blogu po všech těch letech, líbí se mi :)

13 Mei Mei | 5. června 2016 v 21:22 | Reagovat

Krásny článok, máš naozaj talent na písanie. :) Tie fotky sú neskutočné. Klobúk dole pred tým, čo si dokázala.
Inak nechcela by si spriateliť? Po roku sa vraciam k blogu a zišla by sa vzájomná podpora. :)

14 krysa krysa | 6. června 2016 v 13:20 | Reagovat

Ahoj Emily,
Tvuj blog ctu nekdy od zacatku tohohle toho kolotoce. A musim rict ze mi clanek vyrazil dech svoji uprimnosti. Zas a znovu jako uz tolikrat ti musim podekovat za znovunamotivovani. Me vaha skace tak od 52 k 57. Coz je snad ta kontrolovatelna hranice. Neni. Jen neni zaznamenatelna okolim. Je to stejne jako s kteroukoliv jinou zavislosti. Vzdycky se k tomu vratis, kdyz nebudes stastna. Kdyz ctu tyhle radky o krvi v zavhodove mise, mam hroznou chut te obejmout. Vim ze jsi chytra citliva holka a desi me jak moc dobre jsi si vedoma toho, co si timhle zpusobujes. Sama jsem se ze zvraceni dostavala 3 roky. Ted se smrskly na prezirani a hlad. Ale tak nejak uz se mi nedeje, ze bych blila v pokoji tajne do hrnce a citila se jako cvok. Kazdopadne..at tak ci tak..preju ti hodne stesti. Doufam ze se naucis mit se rada a porazit sebe. Kdyz se ti podari vyhrat nad sebou, budes moct ovladat i jidlo. Mam te rada. Kdyz tu budes, ozvu se.

15 Emma Emma | Web | 8. července 2016 v 20:55 | Reagovat

hezky napsané, jen mi zaráží, že nelituješ?

Já tedy lituju, sice se v bulimii nepleskám tak moc jako dřív, ale i tak mě to dost omezuje.

Koukám, že máš blog založený už dlouho. Já měla haldu blogů od roku 2007-2010, možná už jsme na sebe kdysi narazily, ale už je to doba, moc si to nepamatuju :)

Nevíš kde skončila Kooty?

Spřátelíš?

16 Effy Effy | Web | 18. července 2016 v 10:15 | Reagovat

Neskutečné...
Ty fotky, to, jak to popisuješ...

Zvracení se mi vždycky zdálo odporné, nikdy mě nenapadlo si ho vyvolávat. Ale zdá se to s ním všechno jednodušší.

17 v v | Web | 22. července 2016 v 16:56 | Reagovat

Ahoj, rozhodla jsem se bojovat s anorexií. Nevím jak. Ale musím. Chci. Obětuji veškerou energii, která mi zbyla. Trápím se. Chci žít. Bez anny. Pro ana blogy jsou mi inspirací. Jak už dále pokračovat nechci.Ráda spřátelím s těmi, kteří mají případně stejný problém, a taky bojují. Napište mi odkazy na vaše blogy. Hledám inspiraci jde jen to jde.

18 Terka Terka | 5. srpna 2016 v 23:15 | Reagovat

Ahoj, chápu tvé trápení i odvahu a snahu dodat i fotky a tak.
Cítím se hrozně. Začala jsem hubnout z 54 kg/165. Vlastně jsem byla štíhlejší, než ty po tom všem zhubnutí. Teď mám 36 kg, dle všech jsem vychrtlá. Ale necítím a nevidím se tak. Je mi líto, že jsi se na to dala touto cestou, vzhledem k tomu, že jsi měla, narozdíl ode mne, velkou nadváhu, by bývalo stačilo jíst zdravě, jen trošičku snížit příjem a cvičit v posilce a aerobně. Takto jsem začínala já- efekt je, jen ne tak rychlý, za to bez onoho utrpení. Třeba se někdy, pokud bys už nemohla dál,vydáš tudy. Anorexii ani bulimii opravdu není možné brát jako trvalý životní styl. Organismus to nevydrží- je to na úkor života a jednou k tomu třeba dospěješ. Ale neber to, prosím, jako kritiku, chápu, proč prostě nemůžeš přijmout "být tlustá", stejně, jako já. Jen ti chci říct, že bez ohledu na to, kolik shubneš a jak moc budeš hubená, ti nikdy příliš dlouho nevydrží pocit, že teď už opravdu hubená jsi. Anorexie chce víc a víc a víc...

19 Chloé Chloé | Web | 19. srpna 2016 v 14:13 | Reagovat

Nádherně napsaný článek. Přečetla jsem ho jedním dechem. Už od 13 let trpím tím, že si připadám tlustá. Nejsem psycholog, ale asi už by se dalo říct, že mám mentální anorexii. Zvracení je něco, co jsem dřív také zněužívala...mé začátky byly krušné, nevěděla jsem jak na to,  zkoušela jsem si strčit prst do krku, ale...nešlo to. Říkala jsem si: "jak to všechny dělaj?", samozřejmě mě nenapadlo na internetu hledat návod na zvracení. Zkoušela jsem to dál...stahováním břišních svalů (jde to, ale je to vyčerpávající a neefektivní), potom jsem objevila vodu  a skákání a nakonec se vrátila k tomu prstu v krku. Řekla jsem si...když o tom každý mluví, tak to MUSÍ fungovat.  Zaryla jsem si ukazováček s prostředníčkem až na mandle...zvracení začalo když mi začaly téct slzy. Takže najednou to šlo. Nevím kolik měsíců jsem se kamarádila se záchodem, ale teď už to nedělám. Říkala jsem si...dost. Musím jíst tak, abych neměla důvod zvracet. A tak jsem se těchto sklonů zbavila. Pravda, občas mě ty myšlenky přepadají i dnes, ale hned je zaplaším a místo toho udělám víc kliků a přidám kilometry běhu. Není to sranda. Někdy si říkám...proč!!???...proč musím mít takový náhled na své vlastní tělo, proč nějsem šťastná. Mám všechno, přítele, skvělou rodinu...ale vážím 57 kg a připadám si tlustá. Nejsem. Stokrát jsem se o tom přesvědčovala. Ale však...znáte ten příběh...

20 ladykenna ladykenna | 17. září 2016 v 20:16 | Reagovat

Tvůj článek mi úplně mluví z duše. Zvracím od roku 2012. Nejprve to začalo anou,ale postupně to přerostlo v miu. Pomalu se mi vkradla do života a i když se snažím přestat, tak nevím jak. Na začátku jsem si říkala, že nikdy nebudu zvracet, že je to odporné. Teď zvracím nejméně 3x denně a o víkendech víckrát. Vlastně je to to jediné co dělám. Přišla jsem o všechno. Přátelům se vyhýbám, školu vypouštím a jen si přeji být opět normální...

21 Aneta Aneta | E-mail | 27. září 2016 v 14:55 | Reagovat

Ahoj, chci oslovit ty z vás, které máte zkušenost nebo se aktuálně potýkáte s poruchou příjmu potravy. Na katedře psychologie fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity nyní probíhá výzkum, který se snaží zjistit, jak mladí lidé s PPP (od 13 do 28 let) používají internet a digitální technologie. Na toto téma v ČR ještě nebyl žádný výzkum proveden. Pokud byste se zúčastnili, pomůžete tím v rozvoji výzkumu na tohle téma. Více informací najdete zde: http://thinline.fss.muni.cz/o-projektu/kvalitativni-cast

Výzkum je samozřejmě zcela anonymní. Kdybyste se rozhodly zapojit, kontaktujte mne, prosím, na mailu aneta.rikalova@seznam.cz. Budeme rádi za každý nový kontakt :).

22 Yasmine . Yasmine . | Web | 2. listopadu 2016 v 12:40 | Reagovat

Neskutečně silnej a emoční prožitek . Aspoň pro mě .
Obivuju , jak si to dokázala napsat .
Kdo si timhle neprošel , nikdy nepochopí . ..

23 Kateřina Kateřina | 5. prosince 2016 v 16:02 | Reagovat

Dobrý den, jsem studentkou gymnázia a tématem mé seminární práce je Mentální anorexie. Myslíte, že byste si našli chvíli a přispěli k mému výzkumu? Mým cílem je zjistit, jaký typ osobnosti postihuje anorexie nejčastěji a proto oslovuji všechny ty, kteří si tímto typem nemoci prošli... Moc vám děkuji za případnou spolupráci. Zde je odkaz na osobnostní test: http://testosobnosti.zarohem.cz/test.asp Jeho výsledek mi prosím odešlete na email seminarkappp@seznam.cz Díky za ochotu!:-) Pokud by vás zajímaly výsledky mého výzkumu, mohu vám je zaslat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama