Diet

BeforexAfter: 6 months

11. ledna 2013 v 2:58 | Emily
Tumblr_mcs0rdx9zy1ruw71so1_500_large

Měsíc se sešel s měsícem a najednou je to rovný půlrok, co jsem se vrátila k hubnutí. Neuvěřitelný půlrok, který byl bolestivý a překrásný zároveň.
Víte, když jsem se 3.7.2012 probudila po akci s lidma se semináře... Celou noc se mi zdály zvláštní sny, nedokážu přesně říct o čem, ale ráno jsem měla jasno - musí se ze mě stát slušný člověk a musím začít zasu hubnout. Ten den jsem nic nejedla. Následující den jsem nic nejedla. A ani třetí den jsem nic nejedla. A pak přijeli naši a já jim oznámila - držím dietu. Kupodivu mi jako vždy nebránili a přizpůsobili tomu chod naší domácnosti.
Od té doby uteklo moře hladovek, několik přejezení, pár lahviček projímadel,... Bylo to jednoduché? Jistě, že ne. Víte, abych byla upřímná tak... nevěřila jsem, že bych to znovu dokázala.
Ale stalo se - sice jsem ani ne v polovině mojí cesty, ale i to se počítá. Vlastně by se počítalo i kdyby to byla jen polovina těch kil. Drobné krůčky jsou pořád lepší než couvání.
Jaká je moje rada pro ty, co se mě ptají jak? Jak vydržet 4 dny v kuse nejíst? Jak přemoct zdravý rozum a vypít polovinu projímadla? Jak se přestat sebepoškozovat? Dlouho jsem o tom přemýšlela - jakto,že se mi to po tolika pokusech povedlo až teď? A teď zpětně si to uvědomuji. Nikdy to nedokážete dokud jste šťastné. To je prostý klíč k tomuhle všemu. Teprve až se dotknete toho nejspodnějšího dna, které jste ještě schopny udýchat. Až ztratíte úplně všechno a zbyde je naprostá prázdnota. Až se budete tak moc nenávidět, že by jste se raději zabila než se dál dívat na svůj odraz v zrcadle. To jsou ty jediné chvíle, kdy dokážete vstát a bojovat o naději - možná, že život bude lepší když zhubnu.
Je na čase, aby za sebe každý převzal zodpovědost - přestat se vymlouvat na to, proč to nejde. Je to směšné pořád dokola psát - bože zase jsem se přejedla, ale rodiče mě nutili, ale zítra už fakt. A druhý den zase jsem to podělala, ale zítra. Taky jsem to dělala - tvrdila jsem, že mi kamarádi/škola vzali anu, ale víte co? Mohla jsem to vytrpět a ustát to. Jenom JÁ jsem se jí vzdala. A JÁ jsem přibrala všechny ty kila nazpět + 15 kilo navíc! Chybujeme všichni, ale je na čase se konečně se zase zvednout a nést za sebe odpovědnost. Ne, není to lehké, ale pak by mohl být hubený každý! Takže já už končím s výmluvama...
Děkuji všem Vám, co jste při mě stály. Bez Vás bych to nedokázala - před Váma jsem se styděla a ... možná ve mě převládá pořád tajná touha být další Kooty nebo Mimi (pro ty, co ji nepamatují- v roce 2009 zhubla z 95kg na 54kg a dodnes je pořád krásně hubená:) ... ty, co to dokázaly... Málem jsem brečela, když jsem viděla ty fotky před - já si to fakt neuvědomila, kam až jsem to nechala zajít... A co si o sobě myslím teď? Stále tlustá... jen ne obézní.
Malé předsevzetí - začnu alespoň trochu cvičit:)
A teď samozřejmě nutná perla závěrem - na mém VIP blogu dnes přibyly fotky (http://emily-in-wonderland.blog.cz/1211/v-i-p-blog) ze součastnosti a začátku (srpen)...
Miluji Vás,
Emily

We Can Be Thin

5. března 2010 v 16:20 | Emily









 
 

Reklama