My diary

11.5.2016 Comeback

11. května 2016 v 18:21 | Emily

Hezký den...
Žiju, to jste asi ani netušili, co? Ani já nečekala, že bych se ještě měla chuť věnovat blogu, ale dneska jsem si jen tak projížděla "kdo přežil" a byla jsem mila překvapena některými "známými tvářemi".
Takže co bych řekla... Během prosince a ledna jsem neuvěřitelně hodně zhubla. Byla jsem zlomená, nejedla jsem, byla vyděšená... Vážila jsem dost málo. Velikost S, kalhoty 38 mi byly velké. Tak to vydrželo do konce ledna...ale pak jsem musela bojovat - o svou školu, což jak všichni víte je pro mě docela drsné. No a to mi přineslo 11 kg navíc. Jedla jsem, pila alkohol, bavila se... Nezvracela jsem (přesně tak dá se jen tak přestat). Vždy jsem se nějak zasnažila, ale dlouho jsem to nevydržela.
Teď o víkendu jsem hledala nějakou fotku a narazila na tu z tohoto období - zase jsem měla něhu v srdci. Byla jsem kouzelná...okouzlená. A teď? Jsem zas nechutně oplácaná, doopravdy. Pruda, hnus, ale rozhodně ne tragédie. Znáte mě přece... zakousnu se a jedu :) A tento týden jedu - 1 kg dole už mám, teď těch 10 kg dalších. Zvracení je jako jízda na kole - nezapomíná se to, ale s hladověním je to tak nějak těžší. No a víte, kočky, tady na blogu mi to snad půjde lépe. Potřebovala bych do pátku hladovku nebo minimum jídla, tak co zvádnu to? Uvidíme :)
Takže ano, mé kočky - blíží se léto a Vaše stará známá Emily je tady. Už dlouho se chystám na článek o zvracení, který by byl upřímný a bez příkras, o tom, o čem se nemluví... Chci to zase všechno zpátky - možná je to naivní, ale těším se až se do toho zase dostanu. Teď je to jako souboj, ale snad to brzy zase bude jako něžná romance. Já a týrání vlastního těla. Doufám, že je tady pořád dost víl, co tvrdě bojují a budou mi inspirací. Jdu si projíždět hubnoucí blogy a smazat ty neaktivní, ale vítě... některé roky neaktivní pořád nedokážu vymazat - Kooty, Fai, Stacy...
Těšte se... Vaše Emily je nazpět :)


http://ask.fm/wonderlandforemily

11.11.2016 I lose control because of you babe

11. listopadu 2015 v 22:17 | Emily


Mé zlaté dámy:)
Zase jsem se pekleně dlouho neozvala, ale mám toho teď hromadu no a...co říct zase jsem prošla menší "krizí víry". Mám hned několik informací, které Vás asi budou zajímat.
Tak za prvé - od června jsem zhubla 10 kilo TLESK TLESK. Mám zase velikost 38. TLESK TLESK. Jedenkrát jsem se nehorázně opila po dvou panácích a 2 pivech, protože jsem celý den nejedla. ŽÁDNÉ TLESK TLES, SPÍŠE HANBA MI. Jedenkrát jsem omdlela na zastávce a dopadla jsem těsně vedle autobusu. TAK TO UŽ ROZHODNĚ ŽÁDNE TLESK TLESK. Jako nebudu Vám říkat, jak jsem se vyděsila. V minulosti se mi to už párkrát stalo, ale tohle bylo fakt pekelné. Taková bezmoc, úplně zničeho nic... nejdříve jsem myslela, že se pozvracím, měla jsem před očima světelné paprsky a najednou ležím na zemi, u obličeje autobus. Byla mi hrozná zima a bolela mě noha a obličej, do kterého jsem se praštila. Mamka mi změřila tlak a byl nehorázně nízký. Udělala jsem si týden volno a co myslíte? Poučila jsem se a papala pěkně ten týden? HA HA HA.
Víte, jak jsem minule psala, že "na co lásku, když mám své kosti". Tak Vám něco řeknu, tohle je debilní kec. Hned se mi to potvrdilo - akce, já před ní 14 dní držela drsnější dietu, z toho poslední týden jsem jen křoupala suchary (až jsem měla nehorázně bolestivě sedřené patro), všechno navíc jsem nemilosrdně zvracela - váha, 1 kilo do godotovské váhy (váhu, co jsem měla minulý rok po létě, váhu, kdy jsem ho potkala). Takže připadala jsem si hezky, v rámci možností uspokojená váhou, šaty vel. M na mě vysely... Nepřišel. Chtělo se mi křičet. Druhý den jsem si dala v restauraci burger a hranolky... a další dva dny projedla vztek. Takže tolik k tématu kosti vs. něha. Ale viděla jsem ho tento týden, bože... nemám slov :) Když je nablízku, tak úplně ztrácím kontrolu. A on - "já bych si uprostřed představoval tebe" (na fotce). Vražte mi, prosím, facku!
Holky, zrovna čtu knížku o anorexii a bulimii (Diagnóza F50) - nechápu, jak si některé z Vás můžou v té četbě libovat. Já jsem většinu času nekompromisně vyděšená. Ne, já si nechci ani připustit spekulaci, že jsem anorektička/bulimička/obecně poruchová v příjmu potravy... jako asi nějakou disorder mám, ale to je krásné slovo ne? Abnormalita je něco jiného než porucha. Mám to pod kontrolou... ale při četbě těchto knih o sobě pochybuju. Dost pochybuju. Některé zážitky, pocity... jsou jako přes kopírak, neuvěřitelné.
Jinak... do prvního cíle už mi zase zbývá jen 6 kilo (do konečného 10 kilo). A při tom prvním si dám konečně svou odměnu - za ty desíky kil si nadělím úplně první tetování (chci jich více, ale dala jsem si podmínku, že tohle musí být to první). Bude to rudá stužka ovázaná do mašle kolem stehna - jako symbol diety. Hrozně se těším :)
Jinak mám na Vás prosbu - mám docela problém s vnímáním sebe samotné, nechápu, jak při mé konstrukci mohu mít takové malé velikosti (sukně S, kalhoty 36 - 38) apod. Ráda bych VŠECHNY (vychrtlé, hubené, normální, oplácané, obézní) slečny, co tu chodí požádala, aby mi na Ask (http://ask.fm/wonderlandforemily) nebo i tady do komentářů napsaly tyto informace : váhu, míry (včetně rukou, stehen, lýtek), konfekční velikost (číselnou i abecední) a vlastní spokojenost. Klidně anonymně, je to fakt jen pro mé info, abych měla přehled, jak některé velikosti vypadají v praxi:)
Teď mi zase zbývá kilo do godotovské váhy, takže až tam bude, tak udělám zase before after článek s fotkami:) V pindělí jsou 4 roky od stužkováku a já plánuju si obléct ty šaty, co jsem měla... nostalgicky, s něhou...
Tak mé princezny,
makejte, pište a mějte se krásně:)

Emily :)

1.10.2015 You´re cold.

1. října 2015 v 8:59 | Emily

Autumn


Mé zlaté dámy,
Nějak nám skončilo září, tak je na čase bilancovat. Já prostě miluju podzim - i když teda už teď mrznu jako blázen. Tuhle zimu asi nepřežiju! Všichni si v létě stěžovali na horko, ale mě bylo akorát. Teď zase mám obtíže já :/ No, ale to jsou jen zbytečné řeči, co?
Takže povedlo se mi dosáhnout zářijového cíle! Po dlouhé době se mi povedlo, co jsem si předcevzala - je to asi tím, že už mi došlo, že už nejsem obézní a opravdu jen tak nedám 8 kg měsíčně. Já už před sebou nemám desítky kil, ale pouhých 12 kg. Dala jsem si na září 3 kg cíl a ten mám :) Centimetry letí dolů rychle. Obleču zase své minuloroční (leto) kalhoty :) Prostě to zase jde. Zvracení stále velmi omezeno, ale jím opravdu jednou denně - více nestíhám a ani nechci. Dokonce jsem si omylem na vintedu koupila šaty vel.34 - smála jsem se jako blázen, ale pak jsem si je ze vtipu zkusila a jako dostala jsem se do nich, ale chce to dolů odhadem tak 3-5 kg, aby to vypadalo hezky.
Někdo psal, že mu připadám šťastná. Takhle bych to asi nenazvala, ale nabízím Vám jiný termín - nadějeplná. To, co jsem myslela, že jsem pozbyla... najednou je to tady. Je to vrtkavější než štěstí - je to takové rozcestí, kde investujete do něčeho, co dost možná nevýjde. Ale pořád si opakuju v hlavě - no, tak to nevýjde, alespoň nejsi tlustá. Kdo potřebuje lásku, když má své kosti? Nevím, jak vy, ale každé ráno, když mi zazvoní budík, tak mi ruce vystřelí k břichu a přejíždím po vystouplých pánevních kostech. Když jsem nervózní, tak rukou začnu přejíždět po klíčních kostech... Možná je tohle moje největší celoživotní láska, ke které se budu vracet.
Včera jsem viděla v práci anorektičku (soudím podle zjevných příznaků, ale mohla být i jinak vážně nemocná). Měla jsem smíšené pocity - svým způsobem byla jistě krásná, křehká - jako by se mohla každou chvíli zlomit. Ale její ruce se klepaly, oči těkaly, nedokázala se mnou normálně mluvit... V té smrtelnosti je velký kus krásy. Zvrácené, ale poetické. Je zvláštní, že kdysi jsem přesně po tomhle toužila. Ale teď už ne, teď chci krásu a svůdnost. Proč? Protože přílišná křehkost a vychrtlost je věc vkusu - a já už nechci být věc vkusu. Vychrtlost je jen jiná strana stejné mince, na které je i obezita.
Lidé se kolem mě chovají jako blázní. A to jsem zrovna rezignovala na veškeré svádění a muže (až na toho jednoho)! Pořád se na mě někdo lepí. Úchylné kecy. Včera mi zastavila na přechodu tramvaj a ten chlapík na mě význěmně pomrkával! Blázinec!
Takže cíl na říjen? Další 3 kg :) A co Vy? Makáte? :)

Vaše Emily



http://ask.fm/wonderlandforemily

21.9.2015 You got that medicine I need.

21. září 2015 v 23:06 | Emily
She smokes so beautiful...


Mé drahé dámy,
Dlouho jsem se neozvala, co? Tak nějak jsem na všechno pozapomněla a na tento fakt jsem vlastně přišla až po několikerém narážení mé kamarádky - ona si nějak vsugerovala, že když nepíšu na blog, tak jsem mimo hubnutí a naopak. Dámy, není tomu tak, ale nebudu se s ní hádat :D
Měla jsem hrozné léto. Nuda, střídala nemoci a nepříjemné události - ve vztazích i v rodině. Chtěla jsem zhubout přibraných 11 kg, ale povedlo se mi s bídou 5 kg a to ještě takovým kolísavým způsobem. Měla jsem doma od začátku srpna nemocného taťku, takže nešlo jen tak zvracet a švindlovat a ani jsem na to neměla moc náladu.
Ale tak pojďme k změnám v životě. Pamatujete si mou dlouholetou zamilovanost k Panu Š.? Jak jsem vlastně díky němu našla sílu zhubnout desítky kil a stát se tak docela normální holkou... Když jsem pochopila, že už není tím, koho jsem si zamilovala (a byl vlastně někdy?), tak jsem se dostala do takové skepse. Jak víte, dlouhodobě odmítám vztahy a když to nějak zavání vztahem, tak je to jen trapný pokus "být normální" bez citů. Ale o tom nemluvím. Potkala jsem někoho... neskutečného. Vlastně už to bylo před rokem, ale to byla jenom jedna noc flirtování, které nám vtipně sabotovala kamarádka. Proč? Na to si odpovězte sami - jsem to já, tak hádejte kolik mu je a v čem je problém :D Vtipný fakt? Pokaždé, když jsem šla na místo, kde jsem ho potkala za poslední rok, tak jsem byla dokonale nachystaná - vlasy, jehlové podpatky, svůdné oblečení. Jednou jsem to vzdala (začala jsem na tom místě pracovat) - nedobarvené vlasy, nijak zvláště svůdné šaty (ale velikost 38!!!), balerínky Mel - děs, běs! A po roce??? ON. Chtělo se mi řvát! První věta při seznámení před rokem byla "ty jsi modelka" (HA HA HA, ale je to milé, ne?). Boží trest za podělanou dietu! O týden později jsem si reputaci vylepšila. Když se na mě usměje...taju. Když jsem se poohlédla po něm v místnosti a zjistila, že se na mě dívá... Bože, dej mi facku dříve než si zase nabiju čumák!!!
Ale k věci. Jsem zase (platonicky) zamilovaná. Kila jdou sama dolů. Nezvracela jsem už docela dlouho. Tohle není agresivní dieta, ale nežná romance s dietou :) Už nepotřebuju zajídat prázdnotu, kterou jsem už dlouhou dobu cítila. Musím zhubnout jako blázen a nemám na to ani měsíc! Minimálně musím mít to, co jsem potřebovala do konce léta - už zbývá jen 4 kg!!!
Jsem blázen? Jsem! Dokážu to? Jistě. Jeden muž mě inspiroval k celkem vlastně...to číslo vám ani nemohu říct...ale PÁNI. Ne, fakt, víte vůbec kolik jsem nejvíce zhubla? (minulé léto) A že by tentokrát....vysněná váha????
Dámy, letní lásky jsou naprd... letos frčí podzimní romance! A k těm si nutně musíme pořídit ty své vysněné postavy!!! Můj aktuální idol? LANA DEL REY (než trochu přibrala)!

Vaše Emily :*


http://ask.fm/wonderlandforemily

15.7.2015 And when she was good... she was very, very goog.

16. července 2015 v 0:27 | Emily


Mé zlaté dámy a Vy všichni ostatní:)
Tak nějak jste asi zaregistrovali, že jsem v poslední době byla zase tak trochu aktivní na blogu. Ano, po nějaké době jsem se zase vrátila k hubnoucímu programu. Ano, pěkně dlouho jsem na to kašlala. Poslední měsíce byly jako horská dráha. A proto jsem se velmi vyděšeně stavěla po více jak 2 měsících na váhu. Čekala jsem totální bídu, protože jsem si najednou připadala zase jako velryba, ale nebyl to až takový děs. Rozhodně ne tolik, kolik bych si za svou nenažranost zasloužila! Ale protože se v září chystá velká novinka v mém životě, kdy si rozhodně nemohu dovolit být oplácaná, tak jsem si dala realistický cíl - 11 kg dolů do září. Konkrétně jedny miniaturní kalhoty, co jsem nosila minulé léto. Tento cíl jsem si zadala 28.6. - no a dámy a pánové, prvních 6.2 kg je dole. Tohle je hodná Emily:)
Je to zvláštní, jak se člověk může marně snažit a nejde to. A pak najednou lusk - souhra několika faktorů a najednou to prostě jde. No, prosté to není, ale to jistě samy tušíte. Tentokrát mi hodně pomohl seriál My mad fat diary. Napíšu o něm určitě článek, ale to je teda velká bomba. Jak pro holky, co jsou obézní, tak i pro Vás vychrtlinky, aby jste si uvědomily jaké je to být skutečně tlustý.
Mám takovou stupnici "šílenosti" - jako že kdy je moje extrémní dieta pod kontrolou, a kdy se to stává šíleností. Hranice je 50 procent, kdy stovka je totální pohoda (tak už se asi nikdy nedostanu). Od padesátky dolů je to běsnění! A věřte mi, že jsem se dostala pěkných pár čísel pod padesátku. Byla jsem nemocná, takže jsem byla pořád doma a to se šílí jednoduše! Tak třeba jsem si vytáhla všechny fotografie od roku 2012 (jednu dobu jsem si pořád fotila tělo) - seřadila si je podle data, vzala váhový deník a STUDOVALA SE! Celé hodiny! Přibližovala si detaily, studovala záhyby těla... no šílenost. A najednou byly čtyři hodiny ráno.
Víte, co je smutné? Jsem ve stavu, kdy si nikdo nevšimne, že jsem přibrala ani zhubla. Když jsem si v červnu stěžovala, že jsem přibrala, tak se na mě všichni dívali jako na blázna. Mamka mi dovezla krajkové šortky velikosti 36! To si jako nevšimla, že moje stehna jaksi nejsou ve formě???? Váha a centimetry to potvrzují, ale nikdo si toho nevšimne!!! Chápete to? Pravděpodobně pěkně dlouho neuslyším "páni, ty jsi tolik zhubla, vypadáš teď výborně." Možná tak za dalších 10 kilo od plánované váhy v září!
Musím říct, že jsem objevila spousty inspirativních slečen na blozích, kterým věřím, že dokážou fantastické věci. A to já ráda sleduju. Šokujte mě, dámy.
Takže zatnou zuby, tohle léto bude zase pořádná dietní jízda. Slibuju:) Do podzimu musím být zase fatální, za každou cenu...

Vaše Emily


http://ask.fm/wonderlandforemily

4.3.2015 There´s a battle a head, many battles are lost. But you´ll never see the end of the road.

4. března 2015 v 0:27 | Emily
Hate myself

Mé drahé dámy,
Potřebuji Vaši pomoc. Selhala jsem, selhávám, podělala jsem, podělávám... Prostě jsem se dostala do vleku, který už nějak nezvládám a proto se obracím s prosbou o podporu.
Mám za sebou jeden z nejtěžších měsíců svého života. Ano, leden byl... bolestivý, plný děsu a... no nevím, jak to jen popsat, ale nikdy jsem nemyslela, že něco podobného budu znovu prožívat. Skoro jsem nespala. Přejídala jsem se. Zvracela, ale ne dostatečně. Klepala se strachy a brečela. V tom prosincovém záchvatu jsem mluvila o něčem, co jsem si sama neuvědomovala a hned to vyvrátila, ale v lednu se ukázalo, že ve mě je pořád ten strach, ta psychická nevyrovnanost. Dokonce jsem zvažovala vztah s někým normálním a hodným. To vše jsem bohužel řešila jídlem. Alkohol jsem pít moc nemohla po tom, co se mi stalo v prosinci, takže tu byly kvanty jídla. Nevím, jestli mluvit o záchvatovém přejídání - nechci to používat jako výmluvu.
Ano, selhala jsem. JÁ to byla. JÁ řešila strach a nejistotu jídlem. Je to jen má vina a nesu si následky. Jaké? Od nejnižší váhy (červenec, srpen) je to 8 kg navíc, od klasické váhy (normální, bez výraznějšího omezování) je to 5 kg navíc. Není to moc, ale ani málo. A je to hlavně začátek - pokud se sebou něco neudělám, tak budu na tom zle, hodně zle. Minule to byla původní váha, plus 15 kilový bonus. Kolik by to bylo tentokrát? Je to přesně jako tenkrát - nejsi tlustá, tak proč si nedát tu čokoládu? Jeden burger s kamarády tě přece nezabije. Ukonejšení.
Upřímně nevím, jak teď pokračovat. Po tom všem, co jsem dokázala... nevím. Jsem v pasti, motám se v kruhu... A musím se zase vzchopit - chci dosáhnout svých cílů a proto budu muset najít nový směr a sílu. Takže se vracím k blogování - jiný začátek mě teď nenapadá. Potřebuju to dostat zpátky do hlavy - v plném rozsahu. Protože najednou... nemám žádnou jistotu, nedokážu se pořádně nadechnout. Poslední dny přemýšlím o svém tlustém životě a jak moc jiný byl minulý rok. Ne, já už nedokážu žít jinak. Nevydržím žít v tomhle nechutném těle. Už zase mám pocit, že hraju druhé housle... zase jsem ta tlustá kamarádka. Pokusím se si to zase narvat do hlavy, protože v srdci to pořád cítím. Nedávno jsem našla papír, kde jsem si odškrtávala jednotlivé váhy k cíly. Když jsem byla na začátku, tak to bylo skutečně nemožné a nepředstavitelné. Ani já tomu nevěřila, natož okolí. Tak málo stačilo k prvnímu velkému cíly - 3 kila! Nemohu to vzdát, už jenom kvůli tomu, ci už jsem pro to vytrpěla. Nechci a nebudu kňourat! Ne, to nikdy nikomu nepomohlo. Jenom tvrdé soustředění a disciplína má výsledky.
Dokonce zvažuju, že bych se po 5 letech znovu podívala na první řadu Skins - ta se mnou byla v úplném počátku. Taky zvažuju zase nějaký zákaz, dokud se nedostanu na svou původní váhu. Oběhnu blogy, abych se třeba i u někoho inspirovala (doufám, že to nebude zklamání).
Ve vzduchu je jaro a pokud mě znáte, tak víte, že mě naplňuje květinová nálada... Musím zkusit vše a věřte... já zkusím možné i nemožné. Já nemám limity a tabu. Jako vždy...

Vaše Emily


http://ask.fm/wonderlandforemily

13.10.2014 Fat one. Always.

13. října 2014 v 18:56 | Emily


Mé drahé dámy,
Nějak se to se mnou veze a já se nedokážu dostat z toho vleku. Prostě jsem se nějak nedokázala dostat od jídla. Jasně, pořád je tu zvracení, ale ne vždy, takže... Přibrala jsem. Sice nemám odvahu stoupnout na váhu, ale tipuju kolem 5 kilo. Na břichu se mi zase udělal nechutný špek. Když se dívám na fotku břicha ze srpna - propadlé, kosti vystouplé... A teď? Špek. Je mi ze sebe fakt blbě. Copak chci dopadnout jako posledně? Prožít pár chvil jako normální a pak se zase vyžrat do obezity? NE!
Dneska s pýchou oznamuju hladovku! Po asi půl roce. A celý tento týden na sebe budu tvrdší než dříve. Potřebuji se do toho zase dostat a pak to zase bude jednoduché. Ano, přiznávám, nechala jsem se uchlácholit tím, že už nejsem tak tlustá a docela se líbím. Ale pořád jsem číslo dvě nebo tři. Pořád se jen smiřuju, ale nevítězím. Já potřebuju být jednička - ne pro ostatní, ale pro sebe. Dělám to pro sebe - je to můj život. Už nechci být jen ochočená liška, chci být něčí růže.
Kdysi dávno tu s námi byla jedna blogerka. Její jméno není až tak důležité. Je to jedna z těch blogerek, které tu byly, když jsem začínala v roce 2009. Dokázala velkou věc - zhubla zhruba 40 kilo, zdravým způsobem. Protože jsme se znaly ještě přes jinou společnou zálibu, tak ji mám na FB. Občas jsem projížděla její fotky a říkala si - můžeš být jako ona. Jednou. Zase jsem to udělala, ale něco se změnilo. Ona slečna přibírá. Pomalu, každým rokem trochu více. V takovouhle chvíli si uvědomíte pomíjivost toho všeho. Čemu se divím? Já jsem ten stejný příběh - taky jsem to jednou dokázala a pak to zahodila. Může se to stát každé z nás, pokud nebudeme silné. Víte, jak se to říká "přežijí jen ty nejslabší". Není to pro mě jednoduché vidět, jak se jedna z mých inspiracích změnila, ale na druhou stranu to musí být poučení pro nás všechny. Nové tělo je pouze půjčené a kdykoliv o něj můžeme přijít.
Nejsem připravená svůj život měnit. Jistě, poslední měsíce byly příjemnou změnou uprostřed kolotoče hubnutí. Ale myslím, že dokud nebudu v cíli, tak nemám šanci žít normální život. Nedokážu přehlížet své tlusté tělo a dělat, že se nic neděje, abych našla klid. Už nikdy nechci v hlavě slyšet "kdybys byla hubená, tak by se ti to nestalo".

S láskou,
Emily


http://ask.fm/wonderlandforemily

23.8.2014 Co za to stojí to neví nikdo, někdo možná snad ale nikdo neví kdo

23. srpna 2014 v 17:02 | Emily
summer paradise | Tumblr

Mé milé dámy,
Dlouho jsem se neozvala. Hanba. Tak nějak jsem vypnula. Obávám se stoupnout na váhu, opravdu. Čekám tak minimálně 3 kila nahoře, protože... Jsem byla 5 dní na festivalu v Trutnově a po tu dobu jsem oficiálně vypnula po 2 letech dietu - pizza, hranolky, mini řízečky, čínské nudle, klobásky. Holky, já Vám to tak závidím, co to jíte běžně:) Nelituju toho, prostě jsem si s kamarády užila skvělých a pohodových pár dní. A víte, že jsem chvíli litovala, že nemám více tuku? Ležet na tvrdé zemi na boku, bez svých tukových polštářů... nic moc, jsem samá modřina. Teď jsem ale pekelně nemocná:/ Hlavně jsem se naučila být nenamalovaná a kupodivu mi holky řekly, že mi to sluší více:) A kluci si ani nevšimli změny:D
Ale chci se zase vrátit do starých kolejích, což teď bude těžší - rozmlsala jsem se:/ Zvracení jsem omezila, už to není denně. Ale teda zrovna před chvílí, ano. Tak snad se zase vrátím a konečně to dokončím.
Co se týče vztahů... je to peklo. Mám v okruhu dva kluky. Jedenu svobodu, jeden mír. Každý je "uspokojením" jedné části mé osobnosti a já prostě nevím, co si myslet. Nejsem zvyklá, že bych se líbila vůbec někomu. A pojďme se vykoupat ve štěstí a co mi oni dva mladíci řeklí: "vážíš snad 50 kilo i s postelí/ježiš, ty jsi tak křehká/jsi krásná/jsi nádherná/máš krásné nehty/nejhezčí jsi nenamalovaná/jsi hrozně kostnatá...". (nejsem hubenější, prostě jen ta změna v nich vyvolává, že jsem hubená!) A to nemluvím o tom, jak mě jeden před hospodou najednou, jako by nic zvedl do náruče. Zatím to je v obou případech více méně platonické a něžné (podotýkám, aby se zase nespekulovalo o mé promiskuitě). Ale to bych nebyla já, kdyby oba nebyli tak trochu zadaní, že:) Jeden více, jeden méně. Zabte mě, prosím.
Celkove musím říct, že tohle je nejlěpší, nejživější léto v mém životě. Prostě konečně jsem... živá a nepřežívám. Užívám si a dovoluji si být konečně spokojená. Je mi fakt příjemně:) Kromě té nemoci teda:D
Ozvu se, jakmile najdu odvahu stoupnout na váhu a čelit zlu. Jak se daří Vám, princezny? Doufám, že divočíte?

http://ask.fm/wonderlandforemily

1.8.2014 It would be a privilege to have my heart broken by you.

1. srpna 2014 v 11:45 | Emily

Mé drahé dámy a Vy ostatní,
Nejsem si úplně jistá, co psát. Kde začít. Není mi zrovna nejlépe - fyzicky ani psychicky. Ráno jsem se probudila v 6 hodin s ukrutnou bolestí hlavy, tak jsem si dala 3 panadoly a jeden lék, co mamka dostala po operaci na bolest. Zabraly, ale ne na bolest z hladu. Je to jako se znovu potkat se svou dávnou láskou. Od úterka jsem každé jídlo, co jsem snědla (a že i tak ho bylo minimum), hned vyzvracela "do prázdnoty". Teď už ani nemám chuť jíst. Nebo spíše sílu. Nejraději bych si jen zalezla s lahví CC light a paklem cigaret do postele a nehýbala se. Jsem unavená. Mrznu.
Jak jste asi pochopili z minulého článku, zase jsem do toho po hlavě vlétla. Bez rozumu. Bez rozmyslu. Já si to ale už dávno zakázala - zamilovat se. A ono co? Úplně stejný scénář jako pokaždé. Ale co jsem čekala, když náš první tanec byl na Hallelujah? Ne, co jsem vlastně čekala - že někdo jako já má šanci u někoho jako je on? Tlustá, průměrná kráva? Jsem fakt naivní, až to bolí. Na mou obranu - on zase kolem mě rozhodil konfety pozornosti, milého chování a romantiky. Jako pan Š. Krucinál, zase jako přes kopírák. Já - tlustá, naivní kráva a pan dechberoucí, který se ke mě chová okouzlujícím způsobem. Musím se přece jednoho dne poučit, ne? Před dvěmi lety si jedna tlustá, malá holka přísahala, že už se nikdy nenechá odmítnout. A za dva roky to tu máme znova.
A vím, co musím ještě více. Za každou cenu. Mám pocit, že dost není u mě nikdy dostatečné. Váha zase klesla - do prvního cíle už jen 3 kila. Do druhého 7 kilo. Slyšíte druhého? Já totiž začínám chápat, že to nebude dost. Myslela jsem, že krásné je normální. Možná. Dokonalé je křehké. Pořád jsem si říkala - neriskuj, neblbni... ale proč? Co konkrétně riskuju? Nebo co na mě v budoucnosti čeká? Další odmítnutí, další lži a "buď moje milenka"? Nechci. Vlastně bych ze všeho nejraději zrovna teď pozvala Anu do svého života - abych zapomněla. Abych nic necítila. Abych zase nebrečela. Chtěla bych si zvolit jednou v životě mír a ne svobodu. Pořád jsem si opakovala, že nechci nikomu ublížit a přidělat starosti - ale kdo myslí na mě?
Jen nepište, že to bude dobré/lepší. Za ty roky, co mám blog jsem to slyšela milionkrát. Ne, v mém životě to nikdy nebude jinak a tím, že mi budete nalhávat opak, mi moc nepomůžete. Snad to jednoho dne pochopí i ta část mého chorého mozku, která mě nutí znovu a znovu uvěřit.

Emily


http://ask.fm/wonderlandforemily

18.7.2014 There is sunshine in my soul

18. července 2014 v 10:06 | Emily
Reality v.s Fantasy

Mé drahé dámy,
Dlouho jsem nepsala, co? Ale nějak jsem zase nevěděla o čem a když, tak jsem to sem nechtěla psát. A upřímně, ani na Vaše blogy jsem moc nechodila:/ No, ale každopádně se ze mě nestal knedlík požírající hranolky a smažák:) Váha na malý okamžik stoupla, ale zase jsem na -5 kg. No, ale čas nějak kvapí a do konce prázdnin to musí být těch - 9 kg. Minulý rok jsem za prázdniny přibrala 3 kila a to jsem jedla jako totální prase - čokoládu, těstoviny, burger apod. Zasloužila jsem si přibrat alespoň 10 kg, ale tělo bylo rozumné:) Letos mám zvracení, takže žádný děs nehrozí:) Ale vím, že po mě mamka už jde - tuší to, ale... dokud mě nechytne při tom, tak je bez šance.
Musím říct, že si prázdniny užívám. Nesedím doma a nesním o anorexii, jak je to u mě v oblibě. Ráda a často jsem na pivu. Omezila jsem rizikové chování, protože si už žádné neuvážené spuštění nechci dovolit. Teď mám čtyři dny "okurkovou sezónu". Všichni jsou na Coloursech, já jsem svůj lístek prodala. Takže si v klidku odpočívám a vařím/peču:) O víkendu chci dostát svému původu a pokusit se o pravé frgále:)
Jinak... no přemýšlím o svém finálním vzhledu. S kamarádkou jsme se totiž shodly, že si navzájem tak trochu závidíme - po mě muži sice fyzicky vyjedou, ale po ní zase platonicky touží. Se mnou chtějí spát, jí posílají zamilované dopisy. A celkově to prostě je, i když se obleču úplně normálně - za mnou chodí podivná individua v hospodě, obtěžují mě taxikáři, troubí na mě auta, když jdu večer domů... Mluvila jsem o tom s mamkou a ta říká, že bych si na sebe měla teď dávat větší pozor, že jsou přesně ten typ, co chtějí pochybné existence - dlouhé černé vlasy. Víte, ony jsou ty vlasy asi to jediné zvláštní a půvabné na mně, rostou už 6 let a jdou po zadek... ale na druhou stranu, není na čase změnit se? Být obyčejná, normální holka? Žádné rudé rty, dlouhé černé vlasy,... Každopádně musím změnit daleko více věcí na sobě. Naučit se říkat NE. Naučit se kašlat na všechny blbé řeči o mě. Naučit se kašlat na lidi, co za mojí pozornost nestojí. Je přede mnou ještě dlouhá cesta.
A na závěr. Cítím se jako by mi bylo šestnáct...teda, když mi tolik bylo, tak jsem se chovala jako by mi bylo 20 let... ale prostě mě někdo zaujal. Někdo úplně normální. Žádný psychopat ani pochybný bohém. Je to totálně ujeté a nějak tomu nerozumím, ale... možná je na čase normálně žít:)
Jak se daří Vám? Musím Vás oběhnout, dlouho jsem na to kašlala.

S láskou,
Emily:*

http://ask.fm/wonderlandforemily

Summer 2014

6. července 2014 v 2:06 | Emily
👙☀️✌️ Hello, Summer! ✌️☀️👙


Máme tady léto. Cítíte to ve vzduchu? Já jsem do léta vplula tedy pořádně, až možná příliš na vlně "flower power". Chce to klid a vydýchat to. A je to tady - jsem majitelka krajkových šortek. Jedny velikosti M a druhé S! Že na to nemám nohy? No, tak nemám. Když vidím na ulici některé celulitidové princezny v hotpantsech, tak si říkám, proč já bych se měla nervovat!
Jinak mi došel docela veselý fakt, který bych tady teď chtěla vyřešit, protože lidé, co mají nejvíce keců, nějak nenajdou odvahu to řešit z očí do očí. Většina lidí si myslí, že je můj život jako nějaký dýchánek z 60s let. Že jsem já nějaká femme fatale, co má na každém prstě deset spuštění. Chtěla bych Vám něco říct - logicky tady na blog píšu jenom to zajímavé v mém životě. To neznamená, že to je celoživotní záležitost. Asi Vás to zklame, ale ve skutečnosti jsem poměrně obyčejná a nudná. Doma se klepu zimou v obří pánské mikině a drdolu - vařím, peču, kreslím, čtu si, píšu deník, potuluju se po drogeriích a knihovnách, stojím před zrcadlem a kontroluju špeky... to je většina mého života. Na party už skoro vůbec nechodím. Spouštím se jednou za 100 let - mimochodem, to si fakt někdo myslí, že jsem až taková krasavice, že jsem spala s 50 kluky?:D Většinu svého života jsem byla hnusná a tlustá, tak si to laskavě nechte projít hlavou. A ani teď nejsem žádná krasavice, takže se fakt uklidněte. A jedna kuriozitka, co mi řekl známý - údajně jsem měla být společnice:D Tak jednou jedinkrát - nikdy jsem s nikým nespala za peníze ani nic podobného. A mimochodem - nelituju ŽÁDNÉHO svého spuštění - jsem poměrně líná osoba a nikdy bych nepohla zadkem pro nikoho, koho bych neobdivovala, necítila k němu úctu a něhu. Asi by mi mělo lichotit, že si někdo myslí, že jsem na to někdy měla vzhled. Aneb jak se z roznášení pití na soukromých akcích může stát prostituce:D Bylo mi šestnáct:D Ale myslím, že si za to můžu sama - dělala jsem tajemnou, mlžila, mluvila v hádánkách, mystifikovala... až kolem mě vznikly pikantní kuriozity. A je jich víc, to by jste se nasmáli, fakt.
Ale jinak Vám (Vy moc dobře víte, koho se to týká) děkuju, že o mě tvrdítě, že jsem ve skutečnosti hrozně chytrá. A asi i děkuju, že o mých "problémech" diskutujete, ale buďte te lásky a řešte si svoje - já o nich taky leccos tuším a připadají mi teda taky docela znepokojivé.

A teď k cílům léta:

1. Konečně zhubnout za červenec 5 kg a srpen další 4 kg. Je to úplně minimální cíl, takže doufám, že to konečně bude za mnou.
2. Donutit se cvičit. Ne denně, ale alespoň trochu. Já tomu říkám "hodina nenávisti k mužům".
3. Spát s někým. To zní pěkně divně, ne? Já to myslím takhle - prostě si vedle někoho lehnout a spát v objetí. Žádné nevhodnosti a nemravnosti. Žádný blbý pocit, že jsem nenamalovaná a vypadám jako blb. Vedle nikoho jsem nespala (kromě kamaráda a kamarádky)... asi od 16 let.
4. Jet s kamarády na festival. Spát pod stanem. Nenervovat se z nedostatečné hygieny. Chodit v gumákách.
5. Opálit se. Nejsem velká fanynka snědé pokožky, ale na druhou stranu je to metoda jak se zbavit jizev.
6. Být v plavkách před jakoukoliv osobou. Ono by se řeklo, že před rodiči je to nejjednodušší, ale omyl. Venku jsem moc tlustá a doma moc hubená. Fakt super.
7. Dokončit první svůj sketchbook. Nevím, jestli to stihnu, ale snad jo. Kreslení, tvoření, psaní... je moje soukromé hobby.
8. Naučit se, aby mi bylo jedno, co o mě říkají ostatní. Chci umět poslat do háje ty trapné moralisty, co si myslí, že mají právo mluvit o mém životě a neví o mě vůbec nic. Ideálně mě pak osahávají a to jim moje nevhodnost a "anorexie" žíly netrhá, že?
9. Už se neopít a následně nebýt nevhodná. Tak jo, je na čase uznat, že s tím mám trochu problém.
10. Najít sebedůvěru a vlastní cenu. Pochopit, že ať jsem jakákoliv, tak se mnou nemůže každý umělec/bohém vy*at. Naučit se jim odolávat.
11. Můj tajný cíl. Aneb MOŽNÁ... hodně MOŽNÁ... mě někdo okouzlil.

Prostě si chci pořádně odpočinout. Jen tak proplout bez velkých věcí. Je mi poměrně dost dobře. Až na to, že mi je pořád zima:/ Tohle léto snad bude poslední na dietě, pevně v to doufám. Byla bych fakt totální břídil, kdybych nedala těch posledních 9 kilo, ne? Po tom všem, co jsem prožila, co jsem pro to udělala. Tohle musí být to léto, kdy konečně přestanu být ta oplácaná. Je mi jedno, kdo si o tom, co myslí - tohle je jenom můj život a žiju ho jen já sama.
Jinak moc nevím o čem už psát - tak když tak si řekněte, co Vás ještě zajímá.

http://ask.fm/wonderlandforemily

Liebster award

1. července 2014 v 22:01 | Emily
Moc děkuji Dreamer za nominaci:)
- povězte o sobě 10 věcí
- odpovězte na 10 otázek blogerky/blogera, který vás nominoval
- nominujte 5 blogerů, kteří mají méně než 200 pravidelných čtenářů
- vymyslete 10 otázek, pro ty, které budete nominovat
- informujte blogery o tom, že jste je nominovali
10 věcí o mě:
1. Stále neumím zavázat tkaničky - i když jsem se to na jeden den naučila, tak to zase neumím:)
2. Od 12 let si píšu pravidelně deník.
3. Od 15 let jsem si nestříhala vlasy a mám je po zadek:)
4. Posledního skutečného přítele jsem měla v 17 letech.
5. Líbí se mi kluci s dlouhými vlasy.
6. Strašně mi záleží, co si o mě ostatní myslí.
7. Miluju nošení rudých rtěnek.
8. V oblékání mám docela dost pravidel, která pevně dodržuju.
9. Mým snem je být učitelkou na střední škole.
10. Nemyslím si, že jsou si ženy a muži rovni. Neznamená to však, že si myslím, že jsou ženy méně než muži. Jen si myslím, že některé tradiční hodnoty by měly být zachovány.

Otázky a mé odpovědi: (Dreamer)
1. Mala (a máš) si niekedy psychické problémy ??
Nevím, co si pod tím představit. Ano, měla jsem anorexii a sebepoškozovala jsem se. Ale to je minulost.
2. Koľko rokov bloguješ ??
Dietářsky od roku 2009.
3. Držíš (držala si) niekedy nejakú diétu ??
Tak to snad ani nemusím odpovídat:D
4. Aké seriály, hudbu, knihy, filmy a umenie máš najradšej ??
To je velmi těžké, protože je to podle období a nálady. Nemám u ničeho jen to jedno jediné.
5. Si zastancom kvalitného umenia ?? - rozumej kvalitné knihy, CDčká, muziku, filmy, skladby,...
Jsem zastáncem toho, že umění je pro každého subjektivní a pokud to někoho naplňuje, pak to má smysl.
6. Mala si niekedy problémy so šikanou ??
Ano.
7. Chodila si/ chodíš ku psychologičke ??
Chodila jsem na terapii, ale to je minulost.
8. Ako ťa - podľa teba - vidia ostatní ľudia ??
Sebevědomou, přehrávající, divokou, ukecanou... ti, co mě znají? Příliš řešivou/komplikovanou, nevázanou, příliš obětavou.
9. Štýl obliekania, maľovania, česania a správania - inšpiruješ sa niečím, vytváraš si vlastný, alebo ti to je jedno ??
Maluju se jednoduše - silná kočičí linka, výrazné řasy, rtěnka. Oblečení je čistě moje osobní pocitovost, ale preferuji ženskost.
10. Ako často plačeš ??
Teď už vlastně skoro vůbec.

(Elis)
1. Máte odhodlání držet dietu s předem stanovenými striktními pravidly či raději jíte dle vlastního uvažení apod.?
Nikdy jsem nebyla na takové ty pravidlové diety. Myslím, že je to o ničem - proč jíst, jenom proto abych splnila nějakou tabulku, když třeba zrovna nemám chuť nebo naopak.
2. Máte nějaké koníčky? Jaké?
Toho by bylo- kreslení, psaní deníku, čtení a chození do knihovny, svůj vzhled, pivo...
3. Jak nakládáte se sladkostmi? Jsou vaší nepřekonatelnou překážkou nebo je zvládáte zcela s klidem?
Nejsem úplně na sladké, ale mám chvíli, kdy mám nehoráznou chuť. Díky Mie si je můžu dát:)
4. Je váš způsob hubnutí podle vás zdravý či naopak?
Není.
5. Co máte na sobě nejraději?
Vlasy.
6. Kolik času věnujete pohybu?
Max. 45 min.
7. Máte sourozence?
Starší sestru.
8. Jak prožíváte prázdniny?
Jako malá jsem hodně cestovala. Po roce v cizím městě jsem nejraději doma a prostě podnikám na co mám náladu.
9. Jaký je váš vztah ke zvířatům?
Miluju je. Mám doma 3 kočky.
10. Pijete kávu?
Ne.

Otázky od L.
1. Co vám hubnutí dalo a vzalo?
Dalo mi to úplně nový život. Čím dál více si uvědomuji, jak moc se můj život změnil. A vzalo mi to... asi naivitu a sny. Předtím jsem strašně toužila být milována. Teď si myslím, že to pro mě není.
2. Kdybyste vládly světu, co byste udělaly jako první?
To je velmi těžká otázka. Asi bych měla říct něco jako vyhlásit světový mír, vyřešit hladomor, zavést všechno patří všem... Ale fakt nevím, co je to nejdůležitější. Takže asi bych si na hlavu nasadila korunku:D
3. Nejlepší moment vašeho života?
Maturita - ten malý okamžik v životě, kdy jsem měla pocit, že jsem dost dobrá. Kdy mi bylo jedno kolik vážím. Byla jsem prostě a jednoduše šťastná.
4. Co si o vás myslí ostatní?
Jak jsem řekla - divoká, nevhodná, ukecaná, přehnaná, koketní, ale teď jsem slyšela, že se říká, že jsem chytrá.
5. A jak se snažíte působit?
Přesně tak - divoce, nevázaně, otevřeně. Ona je někdy podivná fantazie lepší než realita.
6. Kdybyste si teď mohly koupit 5 věcí, které by to byly?
Beru to v materiálním smyslu - šaty Alexander Mcqueen, byt na místě, kde toužím bydlet (není to žádná světová destinace, ale část Ostravy:), odstranění všech jizev na těle, kočičí útulek, všechny rudé rtěnky.
7. Co vás rozpláče?
Harry Potter.
8. Co je podle vás největší vynález?
Ipod:)
9. A co nám pořád chybí?
Nahrávač snů:)
10. Kdo/co vás inspiruje?
Já přestala toužit být jako někdo, co se týče vzhledu a stylu. Snažím se být nejlepší verzí sebe samotné. Ale do života? Dva mí učitelé ze střední školy - chtěla bych jednou být skvělou učitelkou.

Effy:
1. V jaké době by jsi chtěla žít a proč?
V šedesátých letech 20.století v Americe. Lákal by mě ten nevázaný život s opravdovými bohémy. A nebo u nás v době komunismu - zní to asi divně, ale mám velkou slabost pro underground. Ráda bych zašla na pivko s Magorem a panem Havlem.
2. Sebepoškozuješ se/sebepoškozovala jsi se?
Sebepoškozovala jsem se od 13 let do 18 let. Je to za mnou.
3. Jakou máš povahu?
Vlastně ani nevím. Za ta léta jsem prošla takovými událostmi, které mě proměňovali. Přizpůsobila jsem se situacím až jsem pomalu zapomněla, kdo jsem byla. Ale asi velká romantička a snílek.
4. Máš ráda knihy? Popř. jaká je tvá nejoblíbenější?
Knihy miluju. Nemám vyloženě nejoblíbenější. Myslim, že pro každé období života se hodí jiná kniha, která člověka prostě zasáhne v danou dobu.
5. Jaký měsíc v roce máš nejraději a proč?
Asi nemám nějaký konkrétní, který bych milovala.
6. Bojíš se něčeho?
Bojím se spousty věcí - doktorů, ohně, podzemních prostorů...
7. Tvé vysněné povolání?
Učitelka na střední škole, nedělám si srandu.
8. Jak zvládáš Vánoce ohledně hubnutí?
Kupodivu mi to nedělá velké problémy.
9. Máš tumblr?
Ne.

10. Chceš mít v budoucnu dítě?
Strašně si to přeju, jednou být dobrou matkou. Ale bojím se, že se to nakonec nestane.

Otázky pro Vás:
1. Co by sis raději vybral - mír a nebo svobodu?
2. Místo, kde jsi nejklidnější.
3. Věc, za kterou jsi na sebe v životě nejvíce pyšný.
4. Celý život v pohodě bez větších zvratů (dobrých i špatných) a nebo divoký život plný výkyvů?
5. Co by jsi řekl svému o 5 let mladšímu já?
6. Co pro tebe znamená Harry Potter?
7. Zlozvyk, podivnost, co máš.
8. Jaké jídlo bys mohla jíst pořád, kdyby jsi z něj nepřibrala?
9. Na co máš podle tebe talent?
10. 3 přání, které by jsi si přál.



Nominuji:
Barča http://baarrccaas.blog.cz/
Blueberry http://just46blackthings.blog.cz/
Susie http://www.flower-mind.blogspot.cz/
L. http://livingisthehardest.blog.cz/
B. http://sophistications.blog.cz/

19.6.2014 Reach the unreached. Touch the untouched.

19. června 2014 v 18:11 | Emily
Heart Skirt <3 .

Mé dámy,
Konečně mám za sebou poslední zkoušku a čeká mě už jen jeden drobný zápočet. Jinak jsem tento semestr dala všechno a až na jeden zápočet na první pokus. A to jsem se vlastně vůbec neučila:D Nevím, ale u té poslední zkoušky se stalo něco, čemu do teď nemohu uvěřit. Byl to fakt náročný předmět, u podivného vyučujícího (je mu určitě více jak 60 let)... za dveřmi byl vždy slyšet jenom řev. Holky vycházely se slzami v očích nebo rudé. A já kráva se na to učila asi 3 hodiny. A když jsem tam došla, tak jsem byla totálně mimo. Odpověděla jsem tak na jednu otázku ze tří a to ještě nic moc. Tak jsem mu prostě řekla, že odejdu a přídju za týden. On? Že kdyby mě chtěl vyhodit, tak to udělá a že nechce. Ptal se mě jestli mám kluka. A potom, že jsem krásné stvoření, ale ne asi moc chytré. Dokonce mi tam začal ošetřovat ruku:D Ani jednou nezvýšil hlas. Pak řekl, že jestli souhlasím s trojkou. A když jsem odcházela, tak řekl něco ve smyslu, že bych měla mít přítele, když pracuju v hospodě, protože holky s takovou prdelkou jsou v nebezpečí. Pořád to nějak nemohu pochopit - řval po daleko hubenějších, prsatějších, krásných spolužačkách. Skoro všechny dostaly trojku a to to fakt uměly! A víte, co? Všichni mě pořád podezřívali, že mám známky neoprávněně, tak prosím, konečně je to pravda:D Možná Vás to pohorší. Feministky si boudou škubat vlasy. Mě je to fuk.
Jak jste si všimlu, tak ano - mám brigádu v hospodě. A tento víkend tam budu pátek, sobota, neděle. Minule jsem byla jeden den a bylo to fakt fyzicky peklo. Ale tak je to brigáda, kterou jsem si myslela, že nikdy nemůžu mít:) Nejsem vyučená, nemám praxi... a stejně ji mám:) Chci hlavně mít praxi, abych pak mohla pracovat kdekoliv v kavárně nebo hospodě.
Cvičení se držím. Je to peklo a hnus! Denně to je tak 30 - 45 minut utrpení:/ Nenávidím to, ale dokončím, co jsem začala. I když teda docela mě děsí ta dřepovací challange - 250 dřepů? To nikdy nemohu dát:D Mám natažené boky:D Ale je fakt, že je to den ode dne lepší. Akorát teď minimálně tři dny vynechám - budu v práci třeba 10 hodin, tahat těžké tácky a celou dobu stát na nohou. Minule to trvalo od 6 hodin do 5 ráno. A teď už tam mám být na dvě:/ Minule jsem normálně cítila, jak mi dochází fyzicky energie - jako by mi docházelo palivo.
Váha se drží -7 - -6 kg do prvního cíle. Ale blbne mi váha - pokaždé ukáže jiné číslo:/ Budu si asi muset pořídit novou. Jinak včera jsem si poprvé zakoupila kalhoty velikoti 38:D A košily taky, ale to jen proto, že se mi menší otevírala přes prsa, což mi připadá nechutné:/
Mám se prostě výborně. Nad ničím nedumám, nic neřeším... prostě si to prožívám a užívám. Někdy se na okmažik zastavím a říkám si - co se to s mým životem stalo? Proč najednou všechno jde a funguje? Plní se mi všechny sny a já to pořád nějak nemohu pochopit.
Jak se daří Vám?

S láskou,
Emily

http://ask.fm/wonderlandforemily

13.6.2014 That feeling

13. června 2014 v 10:27 | Emily
imgfave - amazing and inspiring images

Mé drahé,
Nepsala jsem, důvodem však nebylo to, že bych neměla o čem. Právě naopak. Všechno se tak nějak pohnulo, změnilo,... Byla jsem líná o všem psát:)
Začnu u toho, že se mi více jak týden nedařila dieta. Nebudu se vymlouvat na to, že jsem měla zkoušky, začala s brigádou apod. Prostě jsem více jedla a málo zvracela. V podstatě jsem to udělala vědomě - věděla jsem, že přiberu. Není to katastrofa - pořád mínus 8 do cíle. Ale zase jsem to chytla pevně do rukou a váha klesá:)
Doma už to začalo. Pamatujete jak mě při prvním hubnutím okolí uráželo, naráželo a komentovalo? Už je to tu zas. "Kde máš prsa?" "Vypadáš jako z koncentráku." "Jsi kost a kůže." Pořád o tom mluví, i když to samozřejmě není pravda. Musíte brát v potaz, že jsem byla obézní, najednou mi jsou vidět klíční kosti a hned jsempro ně "vyhublá". A taky v rodině, kde je váhový průměr u žen nadváha, tak je to prostě změna no. A taťkovi se hubené holky nelíbí. Jinak už jsem předhonila mamku:) Zkoušely jsme si její staré věci a rozhodovaly, co si nechá, co si vezmu já a co jde pryč. Všechny kalhoty mi byly velké. Když jsem šla na brigádu, tak jsem potřebovala černé kalhoty. Dala mi jedny 38čky, co ale jsou takové ty zcvrklé, miniaturní s pevnou gumou v pase. Smála jsem se jim, že to nemůže nikdo obléknout. Smích mě přešel, když jsem v nich stála před zrcadlem.
Byla jsem s kamarádkou na drinku. Bavily jsme se o váze. S mou překrásnou, všemi chtěnou, kamarádkou, které mě tenkrát stíhala při prvním hubutí. Byla jsem celý život její ošklivá,tlustá kamarádka, protože i při své nejnižší váze - ona byla hubenější. Psala jsem, že přibrala. A když mi řekla svou váhu (tipovala jsem jí o 4 kg méně), tak... vážím méně. Seděla jsem a dívala se na ní. Je nádherná - má větší prsa a kulatější zadek. Najednou mi to nějak došlo - já už nemusím. Jsem jako normální, hezké holky. Kdybych chtěla, tak toho mohu nechat a udržovat. Ale druhý den jsme se domluvily... počkejte si - na cvičení:D Po bezmála 2 letech diety jsem včera poprvé cvičila. Sestavička z dob anorexie. A chtělo se mi umřít:D Nikdy jsem to nepřeháněla, tak si to nepředstavujte jako kdovíjakou pecku, ale pro mě je to až moc:)
K mužům se vyjadřovat moc nebudu. Ten učitel? Zase stejný příběh jako je to u mě pokaždé. Škoda mluvit. Škola? VYNIKAJÍCÍ:D Vůbec nevím jak, ale nejtěžší zkoušku jsem dala bez přípravy. Už mě čeká jen jeden zápočet a jedna zkouška.
Léto se blíží a já mám docela dost plánů. Vysněný festival. Pár výletů. Vysněná brigáda - v hospodě:) Cvičení a hubnutí- A příští týden si půjdu koupit krajkové šortky:)
Jak se daří Vám?

S láskou Emily:)

http://ask.fm/wonderlandforemily

25.5.2014 Can you imagine...?

26. května 2014 v 0:22 | Emily
Be skinny

Mé drahé dámy,
Musím říct, že to, jak se teď cítím mi zrovna moc nepomáhá. Spokojenost. Pohoda. Jsem ukolébaná pocitem, že není kam spěchat, protože má situace není "do nebe volající". To přesně se mi minule stalo - byla jsem hubená a najednou to začalo - mohu si přece dát tohle a nebo tamhle to. Ne, to není v pořádku. Vím, co chci a vím, že to chci dosáhnout do 3.7.2014. Tedy abych se do prvního cíle dostala přesně na den 2 roky od začátku. Váha se pořád pohybuje mezi 8 a 7 kg do prvního cíle. Mám na to zvládnout to.
Musím Vám něco oznámit - v pátek jsem si koupila dvoje šortky. Velikosti 38!!! Jak jsem tam stála v té kabince... Nechápu to. Zrovna mám pocit, že se mi zvětšil špek na žebrech. Celkově jsem teď nespokojená s jídlem a tak mám pocit, že jsem tluštší. Krk mám tak dodřený, že škoda mluvit. Ale fakt nechápu, když se dívám na fotky z mého hubnoucího období číslo jedna, tak jsem vypadala teda při této váze daleko lépe. Jak to?
Jinak se mi výborně daří ve škole - všechny dosavadní zkoušky jsem dala na první pokus s vynikajícími výsledky. Jsem ze sebe naprosto šokovaná:) A nikdo mě už neobviňuje, že to je o "prsa". O vztazích se vyjadřovat raději nebudu - mám v tom sama takový zmatek, že fakt nevím, co chci. A tak vařím a peču. Bez vtipů. To mě zrovna teď uklidňuje a naplňuje.
Už to strašně moc potřebuju. Dosahnout svých cílu, abych si srovnala hodnoty. Chci být se sebou spokojená a nejen s tím, co jsem dokázala. Nechci už si říkat - bylo by to jiné, kdybych byla hezká? Je to proto, že jsem moc oplácaná? Nechci se zaseknut na "je to fajn". V ničem. Mám spousty plánů do budoucna a k tomu potřebuju být hezká, hubená a v pohodě. Chci krajkové šortky. A plavky.
Tento týden se na to důsledně zaměřím a budu se snažit, aby váha zase pořádně klesala.
S láskou
EMily

http://ask.fm/wonderlandforemily

17.5.2014 It has no power over you

17. května 2014 v 22:59 | Emily


Untitled

Asi už budu trapná, ale já mám poslední dobou prostě skvělou náladu. Tolik let jsem žila v podivné křeči a ta najednou jako by... se uvolnila. Možná si tvrďte, že jsem anorektička nebo blázen, ale jak by tohle mohlo být špatné? Jak by ten klid mohl být psychická nemoc? Jsem plná energie a chutě do života. Když jsem měla anorexii, tak jsem dělala jednu pitomost za druhou. Chtěla na sebe upozornit. Chtěla jsem být chtěná. A teď? Nemám potřebu.
Byla jsem na školním výletě se svou střední. Má milovaná minulost. A víte co? Když jsem seděla v noci sama na chodbě (nejsem zvyklá chodit v jednu spát, tak jsem četla něco do školy), tak mi došlo, že jsem tam po čtvrté v životě. První rok to byl začátek anorexie. Druhý konec anorexie a přibírání. Třetí jsem byla dost oplácaná, ale hubnoucí. A letos? Tak co - pořád mám nohy jako klády, pořád mám na žebrech špek a statné ručiska. Ale jsem... vyrovnaná. Došlo mi, že kdybych měla do konce života vypadat takhle, tak to přežiju. To, že pokračuju je volba, ne však nutnost. BMI mám zcela v normě. Jasně, pořád ho chci mít pod dvacet, to se nezměnilo. A celkově jsem si to užila, i když jsem jela s obavami - nejsem zvyklá, že někdo sleduje mé návyky. První den jsem si na oběd dala polévku a zcela beze strachu jí šla vyzvracet. Druhý den jsem si dala celý oběd a nezvracela (nebyla jsem na záchodě sama). Teda jo, ale až pak doma po několika hodinách. Neměla jsem špatný pocit. Bylo mi prostě dobře - nikdo mě nekomentoval, do ničeho nenutil.
V hlavě jsem si urovnala spousty věcí za ten večer. Jedna z nich je i otázka minulosti - ano, miluju jí. Ale je pryč a já konečně mám pocit, že jsem připravená se vzdálit. Ne utéct. Ne vymazat. Jen prostě... se posunout. Všechny, co jsem tolik adorovala najednou vidím reálněji. Krucinál, někdy mě mrzí, že tady věci nemohu napsat detailněji. No, nic. Ale ve chvíli, kdy mi jedna z těch studetek řekla : "Já si tě pamatuju. Proboha, ty jsi tolik zhubla!"... nezměním to, že jsem byla tlustá. Ale já už se za to vyplatila. Už to nesmí mít nad mým životem moc. Ta tlustá bude v mém životě už napořád, stejně jako v tlustém těle byla ta anorektická. Ještě mě donutí udělat spousty pitomostí. Ale já pevně věřím, že jednoho dne zmlkne.
Něco... musím říct. Nejsem zatím připravená, ale... Slovy mojí milované Fai: "a jednou,jednou možná příjde někdo normálně nenormální kdo ti nedovolí utéct a ty budeš chtít." Víte, co? Když jsem seděla na chodbě s mladičkým klukem, který si stěžoval na trapnost jeho vrstevnic... mi došlo, že chci, aby mi zase jednou někdo vyrazil dech. Vlastně, ani nevím proč mi to najednou přišlo na mysl. Myslím, že to bylo obyčejností okamžiku. Byla jsem nenamalovaná, s brýlema, morkou hlavou... a nebyla jsem z toho na nervy. Asi to nepochopíte, ale všichni, kdo mě dobře znají, tak ví, že vstávám ráno hodinu dříve, aby mě tak nikdo neviděl kromě rodiny. A najednou to bylo prosté. Možná by to tedy někdy v mém životě mohlo být prosté. Že bych jednou chtěla více než "na to, že se známe krátce, tak tě mám docela rád".
Váha se teď pořád drží. Ale - pohly se stehna, lýtka a ruce :D To je pro mě největší láska:) Jsou to teda jenom centimetry, ale... Je to skvělé:) Šortky, už se blížím.
Mám teď tolik plánů do života. Věci, co prostě chci jen tak prožít. Na některé pořád musím sebrat odvahu:D Chtěla bych být odvážnější.
Podívejte, za rok už můžu být třeba mrtvá a nebo hůř... tlustá.
Takže pojďme žít tady a teď.

S láskou,
Vaše Emily
http://ask.fm/wonderlandforemily

11.5.2014 Enjoy it before it´s over

11. května 2014 v 11:25 | Emily
Tumblr

Mé milé dámy,
Ozývám se po nějaké době, ale moc pořád nevím o čem psát:) Váha se teď více jak týden nepohla. Dělala jsem pokusy - jedla jsem více a nic, jedla jsem méně a nic. Kupodivu mě to neštvalo - raději už těžce hubnout než lehce přibírat:) A dneska konečně - -0.8kg, takže už jen -7 kg do prvního cíle:)
Víte, na co jsem přišla? Co já vlastně pak budu dělat? Je přede mnou celkově už jenom maximálně -11 kg a co pak? Tohle to hubnutí... bez mála dva roky je to moje priorita. Moje myšlenky, jednání, nálady...všechno se podřizuje jenom tomu jednomu. Na začátku jsem si neuměla představit, že bych někdo dosáhla cíle, ale teď už tomu dýchám na paty. Jasně, potom mě čeká to těžší - udržování. Ale kdo budu až tohle skončí?
Musím se s Vámi podělit o něco, co ve mě vyvolává jistý pocit. Mám spolužačku, která uznávám je sexy - velká prsa, dlouhé vlasy, statnější postava (psala jsem o ní kdysi). Ale když jsme spolu mluvily v pátek o dietě. Sama zhubla 11 kg pouze cvičením, jí normálně. Ale ty její řečí - jak je teď sexy, jak jí každý chce a jak je dokonalá. Ona tyhle řeči vedla v šortkách pod zadek! Stehna tak o 5 cm větších a povislejších než mám já. Na břiše má pořád dost faldů. Naprostá absence pokory a sebekritičnosti. Každý ať je jaký chce, ale ať je prosím sebekritický a hlavně slušný k ostatním. Ona pořád, kdo je tlustý a kdo hnusný. Z jejích řečí jsem vedle ní měla pocit, že jsem tlustá ubožačka. A nejvíce mě dostala věta - "No, ty jsi byla na začátku roku pořádně tlustá". Řekli by jste to kamarádce? Já ani 150 kilové. Dobře, měla jsem o 14 kilo více, byla jsem... tlustá, ale tohle se mi fakt stalo poprvé. A co myslíte, že jsem na to udělala? Nechala jsem to na sebe házet. Měla jsem pocit, že mi narvala nůž mezi žebra. Takže holky, dejte si na tohle pozor, je to fakt odporné:/ Byla jsem taky taková, když mi bylo 16 - 17 let. Ale teď si uvědomuji, že nic není napořád. Jeden den můžeš být na vrcholu a druhý být zase "ta tlustá". Uvědomte si to.
Jinak si teď jedu na jarní, hipísácké vlně:) Cítím se prostě dobře. Bohužel (Bohudík), musím uznat, že můj život se změnil se změnou vzhledu. Je to jiné, má to vliv na spousty věcí. Je to prostě vidět, jak se lidé chovají jinak k upravené holce. Můžeme si lhát, že vzhled nehraje roli, ale myslím, že jako člověk, co za posledních 5 let vystřídal velikosti od 36 po 44+, o tom vím své. Je, ale také pravda, že jsem se změnila i povahou - když jsem byla tlustá, tak jsem se nenáviděla a byla vzteklá. Elipsou jsem se vrátila zase k tomu být hodná, milá a pomáhat. Nevím, jak to pospat, ale najednou mám pocit, že mě lidé berou vážně, že mě vidí. Je tu pořád svíravý pocit, který říká, že lehce můžu být zase "ta v koutě". Že už nikdy neuslyším "jsi krásná" - mimochodem, poprvé v životě mi to někdo řekl:)
Když jsem byla po 4 letech znovu na Majálesu... byl to zvláštní pocit. Když jsem tam byla naposledy, tak jsem měla anorexii. Znovu slyšet UDG. Znovu pana Uhlíře. Znovu mít ledové ruce. Znovu nebýt tlustá.
Koupila jsem si nadkolenka! Pořád se na to necítím, ale nevypadá to tak zle, jak bych čekala. A ta cena - z 300 kč sleva na 30kč v H&M :D Další cíl? Krajkové šortky! Jsou teď zase hit, ale já bych ráda ty pravé z Asie. Centimetrově by mi byli už ty Mka (to byl cíl), ale stehna pořád nejsou "šortkové":(

Vaše Emily

http://ask.fm/wonderlandforemily

3.5.2014 I don´t want him in my mind. I want him here with me.

3. května 2014 v 23:11 | Emily
35-24-35 | via Tumblr

Mé drahé,
Nevím o čem pořád psát. Jsem nějaká vzdalená a nevím... mám divný pocit z celého blogu a celkově světa. Jako by se ze mě stal schizofrenik, kdy jedna část je ta holka ze 3.7.2012 a ta "nová". Jako by tu noc, kdy jsem se rozhodla jít do toho, vznikl viteál. Ne, ta tlustá holka nezmizela. Pořád tu je a odmítá se vzdát minulosti. Každá chce něco jiného. Cítí něco jiného. A je to strašidelné o něčem rozhodovat, protože to je jako by mě škubaly každá na jednu stranu. Jedna chce jít a druhá si strašně přeje zůstat.
Váha se drží pořád okolo mínus osmi do prvního cíle, za což jsem ráda, protože někdy jím jako prase. Ale tak já a zubní kartáček se milujeme. Nedá mi to moc práce, zase jsem se zlepšila. Ale ráda bych za 12 dní dala dolů 2 - 3 kila. Bude to teď trošku těžší. Dnes jsme měli jít na oběd s rodiči - oblékla jsem se normálně. Ale když jsem přišla nahoru, tak oba rodiče se na mě dívali divně a že to přece není možné. Myslela jsem si, že mám něco špatně s make upem. Ale pak začalo spínání, že to není možné jak vypadám. Příjde mi to stupidní - vidí mě přece denně! A pak mamka, že přece docela jím, tak jak je to možné. Ve snaze dokázat jim, že jsem pořád "kus" jsem si rozepla kalhoty a ukázala na břicho. Musela jsem vypadat jako blázen. Taťka se mi pak pořád smál, že mám ruce jako párátka (jo to určitě! spíše klády) a že nemám vůbec žádný zadek (to mě trochu trápí). Ale ať mi dají všichni svátek - každý si žije po svém a neohlíží se na mě. Tak jsem jim zase zvracela přímo pod nosem. To jak vypadám... teď mi dává něhu. I když teda...
Zase se nechávám "zneužívat". Jsem pitomá, vím to. Feministky škubejte si vlasy. Můžu za to, když je to učitel (ne můj, než zase začnou spekulace! A je mi věkově přiměřený!)? Chápateto? Pan středoškolský učitel. Zase. Podělaný komplex z minulosti. Co si tím chci dokázat? Možná zneužívám spíše já jeho. Není to vztah. On se na nic neptá - nezajímá ho, co jím. Odkud jsou jizvy a co znamenají modřiny. Nezná mou minulost a vlastně ani mé přijmení. Ale moje hlava mě motá. Místo toho, abych usilovala tady o pana úžasného, tak mi v hlavě leží dvě až tři jména z minulosti (není to pan š. ať opět předejdeme spekulacím!). Jeden z nich si o mě myslí, že jsem blbka, chová se hrubě, bojím se ho a totálně mě přechytračil mýma vlastníma zbraněma. Druhý o tom snad škoda mluvit, protože tomu nerozumím ani já sama - není to můj typ ani trochu, ale náhodou byl dvakrát u toho, když jsem byla spokojená a dělal mi nešluné návrhy a to prosím i v době, kdy jsem měla o asi 15 kg více! Ten třetí to už je čiřé bláznovství jara a nostalgie. Můžete mi prosím říct, proč chci vždycky ty, co mě chtějí jenom na sex? A nemohu chtít ty roztomilé miláčky, co mě zvou na kafíčko nebo běh, brusle a chtějí lásku a připadám jim hezká? Možná... jsem prostě zapomněla, jak jednoduše milovat. Jaké je to, když se ke mě někdo chová s něhou a úctou. Prostě jsem to zapomněla. Můj život teda není o moc jednodušší, když už nejsem tlustá. Podělané jaro.
Musím překonat fobii a jít si koupit kalhoty. Všechny mamčiny už jsou mi volné a padají:/ Nenávidím to. Panika mi říká, že se zase obléknu jenom do 44řek. Bože, prosím ať jsou to třicetosmičky! Jsem na svůj vzhled šíleně háklivá - každá sebemenší poznámka mě úplně odrovnává.
Jak se daří Vám princezny? Snad myslíte na to, že čas běží...
Vaše Emily :*

http://ask.fm/wonderlandforemily

17.4.2014 Die with memories, not dreams

17. dubna 2014 v 10:34 | Emily
. | via Tumblr

Mé drahé,
Neozvala jsem se, protože jsem moc nevěděla, co psát. Je to skvělé, protože kdysi jsem měla ve zvyku nepsat jenom, když se mi nedařilo. A mě se daří:) Už jenom 9 kg:) Už jen mizerných 9 kilo do šortek! Už si všímám, že moje stehna pomalu chytají takový menší "rozměr" a nejsou tak "kládovité". Minulý týden byl teda hrůzný a fakt jsem se bála, ale nepřibrala jsem a zvracení jsem zase srazila na max. 2 krát denně. Zkusila jsem si šaty, které jsem měla na sobě v tanečních, když mi bylo 16 let - mají velikost 38 a v pase jsou maličké. A jsou mi! Všechny kalhoty 40 jsou mi volné, tak mám v plánu zkusit si 38čky v obchodě, jestli už je to fakt pravda!
Ale máme tu jednu nepříjemnost. Mamka něco tuší. Včera mě fakt vyděsila. Ukazovala jsem jí na sobě podprsenku (páře se, tak jestli půjde spravit) - mamka vykřikla, že jsem anorektička. Berte to s obrovskou rezervou - my jsme byli vždycky oplácané všechny holky a pro mamku jsou normální holky anorektické:) Sama má postavu na svůj věk skvělou - vel. 40 s tím, že má hezčí nohy než já, ale vršek mám já hubenější. A ják já mám výrazné kosti, tak jí to vyděsilo. Není to krkavčí matka, ale já doma pořád chodím v obří mikině a legínách, což vzhledem k mým kýtám je bezpečné:D Hned jsem to otočila, že sama je anorektička (za poslední dobu hrozně zhubla).A pak jsme se bavily - ptala se mě na věci z minulosti. Jenže několikrát řekla, že si můžu jíst jak chci, ale nesmím zvracet. Chápete to? Kdyby něco tušila (slyšela mě apod.), tak by snad hned udeřila v u chvíli. Ale možná prostě vidí, že jím a přesto dost hubnu. Budu muset být ostražitější a pozornější! Jinak mi řekla, že by mě nikdy neposlala do blázince. Takže pohodka:)
A teď k dobrým zprávám. Cítím se skvěle. Jaro je tady a já už nehodlám sedět. Líbím se. Je to tak nepochopitelné pro mě. Za poslední dobu projevilo hned několik kluků o mě zájem a já jsem prostě... šokovaná. Ne, já už nejsem ta tlustá se kterou si může někdo (dovolte mi sprostý výraz) vyjebávat! Nebudu už čekat na některé, co se nedokážou pořádně vymáčknout. Chápete kluci (i dokonce i mladší a stejně staří) mě zvou na rande! A já už se tomu. tak vehementně nebráním. Nehledám žádnou lovestory, ale když mi prostě někdo řekně, že chce na kafe nebo pivo, tak už neodmítnu. A je mi už jedno jestli mu je do třiceti, padesát nebo devatenáct! Měla jsem pořád nějaká pravidla, která mě omezovala. Hezké je, že mě fakt zvou na rande - žádné jenom do postele, no to asi chtějí pořád, ale už to dělají galantně:) A poznala jsem jednoho... spojení dvou věcí, které mě na mužích přitahují. Je to jako zázrak! Takže je jaro - mladší už nebudeme, hezčí snad jo, ale spoléhat na to nemůžeme:D
A jedna velikánská novinka - mamka mi včera řekla, že mě vezme ke kožní/plastičce a odstraníme moje jizvy z popraskené kůže! Určitě ty ruce a břicho! A pokud budu chtít tak i nohy od jizev normálních! Holky, já snad jednou budu i normálně hezká:)
Jak se daří Vám krásky? Dietaříte řádně?

Vaše
Emily


EDIT: Už jenom 8 kg, miláčkové:D

http://ask.fm/wonderlandforemily

9.4.2014 Dobře ví, že krása musí bolet - hlavně, že máme zase dvě kila dole...

9. dubna 2014 v 13:43 | Emily

Mé drahé,
Na dny jako byl včerejšek si budu jednoho dne pamatovat. Můj cíl je za jen 10 kg. Když jsem si před necelými dvěma lety stoupla na váhu, tak jsem chtěla umřít. Říkala jsem si, že to není v lidských silách dokázat to, co chci. Když jsem v pondělí viděla tu váhu, tak se mi zastavil na okamžik dech. Stála jsem na té váze a byla jsem tak... pyšná. Vyáhla jsem papír s kilama (jsou tam napsány všechny váhy od začátku) a došlo mi, že škrtám předposlední barvu před cílem. Řeknu Vám něco - já si opravdu nemysela, že to někdy znovu dokážu. Jasně pět, deset patnáct kilo... Ale třicet jedna? A učinila jsem rozhodnutí - po těch 10 kilech se pokusím o další 4 kila a zarovnám to na svou vysněnou váhu, ještě když jsem byla rozhodnuta hubnout normálně (můj první cíl v šestnácti). Nebojte, není to rozhodně žádná podvýživa. Takže deset kilo je cíl a ty čtyři další jsou spíše takový sen.
Mimochodem, víte, co bych si někdy přála? Vidět se z venku. Jako jak mě asi lidi vidí, když k nim příjdu a oni si mě pamatujou jinou. Třeba včera jsem přišla za svou bývalou profesorkou po jedno měsíci (!!!) a ona, že jsem hrozně zhubla - pak ale dodala, že bych měla být opatrná (ví, že jsem s tím měla obtíže). Odhaduju, že je rozdil 5-6 kg, což je pro mě osobně neviditelný rozdíl. Tak jsem to prostudovala na mírách a teoreticky by to mělo být vidět. A pak ty němé pohledy a občas nějaký ten hrdý úsměv. A další košile, co jsem ji sixe zapla, ale raději ji nosila rozeplou... je mi volná po měsíci:)
Vaše komentáře pod minulým článkem mě fakt dostaly. Úplně jsem chytla záchvat, že budu tlustá pro Vás pořád, ale pak Lilie " Co bys měla z toho, že by si tady o tobě pro-any šeptaly, jak jsi podle jejich měřítek nádherně hubená. Důležitý je to venku.". Má pravdu - já jsem jinde než Vy. Ne, já už nejsem mladá holka, co si může dovolit, co chce. Mě už nikdo nezachrání. Ano, mohla bych dále hrát "hru na Anu". Ano, je to hra - řekněte mi kolik holek to dotáhlo do konce pomocí Any? Já za sebe jsem to nedala. Pro Vás já budu tlustá pořád, ale bohužel... raději budu, když budu venku považovana za hezkou. Ne, já nechci být vychrtlá, ale hubená. K čemu by mi bylo zhubnout pod 50 kilo, když by mě zavřeli do blázince a já musela znovu přibrat? Pokud budu mít normální váhu, tak na mě nikdo nemůže. Jakým způsobem? Do toho nikomu nic není.Mimochodem, včera jsem studovala následky bulimie a anorexie. A víte, co? Jsou naprosto totožné až poškození hrtanu, což ale bývá i při podvýživě.
Za více jak týden mám třídní sraz. Takže bych ráda dala do té doby dvě kila dolů (víc bych se nezlobila:).
Jak se daří Vám? Pokud to nejde, tak mám radu. Dva měsíce jsem se nespouštěla, omezila párty a soustředila se... No a skoro 10 kg dole. Je to smutné, osamělé, ale opravdu to dost pomáhá.

S láskou,
Emily

http://ask.fm/wonderlandforemily

31.3.2014 Hubnutí nedá mi práci, když jím za správnejch konstelací - za konstelací, že se po jídle zvrací

31. března 2014 v 19:15 | Emily

Mé drahé dámy,
Minulý týden nebyl zrovna jednoduchý. Měla jsem jakousi "krizi víry". Už ani nevím, který den, ale prostě mě chytl hysterický záchvat - bylo to něco mezi vztekem a bolestí. Říkala jsem si - krucinál, tak dlouho už bojuju, dřu jako blázen... ale můj život je stejný. Pořád všechny ztrácím. Pořád se doprošuju. Pořád jsem osamělá. Pořád mě všichni jenom využívají. Pobrečela jsem si a přemýšlela jsem, jestli to vůbec má ještě cenu - můžu se postavit na hlavu, zhubnout tolik kilo... a stejně to pořád budu jenom já. Uklidnila jsem se a došlo mi, že právě to je ten důvod proč nepřestat. 13 kilo a možná to bude jinak. Nebude? Tak další kila... až jednoho dne najdu svojí cenu.
Váha uspokojivá - zasekla jsem se na stejném čísle jako před deseti kily, ale předpokládám, že zítra to už bude další číslo. Míry velká spokojenost - není na mě už nic "metrového":) Dneska jsem byla tak spokojená... našla jsem o víkednu svetřík, který jsem dostala kdysi k vánocům, ale nikdy jsem ho neměla na sobě, protože byl hodně úplý a já... obézní. No, dnes jsem do něj hupsla a - je mi volný! Sluší mi! Kalhoty vel. 40 jsou mi volné - už brzy budu 38čka :) A minulý týden se vrátila kamarádka po 14 dnech a hned - ty jsi zase neuvěřitelně zhubla! Kdo potřebuje kamarády, když má kosti? Kdo hledá lásku, když si můžu přejíždět prsty po páteři a cítit jednotlivé články? Tohle jediné pro mě má smysl. To ovlivním jenom já a nejsem závislá na nikom jiném.
Fyzický stav je trochu horší no. Křupání neustává a začaly se mi klepat ruce. A bývá mi slabo. Zvracení? Nemá cenu o tom asi mluvit. Kombinace - hladovění, jídlo a zvracení mi pasuje. Moc jídla, co by ve mě zústalo komplet není. Zvracela jsem i po každém víkednodévm obědě - naši byli jen malý kousek ode mě - kdykoliv mě mohli načapat, ale mě to nějak neděsilo. Udělala jsem to velmi rychle a precizně. Mám už v tom takový systém, že poznám prázdný žaludek. Krk mám nateklý a sedřený, ale... co už. Musím si pohovořit s jednou známou, co zvrací už léta - o všech těch následcích. Já sama osobně už našla docela dost mýtů o hubnutí, které nejsou ani trochu pravda, tak uvidím. Jinak si rovnou jakékoliv poznámky o tomto nechte od cesty - je mi to úplně jedno a plýtváte akorát čas. Dle všech proroctví jsem měla už být mrtvá a místo toho jsem pořád mohutná.
Lidi mě znervózňujou. Vrátila jsem se ke kreslení:) Ne, nejsem v tom nějak dobrá, ale baví mě to a dost mi to pomáhá.

http://ask.fm/wonderlandforemily

17.3.2014 It's more than a feeling

17. března 2014 v 11:57 | Emily

Mé drahé hubeňourky,
Minulý týden byl fakt podivný. Nějak zvlášť se mi nedařilo, ale když jsem dneska stoupla na váhu, tak jsem byla překvapená sympatickým úbytkem. Není to takový rychlost jakou si přdstavuji, ale jsou to prostě krůčky v před. A dokonce i centimetry zase poskočily, ale nohy zase nic! Je to jako zlý sen - asi si je nakonec budu muset uřezat!
V sobotu jsem měla svůj panický atak. Chystala jsem se do hospody a normálně jsem byla oblečená. Pak jsem si kontrolovala makeup v koupelně (v pokoji mám docela mizerné světlo). Podívala jsem se na sebe a byla jsem... strašně tlustá. Jasně, když se narovnám tak nepůsobím, tak špekatě, ale v tom zrcadle, ten pohled... nekontrolovala jsem se a najednou... tlustá. Chtělo se mi ze sebe zvracet (ne, že bych asi hodinu předtím nezvracela) a brečet. Okamžitě jsem se převlékla do svého nejvolnějšího svetru. Přeměřila se. Pak jsem konečně byla schopná vyjít. Moc Vám děkuju za pochvaly k fotkám, ale musím Vám opravdu říct, že nejsem vůbec normální! Dobře ty fotky nevypadájí špatně, ale realita je bohužel někde jinde:( Ale brzy bude realita a sny jedno a to samé. Udělám z normálného zrcadla zrcadlo z Erissedu.
Ale když už jsme u toho... možná to s tím zvracením trochu přeháním. Dneska jsem si uvědomila, že jsem zvracela během minulého týdne každý den! Kromě neděle, kdy jsem sice taky zvracela, ale nemohla jsem za to. V sobotu jsem si dala čtyři piva (kde jsou ty časy, kdy jich mohlo být i 8?) a tak zle mi fakt dlouho nebylo. Chtělo se mi umřít. Pekla jsem pro ségru míšu (znáte to?) a občas jsem si odskočila na záchod. Nejhorší bylo, že jsem měla prázdný žaludek, tak jsem zvracela naprázdno. No, ale k mému chtěnému zvracení. Riskuju - v pondělí jsem snědla oběd (večer, protože mám školu až do večera), pak jsem pustila sprchu a normálně, i když byli naši doma, tak jsem zvracela. V sobotu jsem zvracela, když byla ségra doma. Koleduju si. Nejhorší na tom je, že já to nedělám kvůli anorexii nebo proto, že by mě něco nutkalo. Já to vždycky chci udělat a dělám to při plném vědomí - žádný záchvat. Jasně, teď je moderní tvrdit, že se stejně při zvracení nehubne, ale je to blbost. Jasně, že to není storpocentní, ale u mě to funguje.
V normálním životě jsem nějaká zasekaná. Jako by se všechno zastavilo. Nejsem nešťastná, to ne, ale prostě se nic neděje. Je to takové bezvětří... I když je jaro. A jaro je jak jistě víme nebezpečné. Ale zase si říkám už jenom nějakých 13 kilo a pak si můžu divočit, co hrdlo ráčí! Musím zabrat. Tent týden musí být perfektní!

S pozdravem,
Emily

http://ask.fm/wonderlandforemily

11.3.2014 Hoping for the best but expecting the worst.

11. března 2014 v 20:32 | Emily

Mé drahé dámy,
Rozhodla jsem se změnit vzhled blogu. Ten starý vyjadřoval stav, který už neplatí. Ano, v prosinci jsem nevěřila, že to doopravdy někdy dokážu dotáhnout do konce, ale teď jsem přesvědčena o opaku. Dokážu to. Není to nemožné - tak jak se zdálo v červenci roku 2012. Když jsem tenkrát brečela po tom, co jsem stoupla na váhu... nikdy jsem nesnila, že dokážu znovu zhubnout. Ten den jsem si napsala na velký tvrdý papír všechny čísla až ke svému prvnímu cíly - a vypadalo to nemožně, můj cíl byl obrovský. Minulý rok se to všechno, tak nějak zamotalo a dostalo do kruhu, ale rok 2014 se prostě zatím daří. Musela jsem si zvyknout, že kila nepoletí dolů, tak rychle, protože čím je váha nižší, tím je to o dost pomalejší. I tak je to prostě fajn, jak se mi teď daří. Dnešní váha mě fakt potěšila. V knihovně jsem četla nějakou knihu o hubnutí dvou žen a podle toho, co jsem se dočetla bych neměla zhubnout ani kilo - dělám všechno špatně. Ale co je realita? Jistě, neměla bych brambory, tmavé pečivo, coca colu light, rýži... ale já to jím! Uvědomujete si, že jsem ještě nezačala doopravdy cvičit? A přesto jsem zhubla více než ony (i přesto, že jejich počáteční váha byla vyšší)!
A víte, co? O víkendu jsem to přehnala - snědla jsem spousty vlastnoručně upečeného biskupského chlebíčku. Byl tak dobrý (neybl moc sladký). Byla jsem jako prase. I když byli naši doma, tak jsem se snažila zvracet. V pondělí jsem si s velkými obavami stoupla na váhu - váha nejen, že nestoupla, ona o kousíček klesla! Jsem si docela jistá, že už nejsem v tom stavu, kdy z každého "prohřešku" hned přiberu.
Jsem posedlá měřením. Měřím sebe a ženy kolem sebe. Moje mamka letos hodně zhubla a vypadá fakt moc dobře. Tak jsem si jí přeměřila - ona má téměř přes všechno stejně, někde mám méně, kromě nejmenšího stehna a lýtka! Můžete mi vysvětlit, proč ona vypadá hezky a já pořád ne? Možná je to tím, že je o pár centimetrů vyšší než já. Každopádně já bych ráda dala dolů - boky - 7 cm (ale klidně méně), pas -7 cm, zadek bych si klidně ponechala, lýtko alespoň - 5 cm, stehna -7 cm. To se mi zdá už jako úplně směšný krok.
Mimochodem zvrcení... no, nebudu tvrdit, že to je v pohodě. Není. Začínám zvracet i běžné jídlo - je to přece, tak jednoduché! Už mě to moc nebolí a trvá to max 8 minut. Jasně, když se přejím nebo sním něco špatného. Ale když mám tu možnost? Nejhorší je, že nemám výčitky.
Jinak život poměrně nuda aktuálně. Trochu jsem zabrzdila, aby mě nepřemohlo jaro. Ale trochu mě to mrzí, že se prostě všechno a všichni nějak zabrzdili. A to jsem taková... rozněžnělá a kontaktní. Asi je to dobře, protože tyto stavy nakonec nedopadají moc dobře.

S láskou,
Emily

http://ask.fm/wonderlandforemily

5.3.2014 One day I will be good enough for you. I swear.

5. března 2014 v 19:52 | Emily

Mé drahé a Vy ostatní,
Dlouho jsem nepsala, tak se ozývám, aby jste věděli, že si někde nejím kila čokolády a rohlíků:) Ne, prostě jenom moc nevím, o čem psát. Nic velkého se na dietování nezměnilo. Zrovna teď je můj stav průměrný - není to vyloženě zlé, ale hitparáda to není. Dávám si týden bez vážení, ale míry mě fakt neskutečně potěšily. Jenom jsem se Vás chtěla zeptat - jaký máte poměr mezi pasem a boky? Já asi 23 cm a připadá mi to hodně, ale zase 90-60-90 je 30 cm, že? Ale tak na mě všechno funguje nějak divně - mám menší stehna centimetrově než ségra, ale ona má krásné nohy a já klády. Nebp třeba paní z Svět podle Lou - má velkost 42, míry zhruba přes všechno tak o 10-13 cm více (kromě pasu, tam rozdíl menší než 10 cm) - ona je sexy a já pořád ne. Asi jsem holt nefunkční kus. Jinak mě docela trápí, že pořád mizí i zadek - ten bych zrovna uvítala trochu kulatější.
Zrovna teď si svůj stav užívám. Zkoušela jsem si u mamky kalhoty a všechny mi sedly. Normálně si dovolím už i vzít úplější tričko a nevyšiluju. Poslední dobou slyším samé pochvaly. Ne, opravdu je to prostě... skvělý pocit. A dobíjí mi to energii do té poslední patnáctky (doufám, že už to bude, alespoň o trohu méně). Ne, dneska opravdu... tři lidi mě pochválili. A úplně nejvíce miluju ten pohled. Nevím, jestli ho znáte, ale jak najednou někdo nevěřícně zírá na vaši postavu a nechápe, kde to všechno je. Ženy většinou pochválí ústně, ale u mužů je to ten pohled. To je výhoda nás, co jsme byly hodně tlusté - ta změna je výrazná. Krucinál, já těch patnáct kilo prostě musím dát! Tohle je totiž jako ráj. Všechno okolo je nestabilní, ale tohle je...kouzelné. Já vím, že tohle je momentální stav a za tři dny zase budu brečet, že jsem tlusté prase, ale těch pár pohledů a pochval mě teď totálně nabilo k úsměvu. Dokážu to. Jednou budu dost dobrá, slibuju.
Jasně, začínám z toho trošku bláznit. Dělám fakt podivné věci - při sezení sleduju stehna ostatních holek a porovnávám se s nimi, počítám kolik je holek v místnosti hubenějších než já, pořád si osahávám klíční kosti, neustále se měřím jestli nemám více cm apod. No, ale tak to je zatím ještě v mezích. Minulý týden jsem měla krapet obavu - celý den jsem zvracela - něco malého jsem snědla, šla to vyzvracet a tak pořád dokola. Byla to naštěstí jen vyjímka.
Projížděla jsem hubnoucí blogy a po dlouhé době musím říct, že jsme byla nadšená - našla jsem spousty inspirativních holek a hlavně překrásných! Jedna mě totálně dostala - tak hubená, že má modřiny na bocích. Dechberoucí. Trochu mě to láká. Ale zatím se dostanu na normálku a pak se uvidí, co pro mě bude v životě prioritní.
Jak se daří Vám? Léto se blíží... tak do toho! Mě se blíží výročí 5 let od začátku hubnutí, kdybych to tenkrát nevzdala... kde bych byla?
Vaše Emily

http://ask.fm/wonderlandforemily

24.2.2014 If this love exists in my dreams don´t wake me up

24. února 2014 v 14:56 | Emily

Untitled

Mé princezny,
Dnešek je velmi divný den. Ráno mě probudil sen, ale tak podivný... Sedla jsem si k deníku a napsala ho kompletně celý dřív, než bych jen malý okamžik zapomněla. Víte, poslední dva týdny jsem byla docela mimo. Někdo se mi líbil, teda jako líbí... kruci, líbit je stupidní slovo. Chápete mě? Někdo mě prostě velmi zajímal. Na chvíli to byla docela úleva, protože to jednou nevypadalo, tak divoce. Ale dneska sen. O tom na koho už NESMÍM ani pomyslet. Co to má být? Já se tak snažím a místo ocenění mi Bůh/Snová víla hází klacky pod nohy? To by nebylo, tak divné kdyby... 1. To všechno, kdysi nezačalo na základě právě snu a za 2. co se v tom snu dělo. Jako bych já nebyla já. Jenom jsem se dívala na příběh jako na film a... zvláštní bylo, že on mi položil otázku - co pro tebe vlastně teď znamenám. A já v tom snu odpovídala. Jako bych se dívala na někoho cizího, který pojmenovává své vlastní city. Někdy je totiž důležité zformulovat city pro někoho jiného - ale já ve skutečnosti o tomto už nemůžu mluvit s nikým. Řekla jsem sama sobě pravdu ve snu. Jasně, na venek si můžu hrát na čestnou, ale uvnitř mě... je pořád naděje, že to dopadne jako v tom snu. Že není úplný konec. Protože ten sen měl jediný nádech - naděje. Ale taky mi to ukázalo následky. A byly tak obrovské... Jak jsem se v tom snu rozhodla snad tušíte podle toho, jak mě znáte. Co mi Bůh chtěl dát? Právo na sbohem (to se mi stalo s dědou, když v noci umřel a se Slečnou Dokonalou, když se se mnou nerozloučila) a nebo mi řekl, že to nemám tak úplně vzdát?
Dieta minulý týden? Slabé, hodně slabé. Žádná velká pecka se nekonala, kromě jednoho menšího záchvatku, který ale skončil v záchodě. Musím přidat. Léto se blíží a já letos v létě už chci svůj cíl. Člověk má pořád pocit, že má věčnost, ale já ji fakt nemám. Musím být silná, ale zrovna dneska... mám hlad. Po takové šílené době mám zrovna v tuto chvíli, tak hrozný hlad jako snad už celé roky ne. Co to je za podivný den? To ten sen - probudil moji velmi lidskou stránku. Tu kterou by mi anorexie ráda ukradla. Možná by měla. Co je větší peklo? Cítit nevhodné city a nebo necítit vůbec nic?
Jak jistě tušíte je tu jaro. A jak mě za ty dlouhé roky znáte - jsem nepředvídaelná, dokonce i pro sebe samotnou. Dělám pitomosti. Sním. Toužím. Musím si dát malý odstup, ať se pod vlivem jara nepřiženu do něčeho na co pak nebudu mít sílu.
Takže se musím plně soustředit na dietu. Víte, jak pořád říkám 15 kilo... a i když váha klesala, tak to bylo pořd 15 kilo. Tak těď už je to fakt jen 15 kilo:) Co to je? Po takové dlouhé cestě... už jen těch 15 kilo. No, asi by stačilo i 10 kilo. Vlastně mi zbývá 6 kilo do slušných nohou (dle fotek). Ale víte, co já chci? Šortky. Takže patnáct, děvenko!
Jsem krapet nemocná. No dusím se kašlem. A na plicní teď nemůžu. Takže snad to nějak přejdu.
Jak jste na tom vy?

S láskou,
Emily

http://ask.fm/wonderlandforemily
 
 

Reklama